ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Za zimní doby nezbývá o jiném se zmíniti než o končinách (konec masopustu, ostatky), kteréž jsou u Slováků v tak veliké oblíbenosti a vážnosti, že je slovenský jeden cikán k svátostem připočetl, dada na otázku kněze: „Které jsou svátostí?“ za odpověď: „Svaté konce fašangy.“ Na konec masopustu jest na Slovensku všeobecná slavnost, v níž se staří i mladí, mládenci a panny, ženy a děti při muzice a jiných zábavách zúčastňují. Tu se za celé tři dni nic nepracuje, než jí a pije, tančí a huláká; tehda zapomíná žebrák a nuzák na svou bídu, neboť jej každý, koho v hospodě zastihne, častuje; tehda zapomíná domácími roztržkami utrápený manžel na své mrzutosti, dělník na své trampoty, sirotek na svou opuštěnost; tehda se boháč s chudým bratkuje,^[69] známý známého, příbuzný příbuzného navštěvuje, navzájem hostí a častuje. Mládenci zvláště v pondělek, sestoupivše se v jedno, chodí „s hejnem“ z domu do domu — s rožny, na něž slaninu berou, a s obušky, mezi nimiž křížem položenými oblíbený u Valachů tanec^[70] „Od země“ křepčí, zpívajíce si: „Fašangy, fašangy i pod obušky — všecko my berieme, i plané hrušky. Hen tam^[71] nám nědali, tuto nám dajú, zabili komára, slaninu majú.“ Po obdržení slaniny nebo několika grošů zatancují s domácími děvčaty několikráte, mají-li s sebou muziku, načež jdou dále, až celou dědinu sejdou. Z věcí sesbíraných dělají si potom hody.

Končiny dokonávají mládenci pochováním basy, při čemž některý z hudebníků popelem posypaný a převlečený všelijaké jeremiády vyvádí, ostatní pak se ho těšiti usilují. Pak se všechno rozejde po svých, a ticho nastává v domácím životě, dokud se zima neukončí a jaro vše k novému životu neprobudí.