Obrazy ze života Slováků

Přechod z letního času k jesennímu se v horno-slovenských stolicích nerozeznává jako jinde rozličnými pracemi polními, nýbrž jen chladnějším počasím, anoť tam práce letní, jakož žetí pohanky a ovsa, hluboko do jeseně — ba někdy až do napadnutí sněhu — trvají, načež nastává vybírání zemáků, obírání ovoce, setí ozimu, vození suchého listí z lesů na stelivo, zaopatřování se dřívím na zimu a jiné. A tak sotva Slovák náš postačí; na mlácení trochu toho obilí teprv v zimě pomysliti může, ač k vlastní škodě své.

Nejzajímavější v jeseni jsou nesčíslné svatby, které se v ní, jako u jiných národů v masopustě, někde i dost hlučně odbývají, a to snad z té příčíny, že sedlák tehda nejmajetnějším nazvati se může, maje požehnání pole v stodole. V masopustě mnohem méně svateb se držívá, a to jen u majetnějších; v jiný pak čas se jenom vdovci a vdovice, vůbec ti žení a vdávají, kterým je pomoc nevyhnutelně potřebná. A poněvadž manželstvo jest nejen pro jednotlivé domácnosti a obce, ale i pro stát a celý národ předůležité, a obyčeje, při svatbách zachovávané, povahu národa nejvěrněji značí: proto o svadebních obyčejích, jak se v hořejších stolicích zachovávají, něco obšírněji promluvíme.