Zlatý fond > Diela > Obrazy ze života Slováků


E-mail (povinné):

Stiahnite si Obrazy ze života ako e-knihu

iPadiTunes E-knihaMartinus

Božena Němcová:
Obrazy ze života Slováků

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Jaroslav Geňo.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 48 čitateľov

3. Veliká noc

Z jarních slavností nejvýznamnější jest Veliká noc, kdy slunce nebeské svým zrůstajícím teplem počíná celou přírodu z dlouhého zimního spánku k utěšenějšímu životu křísit. A proto právě jest i Slovákovi velevítanou slavností, naději života věčného a naději radostnějšího života časného v srdci jeho mile budící. Z té příčiny kochá se prvního dne jen v nábožných věcech, druhého dne více zábav a kratochvil si hledí a oslavuje čarokrásnou přírodu.

Jídla, ježto na Velkou noc na stole chyběti nesmějí, jsou mimo koláče: beránčí a vepřové maso, možná-li kýta a někde i telecí a hovězí pečenky, které v ráno první slavnosti v kostele u římských katolíků svěceny bývají, potom zelí, kaša pohanková aneb krupičná, pak utěšeně malovaná vajca[30] „kraslice“ zvaná, kterými v pondělí (neb v první svátek nikdo na návštěvy nechodí) všech, zvláště mladších navštěvovatelů, po učiněném velkonočním přání obdařují; taktéž chlapci, kteří hned zjitra přicházejí děvčata vyšibati[31] s zpěvem: „Šiby, ryby, mastné ryby — Dajtě vajca do korbáča — Jak nědátě, kus koláča“ atd. od děvčat vajca dostávají. Odrostlí krom toho mládenci zpomenutého dne při studnách, řekách, potocích a vůbec na takových místech, kam dívky nejvíce přicházejí, s ukrytými korbáči a vodou na děvčata číhávají. Jakmile se která ukáže, hned ji chytí a vyšibají a pak jednou nebo dvěma putnama vody poleji aneb do tekoucí vody hodí. Takovéto „koupání“ jest sice už od mnoha let pro udalé výstupky a mnohé nešťasné následky přísně zapověděno, přece však často se vykonává. A děvčata nevidí v tom celkem nic odporného, chlubíce se takovým kromobyčejným vykoupáním před svými spoludružkami jako nějakým zvláštním vyznamenáním. Ba nevykoupání má se za největší stupeň pohanění, pročež si dívky srdečně vykoupání přejí, což i vysvítá z následující národní písně: „Veľká noc, veľká noc, kedy že už budě? — Ktorý že ma šuhaj oblievati prijdě? — Oblievaj, oblievaj vlasy i hlavičku — A len mi zašanuj tu novu sukničku.“ Ostatně není velikonoční šibání a vodou polévání obmezeno pouze na sedláky, nýbrž všeobecně a od všech stavů se vykonává. Panstvo se právě tak, jako sloužící polévá, jenže se to pravda děje menší dávkou vody a se slovy: „abyste něoprašivel“. Že se to však před časy i u nich mnohem srdečněji než nyní vykonávalo, sám[32] z vlastní zkušenosti potvrditi mohu. Pamatuju se na neobyčejnou povodeň, kterou velkomožná paní v mé rodinné vísce, k nemalému překvapení manžela a hostů svých, byla v úterek velikonoční v ložnicích jejich učinila, takže při dosti citlivé zimě jen v gatích[33] okny vyskočiti za prospěšnější uznali, než by rybí náturu byli na se vzali. Ona totiž v pondělek, kde jen mužským polévati jest svobodno, od jmenovaných pánů celá přistrojena koupel obdržela, i strojila se,[34] že je budoucího dne, kde zase ženským polévati právo náleží, jak sysly na loži vytopí, což také pomocí sloužících, kteří jí už z večera více dvaceti puten vody byli nachystali, tak výborně vyvedla, že nemile vyburcovaným pánům ani řádná cesta dveřmi nezůstala. Tak se i jinde dělo. Pravidlo však výše zpomenuté, že každé pohlaví svůj určitý den k polévání má, někde se od nevázané chasy, k nemilému často překvapení děvčat, překračuje, takže děvčata ani k svému právu nepřicházejí, čehož ostatně hrubě neželí. — Už v pondělek velikonoční po nešporách počínají se jarní hry děvčat, jako jsou hra na koklesa, kačice, husy, královnu atd. a trvají za celé léto až do jeseně. Při poslední hře, totiž královně, děvčata se rozdělivše na dva sbory, takto zpívají:

1. Hoja, Ďunďa, hoja! Poslala nás kráľovna! Hoja, Ďunďa, hoja.

2. Hoja atd. Pre čo že vás poslala? Hoja, Ďunda, Hoja.

1. Hoja atd. Pre tri vozy kamenia! Hoja atd.

2. Hoja atd. Načo vám to kamenie? Hoja atd.

1. Hoja atd. Zlaté mosty stávati! Hoja atd.

2. Hoja atd. Čo že nám za to dátě? Hoja atd.

1. Hoja atd. Černooké dievčatko! Hoja atd. atd.

Mládenci při tom na ně se dívají a všelijakými úskoky je pomýliti a k smíchu přivesti hledí. O těchto svátcích na jedinou bobonu[35] — kterých přece všude u Slováka ne malý počet — se pamatuju, totiž na tu, že obyčej mívají na Velký pátek před východem slunce místa od krtků (zemoryj) rozrytá cepy mlátiti, proto prý, aby krtky vyhubili. Místy se zachovává ještě ten obyčej, že na Smrtnu neděli topívají děvčata při spěvu a křiku „Morenu“, co se tím způsobem děje, že nejakou haluz dřeva otočí slamou a potvorným způsobem v ženské šaty ustrojí, načež ji nesou skrz celou dědinu k vodě, zpívajíce: „Smrť něsieme zo vsi, nové leto do vsi“ atd. „Něsieme, něsieme Morenu“ atd. Přišedše na místo, metají otrapu u velikém množství diváků do vody, zpívajíce buď: „Smrť plave po vodě, nové leto k nám idě“ atd. aneb: „Morena, Morena za kohos umrela?“ atd.[36] Pak se s radostným jásáním navracují do dědiny, kde se buď venku — je-li čas příznivý, — aneb v některém domě hosti zabavují.[37] Někde za „Morenu“ nosívají „Dědka“ chatrně oděného, místy i podobu čerta majícího, zpívajíce: „Dědko náš, Dědko náš, požral si nám všetko — Nič si nám něněchal, tak si sa dobre mal“ atd. Avšak obyčeje tyto co rok se stávají řidčejší, a snad ani mnohé desetročí neuplyne, co jen v zpomínce ještě žíti budou. — Druhé svátky jarní jsou:



[30] vlastně vajcia — vejce (pl.)

[31] vyšvihati

[32] Viz poznámku k názvu této práce.

[33] podvlékačkách

[34] chystala se

[35] bobona, pobona — pověra

[36] Tyže způsoby a zpěvy i na Moravě a v Čechách se udržely. R. [P. z Pr.]

[37] zdrží, baví




Božena Němcová

— česká spisovateľka, jedna zo zakladateľov modernej českej prózy. Mala záujem o folklór, vrchol jej diela tvoria poviedky a rozsiahlejšie prózy z vidieckeho prostredia. Známa sa stala predovšetkým prózou Babička. Bola autorkou cestopisov (aj zo Slovenska) a zberateľkou rozprávok a povestí, aj slovenských. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.