ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Když chodil svatý Petr s otcem nebeským po širokém údolí, přišli do jedné dědiny. Když přišli, vešli do jedné chýše a tam slavily se krstiny.^[327] Baby se na Petra shrnuly, aby dítěti nadělil, a že neměl čeho dáti, vzala mu babka čepici a chlapečkovi ji na hlavu posadila. — Petr se rozhněval, ale Otec nebeský mu řekl: „Keď to spuosob, nachže ju má, tú čapicu.“ — Odešli.

Chlapeček rostl a byl neslýchaně krásný. Když povyrostl, pásal matčino stádo. — I šel jedenkráte kolem role, kde chlapec pásl, Petr s Otcem nebeským. — Řekl Petr Otci nebeskému: „Otče nebeský, toľko rokou, čo chodíme po širokom údolí, ale som něviděl takého krásneho chlapca ako toho pasáčka.“

„To je ten chlapčok, čo smo boli na jeho krstění a čo baba těbe vzala čapicu,“ — řekl Otec nebeský. „Bodaj babu!“ — hněval se Petr a pak prosil Otce nebeského, aby udělal chlapce škaredým. — Otec nebeský mu to k vůli udělal.

Chlapec přihnal ovce domů a šel si k matce pro večeři. Ale matka ho nepoznala, a když jí povídal, že on její syn, vzala naň ohennú metlu,^[328] křičíc: „Choj, muoj syn bol švárny, pekný až milá vec, a ty si len ohava!“

Plačící šel chlapčík do hory (lesa). Přišel k jednomu poustevníku; hladov jsa, prosil chleba. Poustevník ptal se ho, odkud je, kam jde, a když mu chlapec pověděl, dal mu chleba. — Poustevník měl malý krdělec^[329] ovec, i ptal se chlapce, nechtěl-li by u něho sloužiti, — chlapec, že ano. — Sjednali se tak spolu, že staré ovce budou patřiti poustevníkovi, ale z jehňat, jež míti budou, že polovice chlapcova bude. — Chlapec na to išol. Měl dobrú hrivnu; staré ovce rodily pěkná jehňata s dlouhou vlnou. — I šel jednou poustevník pryč a odevzdal vše chlapci, aby zkusil, je-li spravedliv. Chlapec pásl. — Tu šel zase lesem, kde chlapec pásl, Petr s Otcem nebeským. Petr divil se pěknému stádu, ale když mu Otec nebeský řekl, že to stádo onen chlapec pase a polovice jehňat jeho že je tu, prosil Petr Otce nebeského, aby tak udělal, by mu ta jeho jehňata skapala.^[330] — Otec nebeský mu to k vůli udělal.

Chlapec trpělivě ztrátu snesl. — Když se poustevník vrátil, pověděl mu pravdu a kůže ze svých ovcí mu ukázal. I radil mu poustevník, aby šel do města, kůže prodal, za stržený peníz zboží^[331] koupil a zasil. — Chlapec tak učinil. — Rostlo mu božím požehnáním vše jako z vody a měl tak krásné obilí, že takového viděti nebylo. — Zase šel Petr s Otcem nebeským okolo role a Petr divil se tomu krásnému obilí; když mu ale Otec nebeský řekl, že je to obilí onoho chlapce, co má jeho čepici, prosil Petr Otce nebeského, aby mu naň poslal krupicu.^[332] — Otec nebeský mu to k vůli udělal.

Přišlo krupobití a všecko potlouklo; chlapci nezůstalo zhola nic. — Chlapec i tu nehodu trpělivě nesl. — I radil mu poustevník, by šel do města ke králi, že má tři dcery, aby mu o jednu řekl; — tak že se stane královým synem. — Chlapec šel. — Přijda do města, šel přímo ku králi a žádost svou mu přednesl. — Dovedl ho král k svým třem dcerám a pravil jim: „Či by ktorá z vás mala vuoľu ísť za toho šuhaja?“

„Eh, radšej by som sa na topole obesila, něž bych takého strapáka vzala,“ — ozvala se nejstarší s ošklivostí.

„Ja by som radšej do Váhu skočila, něž bych šla za takého ohavu,“ — druhá řekla.

„Eh veru, otče, vezmem si ho; keď něni pekný, budě dobrý“ — ozvala se nejmladší a vzala si ho. — Slavilo se veselí. Šel Petr s Otcem nebeským městem a přišli také na to veselí. — Byliť vlídně přijati a štědře pohostěni. — I ptal se Petr Otce nebeského, kdo to slaví veselí. „Ten chlapčok, čo mu baba dala tvoju čapicu,“ — odpověděl Otec nebeský. Tu prosil Petr Otce nebeského, aby ho udělal zase tak pěkným, jakým býval. Otec nebeský ho udělal ale dvojnásob tak pěkným, jakým býval, že se až celá jizba od jeho krásy osvítila. — To mrzelo ty nevěstiny hrdé sestry tak velice, že se na topolu jedna oběsila a druhá ve Váhu se utopila. Chlapec ale byl již do smrti šťasten.