Slovenské pohádky a pověsti I

V jedné dědině žil člověk, o kterém říkali, že je sprostáček;^[393] nebyl také nikdy ani dvě míle za pecí, a proto mu říkali i Pecko.^[394] Ubohý Pecko sloužil každému za posměch, každý kout ním vytřeli,^[395] a kde kdo, měli ho za blázna; on ale kůřeti neublížil. — Jednou šel, něborák, do kostela a tu slyší, kterak pan farář káže, „kdo kráčí cestou trnovou, že přijde do nebe“. — Sprostáček když domů přišel, pravil ženě: „Žena moja, ja iděm do něba!“ — „Nože iď, sprosták, něbuděm sa ja za těba trápiť!“ — odpověděla mu žena, upekla mu černou hnětanku a za dvéře ho vyprovodila.

Pecko, pamětliv slov knězových, nešel cestou, kudy jiní šli, ale volil jíti přes kamení, trní a bodláčí, v pevné důvěře, že přijde do nebe. — Lidé se mu smáli, ale on na ně nedbal. — Dlouho chodil, zedrán byl, umdlen k smrti, a nebe nenašel. — Tu jedenkráte, lačen a žížniv, padl u dveří jednoho kláštera. Vrátník ho našel a dovedl do kláštera. Dali mu jíst i pít a řekli mu, chce-li tam zůstati, nechť zůstane, že může býti topičem. — Sprostáček myslel, vida krásné komnaty, a mnichové že celý den se modlí, jedí, pijí a v pěkné zahradě se procházejí, že to již je v tom nebi. — Zůstal tam. — Když se páni najedli, také Pecko dostal na svou misku; jaktěživ se neměl tak dobře a tak dobrých jídel neokusil. — Jednou zalezl si se svojí miskou do postranní chodby, kde visel starý krucifix dřevěný. — Pecko sedl si k němu a dlouho se naň díval, a potom pravil útrpně: „Něborák, akýs ty chudý!^[396] Prečo ti tuto v tom něbi nědajú dač jesť? Choj a jedz so mnou!“ — a přistrčiv misku blíže ku kříži, položil k ní i svoji lžíci, aby Kristovi jako hostu přednost dal. — A s kříže sehnul se Kristus a pojedl s ním. — Od té doby Pecko vždy se svou miskou ku kříži přisedl, a dříve než sám byl okusil, jemu podal. Nikdo o tom nevěděl; mnichové se chodili do kostela modliti, pak si hleděli svého, starého kříže a sprostáčka si nevšímajíce. — Jednoho dne hledal vrátný Pecku, a tu našel ho seděti v postranní chodbě pod starým křížem, ale na kříži viděl zářícího Krista a slyšel, jak sprostáčkovi povídá: „Dnes buděš ty u mňa na hostině.“ — I běžel vrátný k převorovi a povídal mu, co viděl a slyšel. Ustrnutí mnichové pospíchali do chodby, vzali sprostáčka mezi sebe, dovedli do nejpěknější světnice a tam se ho na všecko ptali. — Když jim Pecko vše pověděl, tu poznali, že je člověk Bohu milý a že ho Bůh chce k sobě povolati. — Připravili, ho k smrti, a ještě ten den sprostáček pokojně skonal.