ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nic se neboj, šuhajíčku, však jsme oba mladí:
Co nemáme, to mít můžme — jen se mějme rádi!

Chudobná jsem, než mladá jsem: co mně do chudoby?
Zdravé ruky obě mám a — Hronka ráda robí.

Ty doneseš, já navařím, zasednem’ si k stolu:
najeme se, napijem’ se, pomodlím’ se spolu.

A pán bůh jest i náš otec, králť^[36] si našim králem;
žijem bohu, králi, lidu: spokojní jsme s málem.

V létě písně zapějem’ si, přijdeš-li k okýnku,
v zimě dím ti rozprávečku při jasném komínku.

Ty nakosíš, já nahřebem; naseješ, já nažnu:
nebudem’ mít ni komůrku, ni stodolu prázdnu.

Malá jest má chaloupečka: uhni se, když přijdeš;
doufám však, v naději zklamán z chaloupky nevyjdeš.

Čisté serdce, věrné slovo, milé přivítání
dám ti, ba i kytku kvítí, i žert ku zasmání.

Dcera Hronu jsem já, líce jsem nelíčeného:
co já zpívám, to zpívám ze srdce úpřímného.

Pokud Hron náš téci bude, budu při něm bývat,
s družičkami, Slovenkami, vedno písně zpívat.

Hore Hronem, dolů Hronem duha vodu pije:
kdo si Hronku zamiluje, ať žije, ať žije!

Nic se neboj, šuhajíčku, však jsme oba mladí:
Co nemáme, to mít můžme — jen se mějme rádi!