Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Michal Belička, Zuzana Babjaková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Slavomír Kancian, Katarína Tínesová. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 52 | čitateľov |
[53]
(Rok 836)
V pošmourném tichu vedl žel
nade pohanstva pádem kvěl.
Však ze Zobora[54] jeskýň temných
slyšet jest hlasy zpěvů jemných:
Sláva, sláva, sláva
budiž bohu na výsostech!
A milostně se blankyt smál,
a jeho láskou zář planoucí
větříček libý porozvál
po vlně Nitry se třesoucí.
Na břehu město rozložené,
nad městem hrad, nad hradu výš
zdi chrámu skvostně vyzdvižené
a nad klenutím Krista kříž.
Pribina klečí v pokoře,
Adalram[55] před oltářem stojí,
žehná oltáři, žehná hoře,
žehná bojarům a jich zbroji.
(Rok 892)
Milostive se blankyt smál,
a jeho láskou zář planoucí
vetříček libý porozvál
po vlne Nitry se třesoucí.
Na břehu mesto rozbořené,
nad rumem rum, znad rumu výš
klesly zdi chrámu rozdrobené,
klesnul zlomený Krista kříž.
V pošmourném tichu vedl žel
nade křesťanstva pádem kvel.
Však ze Zobora jeskýň temných
slyšet jest hlasy zpevů jemných:
Sláva, sláva, sláva
budiž bohu na výsostech!
(Dvojzpev. Rok 907)
V knize čítá Svatboj,[56] mnich, jsa kníže,
on Svatboj to sám, Svatoplukovič,
v knize čítá na Zoboru svatém,
ve Metoda zvesta knize svaté:
Blaženi niščii duchom, jako tech jest carstvije nebesnoje.[57]
Blaženi plačąčšii sę, jako tii utešęt sę. Blaženi krotcii, jako tii nasledęt zemlą.
Jak to čítá Svatboj, mnich, jsa kníže,
zamyslí se čelem zadumeným
ve Metoda zvesta knize svaté.
A již luna na rum hradu svítí,
luny svetlem vzdechy tajne vlají,
krev se uschlá na rozvalu leskne.
Zírá na to ze jeskyne Svatboj,
zírá, myslí s srdcem zadumeným.
Přijde k nemu Chetumar[58] a vece:
„Ztráta je Slovenska, kníže mnichu!
Dozuřila bitva u Dunaje,
u Dunaje blíže Bratislavy.[59]
Kříž na prsa, pancíř na se, mnichu!
Vezmi paloš, vezmi štít svůj, kníže!
Vytrhni vlast ze záhuby večné
a buď, knez jsa, Krista bojovníkem!“
Neslyší ho Svatboj, mnich, jsa kníže,
on se dívá na zář svetla luny,
i vztýčí se vzhůru a pak vece:
„Mne soudeno tajným býti veku
a potomci jen snít mají o mne,
moje jméno však má víteziti.
Ha, již vidím křest pohanů krále,
Vojtech[60] Pražan donáší ho Kristu.
Hej, Vojtechu, ty slovanská duše!
A již blaho celou vlastí vlaje.“
Než tu bledne Svatboj, mnich, jsa kníže,
a pak dlouho mlčí jen a zírá,
zírá jen zrakoma upřenýma
a zas zrazu počne hovořiti:
„Vzteká zas se peklo proti Kristu,
zuří zas boj, křesťané se klátí,
Vencelíne, ty slovanská duše!
Ha, již leží Kupa,[61] posel pekla,
leží skolen Vencelína[62] kopím.
Nitra vstává rukou královinou,
vstává i chrám svatý Emerama,
sám král káže a jest zvestem Krista,
nose žádost vroucí rodu svého.
A již blaho celou vlastí vlaje.“
Než zas bledne Svatboj, mnich, jsa kníže,
a pak dlouho mlčí jen a zírá,
zírá jen zrakoma upřenýma
a zas zrazu počne hovořiti:
„Co to mesíc krevdychte tak svítí?
Ha, korouhev pluků Turků divých,
oni vlekou v otroctví lid verný!
Znám te, znám te, ty slovanská duše,
znám tě, Zríni,[63] dej životem ránu,
ránu v srdce moci Turka zlého.“
Než zas bledne Svatboj, mnich, jsa kníže,
a pak dlouho mlčí jen a zírá,
zírá jen zrakoma upřenýma
a zas zrazu počne hovořiti:
„Nezpomůže mužnost, ni oběti?
Dále jede Turek na křesťany:
ocas vlaje s věže Emerama,
až pod Vídní ,Allah!‘ se ozývá.
Hej, Sobieski,[64] ty slovanská duše,
dolů měsíc, dolů ocas s veže!
A již blaho celou vlastí vlaje.“
Než zas bledne Svatboj, mnich, jsa kníže,
a pak dlouho mlčí jen a zírá,
posléz klesne, klesna klečí Svatboj,
ruky rozpne čelo k zemi skloní
a na zemi leže tak se modlí:
„Hospodine! Hospodine svatý!
Služebník tvůj povrh’ slávou světa,
slávou světa na přestole jasném;
povrhnul ní, aby tobě sloužil!
Hospodine! Hospodine svatý!
Služebník tvůj povrh’ slávou jména,
slávou jména u věku, u rodu,
povrhnul ní, aby tobě sloužil!
Hospodine! Hospodine svatý!
Ty si dal mi zaslíbení jedno,
zaslíbení nade vše mi milé,
že mé jméno má vždy vítěziti.
A ke konci, tamhle, tisícletí,
tisícletí první jen přichází
a dědictví mé má již umříti?
Ó, vzbuď věštce dva,[65] duše slovenské:
jeden prachu ať povstati káže,
postavě jej před potomstva oči,
uče krev se zase poznávati;
druhý ať mu budoucnosti krásou
vleje v zpěve zmužilosti život,
nepohna sa vprostřed bouři mnohé.
Hospodine! Hospodine! Amen.“
Tak se modlil Svatboj, mnich, jsa kníže,
dlouho ještě leže čelem k zemi.
Pak se vzhůru mužně rychle vzchopí
a mu v rukách zlatostrunná harfa
pěje slávu, slávu Hospodina;
a sbor mnichů na Zoboru za ním
pěje slávu, slávu Hospodinu.
(Rok 1837)
Milostně blankyt se usmívá
a jeho láskou zář planoucí
větříkem milostným zavívá
Dunaje vlnou se třesoucí.
A lid zachráněn v chrám pospíchá
a v zpěvy zbožné vděk svůj míchá,
a od klenutí chrámu zjevných
slyšet jest hlasy zpěvů jemných:
„Sláva, sláva, sláva
budiž bohu na výsostech!“
[53] K milostivému létu — Názov: Církev ev. v B. Bystřici cirkvi ev. slovenské v Pešti k milostivému létu. Kuzmányho verše sú súčasťou Kollárom zostavenej publikácie Řeči, modlitby a básně, vztahující se na svěcenou r. 1837 padesátiroční jubilejní slávnost, čili milostivé leto církve evanj. pešťansko-budínske. Pešť 1838, s. 26 — 40; V, s. 73 — 77. — Kombinácia rýmovaného verša s nerýmovaným desateracom. — Kuzmány v básni pripojil poznámky — s úpravami a v preklade do slovenčiny ich preberáme.
[54] Zobor — vrch pri Nitre, meno má vraj podľa zboru mníchov, ktorí žili v okolných jaskyniach za čias Pribinu a Metoda (porov. v staroslovančine a v súčasnej ruštine a srbčine „sobor, sbor — chrám“). Autorovo etymologizovanie tu nie je správne — v starých listinách sa vrch uvádza ako „Zubor“ podľa zvieraťa; v inej súvislosti na to upozornil M. Pišút podľa J. Stanislava; L, s. 195.
[55] Adalram — Kuzmány v poznámke cituje z Kopitarovho diela Glagolita Clozianus, že salzburský „arcibiskup Adalramus roku 836 Pribinovi v Nitre za Dunajom vysvätil kostol“. Novší výskum posúva vysviacku nitrianskeho kostola ešte skoršie — medzi roky 826 — 828 (Slovensko 1, Dejiny, Bratislava 1971, s. 176; L. Zrubec Zatajený chrám, Život, 1990, č. 7, s. 26 — 27).
[56] Svatboj, Svatoboj — syn Svätopluka Veľkého; podľa niektorých spisovateľov stal sa mníchom na Zobore a len pred svojou smrťou prezradil mníchom svoj pôvod; potom vraj bol pochovaný v Nitre
[57] Blaženi — Kuzmány zámerne vkomponoval do textu básne citát v staroslovančine; preklad: Blahoslavení chudobní duchom, lebo ich je kráľovstvo nebeské. Blahoslavení plačúci, lebo budú utešení. Blahoslavení krotkí, lebo budú dedičmi zeme. Matúš, 5, 3.
[58] Chetumar — meno sme nenašli vysvetlené v dostupných prameňoch
[59] Bratislava — Prešporok nazýval sa pôvodne Bracislava alebo Bretislava — iste podľa niektorého zo slovenských kniežat. Názov Pressburg je nemčinou skazené slovo z Bretislava, Preslaburg. V bitke roku 907 tam padol Mojmír II. (syn Svätopluka I.).
[60] Vojtech z rodu Slavníkovcov, asi 956 — 997, druhý pražský biskup; pokrstil uhorského kráľa Štefana I., a tak sa posmrtne stal patrónom ostrihomskej arcidiecézy
[61] Kupa — šumavský župan; v Zadunajsku viedol odboj proti uhorskému kráľovi Štefanovi (Samo Chalupka neskôr napíše o tom báseň.)
[62] Věncelín — že bol Slovan, vidieť aj z jeho mena. — Gizela, manželka kráľa Štefana, dala v Nitre postaviť nový chrám, zasvätený Emeramovi; v tomto kostole bol vraj dosť často aj kráľ Štefan.
[63] Mikuláš Zríni — rodom Chorvát; preslávil sa obranou hradu Siget proti presile Turkov; pozri o ňom Zoru na rok 1835
[64] Ján Sobieski — poľský kráľ; roku 1683 porazil pri Viedni Turkov a zastavil tak ich európske výboje
[65] věštce dva — P. J. Šafárik a Ján Kollár
— básnik, prozaik, prekladateľ, organizátor literárneho života, vydavateľ almanachu Hronka Viac o autorovi.
Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.
Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007
Autorské práva k literárnym dielam