Básne z 30-tych rokov

To je už všeckým lidem dobře známé,
že když my s jinými krajinami,
které nechtějí pokoj deržat s nami —
my vojnu máme:
Proto celý svět se zbrojí
proti nim, neb nám se hnedky nestrojí;
to videvši zvěři —
kdo tomu uvěří?
Také mezi sebou to jisté zpořádali,
by když se dve bestie na sebe rozlítí
umenšené bylo zvěrkervoprolití.
A že toto není bájka,
kterou by snad vymyslila byla moje fajka,
tomu dosvědčí hle tato kronika,
kterou sem na pustém hradě
ve Zlatoňové záhradě
pod zrutem našel.
Však že je velmi veliká
tu ti ji, milý čtenáři,
nemohu podat tvému okuláři.
Jen krátky výtah s dobrým okulářem
tento ty přečtej, bys mne nelál lhářem;
kde však a kedy se to přihodilo,
to se bohužel z písma vytratilo.
    Lev se s tigrisem^[20] velmi povadili,
protože tigris svou volnost zachovat
se snažil, lev pak ukrutně panovat,
až se pazourmi na sebe hodili.
Tu z jedné strany hned medved mrmlavý
a z druhé také též mercinožravý
zvěr hyena
podle jména,
nestrannost deržet přislíbili,
by prej neutrálni byli.
Dlouho tigris lvové zmužilosti
statně odporoval svou chytrostí,
než když mu cele už síly ubylo,
odskočil do královstva, co mrmlovo bylo.
Lev za ním až k samému medvedovi —
tu medved neutrálně hnedky ku tigrisi:
    „He, bestio, nyní čí jsi?
    Nač si vojnu vedol proti pánu lvovi?
    Než by si uznal, že sem spravedlivý
    a laskav k tomu, jenž jest neštestlivý,
    já tě lvovi nevyhodím,
    pokud sám po zemi kráčím,
    ba já tě ode všech bíd hned osvobodím,
    neb tě já sám zaderhnouti ráčim.
    A jen zuby a pazouři jeho veljasnosti
    levovi vydám dle pravidla svaté nestrannosti,
    pak tě vložím na máře
    a budeme tě litovati při velkém kaře.“
Dále tu kniha veliká
kronika
už o jiném praví,
a proto se i mé péro tu hle pozastaví…