Zlatý fond > Diela > Básne z 30-tych rokov


E-mail (povinné):

Karol Kuzmány:
Básne z 30-tych rokov

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Michal Belička, Zuzana Babjaková, Daniel Winter, Eva Lužáková, Slavomír Kancian, Katarína Tínesová.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 46 čitateľov

Ke slavnému vyvolení

[66]


U Karlovce, městě svatoslavném,
u Karlovce na Dunaji tichém,
péře dívka bílá plátno bílé.
A jak dívka péře plátno bílé,
zpívá píseň hrdlem labutím:
„Hej, plátenko bílé, radost moje,
buď mi čisté, buď mi měkké, silné!
Když ty budeš čisté, měkké, silné,
na košilku budeš Pavlu mému.
Vím já dobře, co on hovořil mi,
hovořil mi včera pod ořechem:
,Když povezu dobré žitko s pole,
pošlu svaty do vašeho dvora.‘
Hej, plátenko, buď mi čisté, silné,
na košilku budeš Pavlu mému.“

A jak dívka péře plátno bílé,
a jak zpívá hrdlem labutím,
přiletí k ní holub krásný, bílý,
na hrdle mu zlatá hvězda visí.
Vece k dívce holub krásný, bílý:
„Dej mi píti, dívko krásná, bílá!
Dej mi píti čerstvé, zdravé vody;
dáš-li ty mně píti zdravé vody,
novinku ti zato milou povím.“
Dívka dává vody čisté, zdravé,
vodu pije holub krásný, bílý;
říká k němu dívka krásná, bílá:
„No, pověz mi novinku již milou,
zda již svezl Pavel žitko dobré?
Zda již pošle svaty v dvory naše?
Rci, holoubku krásný, bílý, rychle.“

Než nebyl to krásný, bílý holub,
aj, totě byl posel od císaře;
to ne hvězda zlatá s hrdla visí,
totě list s pečetí od císaře;
nechtěl to pít krásný, bílý holub,
než to pít chtěl posla koník vraný.
A on posel vece k dívce bílé:
„Ty z Karlovce dívko bílá, krásná,
nepovím já tobě o Pavlovi,
ale povím tobě radost větší:
já svolávám národ do soboru,
by pastýře volil sobě národ.“
A to řekna pryč odletí posel,
pryč odletí na koníku vraném;
patří za ním dívka bílá, krásná.
U Karlovce, měste svatoslavném,
u Karlovce na Dunaji tichém,
sedí národ vo soboru svatém.
U vrch stolu, na přestole zlatém
dlí komisár od císaře pošlý,
podle něho kněžstvo svaté sedí
a dle kněžstva sedí bojovníci,
za vojíny sedí měštěníni —
všechněch vůkol sedmdesát poslů,
sedmdesát i pět poslů sedí.
A jak všickni řádně spolu sedí,
ozve k nim se komisára slovo,
an ke všechněm takto vážně říká:
„Pozdravení od císaře pána!
Voliž sobě, rode Srbů věrný,
voliž sobě již metropolitu,
jenžby světil tvoje věrné srdce
a byl tobě otcem i pěstounem.
Pastýř bude on ti, stádu tvému,
vodě vždy tě po zelených pastvách
a tě chráně před hltavou zvěří.“
Moudře k poslům komisár tak řekl,
a ti všickni: „živ buď císař!“ praví
a pak volí metropolitu si,
jenžby světil jejich věrná srdce
a byl rodu otcem i pestounem.
A když volí metropolitu si,
prvních deset zkřikne Stankoviče,
druhých deset zkřikne Stankoviče,
třetích deset zkřikne Stankoviče;
čtvrtých deset nechce Stankoviče,
pět z nich chce mít Vasilea Mogu,
pět z nich zase chce mít Živkoviče.
Ale pátých, šestých, sedmých deset
všickni chtějí mít jen Stankoviče
a již i ti Stankoviče chtějí;
všecko volá: „Stankoviče chcemeť!“
Hej, sokole můj, ty synu Hrona,
rozpni křídla, zaleť do Karlovce,
tam zalétna zlétni do soboru,
v němž u vrchu, na přestole zlatém,
dlí komisár od císaře pošlý,
vedle něhož kněžstvo svaté sedí
a dle kněžstva sedí bojovníci,
za vojíny sedí měštěníni —
všechněch vůkol sedmdesát poslů,
sedmdesát i pět poslů sedí.
Tomu řekni ty národu Srbů:
„Hej, národe ty pravoslovanský,
šťastnejší nad mnohé pokmenníky,
ty se modli za císaře k bohu,
ty miluj svou církev, blaho svoje,
ty cti Stankoviče, perlu svoji!“
Takto řekni ku národu Srbů,
pak se obrať zas ku Stankoviči
a mu řekni tato slova milá:
„Mnohá léta, ó Štěpane, pane,
ó Štěpane, pane Stankoviči!
Mnohá léta přeje ti Slovensko
a v Slovensku zpěvné Hrona břehy,
a po břehách národ pravoslavný!
Ó Štěpane, pane Stankoviči!
Mnohá léta přeje Čechie ti,
a v Čechii pilné Labe břehy,
a po břehách národ pravoslavný!
Ó Štěpane, pane Stankoviči!
Mnohá léta Morava ti přeje
a v Moravě smutné její břehy,
a po břehách národ pravoslavný!
Mnohá léta přejí ti k blahosti,
ku blahosti rodu, církve, vlasti,
mnohá léta přejí ti ku lásce,
hej, ku lásce ke všem kmenům Slávy.
Nuž Hospodin dej ti léta mnohá
a ty přijmiž přání ze Slovenska.“



[66] Ke slavnému vyvolení — Názov: Ke slavnému vyvolení vys. důstojného pána biskupa velkom. pana Štepana Stankoviče za metropolitu karloveckého od 75 zástupců národa na tamž držaném sboru dne 23. listopadu 1837. Květy, 5, 1838, příloha 3; V, s. 78 — 81. Srbský desaterac. V časopise má báseň aj motto v ukrajinčine (možno ho zaradil redaktor novín Ján Hostivít Pospíšil):

Mnogaja léta!
Piesni skladali rusaločki,
čórnych Tatrov panijočki;
vsie teperka povertájut,
ščastia, česti vsie želajut,
skažut vsiudy, dok je svieta,
ščob zdorov žil mnoga ljeta!
Josif Lewicki Joanu Sniegurskomu.

— Podrobnejšie údaje o srbskom metropolitovi Štefanovi Stankovičovi sme nezistili.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.