Zlatý fond > Diela > Kunšt dobre umríti. Díl tretí


E-mail (povinné):

Benignus Juraj Smrtník:
Kunšt dobre umríti. Díl tretí

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Jaroslav Geňo, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 8 čitateľov

Kapitola I. Stálá Pobožnost

§. 1.

Jest kdoby pověděl, a sam sebu v srdcy rozjímal na spusob tento: co tato stála pobožnost? jakovy užítek, jakovu pomoc prínašy, aby kdo dobre a štastlive umirajícý do radosti Nebeskej všel? a co se obsahuje v tejto pobožnosti? ktery jest její spis? Stála pobožnost a trvanliva, člověku Krestianskemu umírajícýmu tu Nebesku slavu, ti radosti prinašy, ktere se dostatečne vislovit nemužu; ktere vedle svedectvy S. Pavla, Any oko nevidelo, any ucho neslišelo, any do srdce lidskeho nevstupilo. Stále pobožny k smrti, Veseliti se bude v množstvy pokoje; opojen bude z hojnosti domu Božího, prudem rozkošy večnej napojen bude; míru dobru, a plnu, a natlačenu, a vrchovatu vezme v luno sve; jísti a piti bude za stolem Božím! Stále pobožny, Boha poživati bude bez konce, co vznešenejšyho? jedno same, a všecko blahoslavenstvy naše jest Videti Boha, patriti na Boha, užívati Boha. Kdo kolvek Boha požíva, všecko dobre požíva, toto požívaní, pusoby a pripravuje človeku Stála pobožnost až do konce. Táto Stála Pobožnost, jako jest rozlična, tak rozličnim spůsobem se viklada. S. Ambruš: Pobožnost, praví, jest mila Bohu, Boha ukrocuje, potrebnich a Rodičův krmi, jest pocta Boží, mzda Rodičuv, dáne dítek: Pobožnost jest spravedlivých sudny stolice, nuzních brech, chudých utočišce, odpustek hríšnikum. Vedle S. Augustina pak Pobožnost jest vlastně Pocta, ktera samemu Bohu prinaleží, jako najvznešenejšy, a najdokonalejšy. My tu o Pobožnosti rozjímame, jako jest cnost, s kteru, Poctu Bohu povinnu, skrze skutky Víry, nadeje, a lásky skutečně dati usilujeme; s kteru, z modlitbu, rozjímaním, z potupu světa, čistotu srdce, horlivostu jeho slavy, cty, a spasenim Dušyček, žádostu libiti se jemu, ve všem, z poslušnostu, v dečnostu, z trpezlivostu, zdrženlivostu, z umrtvením, z poniženostu, a ze všemi dobrimi skutky, jemu služíti pracujeme.

Dvojim Pravem povinni jsme pobožnimi biti k Rodičum najprve že jsou našy Rodičove, a proto mají nad nami najprednejšu moc, a vladu. Po druhe, že od nich mají Sinove svou bitnost, od nich dobrodeny beru, a s tohoto dvojiho Prava milovany Rodičuv, naziva se pobožnost. Ale zdaliž o Bohu prave, muže se rícý, že on jest Otec naš? ovšem: nebo ríka se v Modlitbe Pane: Otčě naš, Onť nam dava dary milosti, dar víry, nadejí, lásky, On dava nám dar Ducha Svatého, aby on v nas prebival, nas osvítil, nas rídil a ostrihal. Ont jest Otec naš, nebo tak ho naziva S. Pavel Apoštol: Klekam na svá kolena k Otcy Pana našeho Ježiše Krysta z kterehožto každe Otcovstvo na Neby y na Zemy jmenuje se. Sáma Pravda Večna praví: Otce nenazivejte sobe na Zemy, nebo jeden jest Otec vaš, kteryž jest v Nebesich. Pred Vtělenim Božím, Jeremiaš tože učil, když v osobe Boží rekl: Protož aspoň niní zavolaj mne, Otec muj. Vudce lidu Izráhelskeho Mojžiš nevdečným Žídum toto jedine na očy namital: Toli se odplacuješ Panu Bohu tvemu; lidu blaznivy a nemudry? Zdaliž on není Otec tvůj, ktery stvoril, a učinil tě, vladne tebu? O Bože můj! ponevač jsi ti Otec náš, jakovu čest, a poctu tobe dati mame? jiste nadevše stvoreny hoden jsi cty najobvzlastnejšej, A táto čest naziva se pobožnost k Bohu. Proto ponevač Stála Pobožnost rozkazuje aby jsme Bohu, Otcy našemu dali čest a poctu naležitu, predstavim nektere Pravidla, ktere jestli dokonale zachovame, y predpovedena Pobožnost k Bohu zakoreny se v srdcy našem, y samy k priprave dobrej k smrti bedlivejšy budeme, y viděny tvárí Boží žadostivejšy budeme očekavat, vrucnejšy žadat. Nech bude techdy.

§. 2.

Prvny Pravidlo: Stále boj se Boha. Aby kdo stále pobožny mohel biti, a zustati, prostredek najprvnejšy jest: báti se Boha. Nech poví za mne Syrach; Kdož se bojí Boha ničehehož se nebude báti, a nebude se strachovati, neb on jest nadeje jeho: Bojíciho se Boha, blahoslavena jest Duše jeho. Tenže najmudrejšy Syrach to jiste v jinem míste potvrzuje pravic: Počaték mudrosti jestit bázen Boží, bázen Boží vihana hrích, a kdož jest bez bázne, ten nebude mocí spravedlivim učinen biti. Mnohe pričiny jsou, kterež nas pobízají k bázny Boží, a vzlaště ostrost sudův a trestaní Božích. Najkrasnejšy a najvznešenejšy Anjěl z tovarišy svimý, pro jedine pyšne mišleny, z kterim žádal biti rovnim Bohu, z Nebe vyvržen jest, do večneho ohně pekelneho. Prvny Rodič nás Adam, Králem všeho Světa od Boha ustanoven, v milosti a spravedlnosti prirozenej stvoren, hlavu všeho lidu učinen, pro hrích neposlušnosti z Raje jest vyvren, smrti pripoveden, bilbi zahínul ovšem, kdiby nebil za devet sto rokuv pokanim Boha k milosrdenstvy nachilil. Lid Sodomitsky ohněm sirkovým z Nebe pršycim ne tak spalil, jako na popel zevšy tu Zemi obratil. Potopa obecna všemu Svetu hrozna, cokoli živu bilo, zatopila. Jedna lež Ananiaše a Zafyre, náhlu smrtu trestana bila. Jedno ruhany proti Bohu sto osemdesate, a pět tisicuv lidu zmordovalo. Táto ostrost Sudce Boha, tak prestrašyla Davida Proroka, Muže jinače vedle srdce Božího, že povědel: Sudův tvých lekal jsem se. O Davide proč se lekaš? lekam se, praví, ponevač vím že Sud tento mnohem jest dokonalejšy, a ostrejšy od lidského, mnohem hroznejšy nadevše Sudy jine. Nemenej se lekal sudu tohoto S. Pavel: Nic zleho, praví do sebe nevím, a však proto sam sebe za spravedlivého nemam! Ach Krestiane, jestli se Pavel bojí a leka nic zleho do seba nevěda, jestli on ukrutne tresce telo sve, tim vyce mi bati a lekati se mame, kterich svědomy zlich skutkuv hríze, kuše, bode? Stále techdí z bázny Boží bud pobožny: Bázen jest základ a grunt spaseny, jest Pomoc k dobremu umríti pevna, potrebna, užitečna; Dufajíce budeme se bati. Praví Tertulianus, bojíce se budeme se zlého vystríhati, vystríhajíce se budeme spaseny. To ukazal pěkne a naučil jednu znamenitu Matronu Gregoria rečenu S. Rehoř Papež. Žádala ona aby jej zjevil Bůh Všemohucý, jsouli jej odpuštěny hríchý její. Tuto prosbu všetečnej ženy, Muž Svatý znamenitu vimluvnostu skrotil, aj hodne: Rozmisli sobe, praví, Dcero najmilejšy, že Matka nedbalivosti sviklo jest biti ubespečeny; nemaš míti na tomto světě bespečnost, skrze kterubys nedbanliva učinena byla, nebo psano jest: Blahoslaveny Muž, ktery se vždicky bojí; a zase; Služte Panu v bázny, a chval tež jeho s tresením. Predstavuj sobe pred očy vždicky bázen Pane, klatiž se tresuce, trasiš se boja se, stále se obavaj, kdo se tak bojí, nebude se bati, když se, umrely, pred Sudce Spravedlivého predstavy. Co vyce?

§. 3.

Druhe Pravidlo stálej pobožnosti davam; Stále věr. O víre živej jest tuto reč, o Pomocy velikej k dobrej smrti. Jak pravdivě S. Augustin, a vyslovne o tejto Víre živej pysal! Jiste blahoslavěny jest, praví Muž Svatý, kteryž y prave ve Víre dobre žije, a dobre živ jsa Víru Pravu ostriha: Protož, jako daremna jest víra bez dobrých skutkův, tak nejsou užitečne skutky dobre bez Pravej Víry. Aby k napomocí k dobrej smrti tebe bila víra, stále věr Tajemstvy nevimluvné Trojícý nerozdilnej; Boha jedneho v bitnosti, trojího v osobach. Stále věr Syna Božího v těleneho, Velebnu Svatost Oltarny pod spusobem chleba, a vina. Stále věr y Narozeny Krysta Ježíše vtěleneho, ukrižovaneho, smrt podstupicýho, y v treti den zmrtvých vstalého. Stále věr cokolvek Slovo Boží psane, Apoštolův, a Cýrkve Pravej učeny pobožné, veriti, a držati predstavují a učy. Stále věr, cokoli aneb Snešeny Apoštolske, aneb Snešeny Nycenske, aneb Snešeny Velikeho Achanasia, aneb viznany vírí, zraddy Tridentinskey predepsane vyhlasilo. Túto pak Víru skutečne, kdikolvek priležitost žádat bude, v protivenstvy, štěsti, v neštěsti, v skutcých ctnosti, ve vecech težkých, na každem míste, každeho času, pred Katoliky, Nekatoliky viznaj, bludy, Kacýrstva Víry tejto protivne, vošklivosti mej, a smele od ných se odrikej: To jest, Stale veriti, nikdí se od víri nedat odtrhnuti. Táto jest víra Katolicka, Pomoc k dobremu umríti potrebna, víra v srdcich lidskich zasita: kteru Nebudeli kdo verně a pevne zachovavati, spaseny nemuž biti, Slova a učeny jest S. Athanazia. Mnozy chluby se slovmy: Ja jsem Krestian, ja jsem Katolik, v tejto víre neprestrašeny žívy budem, hotovy jsem pro ňu všeliké protivenstvy trpeti, ano y smrt podstupiti: mluví se toto zplnimi usti, dosti směle, ale skusiž víru tvou s kteruž se chlubiš, jak daleko jest Nebe od Zeme, tak daleko jsou usta tve víru vyznavajícý, od srdca ovšem jinač mislicýho. Štěbeceme sice, chlubime se z víru našu, ale když potreba prijde, víru skutkem zapre, a bude horšy nežli neverny. O Víra mdla! slovem, usti, jazikem verime, skutkem pak a v pravde neverime! Ne tak Krestiane, ne tak Pravidlo praví, učy, napomina, silně volá: Stále věr, Srdcem se věrí k spravedlnosti, ale usti viznání byva k spaseny. Aby na pomocy byla k štaslivej smrti, víra nech bude v srdcý, v ustech, v skutku, v Pravde, nebo Víra jest cesta a dvere k životu, praví, S. Cyrillus Alexandrinsky. Chlubiš se že jsi Krestianem, že jmeno tve zapsane jest v Knize Pokrstěných v Cýrkve Boží; ale ti kde jsi?

V šenku, v krčme, v dome kurevskem, v hodovany, v tancých, v penizech, v statcých zle nadobivaných, mezi Korhely, a v prostred nečistoti. Aj hle jmenem jsi Krestian, vskutku Pohan, Maš jmeno, jakobis živ byl, a umrel jsi. Ach! nechcešli zahinuti, aneb jmeno promen, aneb chovaj se jako Krestian, Krestiana jest Stále věriti. Podmež již k tretimu Pravidlu.

§. 4.

Treti Pravidlo, Stálej Pobožnosti jest: Zachovaj Prikázaní. Lepej bi se čeladka rídila, užitečnejšy by se Klaštěry spravovali, hosnejšy by Obcy opatrene byli, kdiby se Prikazaní Boží zachovavali. O skutcých z prikazu povinnich tato jest obecny regula; že jedneho každeho Prikazany Božího z desitich, tak se ma Krestian pridržati, že bitbi všecek svět proti tomu šel, on však pevne stále, neustupné Prikázaní Boží, a Cýrkevné povinen jest zachovati, nakolko, že radnej nech Obec, ktera prestupuje tože Prikázaní, voli zanechati, nežli od zachovaní Prikazaní Božího odstupiti. Viznavam že z Obcu snašati se, a porozumení míti, jest skutek láský, láska pak prikazuje najprve svou Dušy opatriti, než jine věcy, a z Bohem se vyce zrovnati, nežli z lidmi: A tato regula vzlaště místo má stej pripovedy: že v žadnej pričine není sloboda zlé učiniti. Svatý Tomaš Aquinas velmy rozumne učy, že Neny sloboda ničehož zleho učiniti, aneb dobreho vynechati, bitby odtud většy pohoršeny pošlo; to uznavají v jíny Učitěle. Samotnost aneb vytržnost od Obcy, ačkolvěk neny vždicky chvali hodna v člověku, ona však vzachovaní Prikazaní Božích velmy užítečna jest človeku Krestianskemu. Lot vytrženy byl, nechtel z lidem Sodomitskim bezbožnim obcovany míti, a s nim hrešyti.

Pre Svatý Mladencý židovšty, vitržení bili od Obce Babilonskej, Lid Babilonský v nenavisti meli, ktery se klanel k Modle zlatej, kteru vystavil Kral Babilonský, a jej se kazal klaneti pod stracenim hrdla. Vitržnost tichto vzáctna bila Bohu, a velmy prijemna, aj stědre bila odplacena; Nebo když oheň, z Nebe dolu vstupil, aby Obec Sodomsku spalil, Lot od Anjela Božího jest viveden na místo bespečne: pre židovšky Mladencý Ananias, Mysaěl, a Azarias v Pecy sedemkrate vyce zapalenej od Plamene ohně bili zachovany, lid pak Babilonský Modlarský, ktery vukol Pecy stal, všecek jest spaleny. Aj hle jak užitečné jest Prikázaní Boží zachovati, kdo je zachováva, citit bue umirajícy, že mu bude takove zachovaní k pomocý velikej k dobrej smrti. Na tvej vuly jest, človeče; žádneho nesili Pan Bůh: vyvol sobe co chcels; Zachovašly Prikazany Boží, živ budeš na věky, pakli je prestupuješ, a proti ním hrešyls, any skrze Pokány Svate, skrze Spověd je nezetíraš, Smrtu umreš, smrtu večnu. Koho čekate? Mluvyl ze sedmých Bratruv Machabejských najmladšy; Neuposlechnut Prikázaní Králova, ale Prikázany Zákona. O slovo hodne Heroitského Mučedlnika! co činiš Mladenče? rospaluje se hněvem na teby Tyran, nastavají hrozne muky, Katove nastroje všeliké pripravují, umriti musiš! aneb Prestupnikem Božího Zakona musiš zustati, aneb po mnohich mukach smrt hroznu podstupiti; za málo sobe toto važim, praví Machabejský Vitez; ctnosti velikej jest a zasluhy Zakonum poslušním byti, vím že vůle Boží jest, abych podany byl Zákonu Božímu: Opakujem techdí: Koho čekate? neuposlechnut Prikázany Kralova, ale prikázany Zákona; lide jsou, a k hríchu namluvají; Buh jest, a k dobremu menu mluvy; Zachovaj Prikázany, zachovaj Zákon Boha tveho, proto neuposlechnut Prikázany Králova, človeka nešlechtneho, ale Prikázany Zakona, svateho, užítečneho, abych nestratil zachovany Zakona, mile rad pro Zakon svatý, tratím žívot. Učte se mili Krestiane od Mladence tohoto Prikázany Boží zachovavati a radnej umriti, nežli je prestupiti. Kdo slále zachovava Prikázany Boží, zle umrite nemuže! Kde jest zachovaní Prikázaní, tam jest život večny! Chcešly do života vjíti, zachovaj Prikázany; nechceš zahinuti, usiluj Božímu Prikazany neprestále poslušnim biti, tak Buh prikazuje, dostit jest: zachovaj Prikázaní.

§. 5.

Čtvrte Pravidlo, aneb Rehula, trojim predešlým spojena takto mluvy, a každemu bezbožnému mluvy: Zhrešýl jsi? daj se na Pokány! Pokany Prave, a nepozdile najvětšy jest Pomoc k dobremu umriti! Nevdečne slovo jest roskošníkům, v nepravostech chovalím, Pokány: chcejí sice dobre umriti, a do Niebe vjíti, ale cesti se strachují, lekají, cesti, Pravim, trnim, z bičy, žinamy, slzamy, Pustmy, z Modlitbamy, umrtvenim těla otíženej. co potem? S. Pavel mluvý Krátke Pokány, večne slavy bríme pusoby: Daj se na Pokány, čo meškaš? nebude trvati za dluho; trvati bude do času, y malého, y krátkého; až do času sneset trpezlivy; (Kajícý) a ptom bude jemu navraceno utešeny. Lepej jest pravy Guericus Opata, slzami se očistiti, nežli ohněm. Kdo se bojí jíní, popršy na neho sních, pravy Job kdokolvek techdy žada dobre umriti, a v hríších se čuje, nech pospišy ku Pokány:

Kdo hrišny jest, praví S. Hyeronim, a kohož hrize vlastne svedomy, at se žíny prepaše, a at oplakava aneb sve vlastné hríchý, aneb lidske, a at vjíde do Cýrkve, s kterej byl vistupil pro hríchý; a at leží, neb spy v pitle, aby tak predešle rozkoše, s kterimi Boha obrazil, ostrim žívotem vynahradil. Posliště co praví y S. Augustin: Chceš míti užitečne Pokany? niny mej: nebo budešly niny Pokány činiti, napraven budeš. Potreby techdí jest abys se obratil, abys odkladaja nahle neumrel. Kajícu Majdalenu do Povetry, a odtud do Nebe ruce Anjelske pozdvihly; Maria nazvana Ljypcyaka, ktera se prve v Kurevstvy kochala, potom Pokány činice kdy se modlila zeme se z tělem svým nedotikala, Jordan prešla, suchimy nohamy po vodě chodila. Thays tak rečena timaže hríchý zmazana k Pokány obrativše se na napomenutí Paphutiuše Opaty, za try leta zavrena bivše, Kajícý šla do Nebe. Marcellin najvišy Byskup pro strach Smrti do modlarstvy upadl; potom vyznaja svůj hrích, Žíny a Popelem prikriti, navratil se ku Mučedlnictvy, stat jest, tělo jeho Marcellus Knez na rozkaz S. Petra Apoštola, ktery se mu ukazal, vedle těla jeho pochoval: Slušna a hodna vec jest, povedel S. Peter, aby ktery se mnu zhrešyl, se mnu plakal, se mnu take odpočival, a ucten byl. Kajícý Lotr, Raj; Kajícý Petr, Klíce Cýrkvy Svatej; Kajícý Pavel, hodnost Apoštolsku, Kajícý Matuš, a Zacheuš, zjevny hríšnicý oba hostě Krysta Pana zaslužili prijati, všyckni dobre umreli, a slavu Nebesku obdareny byli. Nu mili Krestiane, chceš dobre umriti? chceš slavu Nebesku obdaren byti? nasleduj tichto, čyn Pokány, žívot svuj polepšy, prestan vyce hrešyti, nebo v kterukolvěk hodinu obrati se k Bohu hríšny, a Pokány bude činiti z hríchuv svých, a v tomže Pokány až do konce bude zetrvávati, dobre umre, spasen bude.

§. 6.

Páte Pravidlo, aneb Regule. Tato rozlične má v sobe ustanověny, a najprve praví: Pomoc dobrej smrti jest, na jaku kolvek smrt každodenně hotovim byti, nech bude smrt nasilna; Hotovo jest srdce me Pane, nech bude prirozena a svikla; Hotovo jest srdce me Pane, s tuto, neb s tu, neb jinu smrti umrit hotov očekavam vždicky; Žádost mám umriti, a byti z Kristem vždicky: Niny, niny propustiž služebnika tveho Pane, vedle slova tveho v pokojí. Pomoc k dobrej smrti jest, chtivě a vesele trpeti pro Boha všelike věcy protivne. Vydišly toho ctnostliveho, však z mnohimy zarmutky a uskostí trapeneho, pokladaj toho za blahoslaveneho: hríchý spachane tu zde obmiva, aby tam hotovu měl odplatu. Mydas, dáli se Víra Fabulam, vyžadal sobe od Bohův, aby čehožkolvěk se dotkne, všecko obratilo se na zlato. V nocý uderil on silne nohu jednoho sveho služebnika; noc bila, tma bila, neny div že se nan potknul: mezitim zbehlo se zastup Dvoranův, a litost meli nad uderenim spolu služebnikem: v tom když světlo vnesene bilo, vidí že všecko rucho toho udereneho bilo zlate: odtudto všyckny prosily Myda Krale, ano y draženim pobízali k hnevu, aby jich dobil. Pro Boha trpeti, mnozí domnivají se, že jest věc zla; míla se! trapěny obraca se na potěšeny. Krátke, a lechke zarmucení, večne slavy bríme pusoby, Kríž obraca se na Korunu, Zarmutek na Zlato Večneho Blahoslavenstvy; tak Lazarova žebrota, promenila se na bohatství, ale Nebeske, neskonale: Bohače pak hojnost, obratila se na potrebnost; drobtu chleba Lazaroví nechtel dati; kropejí vody v ohny nemohl míti: Bohač se trapy, Lazar raduje. Bohač s peklem, Lazar z Nebem vladne. K dosahnuti večneho žívota, Pomoc jista jest, pro Boha všecko radě trpeti, všecko protivné vesele znašeti. Niny trpěti, a znašati mame, tak nas skusuje a pileruje Bůh Všemohucý, a jako nadoby hrnčyre skusuje pec ohniva, tak on lidy spravedlivých z pokušenym zarmutkuv, aby je uvedl do Nebe. Pomoc jiště jina k dobrej smrti jest milosrdenstvy činiti, chude a nuzne, vedle možnosti svej napomahati, nebo praví Svatý Chrisostom: Almužna našych hríchův lekarstvy jest; Almužna špiny Dušy našej vyčistuje; Almužna rebrik jest až do Nebe dosahujícý. Nejinače praví Prorok Kralovsky: Blahoslaveny kteryž se slituje nad nuzním, a chudím, v den zli vyslobody jeho Pan. Poniženost s tim spusobem. Pomoc jest k dobremu umriti; chceš do Nebe vjíti? chceš spasen byti? Nebudet prebyvati uprostred domu jeho, kdož činy pychu. Nemenej cestu stěle k dobrej smrti, a odtud k Bohu, k slave, do Nebe, Prikazany toto: Zapomen na krivdý, miluj Nepratěluv svých. Nebe vošklivosti ma, kdokolvek nepratele sveho nenavidí: chceš na spusob Jubylea dosahnuti plne Odpustky, a odpuštění svých hríchův? to čyn: rekny, odpuštam všecku vinnu z srdce, pro sameho Boha, všem mim vynnikum: a Bůh pro toto tebe take odpusti: Odpustite, a bude vam odpušteno, pravy Krystus Pan slovem: skutkem pak, když bil ukrižovan, nepratělum svým, ne Kríž ale odpušteny od Otce slzamy prosil. Již zavíram: Pomoc veliku byti, povedel jsem. Stálu Pobožnost, Stále pobožny jest kteryž se boji Boha vždický, kteryž věrí to, co víra učy vždicky, kteryž zachovava Prikany Boží vždicky; kteryž Pokány činí za sve hríchy vždicky; kteryž každy den hotovy jest umriti; ktery rad trpí pro Boha vždicki; ktery zlituje se nad nuznim a chudim vždicky, ktery se pro Boha ponižuje vždicky.

Takovy bud vždicky, vždicky dobrý, vždicky ctnostlivy, a blahoslaveny jsi, a dobre tebe bude, bez konce, vždicky vždicky, na věky.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.