ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Sudna většy, a učinlivejšy Pomoc umirajícýmu po všeckem Světě, nemuže se naleznuti jako pobožné rozjímany o utrpěny Spasitele našeho Ježíše Krysta. Žaloval se nekdí Bůh na tých, ktorý neuvažují misel jsou v utrpěny Páne, skrze usta Davidava pravic: Očekaval jsem kdoby se spolu pormutil, a nebil, a kdoby potěšil, a nenalezel jsem. O nas nevdečných! o priliš ubezpečených! Zranen jst Pan Ježíš pro nepravosti naše, zetren jest pro hríchý naše, a kdoby se spolu pormutil, neny nalezen. Pri večery ostatnej dal tělo sve na pokrm, a krev svou za napoj pod spusobem chleba a vyna; koliko jich jest? koliko jich bylo? koliko bude ktery tělo toto Boží, a krev predrahu, v hríšych težkých a mrských prjímali, prijimají, a prijimati budu? v zahrade, až do smrti smutný hojně potil se krvu po všeckem těle, a kdoby ho potešyl, nenalezl. Rozmišlej Krestiane počatek utrpěny jeho, a všecko což trpel až do svej smrti, a smrti Kríže, a vždicky uslišyš, jednostajně nevdečnim vičitovati: trpěl jsem, takoveto muky, ale kdoby se spolu pormutil, nebil kdoby potešyl mne, nenalezel jsem žadneho. Utrpění Kristovo, krev, raný, smrt horzna ukrižovaneho Pana našeho Ježíše lekarstvý bilo, aby s ným malomocenstvý hríchův narodu lidského, a všeho světa zhojilo: a kdo jest, kteriby lekarství toto požíval ku spasení? nech se potí, nech byva mrskan, nech bode trní, nech vrtaji hreby, nech probodne Bok jeho Svatý kopia, nech se modly, nech kríčý na Dreve Kríže, nech vipusti Dušy mezí mukamy, a co potem? a kdoby se spolu pormutil, spolu zlitoval, po mimo malo, nebil žáden! O lidy priliš nevdečných Bohu! nepochibim, jestli povim, že mnozí zle umirají, aspoň jednom proto že památku všecku Urtpěny Krystového z mislý spuštají, vyhanají, nepovažují vyce, na krev, a smrt jeho nerospominají se, bez čeho any dobre umriti, any do Nebe jíti nemuže člověk. Prosim kdokoli tito věcy čitaš, a dobre umriti žádaš, mislý o techto vecech ustavične, a tak se k štaslivej smrti pripravuj; každy den pobožně rozjímaj o Utrpění Krystovem, nebo nic tak nepomáha k dobrej smrtý, jako žívot, utrpění, a smrt Boha Spasitele našeho. Veliký zisk, velike dobre, hojnu milost, nekonečnu odplatu bude miti člověk umirajícý z pobožného rozjímany o bolestech, a mukach, o utrpěny Syna Božího.

§. 2.

Vonné Koreny uvržene do ohně, skrze plamen a uhly ohnive byva rozdělene, stranka zemska obraca se v popel, dím pak a vůne vzhuru vstupuje. Na spusob vonného koreny věr mne, jest Památka ustavična utrpěny Kristového. Máš tělo, y Dušy, umirajícý tělo do hrobu se vloží, v popel se obrati, Duše pak na spusob dímu vzhuru vstupy, pred Sudný Stolicu Sudce spravdlivého aby vipoved vzala posledny. Navrati se, praví Ekleziastes, Prach do zeme svej odkudž byl, a Duch navrati se k Bohu, kteryž dal jej. Umriti musime všyckny, sstupy do zeme tělo, vzhuru vstupi k Bohu Duše. Ale jestli dobre umriti, dobre vzhuru vstupiti žadaš, radim tobě, abys bez vůně nevstupil, vonne koreny, rozjímany pobožne o utrpěny o mukách Krysta Pana do ohně srdce tveho uvrž; to jest miluj Boha, chval Boha, poslušny bud Bohu, modly se Bohu, odezdaj sa Bohu, díky čin Bohu, lituj, že jsi obrazil Boha, odpuštěny poniženě žadaj od Boha, věr Boha, Bohu, a v Boha, zaslib polepšení žívota Bohu, poručiž sebe sameho, y tve Bohu, odpustiž vinu Nepritelům tvým pro Boha, vhodiž tvuj bezbožny žívot do hlubokosti milosrdenství a zasluch Božích, a co všech věcy predpovedených hlava jest, rozjímaj jednostayne o žívote, o utrpěny, o smrti Krystovej: rozjímaj o Krížý jeho na kterem pněl o smrti kteru pro tebe podstupil; a hrbeti ktery pro tebe nelitostivě šlahan bil; o hlavě ktera trním ostrim, ukrutně bila korunovana; o ramenach, na kterých on težky Kríž nesl, na Horu Kalvariu, o hrebých s kterimi jeho svate ruce a nohý bili povrtane; o tvarí jeho, která pro tebe bila špatně uplvana a poličkovana; o provazích s kterimi byl hrozně svázan, o smrti jeho prehoržkej, o kopí, s kteru bok jeho svatý byl prohnan, v ňem samem, a v milosrdenství jeho, y v nekonečnich zasluhach dufaj, a s tim dufanim dufaj dobru smrt, a v Neby radost večnu.

Tito věcy jsou vonné koreny Dušy velmy potrebne. Čin techby tito věcy, a dobre umreš, a v Bohu živ budeš mezí Meštaný Nebeskimi na věky. Aby pak památka táto z mislý nikdy nevipadla člověku zdravému, nemocnému, tim menej umirajícýmu, Syn Boží na Krížý tehdaž, niny pak v obrazích, v Krížích, ktere jeho ukrižovaný predukazují, predstavuje se pred očy všech lidy. Pohledny techdí na Obraz ukrižovaného Pana tvého, a podivaj se, rozjímaje v sobe: hle muj Spasiltel drahý Ježíš, pro mne mizerneho ranen jest, a svou krvy ukrvaven, z trnim korunovan, ruce a nohy jeho na Krížý pribite, kosti jeho vytahnute, a prečtene, očy krvave, tvár opuchlá, uplvaná a špatná; hle zívají odnažene a kopjí probodene prse, červeňy se krvaví bok jeho, schnu jeho natáhnute streva, omdlevají jeho krásne očy, usta svaté blednu, ramená roztážene stidnu, tělo všecko zetrene mdle pne na Krížý, krev poliva všeckeho. O premena nikdí neslichana! hrešy nešlechetny, a trestan byva spravedlivý! hrešy vinný, a biti byva nevinny! hrešy bezbožný, a odsuzen byva pobožný! co zasluhuje zlý, zato trpi dobrý! co zleho činy služebnik, to zplacuje Pán! O Kryste Ježíšy pro mne ukrižovany! prosim tebe skrušenim srdcem skrze toto rozjímany utrpění tvého, račiž mne milostiv biti, a zvlaště pri hodine mej smrti. Kdo na tento spusob rozjíma uhlidajíce buď kdekolvek Obraz ukrižovaného Krysta Pana, ten jistu Pomoc k dobrému umriti bude míti, dobre a štaslivě umre, radost neskonalu dosahne, a žívotem večným vladnuti bude! co vyce?

§. 3. Nic tajneho nepišem, zjevné jest co vypravujem: Jednému Pustevniku Svatému sam Kristus Pan takto rekl; Pravim tobe, že Kríž můj pomahati mne bude nositi každy ten, ktery y o ranach mých, y o utrpěny mem bude v srdcý svem pobožně rozjímati. Skrze Kríž všel Krystus Pan do slavý svej, kdo tak Kríž nosi s nim, zdaliž take s nim nevejde? vejde tak jiste, jako jiste jest, že Památka utrpěny Krystového jest Pomoc učinliva k dobrému umriti. Obrat očy sve k druhemu k Štepanovy totižto Opatovy, a takto mluvicýho posliš: Ja, praví, ve dne y v nocý na nic jineho nehledim, jedine na Pána našeho Ježíše Krysta na Krížý pniciho. Prosim ťe můj dobrý Otče, čož tak všecek jsi, a vždický jsi z Krystem Panem ukrižovaným? O praví; v Krížý, a v Kristu ukrižovanem jest spaseny, žívot, a zmrtvých vstány naše! jest pomoc k dobremu umriti.

Obivatel Dinantejskeho Mesta, skušenosti proukazuje, že Ustavičná a pobožna památka utrpěny Krystoveho, uprimo vede umirajícýho do Nebe, ay bezpečne. Preplavil se on prez more, a všel do Palestiny, tam všecky mista na kterých Krystus pro nás trpěl, vzdichaným, a slzamý politi obešel, a naštívil. Po mnohých cestach prikrých vstupil na Horu Kalvarie, kdež věděl že Krystus Pan na Krížý pnicý vipustil Dušy, tam z hojnimy rečý, z uprimnosti a z plačem rozmluval takto: Můj dobrý Ježíšy, ty jsi tuto pre mne nekdy na Krížý smrt podstupil; co odplatim tebe za tak mnohe muky, za tak hroznu a bezectnu smrt tvou? laska činy, že jsem se prez more preplavil, že jsem mista svate viděl a ctil, kde jsi z Panny narozen, kde jsi z lidmy obyval, kde jsi pravdu Evanjelitsku ohlašoval, kde jsi zazraký činil: niny vstupil jsem na horu tu, kde jsi pro mne umriti račil; muj dobrý Ježíšy, ay hle y ja obetujem tuto pre tebe žívot muj, hotovy bivše pro lasku tvou zde umriti. Vipověděl Putnik toto, a na zem padna vipustil Dušy. O srdce plne milostnej památky Utrpění Kristoveho! Pomoc túto, za času vihledaval, a nalezl jej, a niny raduje se v Kralostvy Nebeskem.

Usiloval túto Pomoc miti k dobremu umriti, y druhý jeden, ktery pro jednostajnu Památku utrpěny Pane a rozjímany, zaslužíl u Boha, v srdcý svem vitisknuti ukrižovaneho Krista Pana Obraz nositi, z velikim zajíste Zazrakem: nebo kdiby skrze Mučedlnictvy všel do Nebe, Pohan otevrel prse Mučedlnika Božího, rozdvojil srdce, a hle uviděl vitisknuti v nem Obraz Ukrižovaneho Krysta Pána, na ktery Zázrak ze všeckim domem svým, zavrhna Modly, Víru Krystovu jest prijal. K tejto pomocý k štaslivemu umriti všychny Svatý očy sve obratili, jej vyhledavali, a všyckny dobre umreli, a večne blahoslavenstvy dosahly: dosahneš y ty jestli Pomoc tuto užívat budeš.

§. 4.

Berchorius Učitel o Ptáku Fenix rečenem toto vypravuje: že jest Pták jediny sam, žádneho sobe rovneho nemá, krásny v pery, čistotný v pokrmu, a dluho žívý biva, y za pětsto rokuv vedle domneny nekterých. Tento když má umriti, hleda drívy vonne, a s toho drívy děla sobe hnizdo, a sedna do neho podpáli sebe, a na popel spály; z popela toho ploďy se červ, z červika Fenix Pták novy. Rozumej ty mili Krestiane, a prijmy naučeny od Ptáka Fenixa, tobe umirajícýmu užítečne a potrebne: dobre umriti chceš? ovšem; Rekny tedy z Jobem, v hnízdku mem umru. Udělaj hnízdo srdce tve; napln hnýzdo srdce tveho zvůný drív vonných, víš z jakovimi? z drívy vonných kuriti se budu vůne tito, totižto z památky častej pobožnej utrpění Krystoveho; drívy vonne jsou, Koruna z trní, drevo težke Kríže, Kopije Longinussova, trst misto berly dana; pridaj k timto metly a provazí, stlup z mramora, rucho bíle na posmech, zem s krvy politu na Hore Olivetskej, zluč a ocet na Hore Kalvarie, nuž obrezovany, yasličky Norozeny Krystového, a jine timto podobné: Aby jsem techdí dobe umreli, a spaseny bily, zvažme spolu vonne drívý na spusob Fenixa ptáka, chcem povědět, v paměty zachovajme, co čitame, co slišyme, co vidime, že draahé Dítě Ježíš v těle našem činil a trpěl: Často se naň rozpominajte, slova jsou S. Pavla Kterýžto takove proti sobe samému od hríšných trpěl odmluvany. Predstav pred očy mislý svej Ježíše, plačicýho, zimu trpicýho, a chudeho, z nožem pri obrezany raněneho; rozmišlej kterák Matka Panna utíkala z Dítem maje Vudce Jozefa, kterák mezí Modloslužebniký bidlel za sedem rokův; rozjímaj o Prácach, potu, bděny, o Modlitbach k tvému, všech lidy dobrému, Otcý Večnému obetovaných; jdy na Horu Olivetsku v zahrade Getsemany, privod sebe ku paměty Puotku Kristovu, pot krvavy, trojí modlitbu: Jdí dálej do Palácu Anaššoveho, Kayfašovho, Pilatoveho, a Herodesoveho; chidiž po ceste Kríže až na Horu Kalvarye, a pohledy všecko ukrutenství, ktere jemu tam činily Žide bezbožný, pohledny na pribitého, na Krížý; vid raný jeho, krev, bolesti, mej litost nad mukamy jeho, uvažuj o smrti Syna Božího pnicýho na Krížý. Toto jest vonne drívý, ty je spolu zeber, a vlož do hnýdza srdce tvého; zapál hnýzdo lásku horycu ku dobrotivému Bohu tvému, ktery co vyce trpěl pri svem utrpěny, tim vyce za nas pracoval, aby jsme dobre umreli litost majícý nad utrpěným jeho. Tak vedle těla dobre umreš, a vedle Duše na véky v Neby žív budeš. Takový, a tak veliky užítek prinášy Památka utrpěny Pana našeho Ježíše Krysta, však budešly ho nasledovati v trpězlivosti, budešly y ty trpěti, a trpězlive znašeti tvuj Kríž, ktery na tebe uklada Bůh Všemohucý.

§. 5.

Mluvíme, a učíme toto: rozmišlati mužeme o Kristu Pánu, o jeho ranách, mukách, bolestech, krvy vylitej, o jeho utrpění, a smrti, ale aby jsme trpěli, a v trpěny jeho nasledovali, tu prace jest: mužeš, mužeš o človeče muj, jestli chceš; mužeš pravim, všeliky Kríž ktery na tebe Bůh doklada, trpězlive z pomocý Boží znašeti; chceš Priklady? dam: mohly trpěti tre Mladencý v pecy ohnivej; a jako? nebo mezí nimi čtvrti pritomný byl jak nahle uvrženy jsou do pecý, do ohně, podobny Synu Božímu, ktery jých uprostred ohně ostríhal, od urazku plamene zachovaval, těšyl, ku koncu od ohně zdravých vysvobodil. Velmy pekne k predsevzeti tomuto piše Rupertus, timito slový: Keby pritomny nebyl Syn Boží umirajícým služebniku svým pro neho? zdali nebil pritomni vždicky z Svatimy Mučedlniky, y v ohny, y v jiných Puottkach? ale zdaliž nadramo pritmny bil Buh Mučedlnikům svým služebnikům? nikoly; Památka utrpěny Kristoveho vždicky pri ných bila, o tomto utrpěny mislili, o tomto rozjímali, a lásku Boží zapaleny, nasledovati v trpěny muk hrozných, krysta Pána nepochibovali. Toto bylo jejých usilovaný, táto peče, táto pilnost, proto když pro Krysta Pana, pro Víru, trpéli, ukrutnost Tyransku premohly; štaslive k tomu, o kteremž rozjímali a mislili, kterehož zvlaště milovali Ježíše Krysta ukrižovaného na zemy, niny Kralujícýcho na Neby, so odebrali. Památka utrpěny Kristoveho nakolko v ných byla toto učinila. Odtudto naučili se Reguly tuto: Krystus trpěl jest za nas, nam Priklad ustanovil: Kdo jest tovarišem Kríže, tovarišem bude Raje; Rozjímany a nasledovany Kríže a utrpěny Kristoveho jest cesta bezpečna do Nebe, žaden dobre umriti nemuže bez Pammátky Utrpěny Kristového, bez nasledovaný jeho, bez zásluch a mzdy toho Kristového Utrpěny, žáden spaseny nebude: abys tedy nebyl vyvren z Nebe umirajícý, o Pomocý tejto k dobrému umriti misly, rozjímaj, rozmišlaj, a dokud čas maš, požívej k štaslivemu umriti.

§. 6.

Jedno ku koncu prikladam: Pomoc tuto k dobrej smrti učy visoce učený Dionysius Kartusian: tak, praví, nektery Krestiane, vyduce že odevšud od ďabla, od světa, od těla pokušeny bivají v rozsedlinach, to jest v ranách Kristových, a v Pamatce Utrpěny Kristoveho, spasitedlne skrivaji se. Trojí Nepritěle prenasledují Pokoleny lidske; prnvy ďábel, druhý svět; posledny Nepritěl domacý tělo naše. Ouvě! koliké uklady staví tvej trvanlivosti: bojiš, a strachuješ se hríchu, bojiš se Sudu Sudce spravedlivého? hle ony hned zukladův vistkakují, ale pod spusobem Pritěským , z tenčují, a zmenšují hrých, nesmírne milosrdenskví Boží vychvalují, o spravedlnosti Boží any zminky nečiny.

Chceš dobre činiti? chceš Bohu čistě služíti? pristupují zse tito Nepritěle; a jestli prám nemůžu odtrhnuti od dobreho, usilují umisel a predsevzeti nakaziti, zlechčiti. Posluchaš jejich lsty, a lžý? co činy? Radcove k zlemu najhoršy, zlé své raddy pozlacují, že toto neb to neny hrých, aneb neny tak velike zle, tak veliky hrých, lžyve od ušu šepcí: Slovem povím: Tito uhlavny Nepritěle tak proti nam bojují, šturmují, že žadnu maličku chvilčku neodpočivají, ale ustavične všecku silu nas od Boha odtrhnuti, do hríchu privesti, a spolu sebe zatratiti usilují. Co tuto má činit člověk, kam se ma utecý? zvlaště člověk umirajícý, krerehož horznejšy než u jeho predšlem žívote prenasledují, pokušají, prestrašují, zle raďí, zjímati usilují? skriše hedej, můj Krestiane, utíkej, utíkej dokud čas máš, schovaj se do rozsedlin skalných, skry se do dír ohradý, to jest, skry se v ránach, a v jejich zasluhách nesmírnych. Tuto, a nejidne bezpečný budeš, tuto uklady Prenasledovnikův ujdeš, tuto Pomoc k dobremu umriti, jistu a učinlivu najdeš! O skryše! o Rany Ježíšove! o Zásluhý Kristove Poď, poď, Holubičko má, v rozsedlinach skalnich, a v dirach ohady! Žadne tuto nebude tobe škodit pokušeny žádne protivenství tobe nebude škodne, nebo tam žádna panovati nebude nepravost. Bezpečně skryva se v ranách Spasitěle Ježíše, ktory rozjíma pobežně, často, skrdcem uprimním o utrpěny, o smrti na Krížý Krystovej. Takový štaslive a dobre umre, a do Nebe vesele pujde.

§. 7.

Z Tisicým právě misterstvým, a kunštem tajným y zjevným ďábel Pekelny o osidel svých, lidy neopatrných vehnati, a zamotati pracuje. Tichto ponuka aby šly do Kostola, aby se modlili, Mšy Svatu posluchali. Tych namluva aby cele nocý v modlitbách strávili, jinich vukol do Pritělstva spojuje, druhých nuti k učeny, k čteny Kných, jednich povišuje na hodnosti, nekterým raďí aby Mnichem, Pustevnikem zustali, ku jakemu koncu toto činy ďábel podvodny? zdaliž k dobrému našemu? zali ku spasený? Ach! věr my, k velikému zlému našemu, k zahinuti našemu, k svemu zisku to činy; pod spusobem Svátosti sklamava Kunštar Pdvodny, k záhinuti večnému privody. Bože dobrý! co s tuto obsahuje na vyděny zlého? kdož muže porozumet, že tu skrita jest lest, zdali zlá věc jest do Kostola často choditi, Bohu a k Svatým se modliti? na Mšy Svatej byti? modliti se y pres cele nocy? sam Krystu Pan tak učinil, učil Prenocuja na Modlitbe. Zdali jest zlá věc milovati bližniho? prijímati tovarišuv sobe podobných, jich nasledovati? dobre jmeno v cele zachovati? v hodnosti byti? jestě tito vecy samý v sobe dobre jsou, a chvali hodne; ale posliš, pod spusobem dobreho, prikriva ďábel tento pekelny smrtedlnu strílku, s kteruby tě mohl poraiti, a zabiti! káže chodit do Kosltola, prikazuje na Mšy byti, modliti se jazikem, ale z umislem škodilivím abys ti viděl jiných, a tebe jiny aby vyděli! aby oko tve oblupilo Dušy tvou, abys zvodil, a zvodzen bil! Rozumiš? šepce do ucha nočný bděny, abys trval prez noc na Modlitbách, ku jakemu koncu, aby ťě tak ukonaneho, když bys měl vedle Prikázany Božího, a podle ustavnověny Reguly tvej modliti se neb jine vykonavati, sen privalil: porozumivaš? spojuje z jinimi nepritělstvo, ponuka miti Prátělův ku štebatany společnému, do kuta zvoláva, abytam pokradme sebu libežně rozmluvali; ku jakému cýli? aby tato láska na vyděny dobra, prešla na zlu, aby z Ducha zustalo tělo! znamenaš lest? učy hodnosti vyhledavati, a nalezené uštipně braniti; ale jakým umislem? abys nebil dobrým, abys prekažký, a zvadý rozsil, abys Pomstvu varil, nenavisti choval, mordý provodil. Nevidiš zjevnu lest? To činy ďábel zlostivý, aby skrte ctnost samu v sobe chvali hodnu, a Bohu milu, menej opatrneho člověka sklamal, privalil, a do hrýchu privedl. A tuto v Pravde pověděl Svatý Ambrus: Nehleda ďábel Lidy nevericých, any tých,ktery jsou ven z Cýrkvy; z Cýrkvy Krystovej uchvatiti, a zjímati usiluje, a pospicha. Ty techdy abys nebyl sklaman od toho Podvodnika Pekelného, abys zle neumrel, ale dobre, schovaj se, a skry, mezý Rany Krystove, často sobe uvod v pamět Utrpěny Krysta Pana, a všecký lstý ďábla premužeš, jeho zahanbiš, dobre umreš, životem Večným mladnuti budeš.