Zlatý fond > Diela > Kunšt dobre umríti. Díl tretí


E-mail (povinné):

Benignus Juraj Smrtník:
Kunšt dobre umríti. Díl tretí

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Jaroslav Geňo, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 34 čitateľov

Kapitola. III. Dufaní v Bohu

§. 1.

Všecka Kapitola táto k tomu cýlý, aby k dufany velikemu Krestian byl pozdvižen, a že Bůh milosrdný, any v štěsti, any v neštěsti neopusti člověka, vždicky jemu Otcem jest. Dufany toto aby bylo pomoc k dobrej Smrti, neufa věcy tito márne, prazdne, Zemské, a pominutedlne, neufa roky urodne, ne role masne, ne pitliky plne penezmy, ne vynohrady oplivajícý hroznem, nezdravy dobre, ne leta žívota prodlužene a štaslive, ne priležítosti ku pomstve, ne svobodu k hrešení, všecky tito věcy za frašky, za dím poklada; neufa svadby rozkošne, ne privetivost Pratělův, ne hodnosti, ne prvny místa, ale jine dufa, a od tohoto všeho většy a krásnejšy, a svatejšy; Nebe! Boha! žívot večny! jisté očekavany sveho spaseny, ale tak aby dufany toto, nadeje tato z čisteho svědomí dobrimi ozdobeneho skutky k samemu Bohu pochazala. O zajiste dobra jest nedeje tato! kdokolvek tuto má, nech ji od sebe nikdy nepusti, Pomoc veliku bude míti k štaslivemu umriti. Dufajž lidu Izrahelsky v Pana, nebo v Pana jest milosrdenstvy, a hodne v něho vykupeny, praví Prorok Kralovský. A reč Svateho Pavla jest Pravicýho: V nadeji se radujte, v zarmutku budte trpezlivy. Onen Šalamon k dufany pobíza jedneho každeho slovmy timito: Mej dufany k Panu Bohu z celeho srdce tveho, a nespolehaj se na opatrnost tvu. Jeremiaš Prorok to jesté mluvy: Požehnany muž jenž ufa v Pana, y bude Pan dufany jeho. Svatý Cyprian Demetrianov Sudcý, velikemu Nepriteli Krestianův, takto psal: Plesají vždicky v Panu Bohu Krestiane, a vesela se y radují v Bohu svem, a zle věcy, a protivné světa, udatně znašají nadejí majíce v buducých věcech Nebeských, ktere jich očekavají. Zajiste Job, mezí všemi na vichodu rozhlašený, tak Pevnu nadejí v Bohu mel, že nic nedbal any na zarmutky, any na trapěny, any na bolesti, any na chudobu, any na uskoky svej Manželky, any na nemoc těla, ano obtižen byvše z tisicmy bídamy, vyvolal; By zabil mne, dufati v neho budu.

§. 2.

Ujíma se všetečne, nebespečne, Kdo žívot večny ufa, a život svůj zlý kteryž vede, nepolepěuje. Odkud napominam nepohnetedlně, takoveho dufany vistrihajte se, nebo to ďiábel škaredy lidem všetečne bozbožnim namítati, až posaved zvikl jest; šepce do ucha, a skrze tovarišuv hríchu k bezbožnim volá: Jednom dufaj! dufaj! jednom dufaj v Bohu, není ještě čas umriti; Nadeje krmí Oračův; Kdo ufal v Panu, a zahanben jest? Žáden! hríšny jsi nech bude tak; ne všyckny ve Světě Svatý jsou; Svatým mužeš biti pri poslednej hodine, pohledny na Lotra; po všecek čas žívota sveho Lotr najhoršy byl, plny hríchuv; ont toliko pri poslednej hodine žívota sveho, že dufal v Bohu, že vrucne prosil, slišal: Zajíste pravím tobe, že dnes budeš se mnu v Rají. co se y stálo, neny zatracen tak nešlechetny Lotr, ale mezí Siny Boží v Rají počten! tohoto nasleduj, a jako on, ufaj, užívaj dobre vecy světa dokud můžeš, svět nasleduj; ještě neprišel čas hodine smrti posledny, máš mnoho dobreho, máš priležítosti, tovarišův, tichto poživaj, když můžeš; jednom dufaj v Bohu, spasen budeš. Tito, a jine tisice věcy ďiabel ten Pekelny vdícha do srdce lidského. Ale tak dufati, neny dufati, ale všetečne ujímati se v dobrote Boží z pritomnim Nebespečnstvím spasení večného! Naramne se obávam, aby Lotrove pozdive Pokány, již, již na Križí umirajícýho, timto všetečným nasledovnikům, a odkladatelům, nebilo pričina večneho zatraceny: Nebo ačkolvěk nic neny tak veliké zlé, kterebi nemelo sebe ustanovene lekarstvi, neny tak velikej Nemocý, kterabi neměla nekdy nejakého oblechčeny; tak žáden hríšnik neny, kteribi z milosti, a milosrdenství Boha Všemohciho, radujíciho se nad jednim hríšnikem Pokány činicim, nemohl od hríchův visvobozen, a uzdraven byti; uznašto na Lotrovy. Však znamenaj dobre: Nebespečenstvy sobe velike působiš, když z Lotrem v hríších zetrvávaš až do poslednej hodiny žívota tveho. Z tisice jinich, on jeden slišal: Dnes budeš semnu v Rají. o jinich jinač sudil Sudce spravedliví, ku Prikladu at bude Lotr druhý: tohoto Dušu ďiábel vzal, toho Krystus Pan Rají pripovědel. Dufati máš ovšem, ale máš se y báti; bláznivost bi ovšem bila, chcet pred bitvu zvitezíti, mzdu vzíti, a od prace se zdalovati, Nebe sobe dojista zaslibovati, a z Lotrem po všecek čas žívota bezbožne žívu biti; Vivol sobe co chceš, aneb neujímati se všetečne v pozdivem Pokány dobreho Lotra, neodkladati Pokány, aneb vidati se do Nebespečnství večneho spasení. Dobra smrt Lotrova nech dufany chova; zlý žívot až do smrti zlé prodlužení, nech vrazí bázen, dufany v Boží v dobrote vložene zachovaj, odkladaní Pokání se vistrihaj: spravdliví jest Bůh, y Milosrdny: z Milosrdenstvy Lotr prenesen jest do Raje, vedle spravedlnosti Odkladačuv, všetečne ujímajícich se do Pekla odsudil. Nadejí Lotrovu nasleduj: Odkladačuv polepšení žívota, pilne se varuj. Polepšení žívota, k žívotu, ktery ufa človek, večnemu vede. Vedla onoho Manasen rečeneho po tak mnohich hríších za mnohe leta pachanich, kajíciho, odkud v retezy na nem roztrhla, y žalar otevrela, y hríchý zmazala, litost, kteru mel nad tim že obrazil Boha, a dufany s nimž dufal v milosrdenství Bozskem. Dufany v Bohu Davida, aby nebil od Saula ulapen na smrt, v jednej jeskine zachovalo, ktera nahle všecka z pavučinu obtahnuta bila.

Dufany v Bohu, Rehore Taumaturja z služebnikem, tak zachranilo, že na horu višedše, kdíž již dalej nemohel utecy, pozdvihna ruce y očí sve k Nebesam spolu služebnikem, modlice se za visvobozeny, od prenasledovnikův, to viprosil od Boha, že vojakum ktery obíhali, a hledali, y Muž Svatý, y tovariš jeho, zdali se ne dva lide, ale dva stromi, a tak bez urazku zustali. Onufrius maje dufaní v Bohu, za sedemdesate celích rokuv samemu Bohu služíce Pustevniček, od Anjela Pane každý den chleb a vodu prijimal, a každu Nedeli z Velebnu Svatostu Oltarny skrze Andělův občerstven bil. Ktery dufají v Bohu svem tim y more cestu činy, y Plášt místo Lody služy ku Plavěny, jako S. Maurovy, S Raymundovy a jinim, ano y skali cestu otvirají s kteru bi mohli utecý, jako S. Barbore skala se otevrela, a prochud jej učinila, když jí Otec její honil. Dufany v Bohu, tito, a tak veliké věcy působilo v tech ktery ho mají, y působit dalej bude. Již pravim: jestli dufany toto, a nadeje v Panu Bohu, y bespečnich od prenasledovnikův učinila, a ku pokány lahodně povolala, y pred Nepritělmy skrila, aby vidicý nevideli; za stromý uznavali a ne za lidy, kterých na smrt hledali, y za toliko let hojně na Pušty krmila, u po vodach chodit bez lodí učinila, y skali otevrela, čo nema očekavati ten, kteryž dobre živ jsa ufa Kralovstí ne Zemske, ale večne? pravim: Na kolko ufa na tolko vezme, nebo Žaden nedufal v Panu Bohu, a zahanben jest Dufany toto dava Bůh, kteryž učinen jest Nadeje naša. Věriš že Boží zaslibeny jsou jiste? věrim, praviš, věrim, co bich mel pochibovati o samej Pravde? velmy dobre; Bůh Všemohucý z dávna již skrze usta Davidova predpovedel: Neb jest ve mne dufal visvobodím jeho viprostímt jeho a oslavimt jeho; nic pravidivejšyho od toho zaslibení; nic techdí jistejšyho; kdoby techdí neufal, a s tim dufaním po ceste do Nebe nekračal.

§. 3.

Ale poví nekdo bázlivy, a nemálo frašoviti. Ja zlý, a hrišny jsem, snad mne nepripusti Bůh do Kraloství sveho, a do slavý svej: Ja jsem velice zhrešyl a tezce, Pan Buh hněva se na mne, čo učinim? hríchý mě proti mne stoja, na mne žalují, mne odsuzují. O malej vírý, proč pochibuješ? Dufaj, dufaj v Panu Bohu, a on te osvobody od hríchův tvých, který za hríchý všech račil jest umriti na dreve Kríže; tak dobrý a tichy jest Pan Bůh, že po tak mnohých spachanich hríchův, po tak mnohych rocích v Nepravosti strávěných, ale skrze dufany k nemu se navracujícim, hríchý sve litujícim, Pokány čynicim, odpuštá, a co vyce jest Nebe zaslibuje, spasiti a blahostavnich učiniti jich chce; ku koncu tomuto lahodně k sobe táhne, k nadejí pozdviha tech ktery špatně do hríchuv upadají: pochibujeme ještě? vyce povím: tak dobrotivý jest Bůh, že obnoveneho člověka, a hríšnikuv tech ktery se skrze Pokány k nemu navracují, z většú libežnostu a rozkošu prijima, a v jejich obidlení svatemí a obracení pobožnem veseli se a plesa, ano jak praví S. Chrysostom, Pro veliku lásku mlčý, hríchý prikriva, na predešle zapomina, láskavě do luna sveho prijima, Dvere Nebeske z Kličem Kríže otvíra, ktere hrešycimu pokud bili zavrene. Pričina že toto činy, jest dufany, že v nem dufa člověk, ačkolvek hríšny; dufa a pravim, neujíma se všetečne; oboje rozvaž; dufany jest cesta do Nebe, ujímany všetečne do Pekla. Mašli techdy rozum, dufaj, ale neujímaj se všetečne, boj se, ale pobožne, ale nezufaj: Zufašli, zahineš; pakli dufaš, blahoslavení budeš.

§. 4.

Kral David Muž vedle srdce Božího, nadejí sice svou všecku vložil v jednem Bohu, odplatu Nebesku od neho sobe zaslivoval za sve dobre skutky: však nic mene, jako jich sam spisuje, odmluvačův měl, ktorí mu pravili že darmo dufa v Panu Bohu, nato nadevšecko namítali mu; Kde jest Bůh tvuj? pravili: Nenit spaseny jemu v Bohu jeho: Kurí se ještě vilita krev nevinna Uryašova; smrdy hrých cyzolostva z Berzabeu; spočtení z pichy lid k sudu povolava, a ješte odplatu, a Nebe očkava? co povim o Abrahamovy? dufa on v Bohu svem; v tomto dufany bere sveho Syna Izaka, jde s nim na horu, sklada na hromadu drívy na spusob Oltare, ruce y nohy zvazuje sveho Izaka, meč vitahuje, ruku ku udereny pozdvihuje, a již uderit počina: O najsvatejšy Patriarcho! Kde jest Bůh tvůj? nenit spaseny Synu tvemu v Bohu tvem, umre od tvej ruky, zamordovan, spalen, a na popel obracen bude? a ještě dufaš v Bohu že sve slibi viplny? že rozmnoží semeno tve jako hvezdy Nebeske, a jako písek, kteríž jest na brehu morskem? Ale hle; dufal David, dufal pred nim Abraham, a nejsou zahanbeny! vysvobezen jest David z ruku Goliašovich, z ruku Saulovich, z ruku Neprítěluv svich, sprošten jest z hríchuv svých kajícý; pritomny jest Buh Abrahamoví dufajícymu volajícý: Abrahame, Abrahame, ne roztahůjž ruky svej na díte! Jistě, jistě, dufany ne zahanbuje; prijal David vedle sveho dufany milosrdenství Boží v poli, v jeskinach, v skalach, v dome; Abraham na hore Moria. O jak opravdive mluvy Jeremiaš: Požehany Muž jenž ufa v Bohu, y bude Bůh dufaní jeho. O Nadeje žívota večneho! na devšecko najlepšy, najužítečnejšy, nejpotrebnejšy! dufame, a chlubíme se nadejí slavý Sinuv Božích: v nadejí se radujeme, skrze nadejí spaseny budeme. Pomoc k dobremu umriti velmy učinliva jest dufany v Bohu, dufany do Nebe, člověku věrnému, Krestianskému, ctnostlivemu. Ufají jiny, vecy mnohe, any nedosahují; dufany toto naše, ktere věcy pobožne ufa, bezevšej pochiby dosahne. Tak dufame Ježíšy Pane Bože naš, tak z Davidem vesele rikame: Ty Pane obzvlaštně v nadejí jsi mne postavil. Potešeny budte všychny, kteríž dufají v tebe, na věky veseliti se budu. Dufal jsem v milosrdenství Boží na věky. Kdo žáda míti obsiti, a žen hojnu, obili seje štedru ruku, když ore, když vlačy, když roly čisty, zeliny, y koreny, trní y hloží viklesnuje; nebojí se dešde, nestrachuje se snehu, neuchiluje se od vetrův, neobava se zimý, dufaní a nadeje hojnejšy žny všecko toto previšuje. Když žijeme, Krestane mily, rozsivame; tolko dobrich skutkuv činime, toliko zrn do Zeme vsivame; zrna totižto trapení, bídy, uskostí, nahotu, hlad, žízen, zimu, horko, nemocí, chudobu, potupu, posmech, pohanení, uklady, bezectnost, zvazky, žalary, muky, a mnohe jine tisici, když pro Boha, a pro Kralostvy Nebeske stále trpime, a znašyme. O zrna utrpení, bíd, a uskosti štedru ruku zasite, jak velike dufany, a nadejí dobrej, a hojnej žny působí! Kratke a lehké zarmucení, večnej slavy dríme v nas působy, Urodu večneho Blahoslavenství činí. Barachisius s tuto nadejí pozdvižen, jakove podstupil muky. Na rozkaz Sapera Krale, ohnive kule pod pazuchy jeho jsou vložene, rozpuštěne olovo do nosa a na obočí, do ust rozpuštěna smola vleta, tělo všecko trním jest potrhane, a porezane. Ale co on na takoveto, a tak ukrutne muky rikal? z nadejí v Bohu pozdvižen, z dufaním Nebeskeho Kraloství privaben, takto rekl. O ukrutny Katove, vtipne vimislite jine muky ku trapení, Bůh v nehož verím, radostí a odplati večnej, ktere ufam, hodne ovšem jsou, pro ktere, vecy tito, y tisice jine, ještě ukrutnejšy, abych znesel vesele, a podstupil. Podstupil, Pohanna premohl, do Nebe kterež ufal, vytezne všel. O jak maly Zastup tohoto nasleduje? z Barachisiussem dufame v Bohu, dobre: s ným k žadosti žívota večneho zapaleny bivame; y to dobre, ale když prichazí k bitve, aby jsme s nim mnohe pohanení pro milost Boží pro Kraloství Nebeske podstupili, prestavají slova, prestava trpezlivost, prestava, a umira všecka nadeje; nezbedne cokolvek protivneho jest, odmítame, temer jako zufali. Nadeje tato koreně nema, včas pokušeny utíka, smíza, a na nic se obraca. Slovem pravím; Nadeje tato neny nadeje pravďiva, ktera neny spolu y trpezliva: trpezlivost nadeji ploďy, nadeje pak z trpezlivosti vecy protivnich splozena, nezahambuje, ano učinit z pokušením take prospech.

§. 5.

Vím, že ďábel zlostivy všeliki kamen pohibuje, aby dufany v Bohu v človeku vikorenil, viplenil, a pobožne dufajiciho zatratil: povím z jakovu zbranu? plechem zlatim, z bohatstvým, zbožím, z rozkošamy, z hodovaním, z tovarišy a pritelmy. Žaden at nedověruje! napominam: S tuto zbranu ďábel usiluje vytrhnuti dufany v Bohu, očekavaní slavý Nebeskej, Boha, spasení! Ach toliko s tuto zbranu lsty plnu, koliko pravím neopratrnich, ďábel ten podvodny sklamal! kdokolvek z Bohačem dufa v bohatstvy, nasleduje rozskoše těla, miluje Pokrmy sktvostne, držý tovaristvo z Ožralcý pija Vino z rozkoše, ten spolu s ným okusy faleš ďábelsku, a šybalstov jeho proti sobe kovane, pod spusobem dobrých vecy. Žaden nedověruj! již jsem napomenul; ano kdo chce spasen byti, nech slišy Boha skrze usta Proroka mluvicýho: Ja pred tebu pujdu, a slavnich zeme ponížim, brany medděne zetru, a zavory železne zlámem, a dam tobe poklady skrite. Kdoby neufal? ktoby nevěril pravďive zaslibujícýmu Bohu? dufal Job, a silne volal: Postav mne podle sebe, a číkoli moc nech at bojuje proti mne. Dufal Izaiaš pravic: Stojme spolu: kdo jest protivnik můj? Pristup ke mne; Ey Pan Pan Bůh spomocnik můj, y Job y Izaiaš chceli povedet: Nadeje naša Bůh na věky. Dufany v Bohu pravdive, a pobožne, proti pokušení Sveta, ďábla, a těla, pochibovat chtejícimu o dobrej a štaslivej smrti buducej, Srdce dodava a osmeluje pravic: dobre dufaj, Boha pritomneho máš, y milosrdenstvy jeho! Ja Obrance tvuj, praví Pomocnik, vistvoboditel můj, ja odplata tva velika priliš, a ještě budeš se báti? budeš pochibovati? Ja jsem kteryž mluvím tobe, Buh pravdomluvny, verny, dobrotivy, a milostrny, toliko dufaj ve mne, a ja visvobodím tě, spaseneho učiním tě: Tak jsem dobrý, tak milosrdný, že po mnohich težkich hríšech, žadneho nechcem, aby v ních zahinul, toliko nadejí mej ve mne, lituj sve hríchý, zaslib polepšení žívota, a ke mne z duvernostu uteč se. Aj jak velika Pomoc jest k dobremu umriti dufany v Bohu! dopušta Bůh dobrotivý bídy, nuze, uskosti všelijake, ne aby trapil, ale aby nas skrze ně k sobe pripojil! znamenaj, a pobožne ufaj.

§. 6.

Jako pak tito dufají, a spasení bivají, že dufali v Bohu Spasiteli svem; tak do velikeho Nebespečenství se vydavají kteríž dufají sice, ale ne v Bohu, dufají v tech vecech, ktere jsou najvice naprekazce Spasení, dufají v bohatství, v príznosti, v hodnostech, v roskošych, v pomocý lidskej, v tovarišych, a v Pritělych; škodlive priliš, a nebezbožne jest toto dufany, ne dobrým, ale bezožnym mile, a dufany takoveto bezbožných Ohavnost Duše jest, a posmivačuv sameho Boha y potupnikuv činy. Dobre pravy S. Chrysostom, Nic nečiny tak zmužilu misel člověka, a smelu na všecko, jako nadeje dobra, jako dufany v Bohu; Co jestli jest tak jako v pravdě jest, y toto co pravim jest pravdivě: Nic mdlejšyho a bazlivejšyho člověka nečiny, jako nadeje márna, a dufany neužítečné ve vecech márných, v slibích, v príznostech lidských, v bohatsví, v mocý a v považnostech! Kdož dufa v svem zboží padne; zlorečeny člověk, kteríž ufa v člověku. Kdo tak ufa skusy sve zle. Chcešli techdy dobre umriti, varuj se takovejto Nadejí, nebo jinač praví S. Augustin, Zahanben budeš, nebo te sklamala Nadeje nadeje zložena v lžy, nebo každí člověk lhar; Pakliže nadejí tvou vložíš v Bohu tvem, nebudeš zahanben, nadeje tato nezahambuje, ale blahoslavenim činy, ale oslavuje. V Bohu jakožto v cílu tvem dufaj, a z korunu všeho dobreho oplivat budeš. Dufajícýho v Boha milosrdenstvy obkličí, co jest to milosrdenství obkličí? obkličuje li te psota nuze dufaj v Boha a on obkličy te molisrdenstvim svim: jestli te sužuje chudoba, nedostatek, dufaj v Boha a milosrdenství jeho, pomuže tobe; hrízelý červ hríchův Svedomý tve, dufaj v Boha, a on da tobe rozum, naučý te milosrdně, abys poznal hríchý tve, abys je litoval, s ních se spovídal, s ních Pokány činil, abys dobrý bil, a vždicky se radoval v nadejí tejto Bohu tvem, dokavad prijdeš do Vlasti tej, kdežto nebude vyce nadeje, ale sama věc. Umirajícý na Krížý Pan, dary většy než Kralovske, jako Kral z Trůnu Kralovskeho rozdaval, a jako v Testamente poručil Matku Pannu, Pannicový Janový, Pannice Jana, Matky Panne; Večnemu Otcý svemu svou Dušy, zemy a hrobu sve tělo, Lymbu Otcův Stareho Zakona, Světlo; Neprítělům svim Modlitbu; mrtvím život; Lotrovy Raj, Zakonu zaslibení; Prorokum, naplnení a co tem, kteríž nadejí jsou, ne v jinem, ale v samem Bohu zloženu mají? O dobrotu nekonečnu! dufajícim v neho, ne v Knižetech světa, v níchžto neny spaseny, ne v světě, kteryž jest podvodny, ne v ďáblu, ktorý jest lhar; Poroučil milosrdenství sve! dufajícýho v Boha milosrdenství obkličí v žívote, pri smrti, po smrti. O Pomoc vznešena k dobremu umriti! Dufany v Boha.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.