Zlatý fond > Diela > Kunšt dobre umríti. Díl tretí


E-mail (povinné):

Benignus Juraj Smrtník:
Kunšt dobre umríti. Díl tretí

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Jaroslav Geňo, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 34 čitateľov

Kapitola IX. Trpezlivost v zármutcích

§. 1.

Prorok Amos aby odnal od Světa nektere márne Otázky, odkud totižto počatek svuj mají mnohe zármutký, ktere den odedne znašejí lide, tito slová hodné večnej památký pověděl: Zdaly bude co zleho v Městě, kterehožby Pan Buh neučinil? Chtel povědět, všelike zármutký, všelike uzkosti, bídí, nuze, hlad, vojny, roky neurodné, a jine všeliké věcy protivné, ktere trpějí, a trpěti budu lide, pochazají od Pana Boha, všecký zle věcy, pomimo hríchu, dopušta Buh na lidy. Ku potvrzený pravdě tejto Pricháza mi na misel hadka tá ktera se stala času jedného mezý lidem Mesta Jeruzalemského, když je Nepritel oblehnul; pričinu totižto vyhladaval lid Jeruzalemský, odkudby toliké, a tak veliké pochazelo prenasledovaní, a zarmutkove, jiný odpověděli že od vychodu, jiný že od západu, ale David Prorok vpravde pověděl, že pochazají z ruky Boha Sudce Spravedlivého; Any do vychodu, any od zapadu, neb Bůh Sudce jest. Tak skusil sam, když ho prenasledoval Absolon, rekl žoldnerum svým: Pospěšte vijíti, aby snad prijeda nezastihel nas. Ale on co učinil? zdali tak utíkal jako jiny? nikoli: než když mohel priležítě utíkati, aneb sedna na koná, aneb jeda po rovnej ceste, on boský, a pešký chodil po mnohých horách bezcestnych: David pak šel po straně na Horu Olivetsku, príkru cestu vstupuje, a plače, a bosimý nohamý, a to proto, že věděl Kralovský Prorok, že zarmutkove, a prenasledovany pocházají z ruku Božích, a pro tu pričinu utíkati nechcel, nebo dobre věděl žeby ho neprenasledoval Absolon, kdiby Kral Nebe y Zeme byl nerozkazal, aby tak trapen byl pro rozmnoženy odplatý. Pravda techdí jista, že všeliake bidy, a nuze Bůh dopušta na člověka, a žáden jiny. Odkud mily Krestiane! jestli vydiš svět tento všelikimý bídamý, nuzamý, zármutký naplneny, rozumej že to jest z dopuštěny Božího. Jestli dum tvuj škody, pády vodluje, pro mnohe ktere znašy zarmutký, natiský, rozmisly sobe že tá vůle jest Boží. To neštěstý, ti burký, rozličných bídy, a protivenstvý, ti nuze a psotý pochazají od Boha. Jednim slovem, žádne zle, pomimo hríchu, nenachazí se na světě, žádna bída, žádna nuze, žádna psota, žáden zármutek, kteriby nebyl od Boha. Pro kteru pričinu; mili Krestiane; když upadaš do nejakeho zármutku, do psoti, do nuze jakejkoli, Nerikaj, napomina te S. Augustin, toto mi učinil aneb působil ďábel: ale všecko pripisuj Bohu tvemu, nebo any ďábel nemuže tobe nic učiniti, leč on dopusti, ktorých ma moc z visostý.

§. 2.

Žaloval se nekdí bolestně Kral Izrahelský Saul, že jest obkličeny z veliku uskosti ze všech stran, že od žádneho raddy a potešeny nemuže míti, že časy nepokojne a burlive ma, buoje ustavičné proti svým Nepritělům vesti musi, a žádneho štěsti v temže buojí míti nemuže, odkud všyckný Poddany velice suženy a trapený bivají, tak že pověděl: Uzkost mam prilišnu. Ne menej žaluješ se ti a s tebu temer všecý pospolite, zvlaště v tomto nekdí slavnem Uherskem Kralostvý, v techto burlivých, a již od mnoho rokův nepokojných a valečných časův, rikají s Saulem Uzkost mam prilišnu, ustavične Vojný mne hindrují, Narod cýzý mne velice prenasleduje, sužuje, natíska, všecký práce moje, ktere dělam v potu tvarí, vojný zežírají, od ust mých, od ust dítek a čeladky mej pokrm y odev nelitostivě vibírají, tak že v skutku poznavam, ze se nad zemu našu vyplnilo Proroctvý Jeremiaše v Osobe Boží pravicýho: Privedu na váš Narod z daleká, lid, jehož neporozumíš jazíku, anyž budeš rozumeti co mluvý. I bude jístý obsiti tve, a chleb tvůj, jísti bude stado tve, y dobitek tvuj, y vinicý tvou, y fikovy tve; k tomu poviš, časy jsou nepohodne, neprijemne, tak že již temer Zima z Zimu se schazý, obsíti me z vetrem, kamenem porazene jest, z mrazem, aneb prilišnim horkem opálene, neb pro mnohé Dešde vymoknute, od červův, kobilek, a od jineho hidu obyle me jest vniveč obrácene, odkud potom nasleduje hlad, mor, a tim vecý podobne. Nato nadevšecko člověk člověku vlk jest, když ne enem Pohan, ale Krestian, proti Krestianovy bojuje, pály, morduje, tak že y nevinny, ktery pokojne žívu bili, do zahuby zamotaní, z statkuv svich, častokrate y ze žívota pozbaveny bivají, aneb do velikej chudoby, pro takove války upadají. Jiny žaluje se, že jest ustavične v nemocých težkých postaveny. Druhý, že jest v psote a v chudobe velikej, tretý že mnohé prenasledovany, mnohe škody trpy, jiny že žádne dítký nemuže míti, aneb jestli je má, nechtejí se mu chovati. Velike jsou zajiste o človeče! tito tve žalobí, velike zármutky, tak jest; ale však mizerný človek vždický s tim se klamá, že pripadky takovichto věcy protivných, enem jako jsou samý v sobe znamená, na Boha pak všech pripadkuv Provodnika, na spusob plavce, všecký věcy ridícýho nepatry. Od Boha Všemohuciho všecki takoveto protivne věcý pochazají, toho dosvečují Pisma svata, to učily Prorocý Najvišyho, když takoveto škody a pripadky predpovidaly.

§. 3.

Ptati se budeš mili Krestiane, proč Pan Buh dopušta na člověka vecý takoveto protivne? takoveto žármutky? činí jakožto dobrotivý a laskavý Otec, dopušta k dobrému tvému, a ne k zlému; zdá se tobe zlé, ale Otec Nebeský, uznáva tobe biti za dobre. Kdy jsi byl malim, mělli jsi Otce dobrotiveho, skusil jsi, jak praví S. Augustin již lahodneho, již ostrého, jako užítek tvuj žádal, chvalil tě, obdaril tě, nad jine vinašal tě, aby tě k dobrému, čineny povzdubil; karhal tě, štráfal tě, šlahal tě, hanil tě, ne aby se z tvého zlého radoval, ale aby tě od zlého odvolal. Na ten spusob činy dobrotivý Otec Nebeský z člověkem Synem svým nemravnim, a bezbožnim, aby Dušy bludnu od hríchův odvolal, k dobrému privedel, od Zemských vecý odtrhel, a k sobe obrátil, a k žívotu večnému zachoval, odjíma zdravý, statký, poctivost, dopušta vojný, hlad, mor, roky neurodne, časi nepohodlne, suženy, uskosti, a všelijake protivenstvý aby tak všelijake zármutký byli ku pomocý k dobrej a štaslivej smrti. Svikel jest človek v času pokoje, hojnosti, a štěsti všecku svou nadejí vskladati v svych dobrých časných věcech, ano y mnohé hríchý, pachati, co neny k pomocý, ale na prekazce k dobremu umriti; odkud aby se misel jeho světských márných věcy nepridržala, aby se od hríchův vzdalil, hríchý ve uznal, a k Bohu se obratil, štaslive umrel, otec Nebeský z opatrnosti svej Boskej, jemu ty věcy v kterých zalibeny sve má, odjíma, a věcy protivne, jemu nemile na neho dopuštá. Odtudto praví Buh Všemohucý: Ohradim cestu tvou trnim jakoby pověděl, ohradim opletem cstu tvou, ktorá tě vede do hríchův, a nepravosti, trnim zármutkův, a uzkosti, dopustim na tebe všeliké věcy protivné, vojný, neurodu, hlad, mor, nemocý, a jine tem podobné, abys nekráčal po cestach nepravosti, ale aby jsi se navratil ke mne po cestach spravedlnosti, tak vyklada S. Hyeronim, když praví: Ohradim cestu tvou trnim; z čehož porozumivame, že z opatrnosti Boží častokrate na nás pripadají věcy protivné, aby jsme nemeli ty věcy ktoré žádame, aby jsem tak skrze rozlične bídi a nuze svět tohoto prinuceny byli navratiti se k Bohu.

K dobremu techdy tvemu jsou zarmutky a k pomocý velkej k dobremu umrítí, ponevač tě ku poznany hríchův privodzují a od nepravosti mnohých odtahují. Kraloval Manasses, za času toho, v kterem nebil nalezen žáden od neho horšy, a nešlechetnejšy, nebo klaněl se Modlam, kazil Chramy Boží a Oltary, a mnohé jiné pachal hríchy, slovem, hríšnik bil veliký. Napomenul ho Boh Všemohucý, aby se vystríhal a žívot svuj polepšyl, on pak na to nic nedbal: Takli pravil k nemu Pan Buh, se mnu zachazaš, ktery tebe Otcovský napomínam? neveriš slovum mým? od slov techhy pujdem k bití, protož vpadlo naň, obkličilo a zjímalo ho Vojsko Krale Asyrského, jak dosvečuje Pismo Svate pravic: A protož privedel na ně Knizáta Vojska Krale Asyrskeho, a jali jsou Manassesa a svazaného retezí za nohý y za ruce vedli ho do Babilona. Manassesy co se ty zdá niny? čo misliš, co niny činiš? ještěli jsi zatvrdli, anebo lituješ žívota tvého predešleho? doklada Pysmo Svaté: Kreryžto když bil v uskosti, modlil se Panu Bohu svému, a činil Pokány snažne pred Panem Bohem Otcův svých, y modlil se jemu, a žadal z veliku snažnosti, y uslišal jest modlitbu jeho Pan Bůh, a privedel jej zase do Jeruzalema do jeho Kraloství, y poznal Manasses že Pan on sam jest Buh. A co se tebe zdá včil, mili Krestiane? zdaliž zármutkove a nuze nečiny aby človek poznal hríchý sve, a obratil se k Bohu? zdaliž nevidiš Manassesa, který žívot nešlechetny vedel, Pokany činicýho, a hríchý sve oplakavajícýcho? A kde jest včil jeho Panska sláva, Královska nadhernost? kde včil jeho chluba, a mord Prorokuv? odpovida S. Ambruss: Z naležítu krestan bivše pokutu obratil se k Bohu, a v uskosti postaven jsa poznal toho, kterehož predtim když v roskošy kraloval, nevihledaval, chce povedet, že zarmutky, uskosti, a psoti vedu nas na cestu pravu Kraloství Nebeskeho a jsou nam k velikej Pomocy k dobremu umriti.

§. 4.

Pravě v tutu chvily, když o techto zármutcích pišem priskupil ke mne jeden z duverných ptaje se mne. Proč Buh Všemohucy na mnohé dopušta chudobu, ktera jest mezý jinimi jeden take veliky zármutek, tak že všecek čas žívota svého v samej nuze, psote, a v težkých prácach straviti musejí? abých Otázký jeho za dosti učinil, a potešeného propustil, odpověděl jsem jemu s timto Prikladem: Mezí Lesy a skalamy Krajiny Tebaidskej bidlel jeden Kamenar, jmenem Eulogius, stavu sprosti, a velmy chudobny, ale v ctnostech, a v zasluhích v Neby bohati, milovnik cti a naboženství Božího v pokrmu skrovný, čistotny v mravých, a k chudim velmy milosrdný, vedle svej možnosti, nebo kdy se z denny prace domuv na noc navracoval, chudých lidy všudy vihledával, a co za den virobil, to z veliku štědrostý, on sam byvše chudobny, chudobým zajednak rozdeloval. Hle jak žívot pobozný, a svatý ne na stavu, a bohatství zaleží, ale na vůle a srdcý člověka! Stalo se že jeden Pustevniček jmenem Danyel natrefil na toho Eulogiusse, ktery prijal ho z veliku privetivosti, do domu vedel, a štědre nakrmil, jak mu chudoba dopustila. Libila se velmy Danyelovy visoka ctnost Eulogiussova, a litost mel nad nim že v chudobě, a v težkých prácach jest postaveny; Protož za tri tidne z modlitbami Boha prosi, aby lepšy štěsti dal Eulogiussový, že to bude k většy slavě jeho Boží, a k většymu užítku chudým. Mezitim stal se hlas z Nebe k Danyelový: Eulogiussový dobra chudoba, bohatstvy škodlive. Danyel na toto nepohne se, než dalej žada, prosi aby Eulogiussovy Pan Buh dal bohatství, neny se čumu bati o ctnosti a stalosti Eulogiussovej, Postavil take seba za Porukovnika, Dušy svou za Dušy Eulogiussovu zavazal. Velika zajiste tato opovažlivost. co se stalo: Když skaly rozlamuje Eulogiuss, a horý rozkopava, veliky Poklad Zlata nalezl. Nanahle zustal bohati, a nahle jinim než bil počina biti člověkem, již vyce Bohu se nemodly, žádných neprijíma chudých, ktery včera bil vesely, smutný a starostlivy chody kam ma schovati velike pokladi sve, a nač jich ma vinaložíti ustavičně mislý: utíka z Vlastý, aby svuj mizerný stav, a rod skril, prišel do Konstantinopola, na višy stavy vstupit usiluje, a ve cvičeny vojanskem, a v mravích Dvoranských da se učití, hlupost visleka, hleda milost u najprednejšych lidy, a (co nemuže zlato) takovu grací, a milosť dosahuje v Cysarskem Dvore, že nad Knížetskimi Drabanty za Vladare, a za Stražneho sveho ťela Justinus Cýsar jeho ustanovil. Tu požíva Eulogiuss vetr štěsti, všecek jest v rozkošych, a všecek zahruženy v Nepravostech, nespomene vyce na Boha, na ctnosti, činy všecko vedle svých zlých žádosti.

O tomto všeckem nic nevedevše Danyel Pustevnýk, vedle zviklosti jsouc na modlitbe, hroznim vyděnim jest prestrašeny. Vidy Krysta Pana mezý Anjelmy z pripravu strašlivu ozbrojenimi, Sudce ostru tvaru ukazuje Danyelovy jakesi tělo v prostred ruže od rozkoší vijedene, a pravě rozpustile, a ostre volá: Tatoli jest peče, a starost kteruž jsi měl na spaseny večne Bratra tveho? Potom obrativše se k Anjelum rekl: Jdetež, praví rychle na Porukovnika vpadnite, anyž mu odpuštajte, ktery v zaklad dal Dušy svou opovažlivě. Uleknul se na toto Pustevnik, a litost maje nad svým omilem, porozumiva že toto strašlive videny znamena Eulogiusse, a jeho neštasný a bezbožny žívot, ktery vede Konstantinopole. Padá k noham Sudce Krysta Pana, a odloženy vypovedy poslednej, ktera Eulogiussový jíž již měla vidana biti, vyprosuje, dokudby Eulogiusse z hríchuv nenapomenul, a nekárhal. Ihned Danyel jde do Konstantinopola, ale otrhany Pustevniček za celý Mesic u Eulogiussový rozkošy a bohatstvim oplivajícimu nemohel mět pristupku. Naposledy tajne jakosi k nemu všel, V očy mu pripomina predešli stav jeho mizerný, rod sprosti, kladiva a dlata, a neznesitedlnu proti Bohu nevdečnost za tak mnohe dobrodeny, a jeho nepravosti velike jemu vyčituje. Rozhneval se nad timto Eulogius, jeho rod na světlo vyšel; hnevlivým hlasem zvolava sužebnikuv, pribihají služebnicý, hveva se na ne, že Pustevnika blázna do Pokojíka pustili, na krik tento odevšud služebnicý upadly na Danyela, a silu mnohu táženeho, z kijmy hrozne bijí, napoli mrtveho, a ukrvaveneho ven z domu vistrkují. Pozbaven z nadejí svej Danyel opovažlivost svou uznajíce, utíka se k modlitbam, za predešli stav mizerný, a los Eulogiussový z plačem žada, a tenže který z prosbamy zle vyprosil, z prosbamy zase proti zlemu leky hleda. Hle druha a promen štesti, umrel Justinus Cýsar, na misto jeho vstupil na Cýsarství Justinianus, tento aby sve zname a pripovedene v Dvore svem povišyl, Eulogiusse z uradu zvrhel, upada upada Eulogius, aby se polepšyl: Tuto krivdu bolestně nesa Eulogius pridal se k Hypatiussový, a Pompeyussovy, vnukum Anastasia pred Justinem panujícýho, ktery z chtivosti Panovany, bojovali proti Justinianový, a když z obu stran padlo tricet tisice, Hypacius a Pompejus jati jsou. Eulogius vyde vše sve zle, utíka, zanechaja všecko sve bohatstvy v Konstantinopole, k svým skrišum, k tomu kameny predešlemu ne bez malého zarmutku navracuje se, a práce zase opakuje; Tak do chudoby navrativše se, predešlu ctnost, a almužne znovu činiti počal; to jedine prosil Daniele Pustevnika, ktery ho zahambeneho mezý skaly navštivil, aby za neho Boha prosil, aby mu nejake polechčeny dal v pracach, a v žívote tak tvrdem. Smal se na toto Pustevnik pravic: Jdy pracuj, čo jsi, to zajíste bud tvrda chodoba tobe jest potrebna, aby potom tobe dobre bylo, abys dobre umrel a štaslive skonal. Hle maš na Otázku tvou hotovu odpoved. Ví Pan Buh co ťy jest prostpešne k spasení, co škodlive k zahube; ví dobre co jest u pomocý dobrejj smrti, a co na prekazce k dobremu umriti. Prijmiž o Boha všecko, mej dosti na svem stavu, v kterem ťe Buh dobrotivý zalibil, a budeš míti Pomoc dobru k smrti dobrej.

§. 5.

Ponevač techdí vec jest nepochibna, že všelijake zarmutký nuze, uzkosti od Boha pochazají a Buh milosrdny dopušta je na člověka, k dobrámu jeho aby totižto uznal hríchy sve, a obratil se k nemu, aby sobe vyce zaslužíl pred Bohem. Anyž dopušta vecy než muže znesti, jak dosvečuje, S. Pavel Apoštol pravice: Verniť jest Bůh, kteryž nodopustí na vas, aby jste byli pokušeny nad to co mužte, ale učinit z pokušenim take pospech, aby ste mohlý z něsti, proto potreby jest, chcešli dobre umriti! chcelšli: do Kralosvtí Nebeského vejti? abys trpezlive znášel všlike protivenstvý, a zarmutky, nuze, uzkosti; nebo takoveto zármutký, jsou velika Pomoc dobremu umriti, a jsou Dvere, s kterimi se vchazý do Nebe; snad mne nevěríš, uvěrit musiš Pismu Svatému: Skrze mnohe, praví, Zármutky musime vjíti do Kraloství Božího, Na ktere slova takto pravy S. Chrysostom: Zármutký ovšem potreby jest aby jsme trpěli, a nebudemeli tu zde trpět, tamť nas hroznejšy zármutek očekava. Milaček Krista Pana S. Jan o tejto Pomocý k dobremu umriti, o tichto Dverích zminku činy. Vydel jsem, praví, Zastup velký kteružto žádný prečtet nemohel, ze všech Narodův, a Pokoleny, a lidy, a yazikům, ony stojí pred Trunem, a pred Obličejem Beranka (to jest Krysta Ježíše) jsouc oblečeny v bile rucho, a Palmy v ruku jejich. A jakovy to byl Zastup? a s kterimy Dvermy vešel do Kraloství Nebeskeho? z Dvermy mnohého zarmutku, nuze, a psoti, ktere putujíce v tomto plačlivem Udoly, pro nevinnehe Beranka Krysta Ježíše trpezlive znašali, vešel tento Zastup pred tvar Boží Posliš co o nem mluvý S. Jan: Tito jsou ťy, ktery prišli z velikého zármutku, a umili rucha sve, a zbilili je mtrvy Berankovej, proto jsou pred trunem Božím, a služa jemu ve dne y v nocy v chrame jeho. Ay hle kterak zármutký, nuze, uskosti a psoti jsou pomoc k dobremu umriti, jsou Dvere do Kralostvý Nebeského, jestli je budeme trpězlive znašeti. S tímito Dvermy, totižto skrze utrpeny, Syn jediny Otce Nebeského Krystus Ježíš, najprve musel vjíti do Kraloství sveho to sam uznáva když praví:

Musel Krystus trpětí, a tak vjíti do slavy svej. S timito Dvermy vešel jest do Nebe Svatý Otec naš František Seraffinský. s timito Dvermy vešla jest místa Katerina, Svata Barbora Panny a Mučedlnice Boží, S timito Dvermy zármutkův vešli jsou do Kraloství Nebeskeho, všyckny Pariarchove, Prorokove, Apoštolove, Mučedlnicy Viznavačy, Panny a všyckny Svaty Boží, ano co vyce jest y Rodička Boží Blahoslavena Panna Maria, ktera po mimo jinich zárutkův mnohé bolesti trpěla pri utrpěny Synačka sveho Krysta Ježíše. Žádaš techdy y ty o mili Krestiane vjíti do Kraloství Nebeského a pre obličej Boží se postaviti, skrze tito Dvere musiš prejíti. Žadaš dobre umriti, štaslive skonati, ze Svatimi v Nebi se radovati, prjímaj všeliké zármutky, nuze, psoti, uzkosti od Boha vdečně, trpězlive znašej, nerikaj že ťe Bůh opustil, nebo s tebu jest jako nekdy byl z Jozefem v zármutku, jak svedectvý vydáva Pismo Svate, vstupil s nim do yamy, a v okovach jeho neopustil; Posliš y samého Boha srkze usta Davidova to potvrzujícýho: S nýmt jsem, to jest člověkem, V zarmuceny, vyprostímt jeho, a oslavimt jeho. Odtud víme že s nami jest Pan Bůh v zarmuceny? odtud, praví S. Bernard, Že mi jsme v zarmuceny. Za všelijaku techdy radost mej to bratre muj, když u rozlična zarmuceny upadneš, ne enem proto, že skrze mnohé zarmutký musime vjíti do Kralovství nebeského, ale y proto že blízko jest Pan tem, kterýž zarmuceneho jsou Srdce. Dokladam, že staslive umreš, a po tomto časnem zarmutku, večnu radost požívat budeš.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.