Zlatý fond > Diela > Kunšt dobre umríti. Díl tretí


E-mail (povinné):

Benignus Juraj Smrtník:
Kunšt dobre umríti. Díl tretí

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Jaroslav Geňo, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 35 čitateľov

Kapitola VIII. Ostríhány Jazíka

§. 1.

Jazík člověka klevetného, opovažliveho, štěbetneho, lharskeho, ruhaveho, zlorečliveho, y utrhajícýho, tak jest nebezpečny, že jestli ho neskrotiš, nevstahneš, nazastaviš dokud mužeš, tak sve věcy vykonavat bude, že žádnim spusobem nedopusti se zdržati. O jak mnohých zle ostríhany Jazik zhubyl! jak mnohe vojny rozsil! jak mnohe mordy provodil! jak mnohých z Nebe vivrel! Nepritěluv Božích učinil! do ohně na věky trvajícýho zhodil! Neny tuto můj umisel, abych ho trestal, ale abych ho vinaučil, a to k dobrému našemu, nebo nakolko jazik svobodny k hríchu jest škodlivejšy, natolko jazik dobre skroceny ku Pomocý k dobremu umriti, jest užítečnejšy. Chceš žívot o človeče? miluješ dny spatriti dobré: krotiž jazik tvůj od zleho, a usta tva nemluvic lsti; ostrihaj cest tvých, abys nezhrešyl v jaziku tvem. Jazik dobre skrotiti, jest, Pomoc k dobrej smrti sobe zjednati, jazik neskrotiti, jest Dušy svu do ohně večneho uhoditi. Ostríhany jazika jest pomoc velika k štaslivej smrti. Mily človeče nepošly jsme z dreva neb skaly, obraz a podobenství Boží jsme, k Bohu jdeme, ale enem skrze štaslivu smrt! Jazik k zlemu svobodny bude na prekasce, dobre skroceny bude na pomocý.

Bůh dobrotivý z jakovimy, a kolikimy, Važbamy ohradil jazik? ohradil ze Zubamy, jak zduplovanu Zdy vrchnu y spodnu, ohradil z dvojim piskem, jako duplovanim plotem: tak mluvy S. Chrisostom: Chcel Bůh jazik ohraditi jako dvojí zdu, nebo pod važbu zubuv, a piskuv zdržan byva, aby se slova nemudre, a škodlive skrze štebetnost nevislovili. I ktera jest potreba aby taková Stráža bila tak malého udu, jazika lidskeho? S. Bernardin praví: Pro Svatost a dobrotu ma se zavriti a ostrihati, ale proč ta Svatost, ta čistota ma byti na jaziku? aby mohel, mluvy zase Muž Svatý, prijati Velebnu Svatost, nebo pri Prijímaní Velebej Svatosti Oltarny skrze dvere ust prechazý Bůh a Pan naš Krystus Ježíš, jazik místo mosta jest, po kterem vchazí do srdce. Odtudto potreby jest, aby byl svatý, dobrý, čistý; a aby tak zustaval svatý a čistý, a nejinače aby se ostríhal, než jako vchod dod Raje Zemskeho.

§. 2.

S Pisma Svatého, jak stareho, tak nového Zákona známo jest, že slová škodlive neostríhaného jazíka jsou oheň velmy palčivy. A co jineho Prorok Kralovský pověděl a spísal: Co bude dano tobe na jazík lstivy: Strely mocného ostré, z uhlím do zpuštěny vypalujícým. Co jineho učy S. Jakub. Jazík jest zajíste maly ud, a velike věcy provody; hle maly oheň, kterak veliky les zapáli, a jazík jest oheň všej nepravosti. Jestli jazík oheň jest, slová jazíka jsou plamen ohně; tento jazík, tito slova jazíka mají se vážít, v srdcý rozjímat, prve nežli se z ust vipustí, tak praví Sýrach: Slova mudrých na váhach rozvaženat budu; usta nemudrých lidy blaznivé věcy vypraveti budu. Toto rozvažení slov, ktoré mluviti chceš, jest velmy potrebne, a pomoc jista k dobrému umriti. Mnochdikrat vipový slovo ohnive lechky človek, ale nemalu činy druhému škodu; utrha na cti, huby pritelstvo, pobíza k hněvu, zbroju podava k bitce, a k obrazeny, pohoršeny činy, nenavisti ploďy, pokoj rušy, svornost hasy, morduje na Dušy Bratra sveho.

Jazik, jazík, když oheň vzbuďy, a v plamen vyskočý, jako jazík ďábelský, a ne lidský, škodu prinaša: Jazík ďábelský má ten, ktery jako ďábel mluvy, reč jest S. Chrisostoma. Ponevač techdy jazík jest, oheň, slová jazíka, prve než se z ust vipustia, važíti se mají. Koliko z ust zlých slov bliješ, toliko plamenuv viplivaš: Jazík oheň jest, jestli slová nevisloviš, plamen nebliješ, protož když máš co mluviti, najprve rozvaš dobre v misly svej, buduli k užítku tvému, neb ku škode. Dyvnim spusobem prospiva k pomocý dobrej smrti, kdo prve než visloví, važí slová sve, a kto ustam svým dela dvere, a zamký a slovam svým váhu, a ustam svým uzdu pravu, a pilen jest aby snad nepadl na jazíku. Zle se stane z nemudrimý v času poslednem, kterých usta blaznive věcy vipraveti budu.

Opata jmenem Hor, tuto chvalu obzvlaštní má Opat Hor, nikdy po všecek čas žívota svého falešné slovo nepověděl, nikdy nezalhal! Opat Hor, nikdy se neprisahal, nikdy nelál, nikdy zle nevinšoval! Opat Hor, nikdy len toliko v potrebe mluvil. Hle maš Muže, kteryž slová sve važýl, jazík svuj skrotil, mezý maloma jeden. Skrze ukrocení jazíka dobru smrt zaslužil, k Bohu se odebral; tebe, mne, všeckím, spusob ukázal, kterák máme vážíti, jazík skrotiti, jeho do Žaláre ustavičného pripověděti, zlích rečy se varovati: učin to, čo Muž Svatý Prikladem učil, a o Pomocý dobrej smrti, ktera jest dobre Ostríhany jazíka nepochibuj. Nasledovati usiluj se Muže tohoto, nasledovati ho budeš, jestli nikdy a žadnému zle mluviti nebudeš. Mnozý jsou padli mečem, ale však ne tak mnoho jako ty, kteryž zahinuli jsou skrze jazik svuj.

Izydorus pekný spusob nam ukazuje jako máme vážíti slová naše, prve než jých z ust vipustime: Aneb praví dobré, dobre mluvime, aneb zlé, zle mluvime, aneb dobré zle vislovujeme, aneb zlé dobré vyslovujeme: dobré dobre mluvime, jestli mluvime, y všudy y vždický, ty věcy kterekoli jsou prave, kterekoli poctive, kterekoli spravedlive, kterekoli svate, kterekoli mile, kterekoli dobrej povesti. Zle věcy zle mluvime, když k hrichu namluvame, z prikazem rozkazuje, nasilne nutime: dobru věc zle vislovujeme, když z pichu z marnu slavu vypravujeme, rečy a učinky naše vychvalujeme, zle věcy dobre vislovuje kteréhož usta a jazík karha hrích, nepravost, spisuje ku polepšeny zlich lidy. Proto nemluv nic všetečne, anyž byvaj srdce tve zchopne k mluvení rečí pred Panem Bohem. A co povim tuto o Jazíku zlorečlivem, ruhavem? mnoho jazíkův, aneb rečy jest ve světě, však nejsou všem známe, ale jazík ruhavy zlorečlivy, rozmohl se všudy po svete: vynechavam tu Pohanův, o samých Krestianech mluvím: ach kolikrate prez den, Kdož muže znamenat? skrze Sakrament ruhají, jak hrozně, špatně zlorečy, laju, klnu, tak že div jest že se zem neotevre, a jich za žíva nepožre! jakove slová hanlive potupne jeden druhemu davaji, až mrzko jest posluchat! O jazíky ohně večného hodne! ktereho jiste neujdu, jestli jazik svuj neskrotí.

Posliš co praví S. Pavel: Any smilnicý, any modlam služebnicý, any rozkošní, any Sodomitštý hrišnicý, any zlodejí, any lakomcý, any opilcý, any zlolajcý, any lupežnicý Kralostvím Božím nebudu vladnuti. Znamenaj dobre co praví S. Apoštol, že any zlolajce to jest ktery laju zlorečí do Kraloství Nebeskeho nevejdu; kamž techdí pujdu? bez pochiby do ohně večného, pekelného. Napominam tu z velikim Basiliussem všech zlolajcův a zlorečencův: Zlorečiti a hanlivimi potupnimi slový láti neuč jazík tvuj, ktery jest stvorený aby dobrorečil Panu Bohu, a chvalil jeho.

§. 3.

Povedel jsem malo predtim, že nechcem kárhati, než vinaučiti jazík k pomocý totižto k dobremu umrití. Budiž každy človek ktery chce dobre umriti, richly k slišeny, a zpozdili k mluveny nebo bezpečnejšy pravda se poslucha, než se ohlasuje, ponevač kdy se poslucha, poniženost se zachovava, kdy se ohlasuje, častokrate podlezá každému jakova takova chluba s kteru se ovšem človek poškvrnuje. Kdo v mluvení zlý jest, malo chíby, že y v skutcých zlý jest: zle mluviti, zle činiti neny Pomoc, ale Prekážka k dobremu umriti. S. Antonius vypravuje, že Svata Katerina Senenska žádne neměla většy v tomto žívote občerstvení a polechčení, jako když o Bohu rozmluvati měla, zvikla jest rikati; Sto dnův celých, bez pokrmu, bez napoje, bez sna hotova jsem straviti, kdy bych toliko měla, pritomných, s kterimi bých měla o Bohu rozpraveti.

O jazík dobre ostríhany! táhne on za sebu retaz mnohich dobrich věcy. Jazík tento, ktery dobre ostríhan byva, od mnohého zlého chrany člověka, od tisice hrýchův zachovava: Kdo jazík tento dobre a pilně varuje, aby nemluvil zlého, any se nebude pochlebovat druhým lstivě, a k tvary, any neotevre ust ruhavých proti Bohu, any nebude zlorečiti, láti, hanlivimi, a potupnimi slový bližniho svého špiniti, any nebude na cti utrhati, omluvati, any nebude prisahati, any se posmivati, any nebude hanlive pripominat hríchy bližnimu svému, ale bude vimluvat, a na dobré vikladat; nesklamá lstivě bližniho svého, nebude mluviti daremne a neužítečne věcy; Pokritstvim nesklama sobe rovnich, bude v uctivosti míti staršych, nebude se jim protiviti, nebude lhati, nebude reptati, žádne frašky, žádne slovo zlé, neuctive, nestudne z ust svých nevispusti, nebude žadného žívot sudit, a hanit. Ach kdo tito věcy zachovava, a činy, jiste dobre ostríha svuj jazík a skrocuje, Pomoc jistu ma k dobremu umriti, štastlivě umre, Boha na věky z jazikem svim v Nebesich chvaliti bude.

Svatý Jan Chrysostom, od toho dne, v kteremž bil pokrsteny takovy bil Varovčyk svého jaziku že se any neprisahal nikdy, any žádneho k prisaze nenabízal, any žádnemu nikdy nelál, any nikdy nezlhal. Kral David, medvedův, a lvův pobil, stu snadnostu, že se zdal s nimý nepotikati, ale hrati: živy hral, praví Syrach Jako z barany, a mezý medvedy učinil jest tež jakožto z barany ovec mladosti svej. Ale vid z jaku peču jazíka vistríhal se aby y pravdu nezatajil, y bez nejakej chluby mluvil. Potreba byla svou silu oznamit Saulovy Kraly, on enem že jedneho lva, a jedneho medvede zabil oznamil. Proč nepověděl, že jich vyce zabil, ponevač v pravde vyce zamordoval? nedopustilo ostríhany jazíka, kazalo věc povědět, a chluby se vystrihat.

§. 4.

Cherilus Skladatel Veršuv, na rozkaz Aleksandra Macedona, tolko poličkuv prinucen jest prijati, kolko zlých Veršuv napsal, a Kralovy smel oferovati: kdiby Bůh Všemohucý, Kral nadevše Kraly najvětšy, rozkazal, aby člověk tolikráte poličkovan bil, kolikráte by pro svobodny jazík, zle mluvil proti Bohu, neb proti člověku lepšy ovšem starost by meli lide na sve jazíky, lepšy bi usta sva zavirali, lepšy bi jazík svuj stahovali, a za Zubamy držali. Odučil by se, jak se domnivam, zle mluviti, kdiby tak trestan byl, any by se tolko Dušy nezabijalo, nebo Usta kterež lžu, zabijaji Dušu, a ne take usta kterež ruhají? kterež prisahaji? kterež lají a zlorečí? kterež utrhají, pomluvají, a hanejí? kterež bludy, sekty, Kacirstvo učy a od pravdy odvozují? hlavy olovene máme, peň, a klatove jsme, když tomuto neverime.

S. Jakub Apoštol praví: Jazík všeliku nepravost činy v udech našych, Jazík zle ostríhany maže cele tělo, a rozpaluje kolo narozeny našeho, prve rozpaleny by vše od pekla. A zdaliž nejsou jazíky Pohanske, s kterimi ony modlarství učily, rozpalene od pekla? zdaliž jazíky Kacýrske rozpálene od ďábla kolo narozeny našeho, totižto bech lidského žívota z ohňem bludův a Kacýrstva, nezapalili? Citila a skusila zem naša Uherska, Nemecka a jine mista? mluvili ne Apoštolove Kristový, ale bezbožny odtržencý, od Víry Pravej Odstupnicý, ne velike věcy Boží, ale lže ďábelske, a tak zlim podvodem stado Kristove, a Pastira najvišího od Cirkve Svatej odvedli. Zle ostrihaní jazík toto splodil, a tolko Dušy zahubil. Tak veliky jest hrých, jazík zle ostríhati, a varovati! zastav jazík a poprav, dobre skroceny Pomoc prinašy užitečnu, bezpečnu, potrebnu k dobremu umriti.

§. 5.

Joannes Gailer, pilny jazíka sveho strážny k predsevzeti našemu tuto rozpravku prednaša. Vypravuje, praví, Petrus de Palude, že když jeden Frantskej zemy kopal rolu, našel jazík človečy, žívý poradne mluvicý. Ptá se kopač, co jest to za věc? ktery? a jakovy by bil? odpověděl jazík: jazík jsem bil Pohana Sudce, za dluhy čas v Pohanství zustavajícýcho, a v Pohanstvý umreleho; tu na tomto míste jsem pochovany z mrtvým telem, a ponevač nikdy jazík muj nevidal sentencí, aneb ortel nespravedlivý, vedle spravedlnosti sudil všechny, libilo se Bohu Všemohucýmu zachovati Dušy mu v tomto malem ude jazíka: dokud bych Krst svatý neprijal; Protož jdy, a cos slišal oznamiž Biskupovy: šel, oznamil Kopač to co se stalo: Pristupiv Biskup z Duchovnim lidem, a z mnohim Zastupem: a když potom ten žívý jazík všecký predpovedene věcy v pritomnosti všech opakoval, od Biskupa prijal Krst svatý, a po svatem Krstu, obratil se v popel, a Duše šla do Nebe, jako on bil predpověděl když živ bil. O Pravde Zazraka nehadam se, to enem pravim: Jazík dobre ostríhany veliku pomoc prinašy y ku spaseny, y dobre věcy ktere má, any neumenšuje mlčice, any nestracuje, Jablka zlata na ložích stríbrných ten kdož mluvy slovo časem svým: Srdce mudreho človeka, rozumít času y odpovědí. Mstitelkine ruka Boží na zlorečlive, a zlolajíce jazíky vždický jest roztahnuta; ostríhaj ty tvuj; ten tvuj, jiny take svuj, nechcešly zle zahinuti, zle umriti: odklada Pan Buh častokrate až do smrti trestati zlost jazíka; odklada pravim, ale neodpušta, aneb tu zde, aneb na druhem světě trestan bude.

Jak blizo pristupuje Svedek o ostrihany jazíka, o kterem jsme mluvili, onen Bias Filozof. Tomuto rozkazal Amasus Pohan, aby mu poslal z hovada zabiteho, co by bilo zpolu najhoršy, a najlepšy; poslal mu vyrezany jazík, v pravde domnivaje se, že tento ud jest y najlepšy, jestli svuj urad dobre požíva, y take najhoršy, jestli opusti svuj urad zle mluvice. Smrt y žívot v mocý jazíka: Kdo ostríha ust svých, a jazíku sveho, ostríha Duše sve od uzkostí. Jazík smrt jest člověka, ktery pusoby zlu smrt, jestli zle štebece. Jazík žívot jest Duše, Pomoc velika dobrej smrti, jestli dobre mluvy.

§. 6.

Predivnej Otáský zdají se biti ty try slova Krystove. Chcešli zdrav biti? co? Pochibuješ dobrý Ježíšy? tento člověk mizerny již osem a tridceti let ma v nemocý svej, každy rok žadal, když se voda zbury vpuštěn biti do ribnika, aby uzdraven bil, a ještě ptaš se od neho chcešli zdrav byti? k pritomnemu predsevzeti pravim: Zdrav neny, kdo ma zlý jazík! o človeče jazíčny, o klevetniku chceš zdrav byti? zdrav budeš, jestli mudre mlčeti budeš; jestli dobre mluviti budeš; kdo nemá zlý jazík, pritělův nalezne, Boha prijme. Divna druha vec prichazí mi na misel, když Pan Ježíš měl uzdraviti Hlucheho a nemeho, vzdechl; co vzdechaš Pane? nač toto vzdichany? zdaliž prinucen uzdraviti máš? zdaliž bezďak prokazuješ dobrodeny? y proč činiš, jestli ťi jest ťežko? jestli jest škodlive nemocnému? lkany a vzdichany Kristoveho pričina bil jazík, že když uzdraví nemého a hluchého, navrati ten ud, který neny na pomoc ale prekazce velikej k dobremu umriti; videl jazík, jestli ho kdo zle užíva, že jest věc y škodliva, y smrt častokráte prinašajícý člověku, jehožto škody nekdy oplakavat, a platit hrozne musi člověk. Toto totižto vzdechnuti prve nežliby uzdravil Krystus Pan toho nemého, učinilo nebespečenství jazíka zle ostríhaneho. Zbroju zleho jazíka kdožby se nekdy aneb nepotikal? aneb škodu bližnimu neučinil? aneb proti Bohu neruhal? aneb slová nemluvil špatne z pohoršenim posluchajícých? Ne tak bezbožny ne tak: tak zle mluviti, nevede do žívota, ale do pekla! zdaliž jazík nekterých Moyžíšovy Služebníku Božímu hanlivě pripominajícých za ruhany nezaplatil? sama zem se strasla, potom se otevrela, a reptajícých požrela! za žíva stupili do pekla, a zeme je prikrila a zahinuli (tito jazíký) z prostredku mnoství. Tento jest konec, a zahinuti zle mluvicýho jazíka; dobre mluvicýho pak konec jest večny žívot.

Jazík tvuj který chvaly Boha, dobre mluvy o svem bližnem, modly se v štěstí y v neštěsti, za pritělův, y nepritělův, varuje se od slov daremných a škodlivých, nelže, neutrha, ne prisaha, ne laje, ne zlorečy, ne ruha se, a tem podobných vecy se vystriha, tento jazík, Jazík Anjelský, jazík dobre ostríhany jest. Pakliže nestudne opovažlive proti Bohu ruha, bližnimu zlorečy, laje, utrha, prisaha se neprave, repce, zvady rozsiva, zle věcy učy, lže, pobožných zvody, jazík tvuj, bezpečně mluvým, jazík tento tvuj, neny Anjelský, neny lidský, tim menej jazík Boží, jakovy techdy? jazík ďábelský jest, ďábla toho, který od počatku lhar jest, žalobnik Bratruv jest, Nepritel prirozeny našeho jest. Kdokoly tak mluvy, jiste žadnu starost nema o svuj jazík aby ho ostríhal, ano any k pomocý k dobrému umriti. Jak špatna techdí věc jest jazík míti tak neopatrny, nerosmislny, tak nebespečně bez uzdy svobodny: kdiby byl člověk z prostred Žídův, Nepritělův Kristových, a Kríže jeho, neb z prostred Pohanův, neb Modloslužebnikův, neb z prostred uhlavných Nepritěluv Božích zajiste ješte by neměl any slovičkem jednim obrazíti Boha, any člověka kterehokolvek, ale ponevač zrítka se nachazejí ktery tak jazík svuj zastavuju, aby s nim jinich neobrazíli, nepchaly, proto y často se stava, že pro hrích jazíka do posledniho osidla ďábelskeho upadají, zle umirají, horšy zahinají.

§. 7.

Nu tehdy mili Krestiane, chcešli aby ostrihaní jazíka bila pomoc ku spaseny, pri tej hodince smrti, každy den rikaj jazíku tvemu: O Jazíku jazíku! co šybalství kuješ? kam jdeš? co štebetat chceš? zlé slová ktere mluviti chceš, bereš z Peklá: odtud se ony počinají tam ťe ony uvrhnu. Varuj se, nechtej zle mluviti, jazíku tvému kdokoli žadaš aby tobe byl pomoc k dobrej smrti, toto pravo ulož: Dobrorečte, a nezlorečte, Dobrorečný jazík jest, ktery se pobožně modly, pobožně učy, pobožně tešy, pobožně hrešycých kárha, napravuje, pobozně vymluva upadký jiných. Zlorečlivý jazík jest, který se zle pochlebuje, ruha, utrha prisaha, zlorečy, laje, slovem, který Boha, bližniho, zvlaště v hrubých věcech obráža: ten rozvaž, tento zvaž, toho vipusti, tohoto dobre z mlčeným svazaneho mezý zuby zavry, a pilně varuj.

Jestli nás, praví S. Jan zlatousti, chlipné a nestudné myšleny nuti, ono ma se vnutri zadusiti, a nema se slový vipustiti, lečby chcel človek zle žíti, a pro zlý žívot zle umriti. Aby se pak pri povinnosti zachovati mohel jazík tvuj, když máš mluviti, mluv ku koncu dobrému, čistim umislem, mluv opatrně, rozmislně; mluv čiste, stidlivě; mluv pravdu, a v naležítem času, a míste, mluv hlasem ťichim nekrič jako Kauklir, a blázen na jarmarku sve kupecke věcy vichvalujíci, mluv vlidně, mravně, lahodně, mluv opatrně; Staršyho zurive netrescy, ale pros jakožto Otce. Mladých jako Bratrův, starých Žen jakožto Matek, Mladic jakožto sestre, mluv bez nenavisti: Napominany nech bude, praví S. Ambruss, bez ostrosti bez urazku. Mluv rozmislně v pritomnosti Boží stojícý, Sudce buducýho jazíku tveho: kdo jinače mluvy, mezí ti pro svou vinnu počten bude, na ktere se nekdy žaloval.

Jeremiaš Prorok řkuc: Pozoroval jsem, a posluchal; nižadný čož dobrého jest nemluvý, nižadný není, kterížby činil Pokány z hríchu sveho. Tak zle mluvicý, nebuduli Pokány činit, nech sobe nezaslibuji štaslivu smrt. Zleho jazíka tak zlý Strážný, lepšyho nezasluhují. O človeče jazíčný, znamenaj dobre co mluví Petr Damian, Muž Svatý: Jako praví Ptak priletaje sedne na ratoslest každého stromu, tak ďábel prijda sedá na jazík zle mluvicýcho.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.