ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1

Pravda jest že jsem již málo pred timto pisal o Bázný Boží, ale velmy nakrátko, niny obšyrnejšy oní mluviti mynim. Bázen Boží velmy velika jest Pomoc k dobremu umriti, jest věc nepochibna. Byl nekdí Job Muž veliky na vychodu: byl po něm, po mnohich letech David, Kral Izrahelsky, a Judsky; tento y ten otázku jednu Bohu najvišymu predložili: tázal se Job, Co jest človek, že zvelebuješ ho? Vědět chtel Král David ptajíce se tima temer slový. Co jest človek, že pamět máš na neho? Obema chtel odpovědět Buh Všemohucý, proto vyvolil Muže velmy mudreho, kteriby jmenem jeho odpověděl v pravde jako jest. Poslište, zrozumejte: Boha sa boj, a Prikazany jeho zachovaj; nebo tot jest každy člověk. Co praviš? co mluviš Kraly nejmudrejšy? Zdališ Boha se bati, a Prikazany jeho zachovavati jest sam človek? to jest. Sotvá člověk stvoren byl, a hned Pan Buh svou bázen do neho vpustil: Naplnil ho Duchem bázný Páne: Povim jako. Stvoril Buh človeka, a nato nadevšecko ustanovil mu Zákon, a vbil do neho Bázen, takto mluvic: Z dreva umění dobreho a a zleho nejez. Hle prikaz, hle zákaz: Jde dalej: nebo v kterižkoli den z neho jísti budeš, smrti umreš: Hle bázen z pohruzký smrti. Člověk neny dokonali, ani praví člověk prve nežlibi byl vpustil do neho Buh Všemohucý Bázen Boží, tak uznavá Pismo S. Boj se Boha, a Prikazany jeho zachovaj, tot jest každy človek. Vyd Adame co učinis? již tedy tva věc konala se: stal z jednej strany Raje strom umění dobreho, y zleho; z druhej strany Bázen Boží, ktere se ti libí? co sobe vivoluješ? zdaliž strom umění dobreho neb zlého? aneb Bázen Boží. Postaven bivše vprostred, kam se měl obratit, nevěděl na ten čas mizerny Adam. Vivolily sobe ovocý, Bázen Boží zavrhe; Pakly sobe vivoly Bázen Boží, neokusi ovocý stromu. Myzerny Adam, aby měl ovocý, vihnal Bázen, smrti se poddal, z pomocý k dobremu umriti se pozbavil, člověkem byti prestal. To učy Svatý Bernard timito slovy: jestli Boha se bati jest každy človek, bez toho techdy nic neny každy člověk. Tobe mluvým Krestiane: Boj se Boha tveho z uprimneho srdce; ze všej sily Prikazaní jeho zachovej. Boj se Boha i sudicýho, y milujícýho, tim vetšy bude tve zahinutí, čim horšy v tebe bude Bázní Boží zapomenuti: Jestli se Boha nebojiš, nic nejsi, jestli se bojiš, človek jsi, nebo tot jest každy človek. Boj se Boha, nebo všecky vecy, kterež dejí se, privědět Buh na sud, za všelike pobluzení.

Čítam, že Lev když lačne, činí se spiciho a mrtveho, y priletují k nemu ležícimu, y pobízají ho, rozličny ptacy; a když bespečne okolo neho skaču, a obletují, Lev ktery se zdal spati, nahle hrozně zarve, a tak prestrašy Ptačkuv že všecky stanu jakobi bili zjímane: tu Lev spešne skočy, a ktere muže zjíma, hrdusi a zežíra. Lev praví se biti Kristus Pan z Pokoleny Judova, činí se nekdí spati; zamlka hríchý lidske, pro Pokány: Varujte se Ptačkove: pozorujte hríšnicý! probudí se Lev tento, hrozně zarve, když všecky vecy kterež se dejí, privedeť na Sud. Toto rvení predmišlaj sobe, a boj se, dokud čas jest, nebo Bázen Boží vyhaní hrích, aneb y zdržuje od hríchu. Kdož se bojí Boha, aneb sotva hrešy, aneb zritka, aneb temer nikdí: jestli nehrešy, Dedičem jest Kraloství Božího, do kterehož nic poškvrneneho nemuže vjíti. Toto ustavičně v misli rozmišlaj, zaslibujem ty, že Bázen Boží v tebe povzbudy, maje bázen tuto, budeš míti Pomoc dobre štaslive z tohoto žívota do Nebe vjíti. K smrti žáden nepospicha bespečnejšy, jako ten, kteryž každodenne v bázny Boží se cvičy, blahoslaveny bude! Blahoslaveny Muž, kteryž se Bojí Pana, v Prikázaní jeho chtiv bude naramne. Toto jest, co žada Buh, od toho, ktery se bojí Boha, pravic: Chcešli do života vjíti, zachovaj Prikazany. Bati se Boha, zachovati Prikázany, jest cesta uprimna, plna, dobra do Nebe.

§. 2.

Tuto dobre zachovati ma Čtenar že o Bázní Boží pišem: ne každa bázen dobra jest, a Bohu mila. Kdokolvek se bojí ne málo proti rozumu, aneb bídy tohoto žívota, aneb nuze, aneb trapěny těla, aneb horžkosti nastavajícej smrti zle se bojí: a bázen takovato Dušu poškvrnuje, škody ne malo prinašy: Bázen tato neny bázen dobra, ne Bázen Boží; bázen jest těla; techto bazlivich, nemudrich Kralovsky Prorok pchá ku potešeny jejich: k Bohu praví nevolali jsou, tut jsou se trásti strachem, kdežto nebilo strachu. A Syn Davida Šalamon nasledujic Otce, praví, Utika bezbožny, a žáden ho nehoní. Toto prokazalo se jasně na Theodorikusovy Kraly Ostrojotskem, Tento zmordovat kazal Nevinné, a pobiti mnohé, mezi timito Symmachuše Muže Raddneho: po malem času po mordě, když Král večeral, predložena mu bila jedna hlava ribacý z kunštěn varena, velika až k podivení: A aj vidí on, ne hlavu ribacý, ale hlavu statu Symmachušovu, ktera zuby hrozaje proti nemu ukazovalá, a očy škarede na mordare vivalila. Prestrašení Kral, videvše obludu tuto, najprve trasti se počal, potom stidnuti, a na lůžko se kazal vložiti. Tu ležice sam sobe cestu k hrobu ustlal, nebo když se vyce a vyce bázen rozmahala, mizerně žívot skonal, mrtve tělo blede, ačkoli z drahim kamenim a šarlatem oblečene Dvoranům svim zanechal. Hej Theodoriku! bal jsi se! strachoval jsi se, tresucý, bojícý, do lůžka vložen jsi, chtic, nechtic; a v tomto strachu, a bázne ah mizerny na věky zahinul jsi. Mohlby se nekdo diviti nad timto neštasnim Prikladem? nebo takovali jest nepravost báti se? Pohanem byl, nebál se Boha! Kacýrum príl, nebál se Boha! nevýnne zmordoval, nebal se Boha! sužoval Cýrkev Boží, nebál se Boha! po tak mnohých hríšych spachanich, napomenuti byl s tim hrozným vydením, aby aspoň tak prestrašeny počal se Boha báti, a polepšyti: nebál se Boha, bál se nebespečenstva; bál se o svou kožu! o svuj život! bál se umriti! zle se bál, zle umrel, zle zahinul! tut se strási strachem, kdežto nebilo strachu! Boha v strachu nevzival; utíkati chtel, když ho žaden nehonil; vyce peče měl o žívot, nežli o Bohu; všecko zle! kdibi se byl aspoň tedy počal báti Boha, nebilby se strásl strachem na natavajíce zle; Kdo se bojí Boha ničehohož nebude se strachovati, bilby spasil Dušy svou: Bojíciho se Boha, blahoslavena jest Duše jeho; bilby strachu Ochrance jeho. Děn Pane nad ty, kdož se bojí jeho, Ochrance mocny, a s pomoc pádu; Bože dobrý! byl by vzal žívot večny, a požehnany: Bázen Boží, dava zdravy, život, y požehnaní! ale mizerny ukonavše se ne v bázny Boží, ale v bázny nastavajícýho zleho, mizerně zahinuti chtel navěky. Aby techdy na pomocý tebe byla Bázen k dobremu umriti, boj se! ne lidí, ne nebezpečenstvy, ne zlich věcy těla: ale Boha, Boha se boj. Bojícýho se Boha, blahoslavenat jest Duše jeho! To skusiš jednuc dobre umreli, když v Nebesich prebivati budeš. Jak blaznive se bal ne Boha, Dionyfius Tyran Kral Sicilie, ale noží barvirských, s kterimi aby hrdlo nepodrezal holič, sam jsi Král ohněm bradu y vlasi opalil. Tak prave, ktery se zle bojí, všudy mají podezreny každeho, a kde se vyce mají bati, tam se menej bojí, bojí se zlich věcy těla, a nebojí se zlich věcy Duše; Boha, kteryž můž tělo y Dušy poslati do ohně pekelneho, nebojí se!

Ty muj Krestiane, boj se Boha, a budeš míti pomoc veliku k dobremu umriti, blahoslavena búde Duše tva! nic teškého, nic nesnadného tebe opakujem, a vtiskam: Bázen zlá, a márna, prazdna, jest všeho dobreho, dobrej smrti, a spaseni velika prekažka. Bojíme se Zeme, a věcy tito časne stratiti, a nemaje Bázne Boží, stracujeme oboje spolu, Nebe y věcy Nebeske, Zeme y vecy Zemske. Nebojte se tech, kteryž zabijají tělo, ale Dušy nemohu zabiti, ale vyce bojte se toho, kteryž muž tělo, y Dušy zatratiti v večnem ohny.

§. 3.

Obraz bojícýho se Boha, predivným spusobem, ale milostnim, desicý se predstavujem, Muž byl žívota bohabojneho, čisti od nepravosti, z cnosti velmy známy. Tohoto dražíl jeden z otázku, ačkolvek všetečnu, však užítečnu, aby pověděl jasně, vislovně, bez všeho podvodu, coby se zdalo byti na Světe, čehoby se najvyce bál? Ont jako byl Muž dobrý, povím praví, jako věc jest uprimně, pravdivě, bezevšeho falše: Nic ovšem, nic neny na Světe, čehožbich se bál. Počal se diviti druhý, a silnejšy nabízati; co? Nebojiš se techdi umriti? nebojiš se posledneho sudu? ne posledniho Sudce virčeny? ne? ne ďiábla? ne Pekla? ne Nepratěle Pohanna? ne muky a trapěny? ne nemocý? ne chudoby a poslednej potreby? ne hladu? ne moru? ne bitky? a Vojny? ne utokův a nezbednosti Vojakův? ne ukladův tajnich? nebojiš se věcy od techto horšych? Nic, nic praví on, nic se techto vecy nebojim. Ale aspoň Bázen Boží v tobe bude? Nebojim se praví Boha, ale ho milujem. Co techdy jest čehož se bojiš? jiste bude neco na tomto celem Světe, čehož se budeš bati; ničehehosž neny any nad sluncem, any pod sluncem, any na Zemy, any na Neby čehož by se bál. A ponevač vydím že se divíš nad tuto mu neznámu odpovědu, rečy mej pričinu davam: Smrti, posledniho Sudu, posledniho Sudce virčeny, ďiábla, Pekla, Nepriatelův, Pohanův, muk a trapění, nemocý, chudoby, nedostatku, hladu, a moru, bitky a vojny, utokům a nezbednosti vojanských, a horšych od techto, žádným spusobem se nebojim, nestrachujem, nebo tito všecky věcy, zlé nemohu byti jednom zlim. Umriti se nebojim, nebo vím, že smrt otevre mne brany Nebeske, abych do nich všel. Posledniho sudu se nebojim, nebo nikdí jsem nykoho nesudil, a slová jsou sameho Sudce: Nu sudtě, a nebudetě suzení, Žadneho jsem nikdy nesudil, nebudem suzen: Pamatovat bude na slib svuj Buh Sudce můj, co se techdy mam báti posledniho sudu? co posledniho virčeny, od nehož ne zlorečení, ale požehnaní ne zatracení, ale spasení očekavam? ďiábla a pekla se nestrachujem, nebo ďiábel svým pokušeným k ctnostem mne trapicý, budemli proti nemu bojovati, a ne privolimli jemu, primnožuje my Korunu, a k užítku my jest. Peklo same milujícimu Boha, na Nebe, muky na rozkoš se obracají; Nepratěle, a Pohanna abých se bál? Zlatnicý mojí jsou, z bitím, sužením, trapěním, a ohněm, a tem podobnimi věcy, jako zlato v ohny mne skusují, videlavají, očistují, a ozdobují ku slave: Na nemocý prave nic nedbam, nebo ony y nechtejícýho k Bohu prinucují jíti. Co? chudoba a nuze bude my ku obtíženy? Neny služebnik nad Pana sveho, any Učedlnik nad Mistra, sam Pan a Učitel můj chudým bil, jak sam o sebe svečy: Chudy jsem ja, a v pracech od mladosti mej. Hladu, moru zhola se nic nebojim, hlad Lazara Nebesam, mor S. Ludvika k žívotu večnemu pripovedel. Vojny, bitky, nezbednosti vojanskej, ohně, lupeža, a od tichto horšych věcy, tolko se bojim, že ze všemy timito udatně pohrdam, nebo od Boha dopuštěne bivají tito zle věci, ktery cožkoli činy, k dobremu memu činy: kde jest rozum, báti se toho, co k dobremu memu Buh dobrotivy na mne dopušta? Odtudto any techto věcy, any jinich nebojim se. Když takto vipravuje tento, druhý divujice se velice, prave se, praví, ničehož nebojiš? nestrachuješ?

V žadnem nebespečenstvy, v žadnich zlích věcech na tebe strach nepripada? prave nic, nic se nebojim; ale mezítim priliš se bojim jedneho nic; bojim se ale posliš, mluvit budem zretedlnejšy: Vedí učeny lide, že hrých jest nic, a naziva se nic; tohoto Nic, hríchu pravim, bojim se velice, a ponevač z vírí vím, že Bůh můj nekonečne v Nenavisti ma hrých, když hríchu se bojim, Boha se bojim, a když se heho bojim, spolu ho y milujem, hotov prve umriti natisicekrat, nežli zhrešyti. O blahoslavěny jsou ty, ktery se tak hríchu bojí, tak se Boha bojí, a bojíce se milují, že všecek márny strach, a bázen ven vyvírají! a od nic, do hríchu pravim, kteryž jineho neny, jednom same nic, vzdajujice se, milujice Boha bojí se, bojice se milují. O štasliva bázen! Kdo se (tak) bojí Boha ničehoz se nebude báti, a nebude se strachovati: Blahoslaveny muž, kteryž se bojí Pana, v Prikazaních jeho chtiv bude naramne. Chceš dobre umriti? chceš spasen biti? aspoň niní počniš se bati Boha, jako Otce sveho, jako Pana tveho. Budiž nasledovnikem S. Hyeronima, a vždicky když neb piješ, neb jiš, neb pracuješ, neb odpočívaš, neb spiš, neb nespiš, prísne sobe rozmišlaj:

Povolan byvaš k Sudcy; predstaviti se musiš pred sudný stolicu; Boj se, boj se Boha! boj se milujíce, miluj bojice se, tak Bojíciho se Pana, blahoslavena bude Duše jeho. Zajiste mezí všemi lidskimi pracy, žadnej není užitečnejšej, prísnejšej, a potrebnejšej jako s pobožnosti, z lasky Boha se bati po všecek čas sveho žívota, nebo bázen tato ven vivíra všeliky hrích; kde vihnan byva hrích, tam vchazí ctnost, tam pobožnost, tam spojení z Bohem; kde se Duše spojuje z Bohem, tam bespečny žívot, a dobra smrt, bespečne, a jiste, a večne blahostavenství jest.

§. 4.

Hyponensky Učytel, S. Augustin, Bázen Boží velmy pěkně pripodobnuje Domu zbudovanému. Dum Bázne, praví, tak jest zbudovany, že jedna stranka domu, vede do druhej: nebo Bázen vede nas k mudrosti, mudrost k láskce, láska pak ven vyhány bázen. Tak Svatý Učitel.

A zajiste, jestli se misel naša nebude z Báznu Boží jako na uzde držati, aby do hríchu neupadla, aby nevirazila ty pomocy k dobrej smrti potrebne, daremna praca bude, a nakolko mužem pochopit, y do velikeho nebespečenství spaseny sveho pri smrti upadne, kdekolvek ten bude. O Kraly Saulovy znamo jest, z Pisma Svateho, že on aby mohl Vojsko spočtovat, a spisat, richle uchopil dva voli, a na kusi rozsekal, a rozeslal po všech Krajinach Izrahelských, a rikal jim skrze Poslův.

Kdobikoli nevišel, a nenasledoval Saule, a Samuele, takt se stane volům jeho. Slišavše toto poselstvy, tak velika bázen vpadla na lid Pane, že z lidu Izrahelskeho višlo trikrat sto tisic, z Judského pak tricet tisic. My z dreva a z kamene nejsme; lide jsme, Krestiane jsme: lid Boží, slovmý Saula hrozícýho tak se pohnul, že opuštivše Manželky, dítky, domy, toliko tisicův do nebespečenstvy, nejisteho konce vojny se vidalo! jaka jest to věc Bože můj? nebil rozkaz pod stracenim hrdla, neb nektereho udu, ne pod tvrdým vezenim, aneb bitím, ale toliko pod stracenim volův, kdobikoli nevišel, a nenasledoval Saule a Samuele, takt se stane volům jeho, to jest, zabijí se voli jeho, jako jsem zabil voli me: a nás Krestianův neprestrašy hrozba ohňe Pekelneho, ktery jest pripraveny ďiáblům, y Andelům jeho, ohňem s kterým paleny budu na věky všyckny kterikolvek zlu smrti umreti, a ktery do neho vedle spravedlivej vypovedy Sudce spravedliveho budu odsuzeny? Ach vejdime spolu do domu bázny Boží, tam uvidime jak jsou rozlične pribitkove, jak zvlaštny cesti z jedneho do druheho, jak rozlične cehy lidu pobozneho, s túto báznu Boží zjímane. Uvidime lidy ne sobe chlacholicich, ne vedle Zákona těla žívu jsucých, ne hríchý sve nekdy spachane vymluvajicých, ale ostre, a tvrdě nepravosti sve na sobe trestajícých! a pro Bázen Pane v skalach, v jeskinach Pokaní čínicich; ten na vrch hory visokej pozdvihl se, beze všej chalupky na dešd, na vetry, na horko, na tvrdu zimu vidal se dobrovolně, hlad, žížen, trapěny od sna, mile rad znašal; druhý do jeskine hroznej a tmavej se skril, a tam tělo sve trapil; jiny v hrobych pod Zemnich za mnohé leta zustaval; jiní tvrdimi Pusti a ustavičnimi, tělo sve umrtvili; jiní na Modlitbach ve dne y v nocy jednostajně zetrvavali, mlčim tuto o Žíních, retezích, metlach, bičech a jinich tisicich spusobých, s kterimy tělo sve sužovali a ukrižovali. Odkud pak táto ostrost: odkud tato tvrdost? O! Bázen Boží k tomuto prihnala tichto všech lidy, ale štaslivě věděly, že mnohe dny a leta v žertích, a daremných rozpravkach, v klevetích, v poharích, v prochadskach, v zahálkach, v neumelosti stravili čas znameniti bez užitku stratili, věk svuj neužítečně zmarnili, any na Boha, any na seba, any na Nebe, any na Peklo, any na smrt, any na posledny den sudu pozor nedali: Rikali techdy samy sobe: Znamenaj aspoň již, mašli rozum, kterak jsi žívot zle stravil, rozmišlej sobe o hríšych kteres spachal, o času, kteríž jsi v lenivosti stratil: o priležítostech Bohu služíti, ktere jsi zanechal, ano s nimy pohrdal, tito věcy a timto podobne, ne tak prejdu bez trestaní, jest ktery toto všecko ostre sudit bude; očekava te smrt, očekáva sud posledny, očekáva vipověd nepremenitedlna, očekáva Peklo, a ti nepočnešli se již Boha báti? co jestli dnes tebe smrt zachvati? jestli dnes nesen budeš do hrobu? jestli dnes uchopen budeš k sudu? jestli dnes odsuzen budeš do ohňe pekelného? počniž techdy aspoň včil báti se Boha, budešli opakovati zle věcy, kteres činil, zle umreš. Nechceš se báti Boha že Buh tvůj jest? boj se jeho, že Sudcem tvým bude, y spravedlivým, y neuprositedlným. O dům šyroky Bázný Boží! o spasitedlne rozmišlany takoveto ktere pobíza k Bázný Boží, abys neupadl do ohňe večneho.

Ale tu zrozumej co pravim, že báti se Boha, a vistríhati se od hríchuv pro strach pekla, neny tak čista bázen, ačkoli jest take dobra, jina bázen mnohem jest vznešenejšy, totižto báti sa aby jsme vivreny z viděny Boha, nebyli zbaveny z slavy Nebeskej. Odtudto S. Pavel bázen poruča Filipenskim, timato slovy: z bázny a strachem pracujte o sve spaseny, a bázen, a strach tento prinese vam znamenitu pomoc k dobremu umríti. Pričiny ktere nas mají pobízati k bázne jsou rozlične, prvny jest nejistota milosti Boží, o hríchu svem jisti jest hríšnik, ale zdaliž ho Bůh na milost prijal, neny; ano pri Odpuštění hríchův nebivaj bez bázny. Druha jest, neštasna Smrt mnohých, ktery za dluhy čas vedle Prikázaní Božího dobre žívy byli, potom upadly do hríchu, v hríchu umreli, a zatraceny jsou! Treti, báti se aby jsme nevypadly z milosti Boží: kdož by se tu nebál? náklonny jsme všyckny k zlému, snadne zapominame na hríchý spachane, proto ne nadarmo se mame báti aby jsme nestratili milost Boží. O blahoslavěny jest, ktery se tak bojí Boha, že se od zlého vystríha a dobre činy stále a trvanlive. Zajiste mám, že takovy kdokolvěk bude ten, skrze tuto spasitedlnu Bázen otvíra sobe cestu do Raje Nebeského. Krestiane můj, tito věcy dobre znamenaj, dobre sobe do srdce utiskny slová tito: Boj se Boha. Služtě Panu v bázny, a chvaltež jeho z tresením. Kteryž chcete dobre umriti. Nech se bojí dobrý, nebo neví zdaliž jsou skutkove jeho mile u Boha: nech se bojí hríšnik, nebo Mstitel hríchův Bůh ničehehož nenecha bez trestany, když prijde sudit. Boj se y ty můj Čtenary; nebo jiny jsou Sudove Boží, jiny lídske: Pamatuj, a rozpomen se, že uprostred sidel chodiš, a mužeš ješte pri samej poslednej hodince smrti, dobrý byvše po všecek čas žívota sveho, upadnuti, zhrešyti, na věky zahinuti. Boj se Boha vždicky, bázen Boží zahaní hrích, a žáden spěšne upadne, nezhrešy, jako kdo se nic nebojí.