ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Starodavne a známe Prislový jest: Priležítost činy Zlodeje. Rospomen se na ten posledny punktik žívota svého, ktery tebe pozustava; pomisli na smrt, ktera ty nastava: jestli jsi vinny hríchu buď jedneho, buď mnohých smrtedlných? z utíkaním richle spaseny tve vihledavej! O rychle utikaní od zleho! jak velice mudrý jest, kdo od zleho, od hríchu, kdo vše like priležítosti, ktere vedu k hrichu, utíka, jich se pilně vistriha. Zle Matky jsou spaseny všelikých hríchuv: Lenivost, zahalčivost, Knihý hanebne, místa podezrene, a ku upadu nebespečne, tovarišove bezbožný, hodovany a tance, a jine věcý mnohe timto podobne. O rychle utíkany od zleho! upadl jsi do hríchu? utikaj, utikaj, dokud můžeš! utíkaj ku Pokání: neupadel jsi ješte? Priležítosti tito, a jine jakekoliv spešně utíkaj, jich se varuj, a vistrihaj: Kdet se dotkne smoly, zmažet se od ní, kdož obcuje z pišním, oblečet se v pychu. Nedajte se zvoditi nebot porušjí dobre mravý zle spolu rozmluvany. Svivovleným vyveleny budeš, a z prevaraceným pravratiš se, z Svatým Svatý budeš, a z Mužem nevinným, nevinný zustaneš. Budeli tebe horšyti ruka tva, otní jí, dobret jest tobe mdlemu vjíti do žívota, nežli, dve ruce majícimu jíti do Pekla; to jest utíkaj, a vistrihaj se všeckých priležítoti, ktere te vedu do hríchu. Kteryž Pastir Ovcý prašyvu neodluča hned od stáda? kdož poklad prve nevinašy, než má bit od ohně spalen Poklad z ohně viníma, Ovcý prašyvu od zdraveho stáda odlučuje, kdokoliv richle od zleho, od hríchu utíka. Toto utíkany cesta jest do Nebe, Pomoc k dobremu umriti. Jako od tvarí hada, varuj se hríchu.

§. 2.

Stala se nekdy Otazka mezý filozofy v pritomnosti Filipa Macenodnskeho, co by bylo na světe najvětšyho, rozvažovali jedno proti druhemu rozličně, a vtipně: tento sudil biti najvětšu Horu Olimpiatsku, jejižto vrch dosahuje prostredek povetry: druhý pověděl Slunce biti najvetšy, ktere y horu tu, y všecký věcy pod Nebem osvícuje; naposledý jeden, žadneho domnění nehaníce, rekl: Nic se mi nezda biti na světě vetšyho, jako srdce, kterež pohrada vecy velike! co spusobnejšyho bilby pověděl Krestian? V tejto Kapitole sedmej zda se my že povstava Otazka, kteraby neb bespečnejšy, neb užítečnejšy, neb znamenitejšy bila Pomoc k dobremu umriti, pro človeka Krestianskeho? povída jeden, že pobožne a časte Čtení Kných Duchovných; dobre: Činy, že Modlitba vrucna a stala, co užitečejšyho od Modlitby? Trety, že Láska k Bohu, Láska bližnimu; jiste na techto dvu Prikazany veškeren Zakon zaleží, y Prorocý. Privolujem timto všechnem mile rad, však to pridavam: jako tito věcy na velikej Pomocý jsou človeku Krestianskému aby dobre a štaslive umrel, tak utíkany rychle od zleho, od hríchu, od všelikých priležítosti, a pričiny kterež vědu do hríchu, že jest Pomoc ovšem potrebna stale vyznavam: Nech čita věcy pobožne koliko chce; nech se modly dokuď, a kolikrate se mu libí; nech se usiluje Boha a bližniho milovati vrucnejšy, nech dufa v Bohu silně, nech se bojí Sudce Boha, a sudu posledniho, nech nasleduje pobožnost, nech činy jíne vecý za štaslivu smrt, nebudeli utíkati odevšeho zleho, nebudeli se varovati, a vystrihati hríchův a priležítosti jejich, daremna praca bude jeho: čtení y desetkrat opakovane nic mu neprospeje, modlitba jeho bude zastidla; dufany nebude dufany, ale všetečne ujímany. Bazen služebna nechvalitebna, pobožnost neužitečna.

Ay hle jak mnoho zleho ploďy, jak mnohemu dobremu prekažku činy, neutíkati od zleho, od hríchu, nevistrihati se Nepravosti, v hríšych bez Pokány zetrvati, a neobratiti se! Nadevše věcy, věc jest najhoršy! Odtudto kdokoliv dobre umriti žada, sem ustavičně očy misli svej nech obrati, ve dne i v nocý na jine nech nepatri, nemisly; tito slova vždický v srdcý svem nech opakuje: Rychle utíkany od zleho! spešně utíkaj od hríchu, pilně se vystrihaj Nepravosti! chceš dobre umriti? Odchýl se prve od zleho, potom čin dobre, S timto ostnem pobízajme se k dobrej smrti, v nenavisti majme hríchý, a dobreho se pridržejme.

§. 3.

Aneas Sylvius obšyrne spisuje v jednej Kihý svej, jak jest nebespečna věc živu byti ve Dvorích Panských, mezí Dvorany, nakratko, a v summe netco obsahnem s neho: ve Dvorích jak mnoha marnost, chtivost, hodnosti, zavist, pokritstvy, nečistota panuje: Vesely se dnes Dvorane, když zle učiní smejí se, a radují v najhoršych vecech; kolike straní, roztržítosti, služby, práce, bázne, a strachý; jak mnoha ve Dvorích nestálost; jak mnohe pády, a pripadky, kolike nebespečenstvy Duše, y těla; koliko hrý, posmívany, poruhany, jak vrtkave štěsti: smí tenže Spisatel, Dvoranův pripodobniti veprum, pišyce že ony jako veprove, když u krmení jsou, biti bivají k večery. Vejďime do Dvoruv Kralův starodavných, a podívajme se. Dvůr Davidův krmil Joaba, Šalamunův zabil! Abner ve Dvre Krale Saula byl Knižatem, príjduc do Dvoru Davidoveho nevinny od Protivnika sveh zamordovan jeest. Aman mocný ve Dvore Krale Ašveruše, naposledy na šybenicý obesen jest! Seianus ve Dvore Tyberiusse, Ablavis, ve vore Constantina, Ruffinus ve Dvore Thoodosiusse kolike lsty jsou skusili! malo predtim nepremoženy, po tom jako kupení služebnicý zapovrženy, žívot zanechati, a Nepratelům poddati se prinuceny byli? Odkud tito pripadkove? zle vecý? hrých! neprafvost všelika techto mizerných z visoka do zahubi zhodil. Proto kdo se nechce utopiti, nech zanecha more toto: kde hleda pokoje misly, kdo chce pobožně žív biti; kdo žada sve spasení, nech utíka od Drorův Kralovských, od Dvorův Panských, nech se vystriha všelikeho hluku Dvoranskeho, nebo ve Dvorích neny žadneho odpočinuti, rítke jest cvičení v dobrych skutcých, tenke milovaní ctnostý svatých: v tichto Dvorích panuje lakomoství, rozkoš ploďy chlipnost, těla žadost, kraluje ukrutnost, chova se ožralstvý, vre zavist, popaza se chtivost hodnosti, všecka prebiva nepobožnost. Azdaliž to neny mrhavě byti nepobožním? Nech vinde ze Dvoru, kdo chce služít Bohu, kdo chce dobre umriti. Ale k dokoliv toto neb povída, neb piše k dobremu Dvoranův, slišat musi. Spravcům se nelibiš O čary! O mravy nechcely slišat tebe, nebo nechcely slišat mne! ríkají; mluvtě nam věcy nam věcy milejšy, ale prijde ten čas v kterem vezmu odplatu neprijemnu za mravý sve Dvoranske. O utíkany richle od zleho, tak velia Pomoc dobre umirajícýho kam jsi se skrila? človeka se bojíme, a zle činime proti Bohu; O mizerný stav Duše v dobrem ubivajícej! žadnemu nebude na pomocý nekdy táto vymluva marna v hríšych: Paňy rozkazala, Pan prinutil; Kral, Cýsar sam prisne prikázal Rokazuje činiti zle člověk, Bůh zbranuje, jestli jsi dobrý, aneb chceš biti dobrý, tito slova v srdcý vždický mej. Utíkaj richle od hríchu! rekny sobe: potreby jest vyce Boha poslechnuti, než lidí! priliž velika zlost jest, stvoreny posluchnuti, a Stvoritelem pohrdati: neobičejna prave nepravost, nechceti dobre co prikazuje Bůh, a chceti zle, čo zapovída Bůh, k čemu namluva tělo, svět, a ďábel zlostivý, aneb človek zlý, ďáblova nastroj. Nevimluviš se nekdy človeče můj, nevimluviš: nebo proti tebe stati budu spravedlivý, svatý, Otcove starodavný, kteríž radnej volili posledny muky podstupiti, nežli neutikati od zleho, nevistrihati se všelikej Nepravosti, volili umriti, nežli Boha obraziti.

§. 4.

Utíkany rychle od zleho jak se hrube vkorenilo v srdcý Mužuv Svatých! kteríž any nesnadkamy, any prácamý nemohli nakloneny biti k zlemu, hotovy byvše všelike pohružky, raný, muky, y smrt podstupiti, nežli zle učiniti, nežli zhrešyti, a Boha obrazíti: Nech predstupi sem Biskup Konstantinopolitanský, ždaliž on od samých svých Nepritelův, znamenitim svedectvym chvalu neziskal? čitaj, a podiv se: hrozíla se Ludoria Mužy Svatemu pohružkamy ukrutnimy, a z mnohimý věcy zlimi skrze poslův, kteryžto náležíťe rekli Ludorie. Milostiva Cýsarovna naša, pravíme y ohlasujeme Velebnosti tvej: takový jest Chrysostom, ktery se na pohružky nepohne, strachem nepromeny se: nadarmo toho človeka strašyš, ničehož se on nebojí, jedine hríchu. Odkud tomuto Muží Svatemu tá sila? utíkany richle od zleho učinilo ho silneho v bojí, v pokušeny, volil umríti, než zhrešyti. Ambrosius Biskup Mediolanenský, od sameho svého Neprítele Theodosiusse, chvalu dostal tuto, když pověděl: Znam ja stalost Ambrosiusse, žadnim strachem Kralovskej Velebnosti, Zakon Boží neprestupy. Slova Edmunda Biskupa Kantuarinenskeho nekdí tito bili jednostajne: Volim vskočiti do Hranice Ohnivej, nežly vedomě hrých učiniti proti Bohu memu. Nejinače S. Anzelmus, tejže Cýrkve Arcy-Biskup sebe uminil reknuc. Volil bich čistý od hríchu, a nevinny do Pekla vjíti, nežli poškvrnen hríchem do Nebe vstupiti. Mlčym tuto o Pohlavy ženskem, kterak ony slavne učinky tejto věcy po sobe zanechali. Julia Devka, aby Víru v Krista Pana nezaprela, ukrižovana na Križí vipustila Dušy! Viktoria Matrona, kdy jí Hunericus rozkazal zavesiti, a podložíce pod nu oheň spaliti, any plačem pristojícich svich Dítek, any lahodnimi slovy Manžela sveho, od pravdy víry odtrhnut se nemohla, hotova radnej byvše umriti, nežly Arianku zustati. Tak všyckny Svatý Mučedlnicý radnej volili podstůpiti posledne muky, ano y smrt hroznu, nežli bi se meli, aneb tim najmenšym toliko pokinutim, aneb slovičkem, aneb učinkem, Modlam klaneti, a Krysta Pana zapriti. Kdoby se nad timto nedivil; utíkany richle od hrýchu, jých smelých, silných, stálých Vyznavačuv Víry, nevinnosti, a svatosti učinilo! Sem ovšem prinaleží Mladence, ačkoliv ne Krestianskeho, ale Pohanskeho Modlare učinek večnej pamatki hodní: nebo kdokoliv tento bil, Zakon tento zachovat v sobe ustavil. Živu byti v čistotě, radnej umriti, než se poškrvniti, radnej zahinuti, než zhrešyti. Věc vipravim: Podivte se; ano radnej zastidtež se! učinil Mladenec Modloslužebnik, coby z Krestianův snad mnozí neučinili. Democles, tvarí krasnej Mladenec, aby obmil tělo sve, do kupele samotny všel: Kral Demetrius jat jsouc krasy a milosti jeho, tajně skočil do tohože kupele, z umislem nedobrým, ne jínim, toliko aby z Mladencem čistotnim svou zlost telesnu a chlipnu provodil: Nu, praví, Mladenče můj žadosti tvej jsem, Kral jsem, v ruku mých držím te privoliž co rozkazujem, ujíti nemužeš, aneb povol, aneb umrý, neujdeš. co tu Democles? nahy v kupely, bez Pratelův, bez pomocý byl, blizke nebespečenstvy bilo k hríchu spachany, sila, a nasila velmy blizko byla, čistotny toliko stud pri Democlesový stal; bujny a chlipny Kral ze všech stran se približoval; Co tu mily Democlesy? co činiš? cesta my jest, praví, všudy zavrena kade bych mohel utecý; rucho, s kterim bých se mohel poctive prikrit, jest my vzate: Zdaliž techdí nahy Lupežu, Lupežniku čistoti zustanem? Nezvitezil jsi ještě bezbožný čistoti porušytel: Na Mladence vpadaš, muže okusiš, skriše mám, kde se skrijem, kde nahotu mu stidně zakrijem, kde radnej umrem, než se poškvrnit dopustim. Snal dolu techdy pokrivku z kotla, ktery tam byl, a nahy vskočil do vrelej vody, tam se varil, a tak v čistote bez poškvrní umrel. Jdy niní Demetriussy; slibí tvimu, chlacholenim, pohružkamy, strachem y nasilne bojuj; Democlese Mladence, ne Mladence, ale Muže, ale Zapasnika, ale Mstitele čistoti k zahanbení tvemu skusuješ. O vibornej ctnosti, a misly Democlesu, zvitezil jsi! stidlivost Panensku na bezpečne místo postavil jsi! O bit bil to Buh dal, abys bil, jako jsi tělo od poškvrny, tak y Dušy od zahinuti zachoval! Jestli toto Modloslužebnik učinil, co by byl neučinil kdiby byl Krestanem? učinek učinil Democles, hodny stidlivosti, hodny pamatky.

Ale kdož zachoval od poškvrny Democlesa: Utíkaní richle od zleho, od nečistoti! vzdaleny richle od priležítosti, ktere vedu k hríchu, de priležitosti utíka, do hríchu neupada, naproti tomu, kdo priležítosti neutíka, do hríchu upada, neštasně umira. Chceš dobre, pobožně umriti, varuj se od zleho, utíkaj od hríchu, vzdaluj se od priležítosti, utíkany od zleho, vysvobody ode všeho zleho, y od zlej techdy smrti.

§. 5.

Neny lepšyho, a učinlivejšyho prostredku aby človek neupadl do hríchův zvlaště telesných, jako utíkany od ných, a od priležítosti jejich, any jinače se jich vivarovat nemuže, jedine když od ných utíka, a priležítosti jejích se pilně vystriha; učy te S. Ambrus pravic: Prenasledují nas hríchův lahutky, prenasleduje chlipnost, ale ty od ní utíkaj, jako od vsteklej Panej, kteraz uchopili te, any ve dne, any v nocy neda tobe odpočinku; pobíza, paly, zapaluje.

Co prosim, vyce užitenejšyho jest človeku čistotu milujicimu, jako utíkaní richle od tak velikeho zleho? Tak Jozef zanechavše Plašt v ruku vstekej Pany svej, zchlipnostu zapalenej, ušel, a višel ven, a od hríchu zachovan jest. Tak Loth strachoval se sice ohně Sodomitského, ale vyce chlipnosti, protož utikati prinucen bil na rozkaz Anjela z Nebe poslaného. Tak Eliaš ne tak pred ukrutnostý Achabovu, jako pred uklady Jezabele Ženy ustupil: znervemu Achabovy, natolko neustupil, že mu y v cestu šel, a vočy vyčítal pravic: Neja burim lid Izrahelský, ale ty Krali, a dum Otce tveho, kteríž jste opustili Priazany Boží, a služíte Modle Baal. Čo jest to? nebál se Krale, a bal se Ženy? Pričina pohotove jest: Jezabel predukazovala spusob chlacholicej a pokušajícej ženy; Achab predznamenal ukrutneho prenasldovnika, Muž Svatý pak menej sudil varovati se tohoto, nežli tej, neb sila Tyranna Prenasledovnika, silu premocý se muže, ale chlacholení Pokušytelnice samim richlim utíkaním se premaha. Snadnejšy ovšem jest spusob, a jistejšy premoženy, utíkati pred utoky ďábelskimý. Za pravdu to uznavam; že čim jest kdo svatejšy, pobožnejšy, tim jest v pokušeny k zlemu bázlivejšy, a utíkavejšy. Že jest nejaka dokonala ctnost v utíkany S. Pavel nas učy pravic: Utíkajte pre Smilstvem, a Mudrec: Jako od tvary hada utíkaj pre hríchem O richle utíkany od zleho! utíkany užitečne k dobremu žíevotu k bezpečnemu vijítě s tohoto žívota! kde utíka od zleho nepadne jako premožený, a povišen bude jako Zvitezitel.

§. 6.

Aby jsme za času utikaly od šelikeho hríchu rozmislně napomina nas Mudrec pravic: Jako od tvary hada utíkaj pred hríchem. Tož to mily Mudrcý, což to? Hrích Smrtedlný buď toliko jeden, tak jest hrozný, nehodny, Bohu nemily, zle velike, že y samého Boha človek hrešycý nepritele sobe činy uhlavného, ze všej milisti Boží se pozbavuje, do velikej psoti těla, Duše, cti, pověsti, a večnosti upada, z Nebe sebe vyvira na věky, a do ohně večného sebe vystrčuje. Co na toto mislime? co citime? dobre umriti žadame všyckny, Boha požívati chceme každy, a mezítim aby jsme našej neb chlipnosti, neb lakomostvu, neb pichy, neb ožberstvu, neb pomstve nad Neprately zadosti učinili, a povolili, nekoliko od tak nemilich Bohu nepravosti neutíkame, ale do ných vědome, dobrovelně, proti prikazu Božímu spěšně bezime! proč? nebo hrích, a hríchův provodnika ďábla, predsnesti Bohu, Boha zapovrhnuti, a ďábla nasledovati smime: Rostrhal jsi Okovy me, a rekl jsi: Nebudu služíti, praví Bůh, Chtejícýmu nestane se krivda; utíkati od hríchu nechceš? zahineš! ponevač zahinuti chceš: v hríchu tvem umreš. Abys tak neštasně neumrel, utíkaj rychle od zleho, varuj se od hríchu. Dosti jsem povědel; kdo chce rozumet, nech rozumy, pomoc hotova jest; viložil jsem jí, tva věc jest jí prijati, a užívati k dobremu umriti; jinače kto činy, kdo od hríchu neutíka, kdo hrích v nenavisti nema, na toho hroznu sententí vydava Syrach: Smrt, krev, svar, a meč, utíkany, hladove, nasile, zeterní, biti, na hrišne stvoreny sjou ty všecký věcy. Kdiby jsme mohli učiniti, praví Svatý Augustin, aby Den Sudný neprišel, Domnivam se, že any tak neměliby jsem zle žíti. Utíkany richle od zleho, y velike dobre jest, y velikej zasluhý.

§. 7.

Divime se, ale nespusobně, že mnozý bez počtu Svatý Lide, ktorý aby jim Utíkany od zleho richle, ku spaseny bilo, usta lvove, oheň hrozný, trapěny ukrutne, Žalary smradlave, mrskany nelitostive, muky preukrutne, všelike strašlive nastroje smrti, aby Boha neobrazili, sobe za nic važíli; vyce povim: tito všecky věci jakožto rozkoše, a kratochvile, a pomoc ku dosahnuti spaseny prijali, enem proto aby radnej pro Boha ty věcy znesly, nežliby ho hrešyce obrazit mely.

Ach můj Krestiane rozumej co mluvim. Martialis starodavný Skladatel Veršuv rozpava o Zajicový a Lvový, že tak skrocene byli, že jestli Zajice honili chrtove, a nemohel jinač pred nimí ujíti, vskočil do huby otevrenej Lvovej, jako do utočišce bezpečneho, Lev pak ho v ničem neobrazil Prensledovati a honiti zvky jsou hríchý a nepravosti lidske, človeka Bohu mileho, Psy totižto Pekelny; odtudto aby ušly lide pobožný pred hríchý, hubu Lvovu, ukrutost Tyransku pokladají sobe za utočišče spaseny, a aby nezhrešyli, odchilili se od tichto Psuv, a volili radnej pro Boha umriti bez hríchu, nežli zle učiniti zobrazenim Boha: utíkali a do nebezpečenství žívota se vidali, aby Boha z hríchem neobrazíli. O jak za blahoslavenich pokladam techto ktery utíkají aby neobrazili, hinu aby nezahinuli, mukam se poddávají, aby večne muky ušly, aby od Psuv Pekelných, hríchuv a nepravosti zjímany nebili. Izaiaš utíkajícých od zleho, od hríchu jako skrze posluv tešyti chtel timito slový: Rečte spravedlivemu, že dobre: ach jako dobre? utíka jeden aby nebyl s Kacirstvím nakazen, byva ulapen, zamordovan, toliko proto, že nechcel Víru Katolicku zapret, nechcel biti Luteranem, neb Kalvinem, proto zabit jest; O rečte spravedlivemu, že dobre! umriti volil, než zhrešyti, než Víru zapriti, do huby Lva vskočil, spaseny nalezl, tělo zabité pro Boha leží, Duše živa jest Bohu! Rečte techdí spravedlivemu, že dobre; aniž zarmuti ho čožkoli se jemu prihodí; ano jako Lev dufaje bez strachu bude. Utíkaj, utíkaj! varuj se a vistrihaj od všeho hríchu, a dobre ťy bude, dobre a štaslivě umreš, a mezý Svate počten budeš, a s nimy radost večnu prijmeš.

§. 8.

V mocý člověka jest nekdy predložíti sobe pred očy misly svej Propast Pekelnu, spusob Pekla, strašlive Obludy, špatne tmy, oheň hrozny bez svetla, zvazky, retezý, ktere se nikdy nerozvažu, misto kde žádneho poradku neny, kde sama miešanina jest, a večny strach prebiva; kvileny, krik, psy a vstekly hlad mista toho Obyvatelův, plamen horicý žádeho světla nemajícý, červa svedomý hrízicýho, tovaristvo velmi zlé, zubův vškripeny, slovem mizernu večnost všech zatracených, a muky večne nevipravitedlne. Tu Luciper nohy hríšnika do Okov dava, hrdlo ohnivimy retezý stáhuje, zavíra bezbožných na spusob hovada, odkud nikdy nebudu vypuštěny. Zavreli človeka neny kdoby otevrel. Jobove slová jsou a svedectví k tomu dokladam: kdo zle umre, když Ortel Bůh Všemohucý vipovy, toho zjíma, a do žaláre zavre, odkud nikdy nevinde. O koliko velikých Knižatův, Bohačuv, na světe slavných, v tomto Žalarý po zlej smrti jest zavreno, a v Pekle kvila, zubamy škripia, na věky trvajícem. Ale kdo toto tak veliké zlé, toto trapeny, tito muky, tito bidy, a bidnu tuto večnost spusobuje, chova, a krmy? hrých smrtedlný! hrých ktery neny očišteni skrze Pokány pred smrťu. O skaly! o tvrde srdca lidske! čitame o tomto; maluje se, predstavuje se toto; verime tomuto, divime se, a kdo jest kteri by mravý premenil, aneb žívot polepšyl, aneb k dobrej smrti se pripravil? O utíkany od zlého richle, kam jdeš? Kam utíkaš? Neny kdoby dobre činil, kdoby utíkal od zlého, neny až do jedného, a však každy sobe všetečně predklada, že mu jest, Nebe otevrene! Bohaťi zle nabyvane věcy, nenavracují, Pány nespravdlive poddaných utískají, zle zachazají Sirotkamy, Vdovamy; Rozkošnicý v roskošých sých zustavají: sotva kusek plesniveho chleba lačnému Lazarový, y zrítka, y skupu ruku podavají: malo velmy sobe uvažují jak veliku pomoc spusoby umirajícýmu Utíkany richle od zleho. Neny tato do Nebe, a k štaslivemu umríti cesta, kdo chce dobre umriti, jestli jest Bohati, bohatsví potupit musy; jestli jest pišny, musí se žnižit, jestli jest bujny a chlipny, musi čistotně vedle stavu sveho žív bit; jestli plny jest hríchův, musi odchilite se od zlého, a činiti dobre: Táto cesta dobra a svata jest, po nej choďme; učy nas túto cestu utíkany richle od zleho, tolikrate opakované. Utíkaj můj Krestiane utíkaj, dokud čas jest, jestli se zle umriti, a zahinuti bojiš. Do Nebe stvorený jsme Krestiane, jestli bez hríchu umreme: kdo nema mozk obrazený, porozumy z predpovedených věcy, jakovu pomoc prinašy, k dobrej smrti, ku spaseny Richle utíkany od zleho, od hríchu. Rozumej, a tito věcy uznaj; nebudeš vždicky tu živ: zhrešyl jsi? lituj svuj hrích, utíkaj od zleho, varuj se hríchu: Činte hodne skutky pokány hríšnicý.