ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Spokojena má tuto biti misel tva. Bratre muj, a v Bozkem zaslibeny upevnena. Zaslibil Bůh modlicimu se milosrdenství, a hotovu pomoc, timito slový: Proste, a bude vám dano; hledajte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevreno; každy zajíste kdož prosí, bere, a kdo hleda, naleza, a tomu kteryž tluče, bude otevreno. A u S. Jána praví: Budeteli co prositi ve jmenu mem, tot učinim. O Zaslibeny k misly našej užítečne, spasitedlne! Bůh jest, kteryž zaslibil, milosrdenství jest, ktere zaslibuje. Co vyce chce Krestian? jestli milosrdného má Boha, dobru smrt má, Nebesa má, a v nebesich má Boha. Kralové hluboce v misly svej zaštípene mají to, aby co slovem zaslibili, to skutkem vyplnili. Zaslibil Baltazar Kral Babilonský Danielovy Retez z čisteho zlata, rucho šarlatove, trety misto od krale v dome Kralovskem, jestli Daniel Pismo prstem Božím psane bude mocý čitati, a viložíti: čítal, viložil, pravdu otevrel, a ačkolvek zaslibene darý žadnim spusobem nechtel prijati pravic: Darove tvojí tobe budtě, a darý domu tveho jinemu dej; však nicmenej, aby slovo Krále daremne nebilo, na rozkaz jeho, oblečen jest Daniel v šarlat, a retez zlata zavešena jest na hrdlo jeho, a prohlašeno jest o nem, žeby měl moc tretí v Kraloství: Vznešeny zajiste skutek v Kralovy. Jak za mnoho sobe pokladají takovy, aj hodně: slibiti, a slib skutkem viplnit. Zaslibil Bůh Všemohucý modlicýho se vyslišeti, a tobe se zdá, že Bůh zaslibil, to neviplny? Jiste malej misly ty jsi člověk, jestli se to nadaš: Nebe y Zeme pomine, svečy sam ten, kteryž zaslibil, ale slova ma nepominu.

§. 2.

Tysicekrat povídam: kdokolvek chce dobre umriti, nech se dobre naučy modliti. Kdokolvek se dobre modly, toho potešuje Bůh z usty sveho Proroka:

Litost maje smiluje se nad tebu, k hlasu volaní tveho, y hned jakž uslišy odpoví tobe. Skusil to David, když povědel: Pane Bože můj volal jsem k tobe, y uzdravil jsi mne, vyvedel jsi z Pekla Dušy mu, vyslobodil jsi mne od tech, kteríž vstupují do Jezera. Plne jest Pismo S. y Hystovie, o užitku modlitby tejto. Modlil se David. Modlil se Moyžiš. Modlil se Izák jak dosvečuje Veliky Rehoř za cele try dny, a try nocy ustavične. Modlil se Reynerus každy den try stokrat roztahnuti všecek na Zemy. Modlil se Apollonius stokrat ve dne, a stokrat v nocy klečicý. Modlil se Arsenius zvlaště den sobotny počna od vychodu slunce, až do druheho vychodu jednostajně. Modlil se prede Mšu dve y try hodiny Šebastian Barradius; pomimo toho modlil se, každy den dvanacte hodin. Sam Pan, a Bůh naš rozpustivše Zástup, vstupil jest na horu sam, aby se modlil. V druhem míste bil pres noc trvale na modlitbe. A na Hore Olivetskej delej se modlil až do potu krve. K modlitbe tejto ustavičnej sam Krystus Pan nas napomina: Potreby jest, praví, Vždicky se modliti, a neprestavati. S. Peter k tomu také namluva: Bdete na modlitbach. To učy S. Pavel: Bud tež praví, Ustavičny na modlitbe. Co potrebujeme jinich Svědkův? Všyckny Svatý se modlili: modliti se vynaučovali, ne jinače než jako najlepšu Pomoc k dobremu umriti, kteruž v sobe skusili. Dobre umriti, Boha požívati žádame všyckny: Pomoc k dobremu umriti y užitečna, y potrebna jest, Modlitba. Ach co meškame? modlime se, tlučme, volajme k Panu, a smiluje se nad namí Bůh naš. Bože dobrý! ticickrat opakuje se toto: chvalime ustavične modlitby Krystove Apoštolův, Prorokův, a jinich Svatých, divime se nad tim; co potom? kde jest nasledovany? slišyme slova, vidime Priklady co s toho? nenasledujeme, pro lenivost Nebe stracujeme. Kdo se nemodli, milost Boží nezasluhuje, kdo nema milost Boží, zle umre, kdo zle umíra, zatracen biva. Modli se techdí k Bohu za smrt štaslivu, a štaslivě umreš.

§. 3.

Prosíme poviš mnohe vecy, a nic nebereme: Nebe zda se nam medděne, Bůh z ocele, tak nenaklonní k milosrdenstvu, neb zapíra pravě co tolikrate žádame, aneb odklada na dluhy čas. Proč techdí Modlitba ma byti tak učinliva Pomoc k dobremu umriti, ponevač modlime se každy den, jednostajně, a všelika modlitba naša byva odvržena? odpoved jest pohotove. Prosíme, praviš, a nebereme; ktera pričina! zdaliž neny z Pysma jista pravda: Tys Pane dobrotivý, a tichý, a mnoheho milosrdenství všem vzívajícim tebe? ovšem pravda jest: co techdí? Vzyvame, Prosime, však vyslišany nebyvame! odpovída S. Augustin slový timito: A co jest, co mluvy Pysmo Svate v mnohých místech že volati budu ke mne, a neuslišym? Jiste milosrdný jest všem vzívajícim sobe, ale nektery vzívajícy, ne vzívají ho, o kterích se rika: Boha jsou nevzívali. Vzívají, ale ne Boha! Vzívaš cokolvek miluješ, vzívaš, cokolvek chceš aby k tobe prišlo. Vzívašly Boha proto, aby k tobe prišly penize, aby k tobe prišlo Dedictvy, aby prišla k tobe svetska hodnost, a všecko co miluješ, ty věcy vzívaš, ktere chceš aby k tobe prišli, ale Boha postavuješ sobe za Pomocnika tvých žadosti. A potom co? jestli zle jest co žadaš, zdaliž Bůh nebude tobe milosrdný, jestli to neda, ačkolvek tobe se zdá dobre? jiste velike milosrdenství tobe protaže. Poviš zase, toliko jsem prosil, jak často jsem prosil, a nejsem uslišan! a čo jsi prosil? snad smrt Nepratele tveho? čo jestli y on prosil smrt tvou? ktery tobe stvoril, ten stvoril y jeho, človek jsi, človek jest y on. Bůh pak Sudce jest, slišy obuch, ale nevislicha. Smutny jsi, že jsi neny vyslišan proti nemu: raduješ se že on neny vyslišan proti tobe. Ja prví, zato jsem neprosil, neprosil jsem za smrt Nepratele meho: ale prosil jsem za Žívot Syna meho: co jsem zleho pital? nic zleho jsi neprosil, jak jsi ty rozumel: nebo, čo jestli jest vytržen proto aby zlost nezmanila rozum jeho? ale, hríšnyk, praviš, bil: chcel jsem aby aspon proto žív byl, aby se polepšyl. Ty chcel jsi aby žív bil, aby tim lepšy bil: co jestli Bůh vedel, jestliby žív bil, žeby tim horšym bil? odtud techdí víš, coby mu hosnejšy bylo, umriti? aneb žívu biti? co techdí, pravíš, učinim? žač mam prositi? co se mam modliti? to co tebe naucil Nebesky Učitel. Vzyvaj Boha, jako Boha! miluj Boha jako Boha: nad neho nic neny lepšyho: jeho žadaj, jeho prosiž, aby on sam sebe tobe dal. Vzyvaly jsi Boha, budiž jisty, že snad to časne žač jsi ho prosil, proto nedal, že ty nebylo k užítku, ačkolvek zdalo se ty, žeby bilo k dobremu tvemu, tak mluvy S. Augustin.

§. 4.

Aniž nepovídaj, co jest to prosim, co jest to? modlil jsem se hojně plačicý, za mnohy čas, a nevislišel mne Bůh můj: jestli nebiva vyslišana Modlitba má, jako my bude Modlitba Pomoc k dobremu umriti? bude! ovšem bude! ale prosim ťe: dobre v sobe rozvaž to, čo mluviš, a takto rozmišlej: Modlil jsem se: nevislišal mne Bůh. Co jest to za pričinu? O! nic neuklada, nic nečiny, nic nedopušta Bůh Všemohucý bez pričiny! modlil jsi se; a domnivalš se že jsi se nadarmo modlil? míliš se velice, abys tvůj omyl poznal, důverne se ptej Svatých Otcův, proč Modlitba tva, jineho, y moja vedle vůly našej nebiva vyslišana? S. Augustin praví že když Buh odklada prosby naše, vitahuje žadost našu, a s tím chopnejšych činy; kdiby skoro dal, skoro by se vec dana zlechčila, any by se človek Bohu jak naleží vdečným neukazal, any by sve neb nebespečenství, neb neštěsti, neb nemoc, neb uskost nepoznal, anybi k modleny vrucnu chtivost nemel. Potom odklada modliciho se uslišati, aby tim pilnejšy se modlil, aby se tim častejšy modlicý k nemu utekel, aby tim vrucnejšy pomoc od neho žadal. Modliš se? nedava hned žač prosiš; chce dáti ale ne včil, nebo v tvej modlitbe pilnej, a ustavičnej zaslibeny sve má: ty mezítim modlitbu nezanedbaj, modliš se pilne, dá potom začkoli prosiš, potešy tobe prosiciho, všeckeho veseleho tebe propusti od sebe, a to pro nesmírnu lásku svou, s kteru nas miluje, dá pravim jestli sudy biti to, co žadame k dobremu našemu.

I toto pomisly sobe: Buh naš, spomocník jest času príhodneho, prosiš nepríhodne, nedava, any take neodpíra, čas prihodny očekava. Žada Nemocny od Lekare vody kdiž ho zimnice droby, nedá Lekar, nebo nepríhodně z Nebespečenstvím žívota žáda, dá potom, když zimnice popusti; proč nedá, zač prosiš? Opatrnost Boží tak chce, aby času tim príhodnejšem tebe, y mne, y jinim prosicim prispěl, aby modlitba tva, cnost tva, milosrdenstvy Boží, dobrotivost Boží, tim vyce všem v znamost vešla. Nepratele lidský, ďáblove pekelny na tom jsou vždický, abys nas k tomu privedly aby jsme sobe zošklivili modlitby pobožne, aneb aby nam prekazili v modlitbe: oboje jest priliš zle, y zoškliviti sobe, y nemodliti se, Dobrý Anjele k modleny pobízají; Zlý Duchove od modlitby odvracují, odvazují, a desí. Ale ty nepovoluj Duchum Zlým, než ustavične volaj k Panu Bohu, neprestavaj modliti se, prosiž Boha jednostajne, dobrý jest Bůh, odkladati zvikel žač prosime ale prosiciho slišy, vyslicha, ale v času príhodnem. Mezitim davá priležítost s timto prodlívaným, aby jsme se tim vyce, a vyce modlili.

Chcešli techdí dobre umriti, chceš do žívota vjíti, modli se. Zhrešyl jsi modli se z Davidem; Zhrešyl jsem Panu; rekny z Publikanem: Bože bud milostiv mne hrišnemu, zmer se z Bohem skrze Pokány, a modlitba tva bude na pomocy dobrej smrti, ku spaseny, k radosti a k slavě večnej. Poví nekdo: Mnozí se modlá, a zahinají, y take zatraceny bivají. Auve! priliš to Pravda jest: Smrti nahle to vynaučují: koliko se jich modlilo rano zdravich, večer lehnucý nalezli se v tu noc mrtvý! mezítim vědět nemužem, zdaliž jsou do ohně pekelneho uvrženy, any nesudim; y ty Bratre můj nesuď, to enem rekny Sudove Boží, hlubokost velika. A bitby modlenicý takovito zatraceny bili, co jim zlu smrt působilo, a do Pekla uvrhlo?

Povím co citim: Modlitba, k dobrej smrti, a ku spaseny Pomoc jest velika: že pak tak mnozí modlicý se do Pekla mrtvý odsuzení byvají, pričiny jsou mnohe a vážne. Modlily se plny byvše hríchův, modlili se nevdečny jsou Bohu za prijate dobrodeny, modlili se spolihaje se priliš na sve zasluhý, modlili se prve než se změrili svýmy Neprateli, modlili se neodevzdaje se vůly Boží, modlili se neprísně, ne z celim uprimnim srdcem, než lecý jak? modlili se bez dufany, bez nadeje v dobrotě Boží, modlili se bez víry žívej, modlili se nestalě, modlili se bez polepšeny žívota, modlili se roztržítě, modlili se prosice za vecy marne, neužítečne, a škodlive. Hle všyckny tito se modlili, a nevzali, ano radnej zhromaždili sobe tak se modlice, hněv Boží, ke dny hněvu: a ty se domnivaš že tito modlenicý budu míti pri smrti Pomoc tuto dobrej smrti, Modlitbu? ja se sotva domnivam, ja težko věrím: Prosite praví Svatý Jakub Apoštol, a neberete, proto neb zle prosite.

§. 5.

Modlitba, dobrej smrti jest Pritelkine velika: Modlitba, do Nebe jest Pomoc velika, ale modlitba dobra, a dokonala. Odkud aby modlitba naša nebila vyce na prekažce, než k pomocý k dobremu umriti, Ona jakova má biti, jina nekolik Reguly rozdelim k tvemu y k memu dobremu. Nech bude techdí.

Regula prvny: Když se modliš, nasleduj Boha. Spůsob modleny predstavuje Krystus Pan ne enem slovem, ale y prikladem: nebo rozpustiv Zastup vstupil jest na horu sam, aby se modlil: Potom: A na usvite velmi rano stav, višel, a šel, na puste místo, a tam se jest modlil. Zase: Vyšel jest na horu aby se modlil, a byl pres noc trvaje na modlitbe Boží. Opět: Na Kryží za nas pnicý neprestaval se modliti, pravic: Otče odpust jim, neb nevedí co činí. Koliko jest v tejto jednej a Prvnej Regule spůsobův modliti se? sam se modlil; Na usvite velmí rano se modlil; na hore, na pušty se modlil; pres celu noc se modlil; na Kryži pribiti se modlil: A uslišan jest pro svou poctivost. Jdy již y ty, a učin tak.

Regula druha: Modli se z pevnu nadejí a dufaným. Tak prikazuje sam Kristus Pan když praví: Protož pravim vam, všecky vecy za kterežkoli modlice se prosite, verte že vezmete. Tak y S. Pavel; Pristupme, praví, z dufaním k stolicý jeho, abychom milosrdenstvy došly. V summe: na kolko dufaš, netoliko vezmeš, dufany nezahanbuje modliciho se.

Regula tretí: Prve než se modliš, polepšy žívot tvuj, neb v nenavisti má hríšniky najvišy, a milostiv byva kajícim. Posliš take co praví S. David: Nepravost jestliže jsem zhledal v srdcý svem, neuslišyť mne Pan. Izaiaš mluvy takto: hríchove vašy skrili jsou tvar Pane od vás aby neuslišal.

Regula čtvrta: Kdy se modliš pozoruj co? a ku komu se modliš? Pozor daj na slova modlitby tvej, pozoruj co se modliš, neb Bůh vyďy, pozoruj neb Bůh slišy; pozoruj neb znamena všecko; pozoruj neb sudit bude ostre. Pozoruj! ach pozoruj! Ozeaš Prorok toto mluvy o tech, ktery nepozoruju na svou modlitbu, ale srdce jejich tula se sem y tam: Repík v stancich jich. Jakoby rekel, ty když se modliš, a spolu misliš již na hospodarstvy, na čeladku, již na ziský, na užery, již na musiku, na hodovany, již na tovariše zle, již na chlipnost, na pichu, již na jine marne věcy. Pravím repíkova jest modlitba tva. Tato repíkova, roztržíta, tuláca na vše strany Modlitba ty se domnivaš že jest Bohu prijemna? zle se domnivaš; Modlenikův takovich to nevislicha Bůh Všemohucý! diviš se ještě? nediv se, posliš radnej co učy S. Chrisostom pravic: Neslišyš sam modlibu tvou, a chceš aby Bůhu slišal prosbu tvou? chce povědět Muž Svatý: Ty když se modliš, z dušu tvou, z Bohem tvim se hráš: modliš se a když se modliš, o poharích, o tancích, o tovarišech, o konech, o oslech, o hospodarství, o robote, o jiných marných a nestudných vecech misliš; telo jest v Kostole, a srdce na rinku, na ulicích, modliš se a neviš co se modliš! ty sam nerozumiš, ty sam neviš co mrmreš, co se modliš, a nadáš se že Bůh vislicha modlitbu tvou? hráš se z Dušy tvou, z Bohem tvim hru najhoršy. Protož chcešly aby tva modlitba vyslišena, a prijemna Bohu bila, pozor daj na slova modlitby tvej, pozoruj co se modliš? a ku komu se modliš?

Regula páta: Kdy se modliš, z celeho srdce se modli. Modlil se Farizeuš, modlil se take y Publikan, oba rozličným koncem, modlitba Farizeušova zavržena byla, Publikan modlicý se odšel od Boha spravedliv učinen jsa z chramu do domu sveho: Pričinu dava S. Augustin pravíc: Vstupil Farizeuš aby se modlil: nechcel Boha prositi ale sebe chvaliti: ale Publikan, modlil se, vzdichal, lkal, z celeho srdce volal; Bože bud milostiv mne hrišnemu, a tak tento spravedliv učinen, druhý zavržen byl.

Regula šesta: Prve než se modliš zmer se z Neprately tvými. Ježiš tak se modlil a uslišan jest pro svou poctivost; Ty pak modlice se dosahneš milosrdenství Boží, a viprosiš začkoli pobožně prositi budeš. O Bože! odpuštění zasluhuje, vyslišaní hoden jest, kdokoli odpušta Neprately svemu, a tak od Boha za sebe vislišan bude, kteryž jest jiste milostivý, laskavý, dobrotivý všem, kteryž ho vzívají.

Regula sedma: Když se modliš, modlitby tve spojiž z Zasluhamý Krystovimi. Spusob ukazuje Svata Gertrudis Bohu mila dcera, ktera se na tento spůsob modlivala: Pane Bože můj, tuto modlitbu mu tobe oferujem ku chvali tvej večnej, skrze jedineho Syna tveho Ježíše Krista, v mocý Ducha Svateho. Naučila se tato pobožna Panna tento spusob modleny, z Nebeskej vysosti, že jest najprijemnejšy Bohu. Spusob tento zachovaj Blahoslaveny jsou takový! budu mět pomoc jistu k dobrej smrti.

Regula osma: Kdy se modliš oddaj se vůli Boží. Zle se modly, kdokoliv nuty Boha prosice aby mu dal co prosi, bitby Bůh to jemu nechtel dati, Smiluj se techdí sam nad sebu, a když se modliš oddaj se vůly Boží, jako učinil Krystus Pan, kdy se modlil pravic: Otče můj, jestli možne nech odejde ode mne Kalich tento: ale však ne jako ja chcý, ale jako ty chceš.

Regula devata: Když se modliš, modli se z ďíky činenim. Ustavičny Dobrodince tvuj jest Bůh, hodna věc techdí jest, abys y ti jemu ustavične ďíky činil. Jak k velikemu zlemu bila nevdečnost tomu, kteryž až do pul nocy z jednu obečnu Ženku, a z dvema tovarišy hodujic bez míry, smel povědět: Ja (ne Bohu) než ďáblu díky činim, jemuž niny služím. Po malem času prišel tento host Pekelny z Pekla, a rekl, kde jest ten, kteryž mne tak štedrým hlasem ďíký činil? ay hle tu jsem, chtic mu milost nahradit. Toto pověděl, a mizerného z lůžka od Boku Ženky odtrhl, rožnem probodnut a v pecý kazal, stalo se všecko nakratko; vipustil Dušy mizerný, a vzati jest do Pekla. Ne tak mily Krestane; Díky činme, ne jako ten neštasný Korhel ďáblu, ale Panu Bohu našemu.

Regula desata: Kdy se modliš, modli se dobre pripraveny. Rozpomen se že z Bohem tvým mluviti budeš, proto vipust ven zmisly všelike práce, všelike konany, odvrat misl tvou od všelikých věcy svetskich! a k Bohu samemu misel tvou obrat. K tejto priprave již z davna napomenul Mudrec timito slový: Pred modlitbu pripravíž Dušy svou, a nebyvaj jako človek ktryž pokušy Boha.

Regula jedenasta: Kdy se modliš, modli se poniženě. Nic tak daleko od dobrej smrti, a od Boha odvody a vzdaluje; nic tak snadne do Pekla uvody, jako modlitba pišna, Kdož se vzdaluje od tebe, o tichý a poniženy Ježíšy, Zahinut.

Regula dvanacta: Když se modliš, modli se stále a trvanlive Za vírku tuto, stálost a trvanlivost modlitby, kdokoliv zachovava, a k tem jedenastim predjmenovanim Regulam pripojí, tehož te všech stran dokonlal bude modlitba.

§. 6.

Již můj Krestiane z predešlých predpovebených věcý, uprimnim srdcem radim tobe, a pravím: kdokolvěk chce a žada štaslive umriti. Nebe zaslužíti, Boha na věky požívati, modlitbu má milovati, a vždicky se modliti: co? Praviš, vždicky se modliti? Kdožby to učinil? nad možnost lidsku jest toto; Žaden se vždicky nemuže modliti, musi kedy tedy prestati. Zanemejž, kdoliv toto mluviti, a misliti smiš. Tili Boha lhaře učiniš? aneb priliš tvrdeho? když praví, a učy: Potreby jest vždicky se modliti, a neprestavati, neny techdí nemožna věc to činiti; Neny nemožne u Boha všelike slovo. Vždicky se modli, kdo všecky věcy ku chvale Boží činí; Vždický se modli kdo za dobrodení Boží, Bohu podekovany činí jedostajně; vždicky se modly, kdo sam sebe vobět oferuje Bohu; vždický se modly, kde chce vždický ve všech věcech, co Bůh chce; vždický se modly, kdo vždicky hríchý sve, že Boha tak nekonečně dobreho s nimý obrazil, lituje, a želí; vždický se modly, kdo čim vyce z pracu ukonan biva, z nemocu obtížen, zarzmutkem utlen, z chudobu privalen, trapenim sužen, z bolestu palen, a však vždický ve všem v takovemto protvenstvy jestli ne slovem, aspoň srdcem ríka: Pochvalen budiž Buh na věky: Pochvalen budiž Ježiš Krystus Syn Boží na věky. Budiž sláva tobe Pane ze všech vecy techto na věky. Mile rad trpím tito věcy pro tebe Bože můj, pro čest, slavu, a lasku tvou. Vždický se modly, do Prikazaní Boží čim pilnejšy zachovatí se usiluje; vždický se modli, kdo vždický dobre činy; vzdický se modly, kdo vždický Boží slavu žada; vždický se modly, kdo krátke, a částé strelní modlitby činy. Vždický se modly, kdo vždický Boha v srdcý svem má; vždický se modly, kdo práce, a činí sve všecky počina, pretrha, dokonava, s timto Bohu milim umislem: čisté k vetšy slavy Boží. Vždický se modly, kdo každe rano vstvajic všesko sve dobre mišleny, mluveny, skutký, práce, Panu Bohu oferuje rikajic: Pane Bože můj večný, Otče můj Všemohucý ja nehodne stvoreny tve, uprimnim a poniženim srdcem tobe oferujem všecko me tohoto dne mišleny, mluveny, prace, a čineny v sjednoceny prehoržkeho utrpeny, a v zasluhach Syna tveho neymilejšyho Krista Ježíše Pana našeho, v mocy Ducha Svatého, skrze, ruce Rodičky tvej svatej Panny Marie, Anjela Strasce meho, k cti a slave tvej, k cti a chvaly Panny beze všej poškvrny Marie, a všech Svatých za spaseny Dušy mej, a bližných mých, aneb za štaslivu smrt, neb za odpuštení hríchův mich ec. Slovem vždicky se modly, kdo po všecek čas žívota sveho, v nemocý, pri smrti, žívot večný a blahoslavní sobe žada. Toto techdí učin můj Krestiane; kdo vždický tak modly se, zapomenut na Boha nebude mocý, bude míti Pomoc užítečnu k dobremu umriti, totižto Modlitby vrucnej.

Vždický se modly, čistě se modly, vrucně se modly, a když se modliš, vždický rozpomen se, že dobre, neb zle umriti můžeš; dobre umreš, jestli se dobre modliti budeš, zle umreš jestli se zle modliti budeš, vzdaluj všecko míti bude, čokoliv míti požada: Nebe? bude míte Nebe: Boha? bude míti Boha! co vyce? kdo má Boha, má všecko dobre!