Zlatý fond > Diela > Kunšt dobre umríti. Díl tretí


E-mail (povinné):

Benignus Juraj Smrtník:
Kunšt dobre umríti. Díl tretí

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Dušan Kroliak, Andrea Jánošíková, Jaroslav Geňo, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 34 čitateľov

Kapitola XIII. Pritomnost Boží

§. 1.

Troím spusobem jest pritomny všelikému stvoreny Bůh Všemohucý, z mocý svou pritomnosti svou, a svou bitnosti, any jehličky jedno malé nabodeny, ve všem Světě, v každej věcy stvorenej není kdeby nebil pritomny, Buh dobrotivý. O kdokoliv jest dobrý Krestian, kdokoliv žada doobre umriti, a blahoslavením bití, podiž sem, postav se k viptávaní; ptám se tebe; odpoveď budem očkávati: Po všeckný dní žívota tvého, ve všech skutcích a prácach tvých, pritomného Boha v mislý svej máš? mam praviš; ale ja pravim: slová jednom jsou; slový pravime, a skutkem zapírame. Takli vždický pamatuješ na Boha tvého? takli hrešyš svobodně? takli den od dne zustávaš nedbanlivejšý? nebojiš se Boha, vědět máš nad tebu jest, pod tebu jest, podle tebe jest, v tebe jest za tebu jest, všudy jest! vidí všecko slišy všecko, suďit bude všecko. Zdáli tajíti se bude mocý muž v skritých mistech, a ja neuzrím jeho? Praví on sam Buh skrze usta Prorokova, a kteryž zpusobil ucho zdáli nebude slišeti? anebo kdo stvoril oko, zdáliž nebude patriti? Věriš timto Pravdám? Proč se techdy nebojiš jeho obličeje? proč tak nezridiš tve mišleny, tve slova, tve skutký, abys Boha všecko vidícýho k hněvu nepozbuďil? viď co činiš: ku Prikladu Dvuch Starcův tobe predkladam: bezbožný, a zlotrilí šybalove byli, zastarali cýzoložnicý; tito čistotnu Suzannu k hríchu nabízati slový, a pohruožkamy směli, a odkuď vzali takovu smělost? Prevratili smisl svůj a schilili očy své, aby neviděli Nebe, any rozpomenuli se na sudy spravedlive; žáden nás neviďý, Pravily; Zdali any Bůh? ktery však viďí všecko, slišy všecko: ach vyďěl! a obů hrých težce trestal. Pohlednime z druhej stránký na Suzannu, Ženu čistotnu: táto pamatujic na Boha všudy pritomného, zvoliti nechťela mrským cýzoložnikům: odtudto Vzdechna, rekla: Uskosti jsou mi na vše strany: nebo učinimli to, smrt mne jest; a pakli neučinim neujdu ruku vašych; Ale lépe mi jest bez skutku upadnuti v ruce vaše, než hrešyti pred Obličejem Božím. O silne a zmužíle slová! zvitezílas Suzanno, pamatujic na Pritomnost Boha tvého, kdy se nešlechetny Starcove v srdcý svem pukaly, a zubami škripěli, ti čistotu tvou a stidlivost, bez urazku bez poškvny zachovala jsi, pamatovalas na to že Na každem miste Očy Pane patrí na dobre, y na zlé, a proto hríchu nezvolila jsi.

Ted máš Prikladý dvojí, jeden zapomnelej pritmnosti Boží, druhý pamatnéj; ta stratila nešlechetných Starcuv, tato zachovala od ukladův čistotnu Matronu, hlas jeji jeden byl: Volim umriti, než se poškrvrniti, volim umriti, než hrešyti pred Obličejem Boha mého, volim umriti, než Manželu mému věrnost nezachovati, volim umriti, než hambu Rodiňe mej učiniti, vznešena jístě jednej ženy umisel! o kdiby aj všyckný nasledovali, nehorelo by v Pekle toliko Dušy! kdiby pravim všyckní ustavičně v mislý svej měly že Buh všecký věcy pominule, pritomné, buduce viďí! ví co misliš, ví co mluviš, ví co činiš. Člověk viďí to co zjevnitr jest, Bůh pak hledí k srdcý, a viďí všecko. Zle činiš? Bůh viďí, trestati bude tebe, povičituje tobe hrých tvuj, totos učinil, a mlčal jsem. Viděl jsem tě mezí Ožralcý tolikrate opileho, a mlčal jsem. Viděl jsem tě z Nebe v rozkošych tělesnich a svetskich valajíciho se, a mlčal jsem; viďel jsem kradeže, lupeže, bitki, zvadi, mordi, a mlčal jsem; viďel jsem nenavisti zastaralé, srdce pomství plné, hnevlivé, a mlčal jsem; viďel jsem jazik ruhanim, zlorečenim, lžu, prisahu oteklí, a mlčal jsem; dosavad bil jsem tobe Otcem, viďel jsem dobré, y zlé věcy tve všecký vskritě, niní Sudce tvuj prichazím, a odplatim tobe dobre za dobre, zlé za zlé, za hríchý muky, za cnosti slávu.

§. 2.

Tu libí se mi radnej plakaťi, než neco mluviti, Bože muj, kteryž všecky věcy víš, a vidíš! kdož z lidy uzdu Boží pritomnosti hríšnikům snál, a virazil? Rekl nemudrý v srdcý svem, nenít Bůh! co znejí tito slová? Povědět chcejí bezbožný, neviďí Bůh! netresce Bůh! nědba Bůh! nerozumi Bůh! O zaslepene srdca lidska! O zem tmavá, a prikritá mrakotu smrti! tak se žíje, tak svevolně se beží, tak pamatka pritomnosti Boží všudy obecně v misy lidskej pomiňa: o mizerný! Jinače praví Pismo Svate: Poslište mudrého Šalamuma; Peklo a zatraceny pred Panem, čím více srdce Sinuv lidskich? Poznal jest Buh, praví Jezus Sirach každe umění, propast a srdce člověka poznal. Znaša se s timito Job on šetrí. Praví, cest mých znamenal jsi. David pamatujíc na Pritomnost Boha sveho rekl: Vzhledal jsem na Pána pred obličejem mým vždický, nebť my jest na pravicý, abych se nepohnul. Tito svedectví, prosim, rozvažuj v srdcý svem mily človeče, a jednostajně, y ve všech skutcich tvich rikej: Bůh viďí. Zajíste Thais Aleksandrínska, pověsti, a žívota nedobrého, Žena bezectna, nestudna, timito dvema slový: Bůh viďí, prestrašena, a ku Pokány pohnuta byla. Nebo kdy se jí ptal Svatý Pafnucius, veriš v Boha? ona odpověděla; ovšem věrím: Veriš že jest všudy našym skutkum pritomný? y to, pravy ona, věrím. Tedy rekl Pafnucius; jisté techdy mizerna jsi, že tito věcy věriš, a na Boha tvého tobe tak pritomného, všecky věcy vidicýho, a prezvezujíciho zapominaš, a jeho se nebojiš: viď kam jdeš všetečna, a kam tovarišuv k hríchu sebu táhneš, a uchvacuješ: dostiť jest hríchu a nečistote dano, lepšy věcy zmišlej; Bůh viďí, Boha se boj! ďabel znamena, žalobnika se obavej, Kata Pekelného se strachuj. Povědel bis že hromem uderena jest Žena; nebo od toho času, pamatujic na pritomného Boha svého, tak žívu bila, že nad promenu jejího žívota, všecek svět se ďivuje.

Svatý David nerozpomenuvše se za maly čas na pritomnost Boha svého, upadl do hríchu, uznal hrích, a již rozpomenuvše se na toho, v jehožto pritomnosti zle učinil, z plačem se modlil. Tobeť jsem samemu zhrešyl, a zlé jse pred tebu činil, v pritomnosti tvej, pred očima tvimi učinen jsem Cizoložnik, a potom Vražedlnik. Očy Urjašove neviďěli, ale tve o Bože můj! viďeli. Ach co sem učinil? kdibých se bil rozpoměnul že jsi ty mne pritomní, hríchu tak velikeho nebil bich se dopustil. Tobeť jsem techdí samemu zhrešyl, a zle jsem pred tebu činil. Volá Thais, volá David, tá něvestka, tento cýzoložnik a vražedlnik, a napominají: Varujte se, Bůh viďí, a nic neny skrite buď dobre, buď zlé, pred očima jeho, všecko viďí: proto očy vaše budtež ku Panu, pred Panem, kteryž moc má poslati tělo y Dušy do Pekelného ohně.

§. 3.

Jediná a velmy mocná uzda hríchu jest, věrití že Bůh všudy pritomny jest, a všecko viďí, a sobe samému rikati prve než ma hrešyťi, na tento spusob: co činiš mizerný? Bůh viďí, pred Obličejem Božím stojíš, Bůh jest pritomny, patrí z visosti, ktery ve dne y v nocý všech nas spatruje, y všyckný činy naše. Spatruje hrešycýho aby trestal; dobre činicýho aby mu odplatu dal, toho aby pokutoval, tohoto aby obdaril z dobru smrti, a po dobrej smrti žívotem večným. O zmišlej, premišlej, že Pritomny jest tobe Bůh y všudy, y vždický. Památka pritomného Boha, všecký hríchý vivira, pravy S. Hyeronim. Ktery zlodej pred očima, v pritomnosti Sudce svého, kteri by ho popadeného v hríchu, kázal hneď k šybenicý vesti a zavesiti, smel by kradež učiniti? kteryž služebnik chtělby se Panu svému v očy sprotiviťi, odporným a neposlušnim byťi? žáden jak se domnivam. Hle služebnik nesmy se Panu svemu sprotiviti; Zlodej nesmy krasti; tento obava se Sudce, ten Pána, a od zločinstva se zdržuje, proto že jsou pritomny, že na ně hleďí, že hněd hotovy jsou trestati. A my co nepamatujícý na pritomnost Boží? hrešyme svobodně, rikame jestli ne slovem, ale skutkem: Neviďí Bůh co mislime, neslišy co zle mluvime, netresce co zle činime, bez trestany pominut dopušta všecko: tak jdeme pravě slepy do všelijakého hríchu, a nebudemeli jinač o Bohu pritomnem, a všecko vidicým zmišleti, hyneme. Predstavme pred sebe obodvuch, y člověka zle činicýho, kteryž nevěry pritomnost Boží, y Boha, kteryž tuto nevěrnost napravuje. Mluvy bezbožný, a k zlému čineny chista se smele, timito slový: Kdo mne viďí? však jsou mne tmy obklíčili, a stěny prikrivají mne, a nižadný neviďí mne, ještobych se ho stidel? na hríchý me nezpomenet Najvižšý. Tak ruhavě štěbece bezbožný, a k zlému schopný. Ale Bůh jinače mluvy proťi bezbožnemu nepamatujícýmu na pritomnost Boží: nerozumí, pravy Pan Bůh, že všecko viďí oko jeho. Víra Katolicka tebe učí, nic skriteho nemuže biťi pred Bohem; varuj se, všecký věcy jsou obnažene a odkrite pred očima jeho; varuj se mizerný varuj, a po všech cestach tvých misly na Boha. Bůh všudy jest, všecko viďí, všecko slišy srdce y ledvy, všech skusuje, varuj se, varuj; a nesměj činiti pred Bohem tvým, co bys nesmel činiťi v pritomnoti mej; neb žív jest Pan Bůh, jako jste mluvili, a ja jsem to slišel, tak vam udělam: jako jste zle misleli, zlé jazíka užívali, zlé činili nepamatujíce na pritomnost Boha vašeho, tak se vám zlé staňe: vím; viďěl jsem činy y skutky vaše, a neobratiteli se richlě, neodpusti oko me, vyce; Ja spravedlnosti suďiť budem, a odplatimť všem vedle skutkuv jejých: rozpomen se žes popaden, boj se tvého Sudce, kteryž jsi pohradal z Bohem Otcem a Otcovským Lunem milosrdenství: budem míti proťi tebe mnohe věcy, nebo svobodně, směle, bez bázne když jsi hrešyl, nebal jsi se pritomneho tebe Boha tvého, mišleny ktere ťy pricházelo na srdce, totižto: Bůh vyďí, Boha obraziš, Bůh ťe bude trestat, lepej by tobe bylo umriťi, nežli pred Oblíčejem Božím, v pritomnosti Boha, hrešyťi, a jiné mnohé, zapovrhel jsi. Viď kam maš jíti, a jak se maš opatrně a pobožne chovati pred očima Božími, a v pritomnosti Boha všecko vidicýcho.

§. 4.

Velmí silně věril S. Augustin že Bůh Všemohucý jest všudy a pritmny, slová jeho doložím: Boha se mame báťi v tajnosti; chodíš? vidí tě, vcházíš? vidí tě; světlo zhaslo? viďí tě; na lužko jdeš? viďí tě; v srdcý misliš? viďí tě. Tak o Pritomnosti Boží doklada Svatý Učitel: ale co na to bezbožný, kterýž nepamatují na Boha svého? O lide! ne lide! o takem pravy S. David: Nenít Boha pred očima jeho, poškvrnene jsou cesty jesto v každem času, pred S. Augustinem, po Svate Davidem, techto Pohrdačuv Božích Izaiaš Karhal mluvice vo sove jejých; Neníť kdožby viďěl mne. Jeremiaš také když z usty jejich mluvy: Neuzríť posledných vecý našych. Dyvuje se, a jak zasluhují karha je S. Chrysostom. V hríšych, pravy, pohrdaja z Bohem, lidy se obavame; v pritomnosti člověka žádan by nesmilnil, ale z hanbu lidsku premožen by byl, když pak Bůh viďí, y to smíjme učiniti, ay ještě težšyho. Kdožby z služebnikův holim mečem pred očima, a v pritomnosti Krále, směl vpadnuťi, raniti, a prohnati Syna Králového, Dedíče Králostvý? a jestli to činy, nad smělost ďivujeme se, jí hanime a tupime. O dobrý můj; kolikrátekoli hrešyš težsce, usty ruhaš, zlorečiš, proklinaš, yazíkem utrhaš, prisahaš, lžeš z tělem mrstost pachaš, očima cizoložíťi strojiš, obama rukamy uchvacuješ, bereš pokradmě, neb nasilně věcy bližniho tvého toolikráte Syna Otce Nebeského, na viděny, a spatreny Boha pred očima Božímy holim mečem ranš, probadaš, a abych tak pověděl zabijaš! kdožby učinek tento, tuto smelost hríchu nehanil, nepotupil? tupí, a hanějí všyckný dobry, ale napraviti nemůžu. Člověka se stidime, hambime, a pritomnosti Boží se nestidime, nehambime, ano sotva o ňy mislime. Chvalim takových? v tomto ne chvalim, a to proto, že se nehambí hrešyti pred Obličejem Božím.

§. 5.

Žalujeme se, repceme obecně, a hanime jíných lidy mravý zlé, a neslušné: rikame; tento lechko a často zvikel se hněvati; ten ospanlive službu Boží vikonava; tento mluvy ne jako rečý boží, ale ďábla: Druhý tělem jest v Kostole, a srdcem všecek jest na riknu, tento jest velmy zlorečlivy, lhár veliky, chlipní, ten pišny, lakomy, skupy, nemilosrdný, zvadlivy: v summe; tento takovy, ten takovy jest: A tak všyckny jsme na hríchy blížných našych šetrny a pozorny, žáden právě žáden nepta se odkuď pochazí tak mnoho zlého, aby vyrozumel proč se ten kolikráte hněva? Proč druhý tolikrate proti Bohu, proti blížnimu svému zle mluvy? Na toto aneb žaden nebda, aneb zritka se kdo vyptava? S. Basilius y neptajícym se slovíčkem odpovída: Ten pravy, Proto hněv svůj neskrocuje, tento proto lenivy byva, druhý proto roztržíti jest v Modlitbách, jiný proto zlorečlivy jest proťi bližnim svim, tento proto takovy, druhý proto tak jest prevrhly: nebo tito nevždický v misly svej mají, že Bůh jest Spatritel všech činuv, a v mišeny jejích, že Bůh všecko viďí, všecko slišy. Teď máš; že nepamatujeme na Boha pritomného proto do tisice hríchův upadame. Poslušnost opovrha Poddany, ostiha se dluhej Modlitby, lenivy jest na služby Pane, usta a yazík svuj člověk nestíska, neskrocuje, pišny jest, lakomy, chlipny, závistlivy, hněvlivy, zvadlivy, nenávistny, zlorečlivy, omluvačny, takovy a takovy, toto jest ješterčy plemeno, zle věcy kterež se ploďí z Matky tejto, že nemislime že našych činuv, a nešeho mišleny jest Spatritel

Bůh, že bez Památky Boží Pritomnosti žíjeme. Ne tak, ne tak mily Krestiane, než vždický, ustavičně, ve dne y v nocý všudy měj pre očima svýmy boha pritomného, ono všecko mišleny tve, všecký slová, všecký skutký tve vyďí, slišy, a spatruje, Onť sudit bude a odplacovat každému vedle zásluhý, jak činil dobre neb zlé. A tak budešly tomto vždický, zvláště když k hríchu nejakému pobízan byvaš, pilňe rozjímati, a Boha pritomného sobe miťi pred očima svými, nezhrešyš, Boha neobrazíš, a odtuď Pomoc veliku k dobrému umriťi miťi budeš, dobre umreš, štaslivě skonaš, a odpaltu večneho Blahoslavenství prijmeš.

§. 6.

Reptaní toto služenikům málo věrným, a málo pilným a robotným často, ano temer vždický z ust vychazý; co jest to za príčinu? Pan můj vždický po mne jest, na každem míste na mne číha, všudy my jest pritomny, kam se obratim, za mnu jde, kde se do mnivam že jsem bezpečny, tam mne popáda: Dobre se ťy stava, nebo že jsi zlý, nevěrný, zahalčivý služebnik, plat rad bereš, a robit nechceš, proto všudy po tebo jest Pan, a svou pritomnostý neb ťe strašy, neb ťe abys tvou pracý vykonal, pobíza, a hrozbu ponuka, a biťím tresce: tys sam sobe pričina zlému; dělaj co maš dělati, a pritomnosti Pána svého nebudeš se báti. Nech lžem, jestli neny velika častka Lidu tak nevěrna Bohu, a jestli tak zle nesluží jemu: v summe: Všyckny odchlili se, spolu neužitečny učineny jsou, neniť kdoby činil dobre, neniť až do jedného: táto totižto jest chvála naša: rozkazuje Bůh, praví Svatý Salvian, aby jsem jeden k druhému lakskavý byli, my pak všyckný jeden druhého kušeme, prenasledujeme: Prekazuje Bůh aby všyckny chudím lidem byli na pomocý almužnamy, oňy a ne aby daly, ale cýze věcy beru: Prikazuje Bůh, aby každý kdo Krestianem jest, srdce y očy, čiste měl; koliko jých jest který se v blaťe smilstva valají? O můj Bože! ti rozkazuješ dobre, a my činime zlé, rozkaz tvuj zanedbávame, smejeme se, v zlostech našych žíjeme. A domnivame se, že Buh tito věcy ne viďí? milime se milime Krestiane: našym zlým skutkum Bůh pritomny jest, viďí je, slišy, kamkoli se obrátiš Bůh za tobu jest, Pána tohoto nemůžeš ujíti, pred ným se schovati nemůžeš, darmo jest; Buh viďí slišy: Znamena všeckno; činy se že neviďí hríchý naše, ale do času, aby jsme s ních Pokány činil. Kdokoliv zapomina na pritmnost Boží, a činy zlé ten z Anjela činy se ďáblem, na Obraz Boží obleka Obraz zlého Ducha, v mravý ne Krestianske, ale Modloslužebnicke prome nem byva. Jak velika jest táto bezobžnost! tak užítečnu, potrebnu Pomoc k dobremu umriťi odporně zanedbati, Pritomnost Boha žíveho, vidicýho všecko čo činim, za málo važíťi!





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.