ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Když o Čteny kných tuto pisati minim, nedomnivaj se prosim že mluviti chcem o Knihach hanebných, Kacirských, Rodných, Čerodejnických, a tem podobných, ale o Pobožných, Svatych, a skrze ktere k dobremu, k Bohu, k štaslivemu skonany privabeny byvame: nebo takove bezbožne Knihý nejsou jineho hodne enem aby do ohně uvržene, a spalene byli vedle Prava Duchovniho, a ustanoveny, mnohých pobožných Kralův, a Cýsarův: proč? pričina pohotove jest: nebo jako čtení pilne pobožných Kných jest Pomoc k dobremu umriti, a k dosahnutí žívota Večneho, tak čtení nepobožnich Kných prinašy Pomoc veliku k zlemu umriti, a ku padu do toho ohně večneho. Odtudto v skutcých Apoštolských Pohane Čerodejnicý, aneb Krestiane nerozumný, bojíce se aby od ďábla, Pana Čerodejnikův trestany nebily, jako ty Žide, kteríž se zaklínananím obchazeli, Čerodejnictva se odrekly, a Knihý Čerodejnitske spalili. Spalení pričinu domnivam se biti, aby se vzdalili ohněm do ohně večneho. S. Augustin takoveto nešlechetne Knihý nazíva Potokem Pekelným po kterem jako na Lody plaví se mnozí, ově priliš mnozí, velmy snadne do ohne Pekelneho, kdežto na věky horeti budu všyckný, kterýž takove bezbožne, hanebne, podvodne Knihý čitají, a je nasledují. Prosim at nebudu tak nemudrý Krestiane, nech se radnej vzdalují od ohně takových Kných, nežliby mely upadnuti od ohně večneho. Knihý zle, bezbožne, Kacirské, Čerodejnitské oheň jsou, a z ohne tohoto plody se oheň večný, v nemžto všyckný takových Kných Čtenarý, a ctitele věrný, horeti na věky budu. Protož mily Krestiane, chcešly dobe a štašlive umriti chešly se z Bohem na věky radovati?

Zahod od sebe Knihý bezbožne, Písne nestudne, uvrž je do ohně, spál je, abys nekdy ohněm večným palen nebil; vezmy misto ných knihý pobožne svate, Bohu mile, a je pilně a často čitej. V pravde povídam a pišem: časte čtení Kných pobožných, k ctnostem a ke všemu dobremu povoláva, ku činkům znamenitim Bohu zvacným, a k spasený užítečným pobíza, ku ošklivosti všech Nepravosti a ku vzdalení, nuty, učy od všeho se vistrihati, coby život, a stav člověka mohlo poškvrniti; vzbuzuje priliš k pobožnemu cvičeny, vynaučeny dobre a nevinne žívu biti, Boha a bližneho milovati, pomaha k dobrej a štaslivej smrti; pilně vstahuje Jazíký od reptany, utrhany, zlorečeny, od prisahany, odtahuje srdce od zavisti, od nenavisti, brícho od obžerství, tělo od prilišnej pečlivosti; v summe: Čtení Kných pobožných učy člověka varovati se od zleho, a vrucně činiti dobre, učy poznati ctnosti, a vzdalovati se od Nepravosti, učy dobre žívu biti, a dobre umriti.

§. 2.

Svatý Augustin, Hvezda najjasnejšy Krajiny Afrikanskej když slišal žeby z domu Theodofiusse dva Mladencý z Rodu vznešeneho z jedneho čtení Knihí velikeho Antoniusse, svet zanechaly, Nevěsti sve opustili, a Reholnicý zustaly; a žeby y Nevěsti obuch, slišavše to o svých ženichův, zaslibivše Bohu čistotu, na službu Boží se oddali, z velikim hnutim srdce zvolal: Co činime? co jest to? vstavají neučeny, a Nebe uchvacují, a my z Učenim našym bez srdce, aj válame se v těle a v krve, toneme v hlubokosti. A odkud mu to podivení? Divý se že z jedneho čteny jednej toliko Knihý, tak velikemu dobremu ty dva, ve Dvore vychovany Mladency, rozmazany, nestrapeny, tak nahle privedeny jsou. co pak on divil se jinim, to na sebe jest skusil: trpčejšy putka bodla mizerneho Augustina; tahl ho Bůh, odtahoval svět, potrhovalo ho tělo, odporoval důch; chcel se obratiti, y nechcel, modlil se s plačem, hrozně sužen jsa vnitrne: až dokavadž Pane? až dokavad? dokavad zytra, zytra? Proč ne niny? Proč ne v tuto hodinu konec jest mrzkosti mej? Pasoval se jsouc mezi dvojim, tuto valčili proti nemu Nepravosti, tam ctnosti, a dobre skutký, aniž se retovati mohl; co techdí? k svemu užítku obratil, co nad jinimí se divil, a mezí timto horkem, stal se nad ným hlas: Vezmy čitaj! vezmy čitaj! slišal hlas, z mista se pohnul, vzal Písmo Svaté, čital, a takovim z visosti svetlem počal osvýcen biti, že hned promenen na jineho Muže, Nepravositi zanechal ctnosti vyvolil; potom pokršten byvše, svate žív byl po všecek čas žívota sveho, y svatě umrel, Nebe ziskal, Obivatelem a Meštanem Nebeským zustal. Bože dobrý! jak mnoho ziskal Augustin, ze čtení richle počateho Knihý Apoštolskej! čital Augustin, y čitaja odpočinuti večne nalezl. Ufam že dobre rozumiš že čtení Mužy tomuto svatemu, a jiným mnohým, spaseny spůsobilo, pravda techdí jest, že Pomoc k dobrej Smrti jest, čtení pobožne, pobožných Kných.

S. Pavel o tomto praví takto: Všelike Pismo od Boha vdechnute užítečne jest k učení, k trestany, k navedeny, k opraveny, v spravedlnosti, atby dokonaly byl človek, jsa naučen každemu skutku dobremu. S. Augustin to jiste učy pravic: Každa nemoc Duše ma sve lekarství v Pisme, toliko potreby jest, aby človek to lekarství vipil a priložil, ktere Bůh v Knihach Svatých pripravil.

§. 3.

Pobožne a ustavične čtení Kných Pobožných, ovšem jest potrebne k spaseny; poviš: mnohot jest co mluviš: ovšem, ale posliš S. Hyeronima mluvicýho: Nikdy z ruku tvých, a z oču tvých nespuštej Knihu; miluj umení Pisma, a nepravosti těla milovati nebudeš. Pobožne a ustavične čtení Pannu Rodičku Boží k blahoslavenství pozdvihlo a nadevše stvoreny Anjelske, y lidske povišylo. Pobožne čteny Svatých Dominika, a Ignatiuše pravě na Nebeských Mužuv promenilo. Čital S. Ignac žívot Krysta Pana, a žívot Svatých, stav vojanský zanechal, Svět opustil, Bohu služíti počal. S. Dominik skutký Svatých Otcův tak pilně a vrucne čital, že to jiste učinil co jsem povedel o S. Ignacý, Svět potupil, a chudeho Krysta Pana nasledoval. Sylvia Ruffina Aleksandrinskeho Vladare Dcera z pobožneho čteny Kných, veliku Svaticu zustala. Tak čitaj Knihý pobožne, neb živ bud, abys dobre a štaslive umriti mohl.

§. 4.

Rany smrtedlné Duše, smrt časná a večná, odkud domnivaš se prišla? z Nevědomosti tej nedbanlivej; odkud pak nevědomost? z Nedbanlivosti čteny pobožneho; odtudto ty slzý, odtudto tak mnozý do Pekla uvrženy trapí se v ohny Pekelnem, plaču, a kvíla volajíce: Pobludili jsme od Cesty Pravdý, a světlo spravedlnosti nesvítilo nam, a slunce rozumu nevzešlo jest nam, chodili jsme po cestach nesnadných, ale cesty Boží neznali jsme! nebili by pobludily, kdiby bilo světlo spravedlnosti mizerným svítilo, kdiby slunce rozumu bylo jim vzešlo, kdiby byli čitali pobožne a svate Knihý; nečitali, čitajícých slišeti nechceli, proto zahinuli na věky. Ezau a Jakob vlastny dva Bratrí byli, a dvojčatka, a však Bůh miloval Jakoba, ale Ezau v nenavisti měl. viš pričinu? Ezau Lovec neobiral se v čtení, ale v loveny zvírat; Jakob pak bidlel v stanech: ktere jsou to stane? Žíde v Lyranuše vykladají takto: bidlil v Školach literných, v kterých učili ho dva učitele Melchisedek a Heber. Pobožné Kných čteny učy svatým biti, zanedbany čtení pobožneho do hríchův uvodí, hríchy do zlej smrti, zla smrt do zatraceny, do ohně pekelneho.

§. 5.

Poví nekdo sprosty; co se mnu bude? pobožne čtení Kních praví se biti Pomoc užítečna k dobremu umriti, pomoc potrebna učinliva: Ja pak sprosty a hlupy jsem, neučeny, a nevedomy, Písma, v chudobe jsem postavní: Knihý nemam, a bitbých y měl, požívati bich je neuměl, nebo nevím čitati, neznam Písma; co učnim techdí musimli pozbaven biti tak užítečnej a potrebnej pomocý k dobremu umriti? nikoli pozbaven budeš. Jestli čitati neumiš, jestli Pismo neznaš, choď pilně na kázaní svate, na místa takove, kde se Knihý pobožne čitají, jako ku prikladu v Bratrství Sveteho Františka, v kteremžto prinajmenej každu Novu Nedeli zviklost jest pobožne věcy a spasitedlne Dušy, čitati, a predkladati Bratrům, a Sestram; tam čitajícých bedlive, pozorne posluchaj, a co slišyš v srdcý svem zachovat se usiluj, a vskutku vypln, a budeš miti Pomoc učinlivu k dobremu umriti, tak jako ten ktery čita Knihý pobožne, a co čita, to k užíktu Dušy svej obraca. Kde čita, kdo poslucha slovo Boží, a plny je, neokusi smrti na věky, nepovídam ja to sam od sebe, ale mluvy sama Pravda večna Kristus Ježíš, ržkuce: Jiste pravím vam, budeli kdo zachovavat reč mu, smrti neokusi na věky. Jakej smrti? smrti ne tejto časnej, ale smrti večnej. Kdo rad poslucha slovo Boží ten z Boha jest, kde pak nerad poslucha, z Boha není, vedle toho co praví Kristus Pan: Protož vy neslišyte, neb z Boha nejste, kdo z Boha neny, neny možne aby dobre umrel, aby slavu Nebesku požíval. Abys techdí štaslive svuj žívot dokonal, a z Bohem tvim se radoval, tak Knihý pobožne čitaj, tak čitajícých bedlive posluchaj, abys to co čitaš, aneb čitat slišyš, do pameti svej vtistknul, a skutkem viplnili usiloval, nebo čitane, neb slišane slova malo užítku Duchovniho prinesti mohu, ale jestli slova čitane neb slišane, skutkem se viplna, jestli buď o užítku; tedy mnoho prospivaš, když tak čitaš, neb posluchaš, abys to, co čitaš, neb slišyš, viplnil. Ku prikladu: čitaš, neb slišyš že povinny jsou Krestiane odpustiti vinnu svim Nepratelům, a s nimi se zmeriti; čitaš, neb slišyš; Telo vaše skrocujte Pusty; čitaš, neb slišyš, kdo zlorečý zlorečeny bude, čitaš, neb čitat slišyš; Chcešly do žívota vjíti, zachovaj Prikázany, a mnohe jine. čteny toto, a posluchany dobre, pobožne, užítečne, a potrebne jest, ale, kde skutečne činení? Zdališ odpuštaš Nepritelový? Zdališ tělo trapiš Půstem? Zdališ nezlorečiš? Zdališ zachovavaš Prikázany? Tu, tu pověc nám co činíš? onemívaš? čitaš, neb čitat slišyš, a nečiniš, neplniš? věr my nebudešly to činiti a plniti, čo čitaš, neb čitat slišyš, po všecek čas žívota tveho stále a trvanlive, nebudeš míti tuto Pomoc pri smrti; čtení neb čitat slišeny bez skutku, malo prospiva k Dušnemu spaseny.