ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Rozmnožil Efraym Oltáre k hrešeny, učinení jsou jemu Oltáre v hrých, praví Ozeaš Prorok oplakavajícý posledný bezbožnost Izrahele, s kteru ne enem Boha k hněvu pobízali, ale y ti místa svate. Oltáry ku ukroceny Boha ustanovene, skrze cti ujímany, neb neuctny poškvrnili. Porvstan z prachu tvého Proroce Svatý Ozaešy, a mnohem pravdivejšy můžeš dnes ne Izrahelovy, ale Krestianum domluvati: Rozmnožíla Cýrkev Svata Oltáre, Kostoli, Kaplne, Modlitebnice, když ne enem v každej Krajíně, aneb v Mestě, ale y k každem Mětečku, v každej vsy, a v dedine, abych nepověděl v osobitných Zamcích, v Kaštilech, a domích takoveto se nachazají, v kterychžto mistech, neb pri Mšy Svatej, neb v stáne posvecenem na Oltáry pritmny jest Krystus Pan, tak že se může v pravde povedet to o Cýrkve, co nekdy pověděl Moyžiš: Ani jest jiný tak veliky pod Nebem Narod, kterýžby měl Bohý k sobe približujícý se, jako Buh naš pritomen jest všem prosbam našym. Rozmnožíla tito Oltáry z umislem svatým aby se rozmnožíla pobožnost, aby nalezen, a cten bil na každem míste Pan Bůh. Ale o žalost! jak mnohým tito Svate Oltáre tito Bohu posvecene Kostoli, Kaplne a Modlitebnice zdají se biti vistavene k hrešení, učinene sjou jím v hrých v kterichžto většy bezbožnost provuzují nežli nevěricí a Pohané v Chramech svých, jakoby ku bezbožnosti Kostoli vystavene byli.

§. 2.

Kdož bude mocý vipraviťi, lechkomislnosti, rozpustilosti, a všetečnosti ninejšyho věku? kdož bude mocý spisat nestudnosti, neuctivosti ktere se na svatých místach v Kostolích páchají? kdož nehodné konání, jednání, a jiné neslušné činení ktore se v Chrámech Božích, pred Velebnostý Boží, ve Velebnej Svátosti tělesně pritomnej, provozují? vchazejí mnozý do Kostela Páne, ale zdali aby se Bohu klaněli? ach stova se pokloní Bohu najvišymu, hněd se posadí, aneb ohlídají se na nektereho sobe pritělského aby mohli s ným rozmluvati, s kterým tak pevny stojí, že any na pozdvíhany Těla Božího se neschila. Jiný vcházejí do Chrámu Božího, ne aby se Panu Bohu modlili, než aby se jeden druhého o noviny, a na jine neslušne věcy viptavali, o svých vecech rozpravali, listý čitali, radili se, a svou sentecní vidáli, a toto jest všecka modlitba jejich pres celu Mšy Svatu. A koliko jich, Bože můj! vchazí do Kostela, který smíchý, márne rozpravky, rehotany, klevety, žerty, rečy nestidlivě, tak lechkomislně, kričlave provuzují, že ne enem Knezy služícýmu, ale y jiným lidem pobožným v poslucahny Mšy Svatej prekažují. A tito zajiste z Domu Božího Peleš lotrovsku delají, s kterimi jestli jest plny Kostel, nic se nerozdeli od Hostince praví S. Chrysostom, tak veliky jest smích, tak velike burení, jako v kupelích, jako na Rinku, když všyckny kričí, a burí se.

Vhlednime dalej do Chramu Božího, a uviďíme tam, kterák nektery neslušně sedí, rukamy, nohamy y všeckým tělem sem y tam prehazují, sem y tam se ohlídají, očýma smilnimi a chlipnimí po Osobach rozličnich pohlidají, pokinutim, mihanim očyma, usmívaným jeden z druhým se smluvají. Tili povíš že tito vešly do Kostela Bohu se modliti? Tili povíš že pristupili k Mšy Svatej, aby Pána Boha z hríchý svimý obrazeného, ukroťili? Tili povíš, že ťito prišli do Chrámu Božího prositi Boha za dobru a štaslivu smrt? za pomoc k dobrému umriti? Nic omilného nepovím, jestli povím z Krystem Pánem že z Domu Božího učinili Peleš lotrovsku. Vy jste o bezbožný prestupnicý! opravdivý Lotrove, který ne enem ukrutným se ukazujete proti svým Dušam, ale aby jste y cizím Dušyčkam uklady stavali, do Kostela se schazate. Poslište S. Chrisostoma vašy bezbožnost karhajícýho: Zdali domův nemate k jedeny, a ku pití? zdáli Cýrkev Boží tupite, a k hambe privoďite ty kteryž nemají? rekl Pavel o tých, kteryž z chudímy pohrdají. mne take povoltě abých pověděl o tých, ktery v Chrame Božím hrmot delají, a márne věcy rozpravají. Zdáli domův nemate k pletkam a k daremním rozpravkam? zdáli Chram Boží tupite? a tých také kazíte, kteryž chcejí biťi ťychy a pokorňy. Zdáli tak pomoc sobe u Boha jednáte k dobrému umriti?

Majili se tito věcy bezbožé trpéti? Ach ouvě! rozvažťež v mislý svej, jak velice Božsku Velebnost tupíte, a jak velike muky sobe odtud na hromadu skladate! a však predce tvár Boha pritomného uctiti nechcete, any se zlorečenstvý na Dušy vaše nastávajícýho nebojíte? zdali sobe za mali hrých potupí tito, a neuctivosti pokladate? Běda, běda vám mizerním, jestli tak zaslepeny jste.

§. 3.

Zakázal byl Bůh Všemohucý v Starem Zákoňe, aby žáden pres ty dvěre, pres ktere všel do Chramu, zase ven z Chramu nevicházel, totižto aby chrbet neobracal k Svatine Svatých (aneb k Oltáry) však na to nedbajíce našly se nektery ktery proti Prikázany z chrbtem se obratili k Svatine Svatých, proto žaluje se Pan Buh v Ezechyele Proroka ržkuce: A hle ve dvěry Chramu Páňe mezí siňcý, a Oltárem, jako pět a dvacet mužuv chrbeti majíce proti Chramu Paňe, odkud rozhnevavše se Buh, málo niže doklada. A ay ja take učiním v prchlivosti mej, a neodpustí oko me, aniž se smiluje, a když volati budu k ušam mym hlasem velikym, neuslišym jich. Viď Krestiane mili! Jestli chrbet obracati k Oltáry v Chráme Jeruzalemskem bylo hrých, ktery Pan Boh tak ostre uminil trestati, totižto že neodpusti takovim, že se nesmiluje nad nimý, any jich nevislišy v prosbách jejich: co učiny tomu, jak ostre trestati bude toho ktery v Chráme Krestianskem, v Kostele kdežto Bůh prebyva obzvlaštním spusobem ve Velebnej Svatostý Oltárný, ne enem chrbet obraca, ale smeje se, rehoce, klevetce, štěbece, ano očy smilné, plne cizolostva, a nečistoti sem y tam po Osobach haže, ktery neslušně sedy, ruce nohy zvesy, mihaným pokinutim rozlmuva, a jine věcy nenaležíťe vikonáva? o čemž rozvažujíc S. Chrysostom praví: Hledic na tito věcy Horce plačem, a nikdy plakat neprestavam.

Zajístě takovemuto oko Boží neodpusti, nad nim se nesmiluje, any prosby a modlitby jeho nevislišy. Petr Chrysolojus to praví: že proto Luciper pro jedine pomišleňy jest zatracen na věky, nebo ten hrých učinil pred Obličejem Božím, aneb v Chráme Božím. Ach běda! běda již tem, ktery toliké nečisté mišleny chovají na srdcých v Chráme Páňe, ktery mnohe hríchy v Kostelích páchají, když márne rozpravky mivají, smichý, rehotany dělají, honcují, očyma sem y tam po Osobách všetečne tulají, a jíne nenáležíte věcy provozují. Podobny jsou takovy, praví S. Chrysolojus ďiáblům, a takovy častokrate zufají, nebo pred očyma Božími, Boha obražají. Posliš S. Chrysostoma mluvicýho: Hrešyšly na ulicý, na rinku, aneb doma, tedy jdeš do Kostela, abys odpuštění z hríchu spachaného dosahl, pakli zhrešyš v Kostele, kam pujdeš odpuštění žádat? do Kostola techdy napomina Svatý Nilus, Jako do Něbe chodiž, nic nemisly v nem, nic nemluv v nem, nic nečin v nem, coby bylo světskeho, co by očy Boží obrazilo, co by Boha k hněvu povzbuzílo; rozpomen se vždický kdy jsi v Kostele na slová Jakobova: Neníť tuto jíného, jedině dum Boží, a brana Nebeska na dum Páňe prislušy svátost; tak budeš miti Pomoc veliku k dobrému umriti, štaslivě umreš, a v Chrame Nebeskem Boha na věky chvalit budeš.

§. 4.

Vezmy sobe Priklad mili Krestiane od samého Diťete Ježíše Spasitele tvého, a uč se od neho, kterák maš ctiti Dům a Chrám Boží. Tento Jednorozeny Syn Boží, Ditě v dvanáctech letech, zanechav svých Rodičuv za try cele dny v Jeruzaleme zustáva, žádnemu v celem Městě známý, aby toliko Otce sveho Nebeskeho v Chrame ctil, a jemu se klaněl. Odkud pak, co se domnivaš, živilo se toto nadevše Siný lidske najkrásnejšy Diťe za try tito dny v Městě neznámem? svimi svatimi nohamy ubohe Ditě po domich chodilo, a kusek chleba poniženě viprosilo, a na studnice obecnej napija se trunek vodý tělo sve občerstvovalo. V nocý pak ponevač známe domy nemělo, kamby se bilo uchililo, prede dvermy zamčeneho Chrámu, na prahu Domu Páňe lihalo, lůžko jeho bil holy a tvrdy kameň, prikrivadlo jedina jeho suknička. A však tito věcy a jine většy nesnádky vyvolilo sobe dobrovolně, podstupilo milě rado, toliko aby v Chráme Otce svého Nebeského Jediný Syn dostatečně ctiti, a jemu se klaněti mohl. A z jakovu to učinil uctivostý, co se ti zda? z jakovu pobožnostý, a uprimnostý srdce? predstav sobe pred očy misly svej tohoto malého Synačka, pres cely den v nekterem kutku osobitňe, jak najbliž mohl k Svatiňe Svatých, na svých kolenečkách na tvrdej zemy klečicýho, Očyma vrucnimi, z obličejý ku všej uctivosti, a pobožnosti zloženu, ručičkamy již spojenimi, již na spusob Kríže na prsečkách preloženimi, na tvár svou pro uctivost a poniženost jednostajně na zem padajícýho, a z nevinných očy svých, slzý vilevajícýho, vzdichajícýho, plačícýho, a rozličnimy spusoby Otce svého prosicýho. Mohl ly většy ku Chrámu Božímu prízen, poctivost prokázati Buh vtěleny drahý Ježíš? kteryžto Chrám svimý slavnimý skutký, a pobožnostý tak horlivě račil jest posvětiti, naplnice to Proroctvý Malachiaše Proroka ržkucýho: Prijde do Chrámu svého Panujícý, kterehož vy hledate, a Anjel svedectvý kterehož vy chcete. A my hríšnicý nevděčny, tisice, a tisice Pekel zasluhujícý, Oblíčeje Boží nehodny, budeme smět pred očyma jeho, v pritomnosti jeho, v domě Velebnosti jeho, kdež ho vychvalují všyckný Anjele, klanějí se Archanjelove, tresu se Potestatove, Cherubynove, a Serafinove tváry sve pre uctivost zakrivají, nestudně, lechkomislně činiti, smíti se, rozpravati, ohlidati sem y tam, neslušně sedeti?

O Svatý Augustine volal jsi nekdy divujíce se: Proč nepada na zem mizerný člověk když ma mluviti z Kralem Všemohucým, pred kterimžto všecek Svět jest jako kropeje rosi ranný? co bys pověděl, kdy bys dnes viděl mnohich klevetajícich, rehotajícých, štěbetajícých, nestudně očyma míhajícých, rozmluvajícých, a to pred oblíčejí toho, pred kterehož kdy se měl modliti Syn boží, ne jinače než padna na tvár svou, postavil se. Chceš vědět mizerný človeče kdo te věde do Kostola, když tam štěbetat, klevetat, a jine neporadne, a neslušne věcy dělat a konat miniš? Posliš S. Augustina odpovidajícýcho: Z ďiáblem Vudcem nektery jdu do Kostela, když tam ne aby se modlili, ale kleveti, pomluvaní, žerty, a jine hríchý provozují, kteryž s tim, kterehož šlapaje nasledují, k večným mukam pospichajý. Ale povíš, ja nemužem mlčěti? Jdy techdy ven, praví S. Chrysostom, abys y jinich do škody neprivedel, a tak do dvojího hríchu abys neupadel, nebo kdoby v Kostele jeden z druhým rozpavati chcel, praví S. Augustin, y sam za sebe, y za jinich musí vidat počet, ponevač slovo Boží, any sam neslišy, any druhému slišat nedopušta.

Tu sobe dobre znamenaj jeden každý, kdo rozprava z druhým věcy ktere neprisluchají k službe Boží, aneb jine věcy neporadne z většy stranký v Kostele činy kdy se Mše Svatá služí, ten Mšy Svatu neslišy, any zadosti činy Prikázany Cýrkevnému, a co výce jest, vedle všech Učitelův vynen byva hríchu Smrtedlného. Chceš techdy Pomoc k dobrému umriti míťí? chceš štaslivě umriti, chovaj se v Kostele jak naleží na Krestiana pobožného. Svatá Kunegundis, Knežna Bely Krále Uherskeho dcera, ješte díťetem byvše, nikdy neplakala v Kostele, aneb kdy se Mše Svata služíla, any prsy nepožívala, any dětinske hry nepripustila, než vždický vzhuru do Nebe hleděla. Svata Hedvidis Kňežna, žádnemu nikdy nedopustila pod stracenym svej prízne, aby v Kostele k ny promluvil, v jekojkoliv pričiňe. Ne jinače učinil Svaty Ludvik Král Francky, žádnich nemohl trpěti, ktery, kdy se služby Boží vykonavali rozpravký, neb hurt, šust dělali, než jich jako nehodnich, od sveho dvoru preč zahanal. Tito sobe dobru pomoc k dobrému umriti zjednali, štaslivě umreli, a niny radují se v pokojí večnem.

§. 5.

Co povím tu o tech, ktery v Kostele Páňe enem stoja jako klátove, aneb neslušně sedí, aneb na jednem toliko kolene klečí? Tupy takových svým prikladem, a nekdí na den sudný tezsce karhati bude z bezbožnosti, a z neuctivosti Jednorozený Sýn Boží, Kristus Ježíš, kteryž ačkoliv rovny byl Bohu Otcy Nebeskemu, však nicmenej samého sebe zmaril, a ponižil, natolko, že nejenom Poklekl na kolena, ale take padl na tvár svou, na holu zem aby se Otcý svému modlil, a to y v tu Noc posledňu v kteru zrazen bil, ačkoliv na všeckem těle potem krvavým zemdleny, a až k smrti smutný. Možneli jest aby tito věcy věril o Krystu Panu, o Bohu svem, Krestian, avšak modlil by se na místě svatem, v Dome Páňe stoja na spusob kláta, byvše zdravý a silny? mluvilby k Bohu sedíce, jakoby byl veškeren rovný Bohu učinen? klanel by se jednim kolenem z posmívajícými se Kristu Panu? Podivte se Nebesa nad timto! padše na zem modli se Lekar, Zvolava Svatý Casarius Arelatenský, a neschiluje se nemocný! modlí se nevinnost, a nemodlí se nepravost! modli se ktery hríchu neučinil, ale nepada na zem ktery jest čistý hrých? modli se Sudce a chce odpustiti, a nemodli se vinný aby milosrdenstvý zaslužil prijati? nebo co? většy stranku lidu vyďim jako slupy stati, co neny zajístě svoboda a slušne Krestianum kdy se v Kostele modlí. Titoli jsou Krestiane? věc márnu od člověka prosime, a až k zemý se poniženě schilujeme: když pak odpušteny hríchův, a žívot večny od Pana Boha žádame, any hlavy našej schilit nechceme.

Hej! kterák smí takovito volati do Nebe, jehožto Modlitba, ne Modlitba, ale posmech jest Modlitby Krystovej? Svatý Pavel napomína aby ve jmeno Ježíše, tim vyce na pritomnost jeho bitedlnu každe koleno klekalo, Nebeských, Zemských, y Pekelných. O odporna techdy smělost tva! ktery Najvišej Velebnosti Boží tuto uctivost a povinnost nechceš prokázati, aneb enem jedným kolenem prokazuješ klečice toliko na jednom kolene, když bis měl na obech kolenach klečiti. O pichu vyce než ďábelsku! kteryž když jsou jeho viďěli Padali pred nim kričíce: Ty jsi Sýn Boží. O nevdečnost, kteruž any ďáblove trpěti nemožu! Zajiste když jeden Muž pri Mšy Svatej na ty slová vznešeny: A člověkem učinen jest, neustupně stál, a nepoklonil se, veliky poliček dal mu ďábel až padel mizerný na zem, ržkuce: O hovado nevdečne! kdiby za nas Bůh Člověkem učinen byl, jako za tebe učinen jest, nestežovali by jsme sobe ponižíti se až do prostred zeme, na znameny vdečnosti, za tak veliku Boží poniženost, a ty stežuješ sobe maličko se ponižíti, a pokloniti? podobni jsou ovšem tito, ktery na jedno koleno klekají, služebnikům tim Židovským, ktery klekajíce na koleno posmívali se Krystu Panu v Domě Pilatovem. Posliš take S. Damiana o tych kteríž sedají v Kostele pravicýho: Kde Anjele Serafinove nesmejí sedeti, tam sedy člověk hlinený a nečisti jako rucho nečistej ženy. Ach velika nestudnost, a nevdečnost mizerného člověka! A co povím o tebe kteríž stojíš jako klat v Chráme Božím? jediný priklad sobe vezmy na Farizeussovy, ktery vedle rečy S. Casariusse, proto nebyl od Boha vislišan, že se stojícý modlil. Chcešli techdy mili Krestiane, abys vyslišan bil v Kostele, abys měl Pomoc k dobrému umriti, potreby jest aby jsi se na obech kolenach klečícý pozdvihna srdce y ruce sve k Neby, modlil; Tak činila Svata Alžběta Královna Luzítanska, ktera nikdy jinače, jeďine klečicý službam Božím pritomna bila. Tak Svatý Martin Biskup Turonenský nikdy nebil uhlidan v Kostele budto na Modlitbe, budto na Kázany aby sedel, ale vždický vyden bil klečicý, od čehož když ho svojí odvazali, odpověděl: Nechcete abych se zde Boha bál? kteražto jeho pobožnost na tolko se Nebeštím Obivatelum zalibila, že jíž Anjěle, již Knižata Apoštolske Petr a Pavel, již Najsvatejšy Matka Boží vyděny jsou okolo neho klečicýho stati, a proto štaslivě umrel; učin y ti podobňe, a dobre umreš.

§. 6.

Liby se mý tuto doložíti o Procesiach, a zjevných prosbách, ktere ku koncý tomu zvlaště ustanovene jsou, aby kdíž Bůh Všemohucý v potrebach posledných nechce vislišati prosby osobytné vericých, obecnimy a zjevnimi prosbami pohnul se k prokazany milosrdenství, a nejakim spusobem prinucen byl k vislišany; nebo není učinlivejšyho a mocnejšyho prostredku ku dosahnuti milosrdenství Božího, jako skrze takoveto zjevne prosby a Procesie, které se vikonavají v posledných Cyrkve S. aneb Obcý potrebách. Tak v Rime od S. Rzehora Papeže ustanovena Procesia z Letaniu Leta Paňe pětistého devadesateho, mor ukrutny odňala, a v Konstantinopole srmtedlne zemetreseny uťišyla. Jiná vytezstvý velike nad Nepritelem obdržela. Nic nepovím tuto o tej slavnej a památký hodnej Procesie z Velebnu Svatostý, kteruž S. Klara zríďila proti Pohanům Saracenům; nebo kdybi ťito byli zaujali Město Asisium, a Klašterske zdy prechazeli, ona zvolavše všecký Sestrý, z Velebnu Svátostý v cestu jim šla, a jako hromem porazených všeckých ze Zdy dolu zhodila, a bez urazku Klaštěra preč zahnala. Ale zdály z prosbami timito a z Procesiamy pohně se Pan Bůh ku odpuštěny a k zlitovány, jestli se místo Modliteb daremne rozpravky, smíchý, a rehotany, místo bohabojnosti rozpustilost, a všetečne ohlidany, misto pobožnosti bezbožnost, a jine hríchý vikonávají? A proč nas častokráte Bůh Všemohucý pri Procesiach, neb zjevných prosbách nevislicha? pričina jest pohotově, že totižto temer vetšy stránka nachází se lidu, ktery, když jiný srdcem plesajícým spívají, jiný vrucne se modli, aneb z Knyžký, aneb na Ružencý, když Knezove na zemy prostrenny modlitby vikonávají, ony zejda se daremné rozpravky, klevety, dělají smeju se, rehocu, usmivaju, a z ďiábelsku právě bezbožnostu po všech lidech očý sve rozpuštaju, a sem y tam obyhaju, tito, tito ušy Boží, aby nevislišal, a se nesmiloval, zacpavaju. Totoli jsou mravý Krestianske? totoli jest pobožnost Katolicka? Nech se rozpamatuju ťito a takovy co se stalo Muži Oza rečenemu v prvnej Procesie Kdy se Arka Paňe Prenašela od Davida do Domu Obededom. Rozhneval se prvhlivostí Pan Bůh na Ozu, a porazil ho pro všetečnost, y umrel jest tu u Archy Boží. Jestli Pan Bůh trestal Ozu pro samu všetečnost, kterák nebude trestati toho, ktery daremne rozpravky, klevety, smichy, a jine věcy neslušne dělá pri Porcesiach? O kdybi se všyckny pri Procesiach pobožně drželi daremným rozprávkam, smíchu, ropustilosti všelikej pokoj dali, a len toliko z uprimnim a ponížením srdcem Bohu se modlili, jednim umislem k Bohu pobožně volali, domnivam se že mnohem vetšy silu mela by Procesia naša, a tim speš ukrotila by hněv Boží, a pohnula Boha Všemohucýho k slitovany, a k vislišany prosby našych v potrebach obecných.

§. 7.

Stidím se tu sam, že nemudre stvoreny k vinaučeny člověka mudrého musim na plac privesti, aby sobe priklad vzal z jeho učinku. V Městě Ulisipone v Luzitanie blízko Kostela Svatej Juste bidlel jeden Remeselnýk, ktery v dome choval jedného psika velikosti prostrednej, jménem Tudešto, ktery psik, jak vypravuje Eufebius Nierembergius Rádu Ježíšoveho, zvikl jest sprovázeti tělo Krista Pana kdy se nosilo k Nemocným. A ačkoliv za prvopočatku nedal se pozor naň, však od sedmeho, neb osmeho Mesice divne věcy na nem spatrene byli. Nayprve kolikrátekoli slišel zvoneny, s kterim se napominali lide, aby uctili Tělo Páňe, vždický z domu vybehl, a do Kostela vbehl, a pohledna vukol domův se navratil. Když pak ve dverích Kostelných z malim zvonečkem druhe znaměny se dalo, že již vichazí Tělo Páňe, nepododbnu víry richlostý zase navratil se ku Kostelu, a tam čakal dokud se nepohnula Svátost Velebna. Techdaž velmy richle bežal ku pacholíkum spivajícým, a predek pruovodu sem y tam prebehaval, jakoby chcel ridiťi Velebny Pruovod. Tichý ačkoli velmi bil psik, však na ten čas, žádneho neposlechl, za žádným nešel, žádneho nepoznal, any Pana sveho volajícýcho. Tak prišel ku dvery nemocného, tak v predsiný, aneb na ulicý očekaval, tak zase spatky do Kostela Velebnu Svátost odprovodil, a neodešel dokud se Tělo Páňe na Oltary neschanilo. Jednuc v nocý probudivše se na zvoneny, když chcel jiti vedle zviklosti, našel dvere domove zavrene, y počal nohamy škrabati, viti, klopati, aby se mu dvere otevrely, a když ho žaden nevislišal, všel do pokojíka Pána sveho spicýho, obehaval, skučal, štěkal žadaje vichod; když pak y u Pána nic neziskal, pristupil k devce, ktera ještě sve práce domacý vykonavala, chitil jí zubamy za podolek sukny, vedel ji k dveram, kteraž když otevrela dvere, bežel uprimo do Kostela, a odprovodivše Krysta Pána, zase navratil se domův, klopavše na dvere. Mezítim když po druhe vedle zvisklosti Krysta Pána Tělo predchazel, natrefil na jedneho posla spicýho pri jednej studný, na tohoto zaštěkal naramne, odtud probudivše se on, klekl hněd na kolěna, a psik ho zanechla. V tu jistu chvili našel jednu ženu sedicý na osly, kteruž když vyděl, pohnul se priliš naňý psik, a richle skoča na ní velice štěkal; ona jsouce prestrašena, a od nekoho napomenuta sedla z osla klekla, a dalej od psika nebila prenasledovana. Po dvuch dnech kdy se zase Najsvatejšy Tělo Boží neslo, a psik vedle običeje predek pruovodu vedel, potkal se jeden znameniti Zeman na kony jezdícý, kterížto take naramním na sebe štěkaním psika, dolě s kona, sednuťi, aby se Krystu Panu padna na kolena klaněl, prinucen jest; mezítim koun uděril ho v nohu kopitem tak že skučal, a žaloval se. A ačkoli bolest trpěl, však nedal se chititi služebniku na rozkaz Pana aby ho domův zanesl, než kulhajícy svou zvíklost vikonal, a potom nohu domacým ku lečeňy podal. V Nedělý provodny byvše plny Kosťel lidu stál pri Oltáry Prior aby vzal Velebnu Svátost a nesl k Nemocnému; když jedna Žena v ruchu drahem, ale nečistoti plna, ve Dverích Križných stala, Tuto jak spatril pes, richle pribehel, a prchlivostu ohromnu na ní: trikráte y čtirikráte vskočil. Zahambila se mizerna, y divila se, ale jak nahle napomenuta bivše od okolo stojícých na kolena klesla, psik od ny odešel. Rozličnimy kunšty a spusoby usilovali lide od tejto zviklosti psika: odučiti, ale, nadarmo, ano radnej vyce, a vyce na neni nového spatrene bylo, tak že pro krátkost času všecko duvodne doložit zle nemužem. Byli nektery ktery se domnivali, že psik proto pred pacholatkamy spivajícimi chodiva, že ho ony k sobe priludili, a priučila, co aby se skusilo, uloženo bylo aby pacholátka napred nešli: však nicmenej pes sve stány nezanechal. Prihodilo se času jedneho že mu uhozeny bil kusek maska, aby se mohl od svej zviklosti nejak odvolati, ktery on sotva jednuc neb po druhe zakusice zanechal, a z veliku chitrosti na sve misto se postavil.

Jednuc služebnik Pana jeho, jda do zahrady psa toho ktery za ným šel, z mnohimy pohruozkamy usiloval od sebe zahnati, ale nemohel v tom jak uslišal zvoniti, hnedky služebnika zanechal, a ku Kostelu richle bežal. Byl na ten čas prede dvermy Kostelnimy jeden Mladebec jménem Jonsalus, a psiku nad jine velmy známy, však ponevač vyzdviženy stál, na něho s prudkosti skočil, a na kolena kleknuti prinutil, a tak zanechavše jeho, šel na sve misto odprovazat Svátost Velebnu. O jak mnoho takových jest, který pred Kristem Panem Spasitelem svým v Kostele, aneb na Procesí obecnej, neb kdy se nese k nemocnému ve Velebnej Svatosti, jako klátove stoja, a Stvoritely svemu poklonit se nechceju, našel by dnes tento psik, mravův a ucitovosti, Boží naležítej Učitěl, kterím hodně ne jíneho, než psa predstavil Buh z Učitele, aby se od verneho Panům svim hovada naučil člověk mudry, co ma zachovavati, když po rinku, a ulícach provody se Stvoritel svuj. Tento pes učí tebe, mili Krestiane, abys když Knez nese Tělo Najsvatejšy Krysta Pana k némocnému, neb na Procesí, neutíkal pred Spasitelem svým, neskrival se, any dvěre nazavíral, než ponižene na sva kolena kleknul, a jeho s poklonu uctil, potom uctive zase do Kostela odprovodil, co když učíniš Pomoc k Dobrému umriti míti budeš. Nedomnivaj se žeby kdo psa tohoto k tomuto naučil, ale uznaj že Bůh tak pusobil k zahambeny, a k naučeny našemu.

§. 8.

Sem prinaležají y ti, ktery ačkovil v Kostele se pobožně na kolenach svých klečíce modlí, na kolena sve pred Velebnu Svatostý, padají na Procesiach pobožne se chovají, však proto Chramy Boží, kdiby je měly ozdobiti, obnoviti, a popraviti, oblupují, když Duchodky, aneb Penize Kostelne na svou neb na obecny potrebu, neb užítek, obracají vynakladají. Obetují a poručají mnozý dobrý a pobožny lide na Chrám Boží, mnohé, a rohlične věcy, žívnosti, penize pro Jmeno Boží, a pro spaseny svých Dušyček, aby sa Chramove Boží ozdobili, obnovili, popravili, a věcy potrebne zaopatrili, a hle co činí nektery Pany, neb y farnicy? na spusob vlkův hltavých uchvacují, a k svej potrebe obracají, domum Páňe pak spustatnut dopuštájí, a jako Peleš lotrovsku, otrhany, nešvarny drží, a chovají. O zlost velika! o nestudnost nevímluvna! nazívají se Patrony, a mezítim jsou Lupežnicy Domu Božího a Svatokradcove, jako onen bil Achan, o kterem vypravuje Pismo S. že když dobyval Jozue Město Jericho, a spatril žebiho nemohel vzíti, všecký věcy obetoval Panu Bohu, ktereby v nem našel, jestli by ho dobul a vzal, y stalo se tak: a hle Achan vzal jest neco malo s tých Bohu obetovaných věcy. Co za to? Vojsko Jozue porazeno jest, a hlas uslišan tento: Nebudut vyce s vamý. Achan pak Svatokradec bil ukamenovan. Obavam se tuto velice, aby y nasledovnicý Achana tohoto, Lupežnicý a Svatokradcove nepochodili tak jako on, aby Boha nestratili na věky: a aby Ohňem Pekelným nebyli kamenovany: nebo jestli nekdy Habakuk Prorok ukrutenstvy a tiranstvo Nabuchodonozorovo štrasal pravic: Neb kamen stěny volati bude, jakoby rekl, bit bis žádneho jineho žalobnika na sebe neměl, mnohe kameny v stěnach budeš míti, ktere proti tebe budu volat na pomstvu, tak y ja pravím, bit by tý kreríž Kostely Paňe porušují poškvrnují, když je oblupují, Duchodky jejich užívají, v ných darenme rozpravky smichý, frašky dělají, očima sem y tam se tulaji. ec. Žádneho neměli žalobnika pri tem hroznem Sudu Božím, kameny z stěny, tech Kostelův, v kterých se tak nestudně chovali proti nim volati bude. Abys techdy mily Krestiane, z počtu techto pri tem strašlivem Sudu Boha Živého, nalez nebyl, abys Pomoc měl k dobremu umriti, Chramy Boží, Kosteli Paňe v považnosti, a v uctivosti mej, je neoblupuj, ale radnej svým vlastným statkem ozdobuj, a napomahaj, když do ných vchazíš, tam pobožně, stidlive, uctive, bazlive, jako pred Velebnostu Boha Všemohucýho, kteryž na Oltary, neb pri Mšy Svatej ve Velebnej Svátosti pritomni jest, pred kterehožto tváru tresu se Anjele, chovaj se. Abys pak to tim dokonalejšý učinil, dam nektere Punkti kterák maš uctiti Chramí Paňe, a Pritomného Boha na Oltárý, neb pri Mšy Svatej, neb na Procesí.

§. 9.

Prvny Punkt. Když vcháziš do Chrámu Božího, pokropiš se z Vodu Posvacenu, a prežehnaj se znameným Svatého Kríže, aby ďábel žádneho pristupku k tobe neměl, a tebe v Modlitbách tvých neprekazil. Druhý: Když se prežehnaš, klekny na obe kolena sva, srdce pozdvihný k Bohu, zlož udý sve uctive, ruce sve vyzdvihný slušně, a očy znýž k zemy, a odvrat od všelikej všetečnosti, a tak poniženě modli se Pánu Bohu, jestly jsi sprosti, neviš mnohe Modlitby, opakuj ty ktere víš. Tým spusobem chovaj se y pri Procesí. Tretý: Vistrihaj se pilně, jak v Chráme Páňe, tak na Procejí, od všelikých daremných rozpravek; bitby y nekdo chcel s tebu rozpravati, aneb neco k tobe promluviti nezvoluj, rozpomen se že z Bosku Velebnostu mluvit maš na místech Svatých, a ne z klevetniky. Čtvrtý: Usiluj se všelijake mišlenký, práce, jednáný z misli svej vyhodiťi ky se modliš, obrát všecku misel tvou k Pánu Bohu, a on obráti tvár svou k tebe, jak sam mluvý skrze usta Prorokove: Obratte se ke mne, a ja obratim se k vam. Pátý: Když prijímaš Najsvatejšy Tělo Krystove, viď abys ne jedno koleno neklekal, ale na obě klekuce abys z veliku pobožnostý, a poniženostý prijal, a poprijímany, abys hněd nevibíhal z Kostela, na spusob vepra od hrantu, než aspoň za půl hodiný abys podekoval za tak nesmírne dobrodení, ríkajíce Modlitby, jakove umíš. Šestý: Kdy se Velebna Svátost Oltárny nosy na Procesí, neb se nese k nemocnému, a ty se maš podkati s ní, neskrivaj se, neutikaj, než poniženě klekny na obě kolena sve, a pozdravuj ji, rekna: Vytej Drahý Ježišy, Slovo Otce Večného, Synu Blahoslavenej Panny Marye, Beranku Boží, Chleb Anjelský, Pokrmu Duše, Strava Pocestných, neuvažítedlný Zavdavek Žívot Večneho, vytej a smiluj se nade mnu, niny, y v hodinu smrti mej, Amen. Teď maš Pravidlá, aneb Punkty kterak se maš chovati v Chrame Páňe, v Pritomnosti Boží na kteremkoli míste: Zachovaš ly je naležítu uctivost prokažeš Svtoritely svému, a Chrámu Božímu, Pomoc budeš míti jistu k dobrému umriti, když dobre umreš, v Chráme věčnej Slavy dnešny Písen Anjelsku: Slava bud Bohu na visoti, na věky spívat budeš.