ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Napsal jsem už v jistém časopise českém, že by každý vzdělaný Čech měl míti vyvěšenu národopisnou mapu střední Evropy. Učila by nás zajisté slovanské vzájemnosti.

Na severu, západě a jihu obklíčen je český národ šedesáti miliony Němců. A národ německy má v životním úkole, úzký poloostrov český, směle trčící v obrovské tělo německé, poněmčiti. Síla německá k východu se hrnoucí osvědčila se již na úkor Slovanstva: poněmčeny roviny pobaltické, i podle Dunaje vnikli Němci v kraj slovanský a velikou čásť ho zabrali. Ovšem i obranná síla českého národu prokázána je samou jeho existencí.

Nicméně — nezastírejme si očí před skutečností — viděti musíme, kterak moře německé přelilo se přes pevnou hráz, hory, a kterak se poloostrov český — úží. Ani za dnešního nadšení národního nenavracují se nám druhdy české dědiny a městečka na rozhraní národnostním.

V takovém teprv rozjímání uvidíme, že je nám potřebí nejen účelné práce vnitřní, jakou koná zvláště Ústřední Matice školská a Národní jednoty, ale že je nám též potřebná pomoc ostatního Slovanstva. Síla proti síle. Západnímu tlaku germanisace čeliti musí slovanský proud od východu.

Kdykoli mluvíme o vzájemnosti slovanské, Němci a Maďaři bouří nejvášnivěji. Jsou přesvědčeni, že vědomá, zorganisovaná vzájemnosť slovanská učinila by celý kmen slovanský nepřemožitelným, nedotknutelným. Na Němcích rakouských vidíme nejlépe, jaké prospěchy jdou ze vzájemnosti; jejich sebevědomí, jejich úspěchy osvětové i politické mají svůj původ a podporu hlavně v rodácích zahraničních. Žádný z národu neobává se ke svým se hlásit a my musíme rovněž toto právo si vyhražovati sebevědomě a bezohledně.

My, Češi, musíme u všeho Slovanstva pěstovati smysl pro svoje krušné položení zeměpisné a dovolávati se pomoci jeho. Nejzápadnější hranice slovanská musí byt považovaná za zájem všech Slovanů.

Stavíme zajisté vzájemnosť nejprvé na osvětu a humanitu.

Co nejrozšířenější znalosť slovanských jazyků, překládání každého důležitějšího díla z oboru vědy i slovesnosti, poznávání slovanských krajů, návštěva vysokých škôl, podpora kulturních podniků zvláště na ohrožené hranici národnostní (Poznaň, Čechy, Slovensko, Krajina) — to jsou první úkoly slovanské vzájemnosti na poli osvětovém a humánním.

Ale i v průmyslu a obchodu chceme vzájemnosť. Chcem ji konečně i v politice; přátelský poměr náš a celého mocnářství se slovanskými říšemi bude záštitou Slovanů rakouských.

*

Jen se tak dotknuv vzájemnosti všeho Slovanstva, obrácím se k vlastnímu úkolu, vzájemnosti československé.

Slovensko je mostem, který nás, Čechy, přímo spojuje s nejmohutnějšími Slovany, Rusy. Připusťme v mysli, že by se Slovensko pomaďařilo; potom by nás s východními Slovany spojoval úzky jen pruh země od hory Kotouče k hoře Smrku (v severových. cípu Moravy), od Štramberka za Frenštát p. R., tedy pás země tři čtyři hodiny široký.

A tak my, Češi, musíme viděti v Slovácích nejen rodné braty, ale zároveň spojovací most s nejmocnějšími Slovany. V jejich existenci musíme viděti též vlastní svůj zájem. Nám musí záležeti, aby Slováci nejen žili, ale žili osvětově a v poměrném blahobytu, nebo most zvetšelý, probouraný je špatným pojidlem.

Kdyby ze sousedství slovanského nic nám neplynulo, už to, že na jedné aspoň straně nemáme souseda nepřítele, souseda výbojníka, už to znamená mnoho pro existenci národa českého.

Poukažme již, kterak můžeme my, Češi, prakticky prováděli vzájemnosť československou. Uvádíme tu věci nejmožnější a možné hned.

Česká škola je povinná, učit o Slovensku jako zemi obydlené částí národa českého. Vždyť přece říkáme, že jsou Slováci vlastně Češi, že by měli psáti českým nářečím; nuže, buďme důsledni a učme o nich ve svých školách jako o Češích. Zeměpis, dějepis, zpěv a ruční práce ženské mohou zvláště k Slovensku přihlédati. V knižnici žáků na školách obecných i středních buďtež i knihy slovenské, aby je žák četl s touže lehkostí jako české. Na středních školách probírejtež se dějiny literatury slovenské právě tak jako české; budiž tu nejen Kollár a Šafařík, ale též Hollý, Štúr, Sládkovič, Chalupkové, Král, Žello, Vajanský, Hviezdoslav a j.

Kupujme slovensky časopis a knihu; kdyby se u nás odebíralo dvě tři sta výtisku každého slovenského časopisu a každé slovenské knihy — a to je přece maličkosť! — byl by to pro literaturu slovenskou a tím i pro slovenské vzdělání zisk veliký.

Zakládejme na Slovensku knižnice. Nakladatelé, spolky i jednotlivci zasílejte na Slovensko časopisy zdarma; zvláště přečtený časopis přemnozí snadno oželí.

Z kapitálu, který vláda národu odňala zabavivši r. 1875. jmění Slovenské Matice, vydává se laciný list (za 6 zl. roč.) „Slovenské Noviny“, vycházející třikrát do týdne; z téže základiny vychází „Vlasť a Svet“, illustrovaný týdenník o dvou arších za 1 zl. roč., k čemuž dostávají odběratelé ještě každoročně zdarma kalendář. Oba časopisy jsou jazykem slovenské, ale duchem národu nepřátelské, odrozující. A poněvadž jsou nejrozšířenější — jediný z nich má více odběratelů než všecky národní dohromady — jest i výboj jejich ohromný! Proti takovému činiteli potřebí je postaviti činitele rovnomocného: dávati lidu národní časopis právě tak laciný.

A tak jsme dovodili, že je potřebí kulturní podniky slovenské podporovati též hmotně.

Podporujme slovenské žáky u nás studující; míním podporu výdatnou, co by se jich ujímalo obecní zastupitelstvo, spolky nebo zvláštní sdružení. Na Slovensku je pověsť, že studium na českých školách je těžké a pověsť ta vznikla nikoli bez příčiny. Slovenský žák, třeba chodil do obecné školy slovenské, není nikdy do střední školy tak dobře připraven jako český. Vstupuje-li do vyššího gymnasia českého nebo na obchodní akademii z nižšího gymnasia maďarského, je tím hůře. I požadujeme po českém professoru, aby byl k slovenským žákům shovívavý, jakož je shovívavosť v nezaviněných případech samozřejmým příkazem paedagogickým. Žák slovenský se musí těšit na českou školu a ne se jí děsiti.

Když sbíralo se na Slovensku na pomník Hurbanúv a později na nižší gymnasium, z Čech a Moravy přicházelo velmi málo. Zaniklá tři gymnasia slovenská nedocházela — ovšem to bylo v čas roztrpčení — od nás podpory téměř žádné; na gymnasium revúcké daroval jistý Čech 6 zl. a zvěčnělý Palacky půjčil na ně 2.000 zl. na 6% úroky.

Chceme vzájemnosť v průmyslu a obchodu. Slovensko má některý zvláštní průmysl národní, na př. čipky, výšivky, brynzu, oštěpky; má dokonalé výrobky koželužské a kožešnické. Živnostníci čeští a slovenští ani navzájem neinserují, zatím co cizí časopisy uveřejňují hojnost nabídek našich a naše křiklavou reklamu cizinskou. To je patrný doklad, že neni žádné výměny výrobku a plodin. Vzájemnosti politické dosud není — udá-li se co, jest nahodilé, bez organisace. Tak zvláště nemají listy politické navzájem stálych zpravodajů.

Jedna věčná, faktůplná řeč českého poslance, kterou by se vylíčily politické, kulturní a národní poměry, ulehčila by Slovákům nad pomyšlení. Tím více, že Maďaři jsou úzkostlivě pečliví o dobrou pověsť v cizině; uvnitř ať se děje co děje, jen navenek aby zůstali národem rytířským. Ale i na sněmu a říšské radě lze poměry slovenské připomínati.

*

Čtenářům českým byl by článek můj neúplný, kdybych se v něm nezmínil o tak zv. odtržení Slováků.

Proč si Slováci založili samostatné nářečí spisovné?

Po soudě mém proto, že neznali dokonale jazyka českého.

A proč neznali?

Neměli se mu kde naučit. Nebylo středních škol českých a škola obecná nenaučí nikdy tak dokonale, kolik je potřebí spisovatelům. Husité a Čeští bratři dávno se potopili v nářečí slovenském; v době odloučení neuměl na Slovensku správně česky psáti nikdo, ani Štúr ani Hurban. Přirozená snaha kazatelů býti lidu srozumitelným uváděla nářečí slovenské na kazatelnu a odtud mělo už blízko do literatury, beztoho nejvíc náboženské. V odloučení literárním nebyla žádná vzdornosť, než následek příčin.

Je potřebí, abychom u nás, v národě českém, tehdejší poměry slovenské lépe znali; potom vymizí chladnosť a výčitky.

Nynější poměry nejsou přiměřeny, aby se na věc rozpomínalo. Dnes jen nechejme Slovákův Slováky. Ale vzájemnost pěstujme uvědoměle, programově a jednota jazyková se může vyvinouti. Vyvinouti, pravíme a ne odhlasovati, poručiti. Budou-li Slováci české knize rozuměti, budou-li ji čísti, bude-li vůbec Slovensko vzájemnostní dokořán otevřeno české osvětě, žádné neštěstí není, píši-li si Slováci svým nářečím. A to rozumím prvním úkolem vzájemnosti, aby nám osveta byla společná. Aby česká škola byla i slovenskému mladíku přístupná a vlastní, aby nám literatura i česká i slovenská byla jednou literaturou, aby slovenská kniha byla v Čechách tak vlastní jako česká na Slovensku, aby nebylo nic zvláštního, když pražský nakladatel vydá knihu slovenskou a slovenský českou, aby slovenský článek v českých časopisech a český ve slovenských byl zjevem přirozeným a p.

Myšlenku jedné literatury, byť ve dvou nářečích, ztělesňujeme tímto sborníkem. České a slovenské uvádíme pod jeden krov. Netoliko knihu, ale počátek organisace vizte ve sborníku našem.

Kar. Kálal.