ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Král Dabželim řekl k mudrci Bidpajovi: „Slyšel jsem předešlé podobenství; vypravuj mi nyní podobenství o králi, který dá opět milost tomu, jehož trest zastihl zcela nevinně, a tím se mu stalo bezpráví.“

Mudrc odpověděl: „Nepříjme-li král na milost toho, jemuž sám učinil bezpráví, ač nedopustil se žádného zločinu — škodí sám sobě. Spíše sluší se, aby dal záležitost nevinně odsouzeného člověka důkladně prozkoumat a hleděl ho dostati do svých služeb dle jeho vědomostí.

Patří-li takový člověk k lidem, o jejichž poctivosti a šlechetném vzdělání není žádné pochybnosti, musí se král vynasnažiti, aby ho vyznamenal svou přízní. Říše může zkvétati a udržeti se pouze tehda, řídí-li ji rozumní, pilní lidé, a takovými mají býti vezírové a radové. Od vezírů a radů nelze očekávati jiného užitku a prospěchu, než aby byli svému knížeti láskou a věrností oddáni. Pravá láska a věrnost nalézá se však jen u rozumných a poctivých lidí.

Panovník má mnoho práce a proto také potřebuje mnoho pomáhačů a pracovníků, ale málo jest panovníků, kteří dovedou kolem sebe shromážditi muže proslulé věrností a poctivostí.

Sem patří podobenství o lvu a šakalovi.“

„Jaké jest to podobenství?“ tázal se král.

Mudrc počal vypravovati:

Lev a nábožný šakal

Šakal bydlel prý jednou v jedné jeskyni. Vzýval Boha a varoval se všeho zapovězeného — proti zvyku ostatních šakalů, vlků a lišek. Nečinil, co oni činili, nevycházel na loupež jak oni, neproléval krve, nepožíval masa.

Ostatní zvířata vadila se s ním, pravíce k němu: „Nemůžeme schvalovati tvůj život a tvé náhledy o úctě boží proto, že ti tato bohoslužba vůbec nic neprospívá. Musíš býti takovým jako jsme my, držeti s námi a dělati, co my děláme. Co tě zdržuje od prolévání krve a požívání masa?“

Šakal odpověděl: „Obcováni s vámi není mi hříchem, neztížím-li sám svou duši nějakou vinou. Místo a soudruzi nezpůsobují viny, ta pochází z vlastního srdce, z vlastních činů. — Kdyby čin člověka, jenž se nalézá na slušném místě, byl jen slušný a čin člověka nalezajícího se na špatném místě byl jen zlý, vypadalo by to asi takto: Kdyby někdo zabil nábožného člověka v modlitebně, nedopustil by se tím žádného zločinu, naproti tomu byl by zločincem, kdo by nábožného člověka na bojišti nechal na živu.

Já jsem ve vašem cechu pouze svým zevnějším životem, ale nejsem vaším soudruhem duší a svými skutky, neboť znám ovoce činů.“

Tak přidržel se šakal na dále svého dosavadního živobytí, vyznamenával se svou poctivostí a nábožností tak, že pověst o něm pronikla až ku lvovi, který byl králem nad touto krajinou.

Zatoužil hned po šakalovi, jak jen zaslechl o jeho pochvalné čistotě, mravném chování, zdrželivosti a poctivosti. Dal si ho zavolati a rozmlouval s ním velice důvěrně.

Za několik dnů poslal si pro něho opět, aby uzavřel s ním přátelství. Při tom pravil k němu: „Viděl jsi, že mám mnoho pracovníkův i služebníků nemalý počet, avšak mimo to potřebuji ještě jiných pomocníků. Slyšev o tvé bezúhonnosti, která mi byla velice chválena, dostal jsem k tobě velikou důvěru a proto chci ti svěřiti valnou část svých prací. Chci tě povýšiti na místo velice čestné, udělám tě ministrem.“

Šakal namítal: „Králové mají právo voliti si pomocníky k vykonání svých prací a rozkazů, které se snaží vyplniti, ale nesluší se, aby zvolili si takového, kdo jejich pomocníkem býti nechce, neboť kdo jest nucen k činnosti, která se mu protiví, nemůže k ní míti ani chuti ani horlivosti. Musím se přiznati, že knížecí služba jest mně protivná, nemám k ní také žádných zkušeností a nemohu se vůbec s knížaty snášeti. Ty jsi králem zvířat a máš jich pod sebou množství všeho druhu. Mezi nimi jsou také, kdo vyznamenávají se zručností a silou a touží po takovém dvorním zaměstnání. Takoví dovedou se snášeti jak se svým úřadem, tak také s panovníkem. Vezmeš-li je do svých služeb, splní rádi tvá přání a sami sebou budou úplně šťastni.“

Lev odpověděl: „Vypuď z hlavy takové myšlenky; já tě více nepustím.“

Šakal vymlouval se dále: „Do dvorní služby hodí se dva druhy lidí, k nimž já nepatřím, a sice: bezbožníci a patolízalové. Jen oni dosáhnou, čeho si přejí, svou bezbožností a dovedou se zachrániti lichocením. Také hlupák se tam udrží, neboť nebude míti závistníků.

Avšak kdo chce sloužiti panovníkovi upřímně a věrně, ale lichotiti neumí, zůstane zřídka kdy bez odpůrců. Proti němu spojí se králův nepřítel i přítel a v závisti své dají mu zkoušeti své nepřátelství. Přítel by chtěl sám spravovati jeho úřad a proto mu závidí a na něho zahlíží. Králův nepřítel vraží na něho proto, že radí králi dobře, spravedlivě a jest mu užitečným. Spojí-li se tito dva proti němu, bývá jeho zkáza neodvratna.“

Lev odvětil: „Moji přátelé nesmějí ti učiniti ani nejmenšího bezpráví, nesmějí ti ani záviděti, čehož duše tvá se bojí. Budeš u mne a já ti ručím za klid a pokoj. Pro tvé ušlechtilé smýšlení chci tě povznésti k veliké cti a hodnosti.“

Šakal prosil: „Chceš-li mi, králi něco dobrého prokázati, nech mne na této poušti. Zde mohu žíti v bezpečnosti a bez velikých starostí; zde mohu při vodě a zelinách radovati se ze svého živobytí. Vím, že knížecího druha stihne za jedinou hodinu více škody a strachu než jiného za celý život. Krátký život v pokoji a bezpečnosti jest mnohem lepší než dlouhé živobytí v bázni a nepohodlí.“

„Slyšel jsem tvé mínění,“ namítal lev, „ale vždyť se nemáš čeho báti, ničeho z toho, o čem jsi mi povídal. Žádám tě, bys mi byl pomocníkem v mých záležitostech.“

Šakal mluvil dále: „Má-li tedy tak býti, prosím krále, by se mi zaručil — kdyby některý jeho služebník stal se mým nepřítelem, ať si to takový, který nade mnou jest a proto bojí se o své místo, nebo takový, který jest pode mnou a proto rád by se dostal na mé místo; kdyby ten neb onen donášel nebo dal donášeti o mne králi klepy — že nebude jednati proti mně ukvapeně, přičiní se, aby bez ohledu na to, co mu bylo o mně buď pověděno nebo našeptáno, nabyl určitých zpráv a důkazů, a potom teprve učiní, co uzná za dobré a pravé. Jen tenkráte, králi, zaručíš-li se mi, že tak učiníš, přijmu službu, jakou si přeješ, převezmu úřad, který mi nabízíš. Chci věnovati se obojímu s největší pílí a horlivostí, ale chci se také přičinit, abys se na mne nikdy rozhněvati nemusil.“

„Slibuji nejenom to, ale třeba-li mnohem více!“ prohlašoval král.

Potom jmenoval král šakala strážcem svého pokladu, věnoval mu úplnou důvěru — více nežli ostatním svým služebníkům a pomocníkům a obdařil ho nejvyššími hodnostmi.

Když to zpozorovali ostatní dvořané, mrzeli a horšili se proto velice a konečně vymyslili si lesť, jak by ho nadobro zničili.

Jednoho dne opatřil si lev kus masa, které mu chutnalo více než jiné, a protože bylo čerstvé, dal odnésti zbytek na dobře opatřené, bezpečné místo ve špižírně, chtěje si na něm druhého dne pochutnati.

Úřadníci, kteří šakalovi záviděli, vzali maso a odnesli je do šakalova bytu tak tajně, že to zcela nikdo nepozoroval.

Měli v úmyslu při nejbližší příležitosti nařknouti ho ze lži.

Druhého dne zrána žádal lev, by mu přinesli schované maso k snídaní, ale dlouho nemohl ničeho dostati.

Když všickní nepřátelé, kteří potaji maso zanesli, ke dvoru přišli, ptal se opět, ale již důrazně král, kdy to maso dostane.

Dívali se tázavě jeden na druhého, až konečně jeden stavě se nejspravedlivějším ujal se slova a pravil: „Jinak jednati nelze. Musíme svěřiti králi, co mu jest škodlivé nebo dobré, ač to bude někomu velice nepříjemné. Dozvěděl jsem se totiž zcela bezpečně, že šakal odnesl to maso do svého bytu.“

Jiný pravil: „Já jsem ho sice neviděl maso odnášeti, ale proto přec radím, abychom dobře pátrali. Seznání povahy jest velmi těžká práce.“

A zase jiný řekl: „Není pochybnosti, že vše tajné dostane se na boží světlo. Souhlasil bych úplně s vámi, že maso najde se v šakalově bytě. Vše nasvědčuje jeho vině a jeho věrolomnosti, a nám nejen sluší ale jest naší povinností, abychom ho usvědčili tím, čím jest.“

Ještě jiný pravil: „Shledá-li se vše tak skutečně, nebude šakal vinen pouze věrolomností, ale ukáže se také nevděčným a drzým ku králi.“

Dále mluvil ještě jeden: „Vy jste poctiví a moudří lidé a proto nemůže vás nikdo podezřívati, že byste nemluvili pravdu. Všecko by se dokázalo, kdyby král poslal někoho do bytu šakalova na důkladnou prohlídku.“

Konečně radil ještě jeden, jak následuje: „Chce-li dáti král prohlédnouti šakalův byt, ať si pospíší, neboť šakalovi špehouni a vyzvědači jsou všude rozestaveni.“

Takové a jiné řeči vedli lvoví služebníci na šakala žehraví tak dlouho, až to mělo na lva vydatný a žádoucí účinek.

Král zavolal si šakala a oslovil ho takto: „Kde jest maso, které jsem ti dal k opatrování?“

„Odevzdal jsem je špížníkovi, aby je schoval pro krále,“ odvětil šakal.

Král zavolal špížníka.

Tento, drže s nepřátelskou stranou, řekl: „Ničeho mi neodevzdal.“

Lev poslal spolehlivého služebníka do šakalova bytu, aby tam pátral po mase. Ten skutečně maso nalezl a přinesl je lvovi.

Nyní přiblížil se ku lvovi vlk, který v té věci dosud ani slova nepronesl. Dával na sobě znáti, že patřil k poctivým lidem, kteří nikdy nemluví o věci, které nerozumějí, kterou neznají, nebo dokud se nepřesvědčili o její podstatě. Ten pak pronesl tato slova: „Když se teda král přesvědčil o šakalově nevěrnosti, sluší se, aby také neodpouštěl; neboť odpustí-li mu, nesměl by nikdy víc odsuzovati žádnou věrolomnost, žádný zločin.“

Lev rozkázal, aby odvedli šakala a dobře ho hlídali.

Potom promluvil jeden z dvořanů: „Divím se velice, jak moudrý, prozřetelný král může přehlédnouti skutek tohoto zločince, že neprohlédne jeho faleš a nevěru. Žasnu opravdu, že i teď, kdy jeho vina jest úplně dokázána, může mu odpustiti.

Král poslal jednoho ze svých dvořanů k šakalovi s rozkazem, aby podal svoji omluvu.

Posel vrátil se s falešným, podvrženým listem, nad kterým lev rozhorlil se tak, že vynesl nad šakalem ortel smrti.

Lvova matka znala však přenáhlené jednání svého syna a proto vzkázala těm, kteří měli šakala sprovoditi ze světa, aby s popravou ještě posečkali. Odebrala se ku svému synu a promluvila k němu takto: „Synu můj! Pro jaké provinění dal jsi šakala popraviti?“

Lev vypravoval matce všecko, co se přihodilo.

Tato potom pravila: „Synu můj! Jednal jsi příliš nerozvážně. Rozumný uvaruje se pozdního bycha tím, že se odřekne přenáhlenosti a počká, až se věc důkladně vysvětlí. Kdo přenáhluje se, tomu dostává se jen ovoce lítosti a duševní slabosti. Nikomu není potřeba tolik duševní síly a statečnosti jako králům.

Věz! Žena jest podrobena muži, dítě rodičům, žák učiteli, vojsko svému vůdci, nábožný náboženství, poddaní králům, králové bázni boží, bázeň boží moudrosti, moudrost statečnosti a rozvaze — ale vrcholem všeho toho jest rozvážné jednání a jeho podstatou pro krále dobrá známost jeho služebníků. Má jim ukázati, v čem pochybili, a jim úplně důvěřovati, neboť se ví, nalezne-li jeden cestu a spůsob, jak by druhého zničil, že tak učiní.

Ty jsi šakala již dosti poznal. Přesvědčil jsi se o jeho moudrých náhledech, jeho spolehlivosti a mužném jednání vůbec; chválíval jsi ho vždycky a byl jsi s ním stále spokojen. Proto nesluší se, králi, abys ho nyní trestal, neboť jsi mu dříve věnoval svou přízeň a slíbil bezpečnost. Také to svědectví se mu musí dáti, že od jeho příchodu až do té chvíle není známo, že by se byl dopustil něčeho trestuhodného; naopak, vždy dával na jevo své čisté a upřímné smýšlení.

Nepřenáhli se proto, králi, neodsuzuj ho hned tak přísně pro kousek masa. Bude záslužno, prozkoumáš-li ještě jednou důkladně šakalovu záležitost, a uvidíš, že šakal nezanesl maso, jež jsi mu dal opatrovati. Jsem přesvědčena, že král, až důkladně všecko prozkoumá, přesvědčí se, že šakalovi protivníci a nepřátelé si to všecko jen vymyslili, oni sami dali zanésti maso do jeho bytu. Pamatuj si, když káně ve svých drápech drží kus masa, že shromažďují se kolem něho ptáci všeho druhu a když pes kost má, že obskakuje ho kde jaký pes.

Šakal byl ti užitečný až po dnešní den, ale sám byl vystaven veškerým útokům pouze pro užitek, který ty jsi z něho měl a trpěl pro každou stížnost, která tobě byla ku prospěchu. Také ti nikdy ničeho nezatajil.“

Zatím, co matka-lvice před svým synem takto mluvila, vstoupil jeden z králových důvěrníků, který přinesl zprávu o šakalově nevinnosti.

Tu pravila matka-lvice dále: „Nyní jest král přesvědčen o šakalově nevině, at teda nešetří těch, kteří nařkli šakala falešně a darebně. Mohli by si později dovoliti ještě větší nepravosti. Proto jest třeba je nyní potrestati, aby se něčeho takového více nedopustili.“

Není povinností moudrého, aby svou přízeň věnoval opět tomu, kdo ukázal se nevděčníkem a věrolomcem, nezbedníkem, člověkem, který nemá pevné víry v budoucí život, odplatu dle svých skutků. Nyní vidíš, co jest ukvapená zlost, co klam z přenáhlenosti a kam mohou přivésti. Kdo pohorší se pro maličkost, musí zlobiti se tím více, stane-li se něco většího.

Nyní jest tvou přední povinností, abys věnoval šakalovi opět svou milost i úplnou přízeň. Já jsem přesvědčena, že vzdor tomu, co jsi mu učinil zlého ve své ukvapenosti a beze všeho rozmyslu, neodepře ti svou věrnou oddanost. Jsou lidé, které nesmíme propustiti od sebe na žádný spůsob, jmenovitě ty, kdo dokázali svou mírumilovnost, počestnost, dostáli danému slovu, osvědčili svou vděčnost, věrnost, lidumilství, kteří nejsou závistiví, jsou poctiví, chrání své bratry a přátele, byť by od nich i sami bývali již zakusili nějakých nepříjemností. Naproti tomu musíme varovati se těch, o kterých víme, že jsou falešní, nestálí ve slovu, nevěrní, nemilosrdní, bázliví, kteří zapírají, že v budoucím životě skutky budou buď odměněny nebo potrestány.

Nyní jsi šakala poznal, vyzkoumal jsi jeho vlastnosti, nyní jest ještě tvou povinností, abys se s ním smířil.“

Na to dal lev zavolati šakala, omlouval se mu z toho, co se mu jeho dopuštěním stalo; slíbil mu pro budoucnost jen všecko dobré a dodal: „Prosím tě, odpusť mi a přijmi opět své dřívější hodnosti.“

Šakal odpověděl: „Nejšpatnějším přítelem jest, kdo svůj užitek vyhledává ve škodě svého bratra, kdo nemá na něho takový ohled jako na sama sebe, nebo kdo svého přítele hledí upokojiti tím, co není poctivé a co jeho náruživost neukonejší. Něco takového stane se často mezi přáteli. Z toho, co se stalo — neměj mi za zlé, králi, že upřímně mluvím — soudím, že nemám míti více důvěry, abych králi opět sloužil. Nesluší se králům, aby spojovali se zase s těmi, které sami krutě potrestali, tak jako by jim neslušelo, aby takové poddané na vždy od sebe odmítli. Propouští-li se knížecí sluha ode dvora, sluší mu čestné místo opodál dvora.“

Král neposlouchal šakalových slov a pravil: „Tvé vlastnosti a tvou povahu jsem úplně prozkoumal. Přesvědčil jsem se také o tvé spolehlivosti, věrnosti a upřímnosti. Právě tak znám nyní lživost těch, kteří tě pomlouvali, a proto vykazuji ti teď místo z celé své duše, místo dokonalých a šlechetných.

Šlechetný člověk zapomene pro jeden důkaz šlechetnosti na mnoho důkazů zlé vůle. Darujeme ti opět svou důvěru a proto daruj nám i ty svou a budeme spolu šťastni a spokojeni.“

Šakal nastoupil opět svůj dřívější úřad. Král ho měl potom dvojnásob ve cti a nebylo dne, aby nebýval v jeho společnosti.