ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Král Dabželim pravil k mudrci Bidpajovi: „Porozuměl jsem podobenství tvému; ale teď mi vypravuj o tom, kdo neoplatí učiněnou škodu svému podřízenému a považuje skutek ten za napomenutí a výstrahu před neprávím a nepřátelstvím proti jiným.

Mudrc odpověděl: „Hledati lidskou škodu a to, co způsobuje bolest, mohou jen lidé, kteří žijí v nevědomosti, takže nemohou postihnouti následky takového jednání pro vezdejší i přístí život. Nejsou přesvědčeni, že pro zlé skutky bude je pronásledovati msta a stihne je trest, jaký si zasloužili. Ujdou-li někteří vezdejším trestům tím, že dříve zemrou, nemine je trápení na onom světě, — trápení, na jehož velkost a hrůzy naše slova nestačí a jež žádný popis vylíčiti nemůže. Často také stihne pokuta pošetilého a on vezme si příklad ze škody, která se mu stala. Potom varuje se udělati příkoří a nepřátelství jinému a shledá, že jest mu to ku prospěchu. Patří sem jedno podobenství.“

„A které?“

Mudrc počal vypravovati:

Lvice, lukostřelec a šakal

Lvice, zdržujíc se v hustém lese, měla dvě mláďata. Když jednou vyšla na lov a mláďata doma nechala, šel okolo jejiho brlohu lukostřelec. Spatřiv mláďata, zabil je šípy, stáhl z nich kůže a odnesl si je domů.

Když lvice vrátila se a spatřila, jak hrozným způsobem mláďata její zahynula, lehla na zem, válela se celá v zoufalství a strašně řvala.

Nedaleko byl šakal který ji pozoroval. Na její řev přišel blíž a pravil: „Co to děláš? — Co se ti stalo? Pověz mi to!“

Lvice odpověděla: „Lukostřelec, jda tudy, zabil mi mláďata, stáhl z nich kůži a mrtvoly zde pohodil.“

Šakal promluvil dále: „Neřvi tolik, mírni svou bolest a vzpomeň si jen, že ti lukostřelec neučinil nic jiného, než co ty jsi již vícekráte udělala mnohým jiným. Tito měli také mláďata, také je milovali, měli z nich radost tak jako ty ze svých mláďat. A proto musíš si od jiných dáti líbiti, co si jiní musili dáti líbit od tebe. Přísloví praví:

Jak ty soudíš, tak budeš také souzen!

Každý čin má za následek odměnu nebo trest a dle jeho velikosti jest odměna neb trest velký či skrovný. Jaké semeno takové ovoce.“

Lvice na to odpověděla: „Vyjádři ještě důkladněji a jasněji, co mně říci chceš.“

Šakal tedy pokračoval: „Kolik ti jest let?“

„Sto.“

„Čím jsi se živila?“

„Masem zvířat.“

„Kdo ti zaopatřil tu potravu?“

„Lovila jsem zvířata a požírala je.“

„Měla zvířata, která jsi o život připravila, otce a matky?“

„Měla.“

„A já nikdy neviděl a neslyšel,“ pokračoval šakal, „jejich otce a matky bědovati tak hlasitě jako tebe. Co se stalo, stalo se jen tobě, poněvadž jsi nehleděla nikdy na následky svých činů, nepomyslila, že ti mohou býti na škodu.“

Lvice, vyslechši šakalova slova, uznala, že prohřešila se sama proti sobě a její dosavádní jednání bylo jen bezprávím a zločinem.

Nechala tedy úplně lovu, upustila od masa a živila se jen ovocem, zelinami a rybami.

Když to viděl holub, jenž v lese tom bydlel a živil se plody stromů, že lvice požívá též onoho ovoce, pravil k ní: „Myslil jsem, že stromy letos pro velká sucha neměly plodův, ale nyní jsem se přesvědčil, že ty se jimi živíš. Upustila, jsi snad od potravy, kterou ti Bůh určil, a obrátila se k potravě, jež náleží jiným, a tím jim ubližuješ. Nyní vím, že letos měly stromy ovoce jako jiná léta; že však nyní již nemají, jest tvou vinou. Proto běda stromům, běda ovoci a běda těm, kdo se jím živí!

Uslyševši lvice doupnákova slova, odřekla se plodů stromoví a ustanovila se, že živiti se bude již jen zelinami. —

Toto podobenství poučuje tě, jak nevzdělaný často vlastní škodou bývá odvrácen způsobiti ji jiným. Jako lvice ztrátou svých mláďat byla odvrácena od požívání masa, tak také holubovou řeči od požívání ovoce.

Člověku nutno a slušno, aby si to zapamatoval. Tak přisloví praví: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.

Tím také jest vysloveno, co jest právo, a na právu má zalíbeni Bůh i lidé.