Bájky Bidpajovy
Autor: Eduard Valečka
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Martin Droppa, Viera Studeničová, Eva Lužáková, Anna Studeničová, Tibor Várnagy, Henrieta Lorincová, Pavol Karcol
Král Dabželim pravil k mudrci Bidpajovi: „Vyslechl jsem ono podobenství, ale nyní mi vypravuj, jak někdo upustí od zaměstnání, které mu přísluší a jemuž se oddával, a vyhledá si jiné, které však zahanben opustiti musí proto, že se v něm neosvědčil.“
Mudrc vypravoval:
Mnich a host
V zemi zvané Karch žil dle podání nábožný mnich, slouže Bohu. Jednoho dne přišel k němu host.
Dal pro něho přinésti fíků, aby ho pohostil něčím novým, a jedli oba.
Host liboval si: „Jak sladké jsou ty tvoje fíky a jak chutné! Škoda! že u nás, odkud jsem, jich není. Avšak já jich nepostrádám, neboť máme v naší zemi tolik jiného ovoce, že fíkův ani nepotřebujeme. Myslím také, že jsou těžko stravitelné a tělu málo prospěšné.“
Mnich odpověděl: „Nemůžeme považovati za rozumného člověka, jenž hledá, co nalézti nelze. Šťastným budeš jen tehda, spokojíš-li se s tím, čeho můžeš dosíci.“
Mnich ten mluvil také hebrejsky.
Hostovi se tato řeč zalíbila tak, že měl sto chutí se jí naučiti.
Když se tak již po několik dnů mučil, pravil k němu mnich: „Obávám se, aby se ti nestalo, co stalo se krkavci, neboť chceš se také odříci svého mateřského jazyka a přidržeti se hebrejštiny.“
„Co se stalo krkavci?“ tázal se host.
Mnich vypravoval:
Krkavec, který se chtěl naučiti jiné chůzi
Byl prý jednou krkavec a ten viděl koroptev hrdě si vyšlapovati. Chůze ta zalíbila se mu tak, že se jí chtěl také naučiti. Vynasnažoval se všemožně, ale nemohl to dovésti. Když viděl, že jeho vynasnažení jest marné, chtěl chodili zase jako dřív, ale již to nešlo: roztahoval nohy tuze daleko od sebe a zvykl si nejohyzdnější chůzi mezi všemi ptáky.
„Toto podobenství jsem ti vypravoval,“ pravil mnich, „protože jsem pozoroval, že chceš odříci se svého jazyka a osvojiti si hebrejštinu. Věra bys mnoho nepochodil ani nezískal. Pochybuji, že bys se této řeči důkladně přiučil, a až by si se vrátil ku svým rodákům, mluvil bys mezi nimi nejhůř.
Říká se: Za blázna považujme, kdo se zaměstnává tím, co mu nepřísluší, co k jeho činnosti nepatří, čemu otcové a předkové jeho se nepřiučovali.
