Zlatý fond > Diela > Historia posvätnej piesne slovenskej a historia kancionálu


E-mail (povinné):

Ján Mocko:
Historia posvätnej piesne slovenskej a historia kancionálu

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Zdenko Podobný, Daniel Winter, Eva Lužáková, Marián André, Katarína Tínesová, Andrea Jánošíková, Miroslava Lendacká, Patrícia Šimonovičová, Jaroslav Geňo, Michal Maga.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 53 čitateľov

Ôsme vydanie z r. 1684

Cirkev naša v Uhrách podnikla krvavý krst, prešla cez oheň súženia a zkúšenia. Tým krvavým krstom bolo desaťročné prenasledovanie (1670 — 1680) pod cisárom Leopoldom I. Nie je mojou úlohou opisovať hrôzy tohto desaťročia. Musel bych pripomenúť krvavé výjavy odoberania evanjelikom chrámov, škôl a cirkevných majetkov, vešanie a katovanie tých, čo si práva svoje hájili; musel bych uviesť čitateľov do vypálených miest a dedín a do žalárov a smradľavých dier evanjelikmi preplnených; nadovšetko ale musel bych laskavého čitateľa zaviesť do arcibiskupského palácu v Prešporku, kde r. 1673 pod predsedníctvom zúrivca arcibiskupa Szelepcsényiho zasadnul mimoriadny súd, ktorý evanjelických kňazov predvolal, žaloval, súdil i odsúdil ako vlastizradcov z čiastky na ztratu úradov a do vyhnanstva, z čiastky do žalárov a na galeje. Kvetúca niekedy cirkev evanjelická bola spustošená, chrámov i kňazov, verejnej služby Božej i ochrany zákona pozbavená. Na rumoch jej menom cirkve žalostne zalkal statný kňaz a exulant trenčiansky Ján Horčička:

Ach, já matka zarmoucená A ode všech opuštěná! Která sem byla vznešená, Již sem velice znížená: Bolest srdce se dotýká, Mou duší žalost proniká. O kde jste, pastýři moji? Nevíte, jak se mně vodí: Se mnou ste se rozloučili, Kde jste? Kde jste? Že vás není. Bolest srdce se dotýká, Mou duši žalost proniká. Ach, ach, jak sem opuštěná! Kdož mi již potěšení dá? Kdo občerství? Kdo posilí? Toliko Bůh můj jediný. Bolest srdce se dotýká atď.

Ale ako Dávid v protivenstvách a prenasledovaniach svoje prenikavé žalmy spieval, tak i cirkevní pevci naši v žalároch i na galejach, v cudzozemsku vo vyhnanstve, z miesta na miesto putujúc, i doma v úkrytoch horských utajene sa zdržujúc, skladali prenikavé, mocnej útechy plné piesne, nimiž seba i rozptýlené stádečko obodrovali a v nádeji skorej pomoci Božej utvrdzovali.

Desaťročné prenasledovanie zobudilo v cirkvi našej driemajúce dary, dar vrúcich modlitieb a prenikavých spevov. Stalo sa, ako spieva hlbokocitný náš pevec Hruškovic:

Čím větší kříž, tím víc modlení! Třených zelin vůne větší; Když vůkol lodí bouře není, Zřídka se kdo Bohem těší, Odkud pošli Davidové Žalmy? že byl v bídě mnohé.

Semeno Tranovským zasiate potrebovalo vlahy, aby vsklíčilo, vzrástlo, rozzelenalo sa. Vlaha prišla. Slzy milionov v krutom prenasledovaní vylievané svlažily vypráhle srdcia, z nichž vyprýštily sa piesne, ktoré sú pravým pokladom cirkve našej. Práve toto ôsme vydanie zahrňuje čiastku piesní v tomto prenasledovaní vzniklých.

Na šopronskotn sneme r. 1681 zrušené boly reversy, ktoré Szelepcsényi hrozbami vynútil od evanjelických kňazov, a na základe ktorých vyhnal ich z drahej vlasti, tak že za desať rokov s rodinami svojimi jedli trpký chlieb vyhnanstva. Hneď na jar r. 1682 húfne sa vracali vyhnanci naši s rodinami svojimi do vlasti, prinesúc sebou popri bohatých zkúsenosťach, v škole kríža nadobudnutých, hojnosť nábožných piesní, ktorými sa tešievali. Boľasť musela sovrieť srdcia ich, vidiac Sion evanjelický tak spustošený, zdepčený. No chytili sa práce a znovu shromažďovali a vzdelávali cirkev Božiu. V prenasledovaní zahynulo veľa náboženských kníh, nedostávalo sa ani kancionálov.

V tomto ohľade veľkú zásluhu vydobyl si Daniel Horčička, alebo latinsky Sinapius. Vrátiac sa r. 1682 z vyhnanstva do Radvane a už r. 1683 príjmúc pozvanie za slovenského farára do Levoče, už t. 1684 vydal nový značne rozmnožený kancionál.

Výtisk tohoto vydania, ktorý som použil, je majetkom dôst. p. biskupa Bedricha Baltíka. Je formátu osmorkového, má krem soznamu strán 875. Na počiatku je predmluva Tranovského, za ňou Horčičkova „Kratičká zpráva k dobrotivému čtenáři“, na konci „Napomenutí kantorům potřebné“ Tranovského; soznam piesní, k obecným nedeliam po sv. Trojici prípadných, končí sa poznámkou Tranovského o spievaní piesne „Pane bohatce skoupého“ a jeho latinským distichom:

Si tibi quid melius, flatu inspirante sacrato Inciderit non te persequar, imo sequar.

Nasledujú Daniela Sidonia verše „na kancionál tento“, a pak soznam piesní, ktorý sa končí s veršom Žalm 115.: „Ne nám, Pane Bože, ne nám, ale jménu svému dej čest.“ Nasleduje „Pátý díl modliteb z Sv. Písma vybraných a na každý den k užívaní užitečných, tolikéž i zpovědních a při velebné svátosti obyčejných. Vytištěno v Levoči u Samuele Brewera. Leta P. MDCLXXXIV“. Modlitby sú na 45 stranách, za nimi je traktát: „Důvody silného potěšení v čas násilného válečného statkův zabírání.“ Je to slovo potechy pre tých, ktorí v prenasledovaní Leopoldovskom pozbavení boli majetkov alebo veľké škody utrpeli.

Mnohé piesne sú notami opatrené. Tým spôsobom vzrástol kancionál na objemnú knihu.

Horčička previedol značnú zmenu na kancionáli. Nielen že Žalmy a piesne, ktoré sa na nešpor spievavaly a v pôvodnom vydaní v Prídavku boly umiestené, pridelil k zodpovedajúcim oddeleniam, ale i samé rozdelenie Tranovského značne zmenil, dajúc mu rozdelenie, ktoré sa v našich kancionáloch až do teraz udržuje. Ale ačkoľvek objavuje sa tu Horčička ako reformátor kancionálu, a trebárs mal to povedomie, že „nad prvší editie táto daleko jest dokonalejší a čistější“, predsa reforma jeho nebola všestranná. Po rok 1684 dostalo sa do kancionálu mnoho piesní chatrných, ktoré maly byť opravené, lebo vecnatejšími a podarenejšími nahradené. Uznáva to sám Horčička hovoriac: „Pravda, že mohlby mnohý v tomto vybrúsenejším věku, místy něco polerovanějšího žádati, nebo v některých písních přemizerný se nachází rytm, mající po syllabě, po půl, někudy nic.“ Dovoliac si novú podobu dať kancionálu, netrúfal si iné potrebné opravy uviesť, ohradiac sa tým, všetkým pozdejším vydavateľom obvyklým, poznamenaním: „ale poněvadž přes starý obyčej těžko se jest přelámati, proto za neslušné se vidělo cizí práce na ten čas mistrovati, zvláště dobrým úmyslem zstrojené.“

Tým spôsobom 250-ročná práca pri našom kancionáli v tom záležala, že vydavatelia vždy len piesne vydávali, ale chybné neopravovali a dokonca nesúce neodstraňovali, tak že kancionál náš vzrástol na zbytočne objemnú knihu. Nadišla doba osvieteného stoletia, kde sa vyskytlo hojne reformátorov, ale to už neboli mužovia viery Tranovského, Horčičku a Hruškoviča, ktorí sa nestydeli za evanjelium Kristovo, boli to mužovia, podliehajúci vplyvu osvety bez svetla Božieho. Inštitoris a Plachy z tej príčiny nehodili sa za opravovateľov kancionálu. Oni sami videli zaniknutie diela svojho.

Rozbor Horčičkovho vydania predstavuje nám kancionál náš na druhom stupni vývinu svojho. Pripojeno je k nemu 157 piesní z väčšej čiastky od domácich skladateľov pochodiacich, ktoré sú neomýlnym svedoctvom, ako semä Tranovským na domácej pôde zasiate utešene schodilo a ako cirkevná pieseň, práve v dobe najkrutejšieho prenasledovania cirkve našej precitla k novému životu. Tých 157 piesní, Horčičkom zachovaných, je len malá čiastka piesňotvornej činnosti z tejto doby. Objavuje sa nám tu celý rad nových pevcov, lýra ktorých podnes milo zneje. Mnohých mená navždy zanikly, mnohých snáď ešte na svetlo prijdú. Podávam tu piesne, pôvodcovia ktorých sú známi. K piesňam priložený počet znamená stranu v terajších vydaniach.

1. Bůh se nám nyní narodil, Juro Bánovský 45.

2. Růže červená, o církev Kristova, Štefan Bocko Varinský 83.

3. Ach, čas smutný, ach, dni jak noc tmavý, Daniel Horčička 131.

4. Mocný Bože, pohleď z nebe, Daniel Horčička 523.

5. Takliž dlouho, můj Pane, Daniel Horčička 699.

6. Co si učinil, nejsladší Ježíši, Adam Plintovie 144.

7. O Ježíši, nejsladší Ježíši, Adam Plintovie 602.

8. Pochválmež Boha našeho, Jeremiáš Lednický 401.

9. Ach, ach, auveh žalostnému, Jeremiáš Lednický 481.

10. Bože, nejmilejší Otče, voláme, Jeremiáš Lednický 501.

11. Ej, nuž nyní, o přeslavný Ježíši, Jeremiáš Lednický 505.

12. Doufej v Boha svého, duše, Jeremiáš Lednický 653.

13. Duše, buď veselá, v kříži doufej, Jeremiáš Lednický 655.

14. O bolest, o žalost, kdež v kříži, Jeremiáš Lednický 681.

15. V úzkosti jsa postavený Jeremiáš Lednický 703.

16. Pravá světlost a blesk jasný, Jeremiáš Lednický 822.

17. Velebit tebe, Pane, budu bez Jeremiáš Lednický 833.

18. Pochválen buď, Bože Otče, Jeremiáš Lednický 872.

19. Přesilný Bože, Otče všech, Jeremiáš Lednický 876.

20. Ach, Bože Otče nebeský, Jeremiáš Lednický 914.

21. Ježíš jest má věže pevná, akrost., Jan Kromholc 509.

22. Ježíši, nejsladší můj příteli, akrost., Jakub Faber 596.

23. Samého tě, Bože můj v bídě, akrost., Sam. Tranovský 612.

24. Z hlubokosti srdce mého, akrost., Žofia Hmírová 630.

25. Buď, Bože můj, sám sudce, Eliáš Láni 649.

26. Dobrotivý Stvořiteli, všeho, Eliáš Láni 936.

27. Hospodine, ochránce náš, Eliáš Láni 937.

28. Paciencia jest bylina, Juro Zábojník 689.

29. Slyš, o věrná duše, akrost., Zuzana Tranovský 763.

30. Nyní, o drahý Ježíši Kriste, akrost., Joachim Kalinka 1010.

31. Ach, já matka zarmoucená, a ode všech, Ján Horčička (Sinapius) v Hruškovičovom vydaní str. 491.

32. Ach, já matka zarmoucená, pro smrt Syna zkormoucená 132.

Totožný počiatok a nadovšetko spoločný s predešlou piesňou refrain stavajú pôvodcovstvo Jána Horčičku-Sinapiusa nad všetku pochybnosť.

Piesne preložené z nemeckého jazyka

1. Raduj se, dcéro Sionská 27.

2. V nově zrozené děťátko 95.

3. Zvolej lidský jazyk směle 106.

4. O těžkosti, o žalosti, věc hodná 183.

5. Ach, Bože, jak mnohá žalost 485.

6. Pastýř jest můj Bůh jediný 527.

7. Ach, co hříšný mám činiti 576.

8. Ach, co smutný mám činiti 577.

Obe sú z jednej preložené.

9. Jezu Kriste, jenž studnice 591.

10. Děkujiť Otče, jenž v nebi přebýváš 801.

11. V toběť samém, Jezu Kriste, svou naději 1021.

12. Ach, jak bídný, ach, jak marný 1030.

13. O přebídná světská márnost, s nápisom: Desiderium animae ad requiem 1077.

14. Pochovejmež toto tělo 1083.

15. Pochválmež věčného Boha, Daniel Horčicka 69.

16. Děkujmež Pánu Bohu za jeho, akrost., Daniel Horčicka 108.

17. V nově zrozené děťátko, Daniel Horčička 115.

18. O krev drahá, lidská sláva Daniel Horčička 179.

19. Ach, Bože, na mne bídného Daniel Horčička 642.

20. Kdo jen na Boha se spoléhá Daniel Horčička 669.

21. Pomoz v bídách a v úzkostech, Daniel Horčička 692.

22. Již vidím s plesáním, Daniel Horčička 811.

23. Prociť srdce mé, zpívej, Daniel Horčička 825.

24. Nuž Bohu děkujme, Daniel Horčička 841.

25. Zpívej, duše má, Bohu, Daniel Horčička 850.

26. Vyznáváme z srdce pravého, Jeremiáš Lednický 413.

27. O Ježíši, nejmilejší ženichu, Jeremiáš Lednický 423.

28. Nezoufej, stádečko malé, Jeremiáš Lednický 524.

29. Zdaliž, o Jezu, tvůj obličej, Jeremiáš Lednický 714.

30. Chvála buď na výsosti, Jeremiáš Lednický 796.

31. Ach, jak všecko předivné, Jeremiáš Lednický 851.

32. Dokonavše ten týden, Jeremiáš Lednický 859.

33. O duše má rozpomeň se, Jeremiáš Lednický 867.

34. Odvrať od nás, Bože věčný, Jeremiáš Lednický 924.

35. Ach, můj Bože, víš jak, Samuel Tranovský 579.

36. Což můj Bůh chce, to se vždy staň, Adam Plintovic 651.

37. Jáť v Boha milého doufám, Adam Plintovic 663.

38. Ježíše se nespustím, Adam Plintovic 666.

39. Ježíši má radost, Adam Plintovic 667.

40. Pane, již v pokoji ustalého v boji, Ján Burius 1081.

Piesne preložené z latinskej reči

1. Čas radosti, veselosti světu nastal 47. Omnis mundus jucundetur nato Salvatore.

2. Stala se jest věc předivná 89. Svobodné spracovanie lat.: Fit porta Christi pervia.

3. Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých 257. Surrexit Christus hodie.

4. Vstoupil jest Kristus na nebe 293. Ascendit Christus hodie.

5. Ach, ach, auveh běda mně 571. Heu mihi quam territat.

6. Zbloudil sem jako ovce 628. Erravi sicut ovis.

7. Spasiž nás, Hospodine, když my bdíme 878. Salva nos, Domine, vigilantes.

8. Proč se svět v marnosti a v pýše honosí 1085.

9. Proč ten svět bojuje pod bídnou marností 1086. Adam Plintovic. Cur mundus militat. Viď latinskú osnovu v Jakobeiho funebráli.

Piesne preložené z poľského jazyka

1. Bůh, který má svět na péči 361. Daniel Horčička. Bog, który ma świat na pieczi.

2. Obrance všech soužených, Bože milostivý 525. Adam Plintovic.

3. Uslyšiž prosby mé, Bože lítostivý 618.

4. Žel mi, žel, že sem zhřešil 631. Žol mi, žem kiedy zgrieszyl. Nachodí sa už v kancionáli Amosa Komenského z r. 1659.

Piesne, pôvodcovia ktorých nie sú známi

1. Bůh mnohé sliby učinil 10.

2. Dítě milé, této chvíle narodilo se 47.

3. Ej, ctná panna přemilého Pána 50.

4. Ej, nuž nyní s radostí plesejte 50.

5. Ježíši děťátko milé 51.

6. Máme se všickni v tento čas radovat 57.

7. O Ježíši milý, pro nás narozený 64.

8. Povězte pastýřové, co ste viděli 73.

9. Prozpěvujme s veselím 79.

10. Radostná novina, poslyštež jí 81.

11. Vesel se nebeská říše 92.

12. Zavítej kvítku panenský 98.

13. Tisíce anjelů slouží nemluvňatku 114.

14. Vesel se lidské stvoření 115.

15. Ach, Otče můj, vzhlédni z nebe 133.

16. Slyš křesťane věrný, žalostné noviny 190.

17. Plesej malé stádečko 258.

18. Vítej Ježíši nejmilejší 269.

19. Vzkříšenému Kristu Pánu 276.

20. Z vítězství Ježíše Pána 294.

21. Věříme v Boha jednoho a otce 355.

22. Věřmež v Boha jednoho, Otce nebeského 359.

23. Milosrdný náš Bože, jenžs z nebe 384.

24. Důvod svůj má z Boha svěcení dne 463.

25. Ach, časové přežalostní na nás se zvalili 488.

26. Ach, jak přežalostně církev. Hruš. vyd. 489.

27. Ach, Hospodine, Bože můj, procíť 493.

28. Ach, kdože mé hlavě vody dáti může 494.

29. Ach, můj Bože, pevná věže 496.

30. Ježíš Kristus Pán nebeský 512, akrost.

31. Když Bůh při nás, kdo zkazí nás 518.

32. O Bože náš, slyš nás hříšných 525.

33. Smutný čas posledný, jestiť oznámený 530.

34. V tomto našem soužení 537.

35. Pane Ježíši Kriste, Tys Syn Boží zajisté 552.

36. Člověk jsem velmi ztrápený 586.

37. Nikdy tak sirotka, kde by byla matka 601.

38. O Ježíši, nejmilejší Ježíši, k toběť volám 602.

39. Smiluj se a slituj se 613.

40. Volám k tobě, milý Pane, uslyšiž 621.

41. Vzhlédniž na nás, Hospodine 626.

42. I proč tak náramně rmoutíš se 627.

43. O blahoslavený člověk, kterýž tak 743.

44. Ach, Bože Otče, Jezu Kriste 787.

45. Svatá Trojice, Bože, jenžs mi ráčil 828.

46. Pane Bože všemohoucí, kterýž máš 870.

47. O Pane, všecko stvoření, k toběť 903.

48. Všemohoucí, o Bože náš, kterýž všecko 904.

49. Všemohoucí Stvořiteli, všeho zlého 913.

50. Pane, hleď na vše strany 914.

51. Zpívej již duše má Pánu svému 978.

52. Bože Svořiteli, Otče náš přemilý 983.

53. O Ježíši nejmilejší, ochránce doufajících 1013.

54. Ach, přeběda mne smutnému 1034.

55. Co se mnoho staráme 1045.

56. Musíme všickni zemříti 1070.

57. Nechtěj nestřídmě kvílili 1071.

58. Vzkříšení čekejme (4 verše) 1112.

59. Nu my soužení pozdvihněme našich. Horčičkov kancionál str. 465.

Piesne staročeské

1. Poslán jest od Boha anjel 22.

2. Anjelové ti poslové jsou zpívali 44.

3. V městě Betlemě řečeném 94.

4. Rozmýšlejmež dnes, my věrní křesťané 189.

5. Bože Otče buď pri nás, nedej nám 323.

6. Volám k tobě ve dne v noci, akrost. 622.

7. Volám k tobě ve dne v noci, P. J. Kr., Klem. Bosák 623.

8. Blíži se čas ku povstání 791.

9. Noc temnou přečkavše. Šim. Lomnický 813.

10. V tento nyní polední čas 846.

11. Práci denní vykonavše. Ján Blahoslav 875.

12. V náramné své úzkosti, z kancionálu Komenského 620.

13. V své rozličné úzkosti, z kancionálu Komenského 705.

Tento rozbor piesní, Horčičkom do kancionálu uvedených, oprávňuje nás k tomu, aby sme sa o práci Horčičkovej s pochvalou zmienili, ako aj námahy jeho o zvýšenie ceny kancionálu došly náležitého ocenenia v cirkvi. V pravde si on získal nemalé zásluhy nielen o kancionál, ale i o cirkevnú pieseň svojej doby, aspoň čiastočne shromaždiac a pred zaniknutím zachovávajúc plody súčasnej piesňotvornej činnosti na Slovensku. Len niektorých pevcov mená zachovaly sa nám; medzi nimi vynikajúce miesto zaujíma i čo do počtu, i čo do vnútornej ceny piesní Jeremiáš Lednický, radný mesta Levoče. Väčšina piesní jeho má stálu cenu a došla rozhodnej obľuby v cirkvi. Práve tak šťastným pevcom bol Adam Plintovic, chýrečný svojho času organista žilinský. I sám Daniel Horčička prispel mnohým vzácnym darom ku kancionálu. Mnohých pevcov mená známe len z akrostichov, ako Jána Kromholca a Jakuba Fabera, ale jich piesne svedčia o značnej zručnosti veršovníckej a jich práce treba hľadať medzi piesňami, jichžto pôvodcovia sú do teraz neznámi. Že prenasledovanie cirkve našej povzbudilo mnohých mužov ku skladaniu piesní, na to poukazuje hojný soznam piesní, jichžto skladatelia sú nám neznámi. V nich stretáme sa s rozdielnymi dary. To je znak toho, že mnohých mužov výlevy zachovaly sa nám v nich. Mnohé piesne poukazujú na spoločného, nadaného pôvodcu, ako: Smutný čas posledný jestiť oznámený str. 530 a Smutný čas nynější, považiž člověče str. 191.

Obzvlášte ale treba sa mi tu zmieniť o jednom pevcovi, jehož pamiatka ako pevca v cirkvi našej temer cele v zapomenutie prišla. Je to Ján Horčička alebo Sinapius, brat Danielov, muž nadaný, vysokovzdelaný, čoho dôkazom je to, že súc vo vyhnanstve, literárnou činnosťou, v latinskej a nemeckej reči, živil seba i rodinu svoju. Krutý osud potkal Horčičku, nielen že v cudzine zapomenutý kosti složil, ale i čo cirkevný básnik neznámym zostal, napriek tomu, že jeho piesne, kto ich číta, i dnes bôľne dojímajú. Divno, brat jeho Daniel bedlive poznačil piesne svoje menom svojím, kdežto Jánovu ani jednu menom jeho neoznačil. Vtedy bol už Ján mrtvý. Bol to slavný super. Daniel Krman, ktorý jedinú z piesní jeho v Kleychovom kancionáli poznačil menom jeho, napíšuc nad pieseň: Ach, já matka zarmoucená a ode všech opuštěná, meno jeho s doložením: „Exulis ab ecclesia Trenschiniensis.“ Dľa toho potom i v našich kancionáloch označená bola pieseň tá menom jeho. Avšak pieseň jeho potkal osud ten, že ju censura jezuitská r. 1768 s mnohými inými z kancionálu odstránila. No Horčička zaslúži toho, aby pamiatka jeho, čo pevca, nezanikla. On medzi mnohými najhlbšie pocítil tú hlbokú, ba temer smrteľnú ranu, ktorú desaťročné prenasledovanie Leopoldovské zadalo cirkvi našej. Preto bôľno dojemne ospieval jej ubitie, opustenie v piesni: „Ach, já matka zarmoucená a ode všech opuštěná.“ No jako dojímave ospieval zármutok matky cirkve, tak podobne v piesni: Ach, já matka zarmoucená, pro smrt Syna zkormoucená, zármutok matky Ježišovej, bo nielen totožný počiatok, ale menovite spoločný refrain oprávňujú Horčičku za jej pôvodcu pokladať. Jemu, ktorý tak dojemne ospieval „žalostivé naříkání církve svaté“, možno snáď pripísať i pieseň: Ach, jak přežalostně cirkev svatá kvílí, v nejž sa ona ku Pánu Ježišovi, pomocníku jedinému prosbami a žiadosťami, túžbami a vzdychami svojimi utieka. I táto krásna pieseň vyznačuje sa refrainom v mnohých variaciach. Ja bych bol hotový pririeknuť mu i pieseň mohutnú, v nejž kypí oprávnený hnev nad zpupným a neľudským počínaním nepriateľa. „Nu my soužení, pozdvihněme našich, k trůnu milosti srdcí zarmoucených.“ Je to najvýraznejšia pieseň z Leopoldovského prenasledovania, v nejž úpenlivá prosba za vysvobodenie, ale i ztrestanie zúrivých Antiochov a Achabov okolnostiam primeraného výrazu našla. Toľko je isté, že Ján Horčička bol viac ako veršovník a len ľutovať možno, že tak nadaný muž vo vyhnanstve zaniknul a s ním i jeho práce.

Ako nižšie uvidíme, po belohorskej katastrofe česká cirkevná pieseň mala svoje ohnisko v saskej Lužici, kde sa vyhnanci českí sosústrednili. Daniel Horčička vo vyhnanstve mal príležitosť oboznámiť sa s piesňami českými vo vyhnanstve povstalými, a keď z nich mnohé do nášho kancionálu uviedol, my jich právom za svoje považovať môžeme, bo mali podiel v jich skladaní i Slováci, ktorí často, ako kňazia, pri cirkvách českých vyhnancov slúžili.

Daniel Horčička po čas exilium svojho stal sa rektorom školy bojanovskej v Poľsku. Tam mal príležitosť oboznámiť sa s poľskými cirkevnými piesňami. On bol prvý z vydavateľov kancionálov, ktorý poľské piesne k úžitku a vzdelaniu Slovákov obrátil, a len Adam Plintovic, rodom sliezsky Poliak, predišiel ho v tom.

Horčičkovi za zásluhu treba pokladať, že neotvoril dvere do korán piesňam z nemeckej reči preloženým, ako to pozdejší vydavatelia robili. On zachoval pomer obstojný, keď zo 157 piesní len 40 ich je z nem. reči preložených. On to tiež bol, čo prvý do kancionálov našich latinské piesne uviedol. Tak sa zdá, že boly ony určené pre žiakov. Také piesne sú: Veni redemptor gentium, Conditor alme siderum; A solis ortus cardine; Grates nunc omnes reddamus atď.

Vytýkať možno Horčičkovi, že za jedno i on upadol do chýb predchodcov svojich, prijímajúc do kancionálov piesne, ktorých preklady sa už v ňom nachodily, čím sa zbytočne rozmnožil počet piesní, a za druhé, že chybné piesne neopravoval. Jediné, čo v tomto ohľade učinil, je to, že k piesni: Takť jest tento den slavný, v jejžto druhej sloke pripisuje sa vzkriesenému Kristu, že vyviedol z temnosti duše jaté, Adama, Evu i Otce svaté, pridal poznámku: „Tohoto mluvení žáden se neboj, neb vzato jest z Ozeáše kap. 13, 14., I. Kor. 15, 54., Žid. 2, 15.“ „Nebo Adam, Eva atď. z pekla vyvedení jsou, ne jako by v něm skutečně byli, ale že svou vinou sobě to zasloužili.“ Vydavateľ kancionálu z r. 1736 ponechal len prvú sloku piesni, ostatné i s poznámkou Horčičkovou vynechal. V terajších vydaniach máme len zlomok z nej, ktorý nehodí sa k upotrebeniu ani pri chrámovej, ani pri domácej pocte Božej a bez ujmy mohol by vystať.

Na koniec piesní položil Horčička nasledujúcu poznámku: „A toto jest konec písní ročních, které jestli se ve všem laskavému čtenáři podle vůle nemohly vyhotoviti, nechať to přítomným časům vojenským, a ne úmyslu dobré obecné milujícímu připisovati ráčí.“

Modlitby na konci kancionálu na str. 1 — 45 sú tie isté, čo vo vydaní z r. 1653.




Ján Mocko

— evanjelický kňaz, cirkevný a literárny historik Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.