Doktor Ox

„Nuže, mistře?“ ptal se druhého dne laborant Ygen vylévaje celé škopky kyseliny sirkové do svých ohromných nádržek.

„Nuže,“ vece doktor Ox, „neměl-li jsem pravdu? Podívejte se, na čem visí ne pouze fysický vývoj národa, ale i jeho mravnost, jeho důstojnost, jeho vlohy, jeho politická uvědomělost! Není to nic než otázka molekulární.“

„Ovšem, ale —“

„Ale?“

„Nenacházíte sám, mistře, že šli jsme již dosti daleko, a že nesmíme ty ubožáky přespříliš rozčiliti?“

„Ó nikoliv!“ zkřikl doktor; „půjdu až na kraj.“

„Jak chcete, mistře, mně však se zdá experiment náš býti přesvědčujícím, a myslím, že by byl čas —“

„Že by byl čas —?“

„Zavříti kohoutek.“

„To tak!“ zkřikl doktor Ox. „Opovažte se, a já vám zakroutím krk!“