ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Po výbuchu se Kikandon neprodleně opět stal tím klidným, flegmatickým, flamským městem, jakým ode dávna býval.

Po výbuchu, který ostatně nespůsobil žádného neštěstí, ubíral se každý instinktivně, nevěda sám ani proč, domů. Purkmistr se vedl s radním, advokát van Mltschell s lékařem van Kustosem, Franc Nyklós se svým soupeřem Šimonem Kollaertem, každý šel zcela tiše, nemaje už na mysli, co se dělo, a zapomenuv úplně na Virgamen a pomstychtivou válku. Vrchní vojevůdce vrátil se ke svým sněhovým koláčkům a jeho adjutant ku svému cukrkandlu.

Všecko nabylo svého někdejšího klidu, všecko žilo opět starý svůj život, lidé i zvířata, zvířata i byliny, ano i ta věž Odnardská, kterou výbuch — někdy jsou výbuchy nepochopitelny! — narovnal!

A od té doby opět nepromluveno jediné slůvko hlasitěji, neslýcháno už o žádné hádce. Nebylo více politického rokování, ani schůzí, ani soudů, ani drábů. Místo komisaře van Tschihalla stalo se zase zbytečným, a že nepřišel o svůj plat, měl děkovati jedině tomu, že purkmistr a radní nemohli se ustanoviti na nějakém usnešení v této příčině. Ostatně se pan komisař čas od času nepotěšitelné Tetermíně ještě dlouho ve snách objevoval, však aniž by o tom sám měl tušení.

Co se týče Francova soupeře, ten velkomyslně přepustil Zuzanku její milenci, který pak si pospíšil, aby ji asi za pět neb šest let pojal za manželku.

Paní van Trikasová umřela o deset let později, zrovna v pravý čas, a pan purkmistr oženil se znova se svou sestřenicí, slečnou Pelagií van Trikasovou, která měla jistou naději státi se jeho dědičkou.