ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Četli jste, jak paní Červenková domlouvala Neklanovi, že trhá boty a že mu nerosty, mušle, květiny a plody vyhazuje do koutka na dvorek. Neposuzujte ji pro to křivě; k šetrnosti napomínat je stále potřebí a pokoje se musí také čistě uklidit. Přečtěte si druhý její dopis paní Vlkolinské a porozumíte, jaká to byla matka.

Drahá Paní!

Myslím na Vás celé dni. Byla matka, která musila hledět na to, jak jejího syna na kříž přibíjejí… A proč jej přibíjeli? Pro pravdu a lásku. Milý Vladíček Váš trpí pro sladkou řeč mateřskou. Milujte jej za to a ani jednou výtkou neskličujte duši jeho. Když jsem své dítě kolébala, rodily se v duši mé ty nejkrásnější myšlenky a city, opakuji: ty nejkrásnější a nejčistší. A s nimi zároveň plynula z úst mých ta nejkrásnější slova, jimž dítě mé ještě nerozumělo, ale já je přece mluvila. Později mým slovům počínalo rozuměti, usmívalo se, ručky vztahovalo, a já se těšila na okamžení, kdy rtíčky jeho řeknou „mama“. V těch dobách, kdy nitro mé bylo přeplněno city nejkrásnějšími a nejvroucnějšími, porozuměla jsem, co jest řeč mateřská. Pocítila jsem, že dítě mé a řeč má srostly v jedno, že je mi to řeč svatá, ničím nenahraditelná. Vzpomněla jsem si na veleduchy; ti všickni velebí řeč mateřskou a káží, aby školy vyučovaly jazykem mateřským. Vzpomněla jsem si, jak kdysi chladná odcházela jsem s německého kázání a německého divadla. Ne, ne, k srdci a od srdce mluví jen řeč mateřská a nešťastný národ, jemuž ji berou. Braňte se, nedejte se! Buďte hrda na to, že dítě Vaše zařadilo se mezi bojovníky za nejsvětější majetek národu! Dejte Vladíčka do škol českých! Buďte klidna!

Tiskne Vás k srdci

upřímná přítelkyně Rosalie Červenková.

Drahá Priateľkyňa!

Dala ste sa mi poznať v ťažkej chviľke. Matka porozumela matke. Už nepláčem. Dopis Váš mňa presvedčil, že to znamenie, ktoré vypálili môjmu Vladíkovi na čelo, nenie znamenie hanby, ale znak cti. Zmýlili sa: teraz teprv bude dieťa moje čítať knihy slovenské a české. Na každý klobúk kúpim si o jedno pero menej a synu svôjmu o jednu knihu viac. Je rozhodnuto: Vladík môj pojde do škol českých.

Ďakujem Vám za útechu a som

Vám celou dušou oddaná Elena Vlkolinská.