Božská komedie. Ráj
Autor: Dante Alighieri
Digitalizátori: Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková
Sv. Tomáš vyvádí básníka z dvou pochybností, které v něm vznikly, zmiňuje se o dvou bohatýrech, jež dal Bůh své Církvi, aby hájili víry, totiž sv. Dominika a sv. Františka, jehož život líčí, a končí steskem na ochablost učedníků sv. Dominika.
Ó nesmyslná péči smrtelníků,
kterak jsou úsudky ty pochybeny,
jež vinny jsou, že dolů mácháš křídly!
Ten práv a ten si aforismů hleděl,
5
a jiný po kněžském šel zaměstnání,
a ten vlást násilím neb sofismaty,
ten do tělesných zamotán jsa choutek,
se lopotil, ten v zahálce si hověl,
10
když já, všech věcí takových jsa zproštěn,
nahoře na nebesích s Beatricí
jsem uvítán byl způsobem tak slavným.
Když každý navrátil se na týž právě
bod kruhu zase, na kterém byl dříve,
15
jak svíce na svícnu tam pevně stanul.
A já jsem zaslech’ uvnitř v onom svitu,
jenž dříve byl mi mluvil, s usmíváním
tak počínat, an víc se rozjasňoval:
„Jak paprskem já zastkvívám se jeho,
20
tak do věčného světla pozíraje,
poznávám, odkud myšlenky své bereš.
Tys v pochybách a chceš mít vysvětlení
mých slov tak obšírnou a zřejmou mluvou,
by tvému chápání se rozprostřelo,
25
co děl jsem dříve, řka: Kde dobře tuční,
a to, co děl jsem, řka: Nepovstal druhý,
a tu je třeba dobře rozlišovat.
Prozřetelnost, svět všechen spravující
tím úradkem, v němž stvořený zrak každý
30
je přemáhán, dřív nežli na dno dojde,
aby se svému Milému vstříc brala
Nevěsta toho, s voláním jenž hlasným
si zasnoubil ji krví požehnanou,
bezpečna v sobě, věrnější též jemu,
35
dvé knížat opatřila v její prospěch,
by s té i s té jí strany vůdci byli.
Jeden byl všecek serafínský v žáru,
druhý byl zase moudrostí svou jedním
na zemi cherubského světla jasem.
40
O jednom povím, neboť oba hlásá,
kdo slaví jednoho, buď ten či onen,
neb k témuž cíli byly jejich skutky.
Tupino ztud, ztud majíc vodu, s vrchu,
jejž svatý Ubald zvolil, splývající,
45
s vysoké hory úrodná stráň visí,
odkud Perugia chlad i horko cítí
od brány Slunečné, a pro hřbet mocný
Nocera s Gualdem pláče vzadu za ní.
S té stráně tam, kde ona více láme
50
svůj sráz, se narodilo světu slunce
jak někdy toto rodívá se z Gangu.
Protož kdo činí o tom místě slova,
Ascesi neříkej, neb děl by málo,
však Východ rci, ač chce-li mluvit vlastně.
55
Daleko nebyl ještě od vyjití,
když započal již dávat zemi znáti
z velké své ctnosti jakés povzbuzení.
Neb jinoch pro takovou paní v rozbroj
s otcem svým uběh’, že jí jako smrti
60
libosti brány nikdo neodmyká;
a před příslušným duchovním svým soudem
et coram patre sňatkem se s ní spojil,
potom den ze dne miloval ji silněj.
Prvního ona zbavena jsouc chotě,
65
tisíc sto let a víc v kout povržena,
až po tohoto bez nabídky byla;
a marno bylo slyšet, že ji našel
bezpečnou s Amyklatem, když se ozval,
ten který nahnal všemu světu strachu;
70
a marno bylo stálou být a smělou,
takže kdy Marii stát zřeli dole,
tu ona s Kristem na kříž vystoupila.
Však abych nemluvil dál příliš temně,
Františka s Chudobou již nyní poznej
75
v milencích těchto, o nichž jsem se šířil.
Jich svornost a jich veselé vždy tváře,
jich láska na podiv a sladký pohled
myšlenky svaté v myslích vzbuzovaly,
tolik, že ctihodný se Bernard nejprv
80
sezul a běžel za tak velkým mírem,
a běže domníval se, že se zpozdil.
Ó statků neznámých! Ó dober plodných!
Zouvá se Jiljí, Silvester se zouvá
jak ženich dřív: tak nevěsta se líbí.
85
Potom se bere otec ten a mistr
s tou paní svou a s čeledí svou onou,
kteroužto pokorný již pásal provaz.
Aniž mu rozpak srdce tížil zraky,
že jest jen synem Petra Bernardona,
90
ni že se divně jeví povrženým,
však po královsku úmysl svůj tvrdý
on Innocenci vyjevil a dostal
od něho řehole své první pečeť.
Potom, když chudičký ten lid se rozmoh’,
95
jda za tím, jehož divně svatý život
v nebeské slávě lépe by se zpíval,
korunou druhou byla ověnčena
skrz Honoria od věčného Ducha
archimandrity toho vůle svatá.
100
A ze žízně pak smrti mučednické
když v sultánově pyšné přítomnosti
byl Krista kázal a ty, co šli za ním,
a shledav lid ten býti k obrácení
nezralým příliš, aby nedlel marně,
105
k užitkům trávy italské se vrátil,
v skal poustce mezi Tiberem a Arnem
od Krista poslední on přijal pečeť,
již pak dvě léta nosil na svých údech.
Když tomu, jenž k tak velikému dobru
110
jej vybral, zlíbilo se vzít jej vzhůru
ke mzdě, již získal, maličkým se čině,
svým bratřím jako dědicům svým řádným
nejdražší paní svoji odporučil
a velel, by ji milovali věrně;
115
a z klína jí se duše slavná chtěla
vznést, vracejíc se do království svého
a tělu svému nechtěla mar jiných.
Teď uvaž, jaký onen byl, jenž hodným
byl druhem, aby udržoval loďku
120
Petrovu pravým směrem v moři širém!
A právě ten byl naším patriarchou;
pročež kdo za ním jde, jak on jít káže,
že dobrý náklad bere, chápat můžeš.
Však jeho stádci nové krmě tolik
125
se zachtělo, že není možné, by se
po různých pastvách nerozptylovalo.
A čím víc jeho ovce vzdálenější
od něho toulají se těkajíce,
tím v ovčinec méň mléka zpět si nesou.
130
Jsouť arci ty, jež bojíce se škody,
tulí se k pastýři, však tak jich málo,
že málo sukna na pláště jim stačí.
Nuž, jestliže má slova nejsou temná,
jestliže sluch tvůj pozorný byl na mne,
135
jestliže co jsem řek’ si připomeneš,
tvá vůle bude z části spokojena,
neb uzříš, z kterého se štípe drva,
a též co myslí kazatel, když praví:
,Kde dobře tuční, marnosti kdo nedbá.‘“
3 — 25. Dolů mácháš křídly: obracíš se k věcem pozemským. — Aforismů: lékařství, s narážkou na Aforismy Hippokratovy. — Po kněžském: pokud dává přístup k obročím atd. — Vlást: šel. — Sofismaty: opíral svou vládu falešnými důvody. — Každý: z oněch 12 duchů. — Paprskem… jeho: milostí věčného světla, Boha. — Bereš: co je příčinou tvých myšlenek. — Rozprostřelo: jako otevřená kniha. — Dříve: ve zpěvu X, 96 a 114.
30 — 62. Na dno: prozřetelnost boží, která řídí svět, se tu přirovnává hlubinám, do nichž mysl lidská nevnikne. — Svému Milému: Kristu. Jíti mu vstříc znamená následovati jeho učení a snažiti se o dokonalé spojení s ním. — Nevěsta: církev. — S voláním: na kříži. — Serafínský: serafíni vynikají láskou, cherubíni věděním. — O jednom: o sv. Františkovi z Assisi, který se v tomto městě narodil 1182 a tam také 1226 zemřel. Básník líčí nejprve polohu Assisi, pak krátce život světcův. Carducci kdysi řekl, že nikdo nenapsal o sv. Františkovi nic lepšího. — Tupino: říčka, přicházející od Gualda k Folignu (na jih od Assisi). — Vodu: říčku Chiascio. — S vrchu: je to nevysoká hora Ansciano v Apeninách na sever od Assisi. Svatý Ubald, biskup v Gubbio († 1160), tam v mladých letech poustevničil. — S vysoké hory: je to Monte Subasio (1290 m), na jejímž svahu, obráceném k Perugii, leží Assisi. Slunce i studené větry se odtamtud odrážejí směrem k Perugii, která to nejvíce cítí na té straně, kde je brána Slunečná (Porta Sole). — Pro hřbet mocný: Monte Subasio. Výklady se rozcházejí. Originál má greve giogo, což může znamenati těžké jho ve smyslu politickém (města Nocera a Gualdo prý byla poddána podle jedněch Peružským, podle jiných králi neapolskému), ale může také znamenati mocný hřbet horský, který v tomto případě směrem severovýchodním, na svazích proti nevelikým městům Noceře a Gualdu, je pustý a neúrodný a odděluje ta města od krásné doliny umbrijské mezi Spoletem a Assisi. — Láme svůj sráz: kde její svah je mírnější. — Ascesi: tak má Dante místo Assisi. — Libosti brány: nikdo jí rád nevítá. — Duchovním soudem: biskupem assiským. — Coram patre: před otcem; latinský obrat. — Spojil: když ho otec před biskupem vydědil.
64 — 84. Chotě: Krista. — S Amyklatem: Lukán vypravuje, že když v občanských rozbrojích mezi Caesarem a Pompejem Caesar v noci zaklepal na dveře chudého rybáře Amyklata na břehu Jaderského more, Amyklas beze strachu otevřel, věda, že nikdo u něho nebude hledati kořisti. — Na kříž: Spasitel visel na kříži nahý, tedy úplně chudý. — Bernard: ctihodný Bernard da Quintavalle, bohatý člověk. — Sezul: františkáni chodili bosí. — Dober plodných: výtěžek dobrovolné chudoby a pokory je blaženost věčná. — Jiljí: z Assisi, proslulý svou prostotou. — Silvester: kněz assiský. — Ženich: František.
87 — 117. Provaz: kterým se františkáni (Menší bratří) přepasovali na znamení pokory a čistoty. — Po královsku: s důstojným chováním. — Tvrdý: žíti v úplné chudobě, jen z almužny. — Innocenci: třetímu, r. 1210. — Pečeť: schválení (jen ústní). — V nebeské slávě: lépe než na zemi, když jej opěvují při církevních hodinkách. — Skrz Honoria: Duch sv. skrze papeže Honoria III. potvrdil bullou, danou r. 1223, a jako korunoval dílo sv. Františka. — Archimandrity: řecký název opata, řeholního představeného. — V sultánově: sv. František přišel na Východ 1219 a před Damiettou v Egyptě jej vyslechl ve svém ležení sultán Malek-el-Kamel. — Trávy italské: lidu italského. — V skal poustce: na hoře Alvernii (la Verna) dostal ve vidění stigmata (rány podobné Kristovým) r. 1224. To bylo jako pečeť, kterou sám Spasitel potvrdil řeholí Menších bratří. — Paní svoji: chudobu. — Z klína jí: protože chtěl zemříti na holé zemi, posypané popelem. To byly jeho máry.
118 — 138. Jaký onen: sv. Dominik. — Dobrý náklad: získává mnoho zásluh. — Nové krmě: církevních hodností, nebo, podle jiných, světských studií. — Vzdálenější: od předpisu řehole dominikánské. — Tvá vůle: zvěděti, co jsem myslil slovy „kde dobře tuční“ atd. — Se štípe drva: koho nebo co kárají má slova. — Kazatel: člen řádu kazatelského (sv. Tomáš), jenž s tebou mluví. Jiní vykládají jinak.
O autorovi
Dante Alighieri
jeden z najvýznamnejších talianskych básnikov a spisovateľov. Je predstaviteľ renesančného humanizmu, svojimi názormi a dielami prispel aj k rozvoju…
