Božská komedie. Ráj

Na žádost Dantovu vypravuje Cacciaguida o svých předcích a o počtu obyvatelstva florentského za svých dob, kdy bylo ještě čisté a nesmíšené s rodinami, přišlými z venkova. Pak připomíná mnoho původních vynikajících rodin florentských.

3 — 14. Naše sklony: tíhnou zde často za dobry zdánlivými, nemají dosti rozhodnosti směrem k pravému dobru. — Nezkřivuje: kde touhy našeho srdce se neuchylují s pravé cesty. — Já jsem honosil se: že jsem potomkem tak slovutného muže. — Plášť jsi: jako plášť, jejž čas krátí (jenž se třepí), nepričiňují—li se lidé, aby čestnými skutky, jež jsou pravým šlechtictvím, ustavičně svou urozenost omlazovali. — „Vy“: Dante začíná nyní tomuto slovutnému předku vykati. Zvyk ten prý se začal v Římě v 3. stol. po Kr., ale pak se Římané (jeho — Říma — občanstvo) vrátili k tykání. — Se usmávši: té nenadálé zdvořilosti. — Jež zakašlala: dáma de Mallehault, o níž se v jednom zpracování románu o Lancelottovi píše, že zakašlala, když si všimla, že Lancellot políbil královnu Ginevru, a tím ji chtěla upozorniti, že zpozorovala její poklesek. Beatrice se, podle některých, usmála (snad dosti hlasitě) jakési Dantově ješitnosti v tomto případě.

16 — 33. Otec: předek. — Víc než já: povznášíte mne tak, že se cítím větším nad sebe sám, nad to, jak bývám obyčejně. — Tolika ručeji: mám tolik příčin k veselosti. — Že se nerozpukne: radost může býti někdy tak veliká, že jí člověk nesnese. — Léta: kdy jste se narodil. — O ovčinci: o Florencii, jež má za patrona sv. Jana Křtitele. — Stolic: hodností, ve smyslu politickém. — Dnešní naší mluvou: mluvil dialektem florentským, který měl starší jazykový ráz.

34 — 47. Ave: „Zdrávas“; ode dne zvěstování Panny Marie se oheň tento, totiž planeta Mars, vrátil 580-krát k svému Lvovi, totiž pod znamení Lva, aby pod jeho tlapou, pod ním, nabyl vždy nové síly (aby se vznítil v plamen). Podle Ptolemeova Almagestu uběhne Mars dráhu kolem Země za 686 dní a 96 setin, což znásobeno 580 a pak děleno trváním roku slunečního (podle Almagesta 365 dní, 5 hodin, 55 minut a 12 vteřin) dá 1090 let, 306 dní a 5 hodin. Byl by se tedy Cacciaguida narodil 25. ledna 1091. Tak Antonelli. — K svému Lvovi: k svému, protože mají stejnou povahu. — V místech: na sv. Jana Křtitele se konaly dostihy na koních, a sice od začátku západního konce města k východnímu, jeho šesti čtvrtmi (sestiery); dům Cacciaguidův se jezdci naskytl první v poslední městské čtvrti směrem na východ, která slula „U svatopetrské brány“. Blízko těch míst byl střed staré Florencie, a míti tam dům bylo znamení starého původu měšťanského. — Stačiž: snad se Cacciaguida (t. j. Dante jeho jménem) nechce šířiti o podrobnostech své rodiny, a ostatně již právě naznačil, že náležela k starým rodům. — Mezi Křtitelem a Martem: mezi křestním chrámem sv. Jana Křtitele a sochou Martovou na Starém mostě (přes Arno), což byly dva krajní body staré Florencie. Roku 1300 bylo 70.000 měšťanů a z nich 30.000 schopných zbraně; na začátku 11. stol. tedy 14.000 měšťanů a z nich 6.000 bojovníků.

50 — 63. S Certaldem: s lidmi, přišlými z Certalda atd. Jsou to tři obce v kraji florentském, nepatrné za dob Cacciaguidových. — V Galuzzu a Trespianu: Galuzzo, obec asi tři (italské) míle na jih od Florencie, Trespiano, jiné místo, stejně daleko na sever. — Puch: patrně mravní. — Ze Signy: Signa a Aguglione, obě obce blízko Florencie. Troup z Agugliona je Baldo, jehož rodina přišla z řečené obce, a který po sobě zanechal špatnou pověst v politických a městských bězích tehdejší Florencie. Troupem ze Signy se míní Bonifazio z rodiny Mori Ubaldini, soudce, o němž starý dějepisec florentský (Dino Compagni) praví, že Černí ho vzali mezi sebe jen pro jeho špatnost. — Čachry: rozumí se tím všecko nepoctivé, zištné počínání v obecních záležitostech. — Lid: římská kurie. Naráží se na veliké zápasy papežství a císařství. Dante, se svými ideály o císaři, byl ovšem, alespoň v 2. polovici svého života, při něm. — Caesarovi: císaři. — Směňuje: narážka na rozkvétající peněžnictví a obchod. — Simifonti: zámek ve Val (údolí) d’ Elsa, který Florentští zbořili 1202; nejasno, na koho básník naráží. — Po žebrotě: Buti (v 14. stol.) myslí na drobného podomního obchodníka.

64 — 82. Montemurlo: městečko s hradem hrabat Guidů mezi Pistojí a Pratem. Guidové, nemohouce se ubrániti Pistojským, prodali 1209 Montemurlo Florenčanům. — V plebánství: farnosti; mezi Pistojí a Lukkou. Cerchi přišli do Florencie v polovici 12. stol. a velmi se vzmohli. — Buondelmontští: stará rodina šlechtická, měla hrad Montebuoni ve Val (údolí) di Grieve. Florentští jim jej vzali 1135 a přinutili je, aby se usadili ve Florencii. Z té rodiny byl onen Buondelmonte, který zrušil své zasnoubení s jednou dívkou z rodiny Amidei, načež jej příbuzní dívčini zabili 1215, a tím vzniklo roztržení Florencie na ghibelliny a guelfy. A vším tím byli vinni, podle Danta, papežové! — Pokrm: hojnější nad potřebu. — Býk: veliké obce svou pýchou jsou nepokojné a vydávají se v nebezpečenství. Slepotou míní básník moc a sílu bez rozvážlivosti. Ale konec konců každý lid (i beránčí) je slepý. — Jeden meč: jeden muž, oddaný své obci, je někdy prospěšnější, než pět nespolehlivých (Buti). — Jestliže pozoruješ: chystá odpověď na otázku, kteří byli za dob Cacciaguidových nejpřednější občané. — Urbisaglia: staré město, nedaleko Maceraty (na jih od Ancony). Zbořil je Alarich v 5. stol. — Luni: město, té doby zašlé. Bývalo blízko ústí řeky Magry mezi Toskánou a Ligurií. — Chiusi: staré město etruské v jižní Toskáně. — Sinigaglia: na Jaderském moři, mezi Anconou a Rimini. — Rody: když zanikají města, tím spíše rody. — Nebe luny: svým otáčením a vlivem způsobuje mořský příliv a odliv.

88 — 101. Ughi: Ughi, Greci, Catellini, Filippi, Ormanni a Alberichi, samé rodiny za dob Dantových a snad již dříve vyhaslé. — Ze Sannelly: della Sannella, dell’ Arca atd., rody starodávné a mocné ve 12. století, z nichž většina ještě trvala kolem r. 1300. — Nad branou: sv. Petra. Za Dantových dob měla tam domy rodina Cerchi, která je koupila od hrabat Guidů, a těm se ženitbou hraběte Guida Guerry IV. s Gualdradou (Peklo XVI, 37) dostaly od rodiny Ravignani. — Zpronevěrou: nad branou čnějí opevněné paláce rodiny Cerchi, přišlé z venkova a zbohatlé, která v létech 1300 — 1302 své soukromé záští s rodinou Donati vnesla do celé obce a způsobila roztržku guelfů na Bílé a Černé (Donati). V tom je jejich zpronevěra vzhledem k obci. — Bárce: obci. — Ravignanů rod: stará a slavná rodina; její hlavou za časů Cacciaguidovych byl Bellincion Berti (Ráj XV, 112), otec Gualdrady, o níž výše v poznámce. Z jejího manželství s Guidem Guerrou IV. pošlo několik synů, kteří dali vznik rozličným větvím hrabat Guidů. Guidem, který jest jmenován zde, se myslí Guido Guerra VI. — Kdožkoli: ty větve rodů Adimari a Donati, které vzešly ze dvou sester Gualdradiných, provdaných do oněch rodů, a které přijaly jméno Bellincione od jejich otce. — Dům della Pressa: úporní ghibellini. — Hrušku: na rukojeti meče. Pozlacení tu znamená rytířství. Za dob Cacciaguidových se Galigaiové honosili dvěma předky, pasovanými na rytířství od Karla Vel. a, pokud se týče, od Konráda II. (Philalethes). Byla to tedy stará rodina a bydlela ve čtvrti Svatopetrské brány.

103 — 119. Již velký: již za dob Cacciaguidovych vynikaly některé rodiny, jež dosud (kolem 1300) kvetou. — Sloupce z veveřiny: rodina Pigli, měla za znak pruh nebo sloupec šedivé veverčí kůže v červeném poli. — Sacchetti atd.: někteří guelfové, někteří ghibellini, většinou za dob básníkových politickými převraty upadlí. — Ti, již rdí se: Chiaramontesi, stará rodina. O příčině zardívání viz Očist. XII, 105 a poznámku k tomu místu. — Calfucciové: byli stejného původu s rodinou Donati a jinými, ale vyhynuli. — Kurulská křesla: nosítkové křeslo, sella curulis, bylo odznakem římského senátora a nejvyšších úředníků. Zde se míní, že členové jmenovaných rodin došli nejvyšších úřadů obce florentské, konsulství (ve 12. stol.). — Ó, jaké: snad se tu myslí rodina Uberti, příbuzní dívky, které nechal Buondelmonte, a kteří po jeho zabití byli náčelníky ghibellinů a později se musili naprosto vystěhovati z Florencie. Z nich byl Farinata, o němž viz Peklo X. — Zlaté koule: rodina Lamberti; měli za znak zlaté koule v modrém poli a pomáhali věrně obci ve všech jejích podnikáních pro rozšíření moci. — Tak: jako Lamberti činívali předkové těch, kteří nyní, když se uprázdní biskupství florentské, se usadí v biskupském paláci a mají se dobře. Byly to rodiny Visdomini a Tosinghi, které měly právo, spravovati statky biskupství po čas uprázdnění. — Rod vzpupný: Adimari, germánského původu. — Ubertin Donati: měl za ženu jednu dceru Bellinciona Bertiho, který chtěl provdati její sestru za jednoho Adimariho (a snad ji za něj provdal).

121 — 135. Již Caponsacco: Caponsacchi, přišlí z Fiesole, měli domy na Starém trhu, kde si postavili vysokou věž; měli mezi svými členy konsuly, 1215 se přidali ke ghibellinům a brzy zmizeli. — Dobrým měšťanem: se všemi právy a vážený. — Giuda: Giudi a Infangati, rodiny konsulské ve 12. stol., později ghibellinské. — Branou: městské poměry byly tak prosté, tak domácké, že jedna brána v starých hradbách slula po rodině, která u té brány měla domy. Jiní myslí, že Dante chce vyjádřiti veliké stáří rodiny della Pera (brána slula porta Peruzza). — Každý: veliký baron je Hugo, markrabí toskánský již před 961, potom 989 vévoda spoletský; zemř. 1001 na den sv. apoštola Tomáše a byl pochován v opatství florentském, jež vystavěl a kde každý rok na jeho památku se sloužily slavné zádušní služby boží. Mnoho Florenčanů (z pěti rodin) pasoval na rytíře a dal jim výsadu, aby směli užívati jeho znaku, totiž čtyř bílých pruhů kolmých v červeném poli. Tak alespoň Philalethes. — S obecným lidem: Giano della Bella, který čtyři hugonské pruhy ovinul zlatým pruhem. — Gualterottský dům: již kvetly rodiny Gualterotti a Importuni, které bydlely v Borgo Santi Apostoli, na pravém břehu Arna mezi dnešními mosty Ponte Vecchio a Ponte S. Trinita. — Nových sousedů: rodiny Buondelmontů, kteří se přistěhovali do Florencie 1135 a dali pak příčinu k rozštěpení Florencie na ghibelliny a guelfy.

136 — 154. Dům: rodina Amidei. — Pro hněv: že jeden Buondelmonte zrušil zasnoubení s dívkou z Amideů a vzal si jednu Donati. — Skončil: 1215. — Jeho sňatku: sňatku s dcerou toho rodu. Stalo se to přičiněním Gualdrady dei Donati, která svedla Buondelmonta, aby si vzal její dceru. — Emě: říčka ve Valdigrieve (údolí Grievy), odkud byli Buondelmontové, přítok říčky Grieve. Bylo by bývalo lépe, aby se byl Buondelmonte utopil v Emě, dříve než přišel do Florencie. Ale Buondelmonti se přistěhovali do Florencie 1135, a tento Buondelmonte byl zabit 1215; koho tedy se ta slova týkají? Snad vůbec rodiny Buondelmontů, nebo má pravdu Buti, že někteří z té rodiny teprve později přišli do Florencie. — Zkomolený kámen: zkomolená socha Martova před mostem Ponte Vecchio, u níž byl zabít Buondelmonte ráno na Hod boží velikonoční. — Slušelo se: proč? Snad je v tom ironie, míní Palmieri, protože Florentští měli jakousi pověru, že jisté změny na soše znamenají neblahé události; slušelo se poděkovati jí lidskou obětí za její prorokování. — Lilie květ: bílá lilie v červeném poli byla znakem Florencie. Vítězové převraceli někdy prapor poražených a táhli jej hlavou dolů po bojišti. — Rudý: když si ghibellini 1251 vzali starý znak florentský za znak své strany, guelfové si dali červenou lilii do bílého pole. Když později opanovali město, zůstal již takový znak znakem Florencie.