SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Zpěv šestnáctý

Na žádost Dantovu vypravuje Cacciaguida o svých předcích a o počtu obyvatelstva florentského za svých dob, kdy bylo ještě čisté a nesmíšené s rodinami, přišlými z venkova. Pak připomíná mnoho původních vynikajících rodin florentských.


Ó skrovná naše vznešenosti krve!
Podnět-li k honosení dáváš lidem
zde na zemi, kde mdlejí naše sklony,
podivnou věcí nebude mi nikdy:
5
neb onde, kde se žádost nezkřivuje,
dím v nebi, já jsem honosil se proto.
Ovšem ty plášť jsi, jenž se brzy krátí,

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
takže když den co den se nepřidává,
s nůžkami obchází čas kolem něho.
10
Od slůvka „Vy“, jež nejprve Řím snesl,
v čemž jeho občanstvo méň setrvává,
zas počala se slova moje; čemuž
se usmávši má paní, trochu stranou
jsoucí, se zdála tou, jež zakašlala
15
při první chybě, psané o Ginevře.
Já započal jsem tak: „Vy jste můj otec,
vy dáváte mi všecku smělost mluvit,
vy tak mne vznášíte, že víc než já jsem.
Tolika ručeji se plní mysl
20
má veselím, že ze sebe má radost,
že může snésti, že se nerozpukne.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Tož rcete mi, má prvotino drahá,
kdo byli vaši předkové a která
se léta psala za vašeho dětství.
25
Rcete mi o ovčinci Svatojanském,
jaký byl tenkráte, a kteří lidé
v něm stolic nejvyšších jsou byli hodni.“
Jak větrů vanutím se rozdmýchává
ve plamen uhlí, tak jsem viděl ono
30
světlo se stkvíti pri mém lahodění.
A jak mým očím krásnějším se stalo,
tak hlasem sladčejším a lahodnějším,
ale ne touto dnešní naší mluvou,
mi řeklo: „Ode dne, kdy rčeno Ave,
35
k porodu, jímž má máť, jež teď je svatá,
mnou těžka byvši, sobě ulehčila,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
ke svému Lvovi pět set padesátkrát
a třicetkrát se vrátil oheň tento
zas v plamen pod jeho se vznítit tlapou.
40
Mí předkové a já jsme zrodili se
v místech, kde nejprv v poslední čtvrť vbíhá,
kdo o výroční vaší hře běh běží.
Slyšeti stačiž o mých předcích toto;
kdo byli jsou a odkud jsou sem přišli,
45
spíš zamlčet než povídat je slušno.
Všickni ti, kteří byli zbraně schopni
v těch dobách mezi Křtitelem a Martem,
díl pátý byli těch, již teď jsou živi.
Však měšťanstvo, jež teď jest pomícháno
50
s Certaldem, s Campi a s Figghinem, čisté
v posledním vidělo se řemesníku.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Ó, oč by lépe bylo, za sousedy
ty lidi, o nichž mluvím, mít, a vaše
mít meze v Galuzzu a Trespianu,
55
než uvnitř míti je a musit snášet
puch troupa ze Signy a z Agugliona,
jenž na čachry již zbystřené má oko.
By lid, jenž na světě se nejvíc zvrhá,
macechou Caesarovi nebyl býval,
60
však jako máti k synu dobrotivý,
dnes, Florenčan jsa, směňuje a kupčí,
kdo byl by obrátil se k Simifonti,
kde chodíval děd jeho po žebrotě.
Ještě by hrabat rod měl Montemurlo,
65
v plebánství akonském by Cerchi byli,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
a ve Valdigrieve snad Buondelmontští.
Bývalo vždycky pomíšení osob
počátkem nezdravého stavu obce,
jak pokrm, který přidává se, těla.
70
A mnohem snadněji býk slepý padne
než slepý beránek; a mnohdy seká
jeden meč víc a lépe pěti mečů.
Jestliže pozoruješ Urbisagliu
a Luni, kterak zašly, a jak po nich
75
Chiusi a Sinigaglia zacházejí,
slyšeti, kterak rody zanikají,
se nebude ti novým zdát ni divným,
když vidí se, že města konec mají.
Veškeré vaše věci smrť svou mají,
80
tak jako vy; však v některé se tají,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
jež trvá víc, a životy jsou krátké.
A jak, se točíc, nebe luny břehy
přikrývá, odkrývá zas bez ustání,
tak Štěstěna to činí s Florencií:
85
pročež se nesmí zdáti divnou věcí,
co o vznešených Florenčanech povím,
jejichžto pověst ukryta je v čase.
Já viděl Ughy, Grece, Catelliny,
Filippy, Ormanny a Alberichy,
90
měšťany slovutné, již upadati.
A zřel jsem velké tak jak starobylé
s tím, jenž slul ze Sannelly, s tím, jenž z Arky,
Ardinghy, Bostichy a Soldaniery.
Nad branou, která nyní obtížena
95
jest novou zpronevěrou také tíže,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
že brzy bude bárce na záhubu,
byl Ravignanů rod, z nichž hrabě Guido
měl původ svůj a kdožkoli pak jméno
si vznešeného Bellinciona vzali.
100
Dům della Pressa věděl již, jak vlásti
se má, a měl již ve svém domě hrušku
a jilec pozlacené Galigaio.
Již velký byl dům Sloupce z veveřiny,
Sacchetti, Giuochi, Fifanti, Barucci,
105
Galli a ti, již rdí se pro měřici.
Kmen, z kterého jsou Calfucciové pošli,
již velký byl; a na kurulská křesla
již vzati Sizii a Arrigucci.
Ó, jaké zřel jsem ty, již pro svou pýchu
110
jsou zkaženi! A Zlaté koule zdobou
Florence měla v činech všech svých velkých.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Tak činívali otcové těch lidí,
již vždy, když uprázdní se církev vaše,
se krmí, meškajíce v konsistoři.
115
Rod vzpupný, jenž se drakem žene za tím,
kdo prchá, kdo však ukáže mu zuby
neb měšec, před tím beránkem hned tichne,
již vzmáhal se, však z nepatrných lidí,
takže se mrzel Ubertin Donati,
120
když tchán jej chtěl s ním uvést v příbuzenství.
Již Caponsacco na Trh s Fiesole
byl dolů sestoupil, a již byl dobrým
měšťanem Giuda tak, jak Infangato.
Věc těžkou k víře povím, ač to pravda:
125
do malých hradeb vcházelo se branou,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
jež slula po rodině della Pera.
Každý, kdo účasten je v krásném erbu
barona velikého, jehož jméno
a slávu Tomášův den osvěžuje,
130
od něho rytířství měl s privilejí,
ačkoli s obecným se pojí lidem
dnes ten, jenž erb ten stuhou opasuje.
Již Gualterottský dům byl, Importunský;
a Borgo ještě klidnější by bylo,
135
sousedů nových kdyby prázdni byli.
Dům, z kterého svůj původ vzal váš nářek,
pro hněv, jenž zahubil vás, spravedlivý,
a skončil vaše spokojené žití,
byl ctěný, on i jeho pokrevenstvo.
140
Ó Buondelmonte, kterak zle ses vyhnul
pro cizí nabádání jeho sňatku!
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Mnohý by vesel byl, jenž teď jest truchliv,
kdyby Bůh býval dopřál tebe Emě,
tenkrát, kdy prvně do města jsi přišel!
145
Však slušelo se na ten zkomolený
kámen, jenž hlídá most, by Florencie
mu žertvu dala v koncích svého míru.
S těmito rody já a s řadou jiných
jsem viděl Florencii v takém klidu,
150
že neměla, proč plakati by měla.
S těmito rody viděl jsem tak slavný
a spravedlivý její lid, že nikdy
na žerdi lilie květ nebyl zvrácen,
ni rozštěpením učiněn byl rudý.“

3 — 14. Naše sklony: tíhnou zde často za dobry zdánlivými, nemají dosti rozhodnosti směrem k pravému dobru. — Nezkřivuje: kde touhy našeho srdce se neuchylují s pravé cesty. — Já jsem honosil se: že jsem potomkem tak slovutného muže. — Plášť jsi: jako plášť, jejž čas krátí (jenž se třepí), nepričiňují—li se lidé, aby čestnými skutky, jež jsou pravým šlechtictvím, ustavičně svou urozenost omlazovali. — „Vy“: Dante začíná nyní tomuto slovutnému předku vykati. Zvyk ten prý se začal v Římě v 3. stol. po Kr., ale pak se Římané (jeho — Říma — občanstvo) vrátili k tykání. — Se usmávši: té nenadálé zdvořilosti. — Jež zakašlala: dáma de Mallehault, o níž se v jednom zpracování románu o Lancelottovi píše, že zakašlala, když si všimla, že Lancellot políbil královnu Ginevru, a tím ji chtěla upozorniti, že zpozorovala její poklesek. Beatrice se, podle některých, usmála (snad dosti hlasitě) jakési Dantově ješitnosti v tomto případě.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

16 — 33. Otec: předek. — Víc než já: povznášíte mne tak, že se cítím větším nad sebe sám, nad to, jak bývám obyčejně. — Tolika ručeji: mám tolik příčin k veselosti. — Že se nerozpukne: radost může býti někdy tak veliká, že jí člověk nesnese. — Léta: kdy jste se narodil. — O ovčinci: o Florencii, jež má za patrona sv. Jana Křtitele. — Stolic: hodností, ve smyslu politickém. — Dnešní naší mluvou: mluvil dialektem florentským, který měl starší jazykový ráz.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

34 — 47. Ave: „Zdrávas“; ode dne zvěstování Panny Marie se oheň tento, totiž planeta Mars, vrátil 580-krát k svému Lvovi, totiž pod znamení Lva, aby pod jeho tlapou, pod ním, nabyl vždy nové síly (aby se vznítil v plamen). Podle Ptolemeova Almagestu uběhne Mars dráhu kolem Země za 686 dní a 96 setin, což znásobeno 580 a pak děleno trváním roku slunečního (podle Almagesta 365 dní, 5 hodin, 55 minut a 12 vteřin) dá 1090 let, 306 dní a 5 hodin. Byl by se tedy Cacciaguida narodil 25. ledna 1091. Tak Antonelli. — K svému Lvovi: k svému, protože mají stejnou povahu. — V místech: na sv. Jana Křtitele se konaly dostihy na koních, a sice od začátku západního konce města k východnímu, jeho šesti čtvrtmi (sestiery); dům Cacciaguidův se jezdci naskytl první v poslední městské čtvrti směrem na východ, která slula „U svatopetrské brány“. Blízko těch míst byl střed staré Florencie, a míti tam dům bylo znamení starého původu měšťanského. — Stačiž: snad se Cacciaguida (t. j. Dante jeho jménem) nechce šířiti o podrobnostech své rodiny, a ostatně již právě naznačil, že náležela k starým rodům. — Mezi Křtitelem a Martem: mezi křestním chrámem sv. Jana Křtitele a sochou Martovou na Starém mostě (přes Arno), což byly dva krajní body staré Florencie. Roku 1300 bylo 70.000 měšťanů a z nich 30.000 schopných zbraně; na začátku 11. stol. tedy 14.000 měšťanů a z nich 6.000 bojovníků.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

50 — 63. S Certaldem: s lidmi, přišlými z Certalda atd. Jsou to tři obce v kraji florentském, nepatrné za dob Cacciaguidových. — V Galuzzu a Trespianu: Galuzzo, obec asi tři (italské) míle na jih od Florencie, Trespiano, jiné místo, stejně daleko na sever. — Puch: patrně mravní. — Ze Signy: Signa a Aguglione, obě obce blízko Florencie. Troup z Agugliona je Baldo, jehož rodina přišla z řečené obce, a který po sobě zanechal špatnou pověst v politických a městských bězích tehdejší Florencie. Troupem ze Signy se míní Bonifazio z rodiny Mori Ubaldini, soudce, o němž starý dějepisec florentský (Dino Compagni) praví, že Černí ho vzali mezi sebe jen pro jeho špatnost. — Čachry: rozumí se tím všecko nepoctivé, zištné počínání v obecních záležitostech. — Lid: římská kurie. Naráží se na veliké zápasy papežství a císařství. Dante, se svými ideály o císaři, byl ovšem, alespoň v 2. polovici svého života, při něm. — Caesarovi: císaři. — Směňuje: narážka na rozkvétající peněžnictví a obchod. — Simifonti: zámek ve Val (údolí) d’ Elsa, který Florentští zbořili 1202; nejasno, na koho básník naráží. — Po žebrotě: Buti (v 14. stol.) myslí na drobného podomního obchodníka.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

64 — 82. Montemurlo: městečko s hradem hrabat Guidů mezi Pistojí a Pratem. Guidové, nemohouce se ubrániti Pistojským, prodali 1209 Montemurlo Florenčanům. — V plebánství: farnosti; mezi Pistojí a Lukkou. Cerchi přišli do Florencie v polovici 12. stol. a velmi se vzmohli. — Buondelmontští: stará rodina šlechtická, měla hrad Montebuoni ve Val (údolí) di Grieve. Florentští jim jej vzali 1135 a přinutili je, aby se usadili ve Florencii. Z té rodiny byl onen Buondelmonte, který zrušil své zasnoubení s jednou dívkou z rodiny Amidei, načež jej příbuzní dívčini zabili 1215, a tím vzniklo roztržení Florencie na ghibelliny a guelfy. A vším tím byli vinni, podle Danta, papežové! — Pokrm: hojnější nad potřebu. — Býk: veliké obce svou pýchou jsou nepokojné a vydávají se v nebezpečenství. Slepotou míní básník moc a sílu bez rozvážlivosti. Ale konec konců každý lid (i beránčí) je slepý. — Jeden meč: jeden muž, oddaný své obci, je někdy prospěšnější, než pět nespolehlivých (Buti). — Jestliže pozoruješ: chystá odpověď na otázku, kteří byli za dob Cacciaguidových nejpřednější občané. — Urbisaglia: staré město, nedaleko Maceraty (na jih od Ancony). Zbořil je Alarich v 5. stol. — Luni: město, té doby zašlé. Bývalo blízko ústí řeky Magry mezi Toskánou a Ligurií. — Chiusi: staré město etruské v jižní Toskáně. — Sinigaglia: na Jaderském moři, mezi Anconou a Rimini. — Rody: když zanikají města, tím spíše rody. — Nebe luny: svým otáčením a vlivem způsobuje mořský příliv a odliv.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

88 — 101. Ughi: Ughi, Greci, Catellini, Filippi, Ormanni a Alberichi, samé rodiny za dob Dantových a snad již dříve vyhaslé. — Ze Sannelly: della Sannella, dell’ Arca atd., rody starodávné a mocné ve 12. století, z nichž většina ještě trvala kolem r. 1300. — Nad branou: sv. Petra. Za Dantových dob měla tam domy rodina Cerchi, která je koupila od hrabat Guidů, a těm se ženitbou hraběte Guida Guerry IV. s Gualdradou (Peklo XVI, 37) dostaly od rodiny Ravignani. — Zpronevěrou: nad branou čnějí opevněné paláce rodiny Cerchi, přišlé z venkova a zbohatlé, která v létech 1300 — 1302 své soukromé záští s rodinou Donati vnesla do celé obce a způsobila roztržku guelfů na Bílé a Černé (Donati). V tom je jejich zpronevěra vzhledem k obci. — Bárce: obci. — Ravignanů rod: stará a slavná rodina; její hlavou za časů Cacciaguidovych byl Bellincion Berti (Ráj XV, 112), otec Gualdrady, o níž výše v poznámce. Z jejího manželství s Guidem Guerrou IV. pošlo několik synů, kteří dali vznik rozličným větvím hrabat Guidů. Guidem, který jest jmenován zde, se myslí Guido Guerra VI. — Kdožkoli: ty větve rodů Adimari a Donati, které vzešly ze dvou sester Gualdradiných, provdaných do oněch rodů, a které přijaly jméno Bellincione od jejich otce. — Dům della Pressa: úporní ghibellini. — Hrušku: na rukojeti meče. Pozlacení tu znamená rytířství. Za dob Cacciaguidových se Galigaiové honosili dvěma předky, pasovanými na rytířství od Karla Vel. a, pokud se týče, od Konráda II. (Philalethes). Byla to tedy stará rodina a bydlela ve čtvrti Svatopetrské brány.

103 — 119. Již velký: již za dob Cacciaguidovych vynikaly některé rodiny, jež dosud (kolem 1300) kvetou. — Sloupce z veveřiny: rodina Pigli, měla za znak pruh nebo sloupec šedivé veverčí kůže v červeném poli. — Sacchetti atd.: někteří guelfové, někteří ghibellini, většinou za dob básníkových politickými převraty upadlí. — Ti, již rdí se: Chiaramontesi, stará rodina. O příčině zardívání viz Očist. XII, 105 a poznámku k tomu místu. — Calfucciové: byli stejného původu s rodinou Donati a jinými, ale vyhynuli. — Kurulská křesla: nosítkové křeslo, sella curulis, bylo odznakem římského senátora a nejvyšších úředníků. Zde se míní, že členové jmenovaných rodin došli nejvyšších úřadů obce florentské, konsulství (ve 12. stol.). — Ó, jaké: snad se tu myslí rodina Uberti, příbuzní dívky, které nechal Buondelmonte, a kteří po jeho zabití byli náčelníky ghibellinů a později se musili naprosto vystěhovati z Florencie. Z nich byl Farinata, o němž viz Peklo X. — Zlaté koule: rodina Lamberti; měli za znak zlaté koule v modrém poli a pomáhali věrně obci ve všech jejích podnikáních pro rozšíření moci. — Tak: jako Lamberti činívali předkové těch, kteří nyní, když se uprázdní biskupství florentské, se usadí v biskupském paláci a mají se dobře. Byly to rodiny Visdomini a Tosinghi, které měly právo, spravovati statky biskupství po čas uprázdnění. — Rod vzpupný: Adimari, germánského původu. — Ubertin Donati: měl za ženu jednu dceru Bellinciona Bertiho, který chtěl provdati její sestru za jednoho Adimariho (a snad ji za něj provdal).

121 — 135. Již Caponsacco: Caponsacchi, přišlí z Fiesole, měli domy na Starém trhu, kde si postavili vysokou věž; měli mezi svými členy konsuly, 1215 se přidali ke ghibellinům a brzy zmizeli. — Dobrým měšťanem: se všemi právy a vážený. — Giuda: Giudi a Infangati, rodiny konsulské ve 12. stol., později ghibellinské. — Branou: městské poměry byly tak prosté, tak domácké, že jedna brána v starých hradbách slula po rodině, která u té brány měla domy. Jiní myslí, že Dante chce vyjádřiti veliké stáří rodiny della Pera (brána slula porta Peruzza). — Každý: veliký baron je Hugo, markrabí toskánský již před 961, potom 989 vévoda spoletský; zemř. 1001 na den sv. apoštola Tomáše a byl pochován v opatství florentském, jež vystavěl a kde každý rok na jeho památku se sloužily slavné zádušní služby boží. Mnoho Florenčanů (z pěti rodin) pasoval na rytíře a dal jim výsadu, aby směli užívati jeho znaku, totiž čtyř bílých pruhů kolmých v červeném poli. Tak alespoň Philalethes. — S obecným lidem: Giano della Bella, který čtyři hugonské pruhy ovinul zlatým pruhem. — Gualterottský dům: již kvetly rodiny Gualterotti a Importuni, které bydlely v Borgo Santi Apostoli, na pravém břehu Arna mezi dnešními mosty Ponte Vecchio a Ponte S. Trinita. — Nových sousedů: rodiny Buondelmontů, kteří se přistěhovali do Florencie 1135 a dali pak příčinu k rozštěpení Florencie na ghibelliny a guelfy.

136 — 154. Dům: rodina Amidei. — Pro hněv: že jeden Buondelmonte zrušil zasnoubení s dívkou z Amideů a vzal si jednu Donati. — Skončil: 1215. — Jeho sňatku: sňatku s dcerou toho rodu. Stalo se to přičiněním Gualdrady dei Donati, která svedla Buondelmonta, aby si vzal její dceru. — Emě: říčka ve Valdigrieve (údolí Grievy), odkud byli Buondelmontové, přítok říčky Grieve. Bylo by bývalo lépe, aby se byl Buondelmonte utopil v Emě, dříve než přišel do Florencie. Ale Buondelmonti se přistěhovali do Florencie 1135, a tento Buondelmonte byl zabit 1215; koho tedy se ta slova týkají? Snad vůbec rodiny Buondelmontů, nebo má pravdu Buti, že někteří z té rodiny teprve později přišli do Florencie. — Zkomolený kámen: zkomolená socha Martova před mostem Ponte Vecchio, u níž byl zabít Buondelmonte ráno na Hod boží velikonoční. — Slušelo se: proč? Snad je v tom ironie, míní Palmieri, protože Florentští měli jakousi pověru, že jisté změny na soše znamenají neblahé události; slušelo se poděkovati jí lidskou obětí za její prorokování. — Lilie květ: bílá lilie v červeném poli byla znakem Florencie. Vítězové převraceli někdy prapor poražených a táhli jej hlavou dolů po bojišti. — Rudý: když si ghibellini 1251 vzali starý znak florentský za znak své strany, guelfové si dali červenou lilii do bílého pole. Když později opanovali město, zůstal již takový znak znakem Florencie.