Božská komedie. Ráj

Básníkovi jsou ukázány duše některých velikých lidí, kteří bojovali pro náboženství. Potom jej Beatrice září svých očí vyzdvihuje do šestého nebe, Jupiterova, kde se zjevují duše těch, kteří na svetě milovali a konali spravedlnost. Množství světel se pojí v písmena, slova a konečně v podobu orla, jenž znamená spravedlnost císařství římského.

1 — 18. Zrcadlo: duše Cacciaguidova, kterou básník v předešlém zpěvu přirovnal k zrcadlu. — Samo: protože umlklo. — Ze svého slova: pojem myšlené věci v duši slove slovem vnitrním. Cacciaguida měl v sobě pojem toho, co byl řekl, Dante pak pojem toho, co slyšel. — Sladké: předpověď budoucí slávy; a snad tím vznikala jakási ješitnost. — Nedůvěru: že by to dovedla vyjádřiti. — Pro mysl: protože má mysl se nemůže pamětí vrátiti na sebe samu tak, jak by bylo potřebí, abych se jasně rozpomněl na to, co jsem viděl. Nesnadno lze zachovávati jasnou vzpomínku na věci, překonávající naši obyčejnou chápavost, nepřijde-li nějaké nové světlo oživiti v mysli vybledlý obraz (Palmieri). Vraceti se na sebe je úkon psychologické reflexe, jíž mysl vyhledává ideje, které měla jindy. — Věčná Rozkoš: svrchované Dobro, Bůh. Dante viděl v tváři Beatricině odraz krásy boží. Rozkoš věčná zářila do tváře Beatriciny přímo, do očí Dantových druhotným pohledem, t. j. odrazem.

28 — 48. Na pátém: v pátém nebi, Martově. Nebesa se tu přirovnávají ke stromu, jenž má život milosti od Boha, dává stále ovoce nových svatých a nikdy neztrácí listí, nebo svatí nikdy již nepřestanou býti v nebi. — Vší Muse: každému básníkovi. — Oheň rychlý: blesk. — Josue: uvedl lid izraelský do zaslíbené země. — Makkabejce: Juda Makkabejský vysvobodil Židy z poroby králů syrských v 2. stol. př. Kr. — Radování: jako bič nebo provázek rychle vytažený uvede v pohyb vlka (vlčka), tak veselí uvádělo v pohyb toto světlo. — Co Rolanda: jakožto Rolanda, paladina Karlova, který padl v bitvě proti Maurům u Ronceveaux r. 778. — Rinoard: Renouard a Vilém z Orange v Provenci, hrdinové středověkých básnických skládání francouzských. Též oni bojovali proti Maurům kolem 800. Renouard prý byl syn maurského krále, prodaný do Francie za otroka. — Bohumír: z Bouillonu, vůdce první křížové výpravy; zemřel jako král jerusalemský 1100. — Robert Guiscard: jeden ze synů Tankreda d’ Hauteville v Normandii. Přišel 1047 za svými bratry do jižní Italie, bojoval šťastně se Saracény a Řeky a proti Jindřichovi IV. hájil Řehoře VII. a svých držav v Apulii a Calabrii. Zemř. 1085.

57 — 68. Dřív i posléz: všecku krásu, která se na ní jevila již dříve, v nižších nebesích, i posledně, v nebi Martově. Octli se totiž zase výše, v nebi Jupiterově. — Zázrak: div krásy, Beatrice. — Jaká změna: jako rychle žena, která se zarděla, za chvíli zase je bílá, tak rychle se mé oči octly ze začervenalého světla Martova v bílém světle Jupiterově. — Umírněné: taková je podle Danta povaha této hvězdy — uprostřed mezi teplem Martovým a chladem Saturnovým.

71 — 93. Jiskření lásky: světla, v nichž jsou duše, planoucí láskou. — Naznačovat: sestavovati se v písmena, vyjadřující slova lidské mluvy. — V D: tri začáteční písmena slova Diligite — Milujte (spravedlnost). — Se hýbala: tančila. — Pegasejko: Muso; Musy sluly Pegasejkami, protože pečovaly o okřídleného koně básnického vzletu, Pegasa. Ale není zrejmo, kterou Musu tu básník vzývá. — Osvěť mne sebou: uděl mi svého světla. — Tvary: skupiny, jež tvořila ta světla. — Krátkých: snad chce říci „nedostatečných“. — Se zjevila: ta světla. — Části: uvědomoval jsem si písmena, slabiky, slova. — Diligite atd.: „Milujte spravedlnost vy, jenž soudíte zemi“ (Moudr. 1, 1).

102 — 117. Pošetilci: Lana (v 1. třetině 14. stol.) se zmiňuje o tomto otloukání polen a praví, že když vyletují jiskry, pošetilci říkají: Tolik beránků, tolik tisíc dukátů (si přeji) atd. — Ztamtud: s vršku písmene M. — Určilo jim: podle jejich větší nebo menší lásky ke spravedlnosti, když duše ty byly na zemi. — Orlí: orel zase je tu symbolem císařství, jež má pečovati o spravedlnost. — Odlišený oheň: světla, která se svou zlatovou barvou lišila od bílé barvy Jupiterovy. — Formou hnízdům: místo dosti temné. Snad mohutností je tu rozuměti pud, vložený od Boha do ptáků, který pak dává rozličnou formu hnízdům. — Blaženost druhá: druhé duše, které tvořily jako lilii na hlásce M, se pohnuly a doplnily podobu orla. M snad na orlu zůstalo, znamenajíc Monarchii (císařskou), politický ideál Dantův. — Gemm: drahých kamenů, t. j. duší. — Dílem: účinkem nebe Jupiterova.

118 — 136. Tvůj pohyb: krouživý pohyb nebe Jupiterova a vliv jeho fysický i mravní, jako druhých nebes, má původ v rozumu a vůli boží. — Dým: co překáží tvým účinkům a tím spravedlnosti. Je to lakota představených církve. — V chrámě: v církvi se provozuje, podle básníka (a za jeho doby), svatokupectví. — Dvorstvo: Ó svatí toho šestého nebe, na něž nyní, kdy píši, v duchu patřím! — Chléb: svátosti a služby boží, které se vyobcováními a interdikty věřícím odpírají. Básník zase upřilišuje, poněvadž někdy jsou tresty nutné. — Však ty: mluví k papeži a snad přímo k Janovi XXII. (1316 — 1334). — Píšeš: své vyobcovací nálezy a jině tresty jen, abys je pak za peníze rušil, škrtal. — Touhu: po Janu Křtiteli, jehož obraz byl na florentských dukátech. Krutý sarkasmus. Jan Křtitel žil na poušti a jeho smrt byla odměnou za tanec dcery Herodiadiny. — Rybáře: sv. Petra. Poněvadž Jan XXII. a jiní papežové odporovali rozličným záměrům císařů a ghibellinů, Dante v nich vidí jedinou skoro příčinu občanských a politických nepořádků. Zdali právem, je arci jiná otázka. Říci o papeži, a snad určitě o Janovi XXII., že pro peníze nedbá ani sv. Petra ani sv. Pavla, t. j. té autority, která od nich pochází, ani povinností, které ona ukládá, je zkrátka utrhání na cti, praví P. Palmieri, který pak dodává: Co se týče stránky umělecké, je těchto sedm posledních veršů tohoto zpěvu hrdým a velkolepým výpadem proti domnělému vinníku, výpadem, v němž každé slovo zraňuje.