Božská komedie. Ráj

K věnci dvanácti prvních bohoslovců se přidává, krouže a zpívaje, věnec jiných dvanácti. Mezi nimi je sv. Bonaventura, který vypravuje život sv. Dominika, želí úpadku františkánů a jmenuje jedenáct svých druhů.

5 — 16. Jiný: věnec (mlýn) světel jej obklíčil. — Musy, Sirény: smyšlené bytosti antické mythologie, jimž se připisovalo zvláštní umění zpěvní. — Ve flétnách: originál má tube, trouby, polnice. Myslí se tím blažení duchové. — Dva oblouky: dvě duhy. — Služebnici: Iridě (Iris), zosobnění duhy. — Těkavé: v originále vaga, což jiní vykládají „zamilovaná“. Je to nymfa Echo (Ozvěna), kterou Juno zbavila řeči a jen jí dovolila opakovati slova jiných. Pak pro neopětovanou lásku k Narcisovi se hořem ztrávila a byla proměněna ve skálu. — Činí: totiž ta dvojí duha připomíná slib boží, že již nepřijde potopa.

26 — 39. Po chuti: po libosti nebo vůli (člověka). — Po hvězdě: polární. — O druhém vůdci: sv. Dominikovi. — Pro nějž: aby se totiž vyjádřila jeho cena. — Boj: ku prospěchu Církve. — Kristovo vojsko: společnost věřících v Boha. — Zas vyzbrojiti: když Kristus založil církev, byli věřící opatřeni novými duchovními zbraněmi k boji proti ďáblu. Ale to stálo mnoho, všecku krev Kristovu. — Za praporem: křížem. — Zdlouha: váhavě, nejisté, t. j. nedůvěřujíc svým pastýřům, řídké, protože bylo málo pravých věřících a mnoho tajných bludařů rozličných jmen — valdských, albigenských a jiných. — Nevěstě: církvi.

46 — 78. V těch končinách: ve Španělsku, odkud vane západní vítr, Zefyr. — Vlny: zálivu Biskajského. — Pro běh dlouhý: jako unaveno svým během za nejdelších dnů červnových. — Každému člověku: snad proto, že Dante nevěděl o protinožcích. — Calaroga: nyní Calahorra, na pravém břehu horního Ebra ve Staré Kastilii, rodiště sv. Dominika (nar. se 1170). — Štítu: znaku království kastilského a leonského, který je rozdělen na čtyři pole tak, že na jedné straně je v horním poli zámek nebo hrad, v dolním lev (podléhá), na druhé straně je lev v horním poli (podmaňuje) a v dolním zámek. — Věštkou: zdálo se jí, že má v lůně psíka s hořící pochodní v hubě, kterou potom, když se narodil, zapálil svět. — U svatého zdroje: při krtu se duše zasnubuje s Bohem, ale protože křest je vyznáním víry, básník praví, že se zasnubuje s věrou, která nás pojí s Bohem. — Ziskem: „Víra co ti dá?“ táže se kněz při křtu křtěnce. A odpověď zní: „Život věčný.“ Dominik pak se zasvětil službě víry. — Žena: kmotra, jež odpovídala jménem dítěte na otázky křestitelovy, a tedy také na otázku „Chceš býti pokřtěn?“. Zdálo se jí, že dítě mělo na čele hvězdu, jako znamení, že Dominik a jeho žáci (dědicové) budou kázáním osvěcovati křesťanský lid. — Vyjádřením: slovným; názvem také. — Ztud: s nebe přišlo (snad rodičům) vnuknutí, aby ho nazvali Dominikem. — Přivlastňovací: Dominicus znamená Páně. Sv. Tomáš Aquinský praví (Summa, P. III, qu. 16, artic. 3): „To, co jakýmkoli způsobem náleží Pánu, sluje Páně (dominicum), jako vůle Páně nebo ruka Páně nebo umučení Páně“ (dominica voluntas, manus, passio). — Ku první radě: dobrovolné chudoby, ktorá se uvádí na prvním místě mezi evangelickými radami. — Bdícího: prý již jako hošík v noci slézal s postele a modlíval se. — Pro to: abych žil pokorně a kajícně.

79 — 105. Felix: Štastný. — Jana: Johanna, což vykládali jako „milost Páně“, a zde snad znamená osobu, jíž se dostalo zvláštní milosti. — Za Ostijským: je to Jindřich ze Susy, který zemřel 1271 jako kardinál-biskup ostijský a získal si velikou pověst svými výklady na Dekretály. — Tadeášem: Taddeo dei Pepoli, profesor římského práva v Bologni za časů básníkových. Jiní myslí, že to je Taddeo d’Alderotto, který 1260 založil v Bologni lékařskou fakultu a zanechal lékařské spisy velmi ceněné. — Manu: pravý pokrm duševní, t. j. theologii. — Po vinici: církve Kristovy. — Na stolci: papežském. — Kdys: že nyní není takový, není jeho vinou, nýbrž osoby nebo osob, jež drží ten stolec. A snad je to nový útok na Bonifáce VIII. — Rozdávat: nežádal, aby směl z příjmů, určených chudým nebo zbožným dílům, dávati jen polovici nebo třetinu a ostatek nechávati sobě. — Prázdné obročí: právo na první obročí, které se uprázdní. — Ne decimas: ne desátky, jež náleží chudým božím, t. j. nežádal o právo, smíti žádati pro sebe desátky, jež se mají obraceti na výživu chudých. — Símě: víru, z níž vyrostlo 24 těchto blažených, kteří tě zde obklopují. — S vůlí: pevnou; s horlivostí. — S úřadem: apoštolským: přijav od Apoštolské stolice tento úkol. — Vlčků: kteří stromům ubírají mízu. — Struhy: jsou to jeho následovníci, protože on sám je přirovnáván k bystřině.

106 — 120. Vozu: vozem zde sluší rozuměti nové řehole františkánů a dominikánů a jejich ctnostný život. Tak Scartazzini. — V poli: bojujíc proti kacířům, kteří zanítili v církvi, k níž původně náleželi, rozbroj. — Kolej: vyrytá železnou obručí toho kola, o němž právě sv. Bonaventura mluvil (o sv. Františkovi jakožto druhém kole), je nyní opuštěna, t. j. řád Františkův nezachovává náležitě řeholi. — Plíseň: básník přeskakuje k jinému obrazu. V sudě dobře uzavřeném se tvoří vinný kámen, jímž se víno zachovává dobré; je-li špatně ucpán, vzniká plíseň. — Se převrátila: snad se tu naráží na veliké spory mezi františkány o přísné nebo mírné zachovávání původní řehole. — Zpozoruje: tato družina brzy uvidí následky sporů nebo nezachovávání řehole. — Koukol: špatní františkáni. — Truhla: že je vyloučen z truhly, kam se ukládá pšenice. Dobří budou odděleni od nehodných.

121 — 145. Knize: řád se tu přirovnává ke knize. — Býval: jsem stále věrný řeholi. — Ne z Casale: tací ovšem nebudou ani z Casale ani z Acquasparty. Z Casale byl Ubertino, jenž vstoupil do řádu 1273 a příliš úžil písmo, t. j. řeholi, byl příliš přísný. Z Acquasparty byl Matteo, který se 1288 stal řádovým generálem a 1291 kardinálem, a vykládal řeholi spíše mírně (utíkal jí). — Bonaventury: duše sv. Bonaventury. Nar. se v Bagnorei u Viterba 1221, vstoupil mladý do řádu, studoval a pak učil v Paříži, 1257 byl zvolen generálem a byl jím až do 1273, r. 1274 byl jmenován kardinálem-biskupem v Albano, zemřel 1276 v Lyoně. Po sv. Tomáši nejslavnější theolog scholastický a „kníže mystiků“. Požívá názvu učitele církevního. — Časných věcí: sinistra cura, místo rozličně vykládané. Scartazzini upozorňuje, že Dante asi měl na mysli slova sv. Tomáše: Sapientia pertinet ad dexteram sicut et cetera spiritualia bona, temporale autem bonum ad sinistram. — Illuminát: z Rieti, františkán a druh sv. Františka na Východě. — Augustin: z Assisi, rovněž od r. 1210 františkán a pak provinciál v Terra di Lavoro. — Hugo: řeholní kanovník sv. Augustina u sv. Viktora v Paříži, nar. 1096, zemřel 1141, vynikající theolog a mystik, jehož si sv. Tomáš Aq. velmi vážil. — Petr Comestor: naroz. v Troyes na zač, 12. stol., byl 1164 kancléřem university pařížské, pak se uchýlil do kláštera sv. Viktora, kde zemřel 1179. Z jeho spisů proslula Historia scholastica, dějiny to Starého a Nového zákona. — Petr Španěl: Petrus Hispanus, vlastně Portugalec, naroz. na zač. 13. stol. v Lisabonu. V Sieně učil lékařství, byl osobním lékařem Řehoře X., pěstoval také filosofii, 1273 byl jmenován arcibiskupem v Braze (Braga) a kardinálem, 1276 zvolen papežem jakožto Jan XXI. Jeho Summulae logicales, obsahující 12 traktátů, byly 300 let dialektickou příručkou. — Nathan: prorok za časů krále Davida, kterému vytýkal jeho hřích (proti Uriášovi, jemuž vzal ženu a jejž dal zabíti). — Metropolit: arcibiskup (cařihradský), známý veliký církevní učitel sv. Jan Zlatoústý (Chrysostomus), zemřel 407. — Anselm: z Aosty, nar. 1033, benediktin, arcibiskup v Canterbury, zemřel 1109. Svými theologickými spisy si zasloužil názvu učitele církevního. — Donát: Aelius Donatus, římský gramatik ve 4. stol. Jeho mluvnice (Ars) byla dlouho učebnicí ve školách. Dante nazývá mluvnici první uměnou, protože jí náleží první a nejnižší místo mezi sedmi svobodnými uměními, která se dělí na Trivium (grammatica, rhetorica, dialectica) a Quadrivium (arithmetica, geometria, musica, astronomia). — Raban: Rabanus (Hrabanus) Maurus, opat fuldský v Německu, zemřel jako arcibiskup v Mohuči 856. Napsal mnoho výkladů sv. Písma. — Jáchym: nar. kolem 1130, zemřel 1202, z Celica v Kalabrii, cisterciák, založil později v lesích sillských v Kalabrii klášter Fiore, jehož byl opatem a v němž pěstoval přísnější život. Ve svých spisech předpovídal nebo spíše předvídal budoucí pohromy a hrozil jimi, vida neblahé zjevy v církvi své doby. Také proroctví nebo vidění jeho následovníků (joachimistů) mu byla připisována. — Závidět: originál má inveggiare, což vlastně znamená „záviděti“, ale musí se vykládati v dobrém smyslu, jako bychom někomu řekli: „Závidím vám takového syna.“ Jiní chtějí čísti inneggiar, opěvati, což by dávalo snadnější smysl. — Paladina: bohatýra víry. — Bratra Tómy: Tomáš Aquinský byl prohlášen za svatého teprve l323, tedy po smrti Dantově (1321). — Latinská: ozdobná. — Se mnou hnula: ke kolování a zpěvu.