Božská komedie. Ráj

Orel poučuje Danta, že světla, z nichž se skládá jeho oko, jsou duše šesti spravedlivých panovníků. Věda pak, že Dante žasne, že jsou mezi nimi dva pohané, Trajan a Rhipeus, vykládá mu, jak byli spaseni, a dotýká se hlubokého tajemství božího předurčení.

1 — 30. Světlo: slunce. — Ztráví: skončí. — V nichž se jedno stkvěje: sluneční, obrážené ve hvězdách podle domněnek té doby. — Světa znak: orel, znak světového císařství a císařů. — Úsměv: který se jeví světlem. — Myšlenky: byly jako dechem, vyluzujícím z těch duší (fléten) sladký hlas. — Šesté světlo: planetu Jupitera. — Vrchu: pramene kdesi na vrchu. — Na kytary krku: kde hrající má prsty. — Formu: své bytí, stává se tam určitým zvukem. — Vítr: vycházející vzduch. — Čekalo: básník si patrně přál zvěděti, kteří duchové tvoří ten obraz, a pak si to zapsal do srdce (vlastně do paměti).

31 — 72. Část: oko. — Nejvyšší: snad byly různé stupně těchto vladařů a oko tvořili nejvyšší z jednotlivých stupňů. — Za panenku: jakožto zřítelnice. — Zpěvákem: David, jenž složil (některé) žalmy a přenesl archu úmluvy z Gabaonu na Sion v Jerusalemě. — Jeho úradek: jeho svobodná vůle. — Stejně velká: jako zásluha. — Potěšil vdovu: císař Trajan, o němž viz Očist. X., 75 nn. — Poznává: protože podle legendy byl v pekle a sv. Řehoř Vel. jej vysvobodil. — Protivného: nešťastného v pekle. — Smrt pozadržel: král Ezechiáš si lítostivou modlitbou vyprosil prodloužení života (Is. 38). — Věčné soudy: se nemění, protože již od věčnosti bylo ustanoveno, že pro modlitbu se později stane to, co přirozeně by se mělo státi již dříve. — Ten po něm: Konstantin Vel., který přenesl císařské sídlo (s orlem a zákony) do Cařihradu (stal se Řekem). Střední věk se domníval, že to udělal k vůli papeži. — Zlo: je to táž myšlenka jako v Pekle XIX, že totiž Konstantin učinil papeže držitelem světského majetku a tak dal, nevěda arci, co z toho pojde, pastýřům církve podnět ke chtivosti statků časných, čímž je „svět zničen“. — Vilém: Vilém II., příjmím Dobrý, král sicilský, naroz. 1151, zemř. 1189. Benvenuto da Imola o něm praví, že náležel k nejlepším králům. Zachoval se latinský „pláč“ nad jeho smrtí. — Bedřicha a Karla: Karel je Karel II. z Anjou, a Bedřich je Bedřich II. Aragonský, o němž mluvil Orel v předešlém zpěvu. — Po vzhledu jasu: patrně bylo jeho světlo zvláště jasné. — Rhipeus: Virgil jej nazývá mužem nad jiné spravedlivým; více o něm nevíme. — Z oblasti: z tajemných úradků božích. — Dna: ale ani on neproniká až do hlubin těchto úradků.

76 — 92. Obraz otištění: jako noha zanechává otištěním nebo otiskem svou podobu v měkké hlíně, tak příčina vtiskuje jakousi svou podobu do svého účinku. Božská spravedlnost otiskla svou podobnost do autority císařství, tedy tato autorita jest jakýmsi otiskem, otištěním věčné libosti, t. j. vůle boží, která činí každou věc takovou, jakou právě jest. Orel, jakožto znak nebo obraz autority císařské, je tedy obrazem otisku nebo otištění boží vůle v této autoritě. — Jak se sklo má: jako sklem prosvítá barva světla, jež jím proniká, tak již mým vzezřením prosvítala má pochybnost, t. j. touha po jistém vysvětlení. — Nesnesla ona: ta má pochybnost. — Plesy záření: toho záření, jímž se duše obklopovaly. Těšilo je, že mohou básníka poučiti. — V divení: že pohané, jako Trajan a Rhipeus, jsou v nebi. — Věřeny: pro autoritu toho, kdo nám něco praví, ačkoli vnitřní důvod pravdivosti je nám skryt (nevidíme „kterak“ jsou pravdivy svou vnitřní pravdivostí). — Jako ten: tvůj duševní stav je podobný stavu člověka, který atd.; není to právě týž stav. — Podle jména: někdo ví na př., že jistá věc se jmenuje telefon, ale neví, k čemu je, nezná jeho sestavení, ani fysické zákony, které se při tom uplatňují a uvádějí ve službu. — Bytnost: co ta věc jest.

94 — 113. Regnum caelorum: slova Páně u sv. Mat. 11, 12: Království nebeské násilí trpí, a ti, kteří násilí činí, uchvacují je. — Násilí: živá naděje a vroucí láska donucují Boha, aby vzal do nebe duši, která má takové rozpoložení; při tom se ovšem předpokládá, že Bůh svým svobodným rozhodnutím se zavázal učiniti to, a také se rozumí, že ani naděje, ani láska nemohou býti bez víry. — Jak přemáhává člověk: jiného člověka, protože má nad ním jakési právo, třeba proti jeho vůli. — Chce být přemožena: Bůh se, jak řečeno výše, zavázal. — Přemožena přemáhá: splácí větší láskou a dává více, než bychom mohli žádati. — Pro první život: pro duši Trajanovu a Rhipeovu. — V nohy: v Krista. — Jeden z pekla: Trajan; v pekle již nelze litovati a milovati Boha. — Naděje mzdou: naděje, kterou měl sv. Řehoř Vel., když se modlil za duši Trajanovu, opíraje svou naději jen o boží dobrotu, z níž bere modlitba svou účinnost. Střední věk věřil, že Bůh v tomto jednom případě upustil od platnosti zákona, že kdo je zavržen, je zavržen na věky. — By se jeho vůle: aby mohl uvěřiti v Krista a pomocí jeho milosti litovati, milovati atd. — Krátce: druhý život Trajanův byl krátký.

118 — 130. A druhý: Rhipeus s pomocí milosti boží obracel svou vůli vždy jen k tomu, co poznával jakožto mravně dobré, Bůh pak, dávaje mu rozličná dobrá vnuknutí, kterých on poslouchal, konečně jej přivedl k víře v budoucího Vykupitele. — Ženy tři: Víra, Naděje a Láska (viz Očistec XXIX, 123). — Kořen: kořen nebo nejhlubší pramen předurčení k milosti a k věčné slávě je milosrdný a spravedlivý úradek boží, jehož důvod je skryt každému stvoření, protože žádné stvoření nechápe Boha (první příčinu).

136 — 146. Sladký: Těší nás chtíti to, co chce Bůh. — Naše dobré: naše blaženost se šlechtí, zdokonaluje, právě tím dobrem, totiž srovnáním naší vůle s vůlí boží. — Léku: lék záležel v tom, že se sluší spokojiti tím, že Bůh je spravedlivý a že nikomu neodpírá svou milost; ostatní je božím tajemstvím. — Ta dvě světla: Trajanovo a Rhipeovo.