Božská komedie. Ráj
Autor: Dante Alighieri
Digitalizátori: Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková
Po sv. Petrovi přichází z téhož věnce světel sv. Jakub apoštol a činí básníkovi tři otázky vzhledem k jeho naději. Beatrice sama odpoví, že Dante naději má, pak básník sám odpovídá správně na otázky, co naděje křesťanská jest a co jest jejím předmětem. Potom přichází sv. Jan Evangelista a proti jistým domněnkám ujišťuje básníka, že jeho tělo zůstalo na zemi.
Bude-li kdy, že posvátná má báseň,
k níž zem’ i nebe přiložily ruku,
takže jsem pro ni hubeněl let mnoho,
5
ten ovčinec, kde beránkem jsem spával,
nepřítel vlků, již s ním válku vedou,
tenkráte s jiným hlasem, s jiným rounem
co básník vrátím se a u pramene
křtu svého věnec na hlavu si vezmu;
10
neb u víru, jež činí duše známé
Bohu, já všel jsem tam, a potom pro ni
tak Petr zakroužil mi kolem čela.
Pak vůči nám se hnulo jedno světlo
z té sféry, odkud vyšla prvotina
15
Kristových náměstků, již tady nechal.
A moje paní plná veselosti
mi řekla: „Pohleď, pohleď; ejhle magnát,
pro nějž se dole chodí v Galicii.“
Jako když holub k holubovi slétne,
20
a toče se a vrkaje, druh druhu
náklonnost způsobem tím projevuje,
tak viděl jsem, jak bylo jedno velké
slovutné kníže druhým přivítáno,
s chválením pokrmu, jenž jí se svrchu.
25
Když však se radování dokonalo,
stanuli coram me ten i ten mlčky,
ohniví tak, že tvář mou přemáhali.
S úsměvem tudíž Beatrice řekla:
„Proslulý živote, jenž o hojnosti
30
zde této naší psal jsi basiliky,
dej naději znít ve výsosti této;
tyť víš, že tolikrát ji představuješ,
kolikrát Ježíš třem dal zřít víc jasu.“
„Pozdvihni hlavu a buď dobré mysli,
35
neb co sem ze světa jde smrtelného,
v paprscích našich musí uzrávati.“
To povzbuzení ze druhého ohně
mi přišlo, pročež zdvih’ jsem oči k horám,
jež přílišnou dřív sehnuly je tíhou.
40
„Protože z milosti své chce náš Císař,
bys před hodinkou smrti stanul vůči
hrabatům jeho v nejtajnější síni,
tak bys, zde toho dvora pravdu uzře,
naděj, jež dole dobrou lásku budí,
45
tím potom v sobě posílil i v jiných,
co ona jest, rci, a jak jejím kvítím
se krášlí mysl tvá a zkud ti přišla,“
tak druhé světlo mluvilo dál ještě.
A ona laskavá, jež vedla peří
50
mých křídel k letu tolik vysokému,
než já dal odvět, takto odvětila:
„Žádného syna církev bojující
s nadějí větší nemá, jakož psáno
v slunci, jež všecek šik náš ozařuje.
55
Proto mu dopuštěno, by směl přijít
z Egypta v Jerusalem, aby viděl,
dřív než mu bojování přetrženo.
Dvou druhých bodů, o nichž dotaz činíš,
ne pro vědění, nýbrž by nes’ zprávu,
60
jak velice se tato ctnost ti líbí,
nechávám jemu; nebudouť mu těžké
ni ke chloubě; a on dej o tom odvět,
a milost boží pomáhej mu při tom.“
Jak žák, jenž mistru vyhovuje hbitě
65
a ochotně v tom, s čím jest obeznámen,
by jeho výbornost se vyjevila,
„Naděje,“ řek’ jsem, „čekání jest jisté
budoucí slávy, kteréž milost boží
a zásluhy, jež předcházejí, plodí.
70
Od mnoha hvězd mi přichází to světlo;
však nejprvé je naronil v mé srdce
nejvyšší pěvec nejvyššího Vůdce.
,Doufejtež v tebe‘ ve svých chválách božích
on dí, ,ti, kteří znají jméno tvoje,‘
75
a kdo ho nezná, má-li víru moji?
Ty skrápěl jsi mne krůpějemi svými
pak v epištole, takže já jsem plný
a na jiné zas déšť váš prškou spouštím.“
Co tak jsem mluvil, uvnitř v živém klíně
80
požáru onoho se kmital záblesk
náhlý a častý jako když se blýská.
Pak dechl: „Láska, kterou ještě stále
ke ctnosti planu, jež mne provázela
až ku palmě a k vykročení z pole,
85
chce, abych znova dýchal tobě, který
v ní sobě libuješ a jest mi milo,
bys řek’, co naděje ti zaslibuje.“
A já mu: „Nová písma jako stará
cíl kladou, který mi to ukazuje,
90
duší, jež Bůh si přijal za přítelky.
Dí Isaiáš, že každá ve své zemi
kdys bude dvojím rouchem oblečena,
a jejich zem’ je tento život sladký.
A bratr tvůj víc mnohem rozvedené,
95
tam, kde se o bělostných řízách šíří,
řečené zjevení nám ukazuje.“
A nejprv, když jsem dokonal ta slova,
nad námi Sperent in te slyšet bylo,
čemuž vše plesná kola odvětila;
100
pak jedno světlo mezi nimi vzplálo
tolik, že Rak mít taký křišťál, zima
by měla měsíc o jednom dni jenom.
A jako vstanouc jde a jme se tančit
veselá panna, jen by prokázala
105
čest nevěstě, ne pro nějakou marnost,
tak uzřel jsem ten rozjasněný bleskot
přicházet ke dvěma, již kolovali,
jak slušelo se na jich lásku vroucí.
Tam ke zpěvu a k notě jich se přidal,
110
a paní má v nich pohledem svým tkvěla
jak nevěsta, jež nehne se a mlčí.
„Tento jest ten, jenž na prsou kdys ležel
našeho Pelikána; tento s kříže
k úřadu velikému byl jest zvolen.“
115
Tak paní moje; aniž proto více
od zření pozorného její zraky
potom než dříve hnula její slova.
Jak tomu jest, jenž zírá a se snaží
viděti slunce zatmívat se trochu,
120
jenž vidět chtě se nevidoucím stává,
tak mně se dělo při posledním ohni,
až řečeno mi: „Proč se oslepuješ,
chtě vidět věc, jež nemá tady místa?
Na zemi zemí jesti moje tělo
125
a s ostatními bude tam tak dlouho,
až s věčnou radou počet náš se srovná.
V klášteře blaženém jsou s dvojí řízou
jenom ta světla dvě, jež vystoupila,
a na váš svět ty přineseš tu zprávu.“
130
Na tato slova hárající kolo
se uklidnilo, a s ním směs ta sladká,
již vytvořoval trojího zvuk dechu,
tak jak, by oddech byl neb nebezpečí
se ušlo, vesla, jež dřív vodu bila,
135
vše spočinou, když píšťala se ozve.
Ó, kterak mocně pohnul jsem se v mysli,
když otočiv se, bych zřel Beatrici,
nic viděti jsem nemoh’, ačkolivěk
jsem blízko ní a ve světě byl šťastném!
1 — 15. Bude-li kdy: verše plné křesťanského stesku po rodném městě. — Ovčinec: Florencie. — Vlkům: jsou to političtí protivníci Dantovi, v nichž viděl škodu a snad zkázu Florencie. — S jiným hlasem: se slavnou pověstí. — S jiným rounem: ne jako beránek, spíše jako lev. — U pramene: v křestním chrámě sv. Jana Křtitele. Jak sladké a jak křesťanské to vzpomínky! — U víru: poněvadž při křtu se vlévá do duše božská ctnost víry, schopnost a ochota věřiti, co Bůh zjevil. — Známé Bohu: snad podle slov jedné homilie sv. Řehoře Vel., že „per fidem ab omnipotenti Deo cognoscimur“ — skrze víru nás Bůh všemohoucí poznává (jako své ovce). — Zakroužil: jak se vypravuje na konci předešlého zpěvu. — Sféry: z toho kola. — Prvotina: Petr, první náměstek Kristův. — Tady: na zemi, místo sebe.
17 — 48. Magnát: nahradil jsem tím slovo originálu „barone“. Je to sv. Jakub apoštol, bratr sv. Jana apoštola. K jeho hrobu v Compostelle v Galicii (v severn. Španělsku) se mnoho putovalo. — Pokrmu: Boha, jenž sytí blažeností ty, kteří jej vidí a mají a jeho požívají. — Coram me: přede mnou; latinský obrat. — Tvář mou: musil sklopiti hlavu (oči). — Psal jsi: omylem Dante mínil, že jedna z epištol katolických (určených totiž všem věřícím) pochází od tohoto Jakuba, kdežto jejím pisatelem je druhý Jakub apoštol (Mladší). Slova, na než básník naráží, jsou: „Všeliké dání výborné, a každý dar dokonalý shůry jest, sestupující od Otce světel,“ (Jak. 1, 17). — Basiliky: chrámu; zde nebe. — Dej naději znít: dej ji oslavovat. — Ježíš třem: Petrovi, Janovi a Jakubovi, jež někdy náš Spasitel brával soukromí, aby jim dal viděti více svých tajemství. Petr je obrazem víry, Jakub naděje, Jan lásky. — Uzrávati: docházeti dokonalosti. — Ze druhého ohně: od sv. Jakuba. — K horám: tak nazývá apoštoly pro jejich velikost, narážeje na slova žalmu 120.: „Pozdvihl jsem očí svých k horám, odkudž přijde mi pomoc.“ — Tíhou: svého jasu. — Hrabatům: svatým. — V nejtajnější síni: v Empyreu. — Tak bys: naděje, která budí dobrou, t. j. správnou lásku, je naděje, že budeme míti Boha. Této naději dává sílu velikost a jistota toho dobra, jehož máme dosíci. Když tedy Dante uzří pravdu ráje, vzpomínka na to bude posilňovati naději jeho i jiných. — Jak jejím kvítím: jak velká je tvá naděje. — Druhé světlo: sv. Jakub.
54 — 80. V slunci: v Bohu, jenž nás osvěcuje; v něm to můžeš čísti, viděti. — Proto: že má tak velikou naději. — Z Egypta: Egypt, kde Izraelští otročili, je symbolem pozemského vyhnanství, Jerusalem symbolem nebeské blaženosti. — Bojování: „Bojování jest život člověka na zemi,“ (Job, 7, 1). — Pro vědění: apoštol nehledá poučení, nýbrž ptá se proto, aby básník, až se vrátí, pověděl lidem, jak velmi se sv. Jakubovi ta ctnost (naděje) líbí. — Kteréž: čekání to v člověku vytváří milost boží a vědomí zásluh, s milostí boží získaných. Zásluhy ty předcházejí odměnu, věčnou blaženost. — Hvězd: míst Písma sv. — Nejvyšší pěvec: žalmista David, pěvec boží. — Doufejtež v tebe: žalm 9, 11. — Znají jméno tvé: vědí, co můžeš. — Ty: sv. Jakub. — Plný: naděje, a jí činím jiné účastné (vypravováním o své pouti). — Záblesk: znamení uspokojení apoštolova.
84 — 107. Ku palmě: k mučednictví a smrti. — Znova dýchal: mluvil. — Cíl: naší naděje; věčnou blaženost. — To: co je nám slíbeno. — Duší: závisí na slově „cíl“. — Isaiáš: jako zástupce Starého zákona (Is. 61, 7). — Dvojím rouchem: dvojí blažeností: duše a těla. — Bratr tvůj: sv. Jan apoštol, ve svém Zjevení 7, 9, to líčí obšírněji. — Sperent in te: Doufejtež v tebe; ž. 9, 11. — Rak: souhvězdí Raka vychází v prosinci a lednu, když slunce zapadá. Kdyby v souhvězdí Raka byla hvězda (krišťál) tak jasná, jako bylo toto světlo, byla by noc jasná jako den a to celý měsíc. — Nevěstě: při svatební hostině. — Ke dvěma: sv. Petrovi a sv. Jakubovi.
113 — 138. Pelikán: o ptáku pelikánovi bájili, že si zobákem otvírá prsa a svou krví krmí svá mláďata; tak se stal pelikán symbolem Ježíše Krista, který nás krmí svým tělem a svou krví ve svátosti oltářní. — K úřadu: náš Spasitel, vise na kříži, svěřil mu svou matku. Je to Jan, miláček Páně. — Aniž proto: mluvíc k Dantovi, stále při tom upírala oči na kolo tří apoštolů. — Nevidoucím: slunce ho oslepí. Trochu náleží k viděti. — Ohni: světle. Básník chtěl zvěděti, zdali v tom jasu lze viděti tělo, protože byly domněnky, že tento Jan odešel ze světa s duší i tělem. — Počet: vyvolených, který v úradku božím je od věčnosti ustanoven; pak bude poslední soud. — V klášteře: v nebi. V klášterech slul někdy vnitřní čtyřhranný dvůr s uměleckými loubími paradisus, ráj. — Světla dvě: Pán Ježíš a Panna Maria. — Hárající: plápolající. — Dechu: hlasu. — Nebezpečí: kdyby se veslovalo dále. — Ačkolivěk: tím bolestnější ta dočasná slepota.
O autorovi
Dante Alighieri
jeden z najvýznamnejších talianskych básnikov a spisovateľov. Je predstaviteľ renesančného humanizmu, svojimi názormi a dielami prispel aj k rozvoju…
