Božská komedie. Ráj

Dante spatřuje zářící bod, obraz to božství, a kolem něho rychle se točiti devatero soustředných ohnivých kruhů, tím rychleji, čím jsou bodu blíže a tedy menší. Beatrice vysvětluje, že je to devatero kůrů andělských, a vykládá jejich vztah k devateru nebeských sfér.

6 — 45. Ve zraku: než spatřil plamen sám nebo na něj pomyslil. — Nápěv: to, co se zpívá podle not. — V krásné oči: v Beatriciných očích jako v zrcadle něco spatřil. — Co jeví se: Palmieri myslí, že tím básník míní slávu boží, která se zastkvívá v nebesích a zvláště v tomto. — Kruh: pohyb. — Ztud: se země. — Postavena: k němu přirovnána, postavena blízko něho. V podobě tohoto bodu se ukazuje básníkovi Bůh; bod pak znamená nejdokonalejší jednoduchost boží bytnosti. — Kolo: jaké se jevívá okolo slunce nebo měsíce, a záleží v parách, v nichž se paprsky sluneční nebo měsíční lámou, malují to kolo na parách, které tedy to kolo nesou. — Jsa vzdálen: snad tolik, kolik takové kolo od měsíce. — Pohyb: prvního pohyblivého nebe. Tyto ohnivé kruhy jsou kůry andělské. — Junonina: duha, kdyby utvořila celý kruh. — Tak osmý: následoval. — Jednotky: devítka je v tomto případě od jednotky nejdále; tedy devátý kruh byl nejpomalejší. — Čiřejší: čistější, prázdnější všeho přimísení. — Pravdy: Bůh je pravda, a tento andělský kůr je dokonalejším obrazem Boha. — Péčí: zvěděti, co to jest. — Lásku: k Bohu, která jej pudí k Bohu, aby ho se všech stran (mluvíme-li po lidsku) víc a více poznávali, víc a více ho požívali.

46 — 78. A já jí: Dante ví, že pohyb nebes pochází od andělů, a myslí, že nebesa a kůry andělské si musí nějak odpovídati; ale nebe, které je od středu, od země, nejdále, je nejdokonalejší a nejrychlejší, kdežto zde kůr nejdokonalejší a nejrychlejší je středu kroužení, onomu Bodu, nejbližší. Čím to jest? — Při těch kruzích: andělských. — V čitelném světě: v tom, který lze poznávati smysly (země a nebesa), kdežto andělé a Bůh, vůbec duchové, jsou svět rozumový. — Obrátky: kroužení nebes je tím rychlejší a nebesa tím dokonalejší, čím dále od středu. — Touha: po pravdě. — Vzorec: kruhy andělské, jež byly vzorcem devíti nebesům. — Uzel: otázku; nikdo se nepokusil rozluštiti tuto záhadu, a proto je ten „uzel“ tak zatvrdlý; nikdo ho neuvolnil. — Tělesné: nebesa jsou menší nebo větší podle mohutnosti, podle činné síly, která rozestírá svůj vliv po všech jejich částech. — Dobrota: dobrost, výbornost nebo dokonalost činitelova; je-li větší, má za následek větší blaho, t. j. větší dobro, větší dokonalost ve svém účinku. — Větší tělo: větší těleso pojme v sebe větší sílu, ale musí míti všecky své části stejně dokonalé, aby bylo celé a dokonale uzpůsobené k přijímání takové síly. — Zde toto: první pohyblivé nebe, jsouc největší, a tedy způsobilé přijímati největší blaho, nejvíce dobrého vlivu, musí je přijímati od činitele, který je nejdokonalejší, tedy od toho kůru, který má nejdokonalejší poznání Boha a tudíž i nejdokonalejší lásku k němu, t. j. od serafínů. — Opášeš: jako se měrou obtáčí kmen stromu, jehož tlouštku chceme měřiti. Jestliže svou míru, svůj soud o „více a méně“, přiložíš na mohutnost a sílu, ne na viditelné vzezření těchto andělských, kolujících podstat, uvidíš, že co do mohutnosti své působivosti si odpovídají s devaterem nebes, že totiž první kůr, který je nejdokonalejší v poznání a milování Boha, působí na největší nebe atd. Vzezření, vzhled tu klame. — Mysli: andělské, která na to které nebe působí. Mysl v čísle jednotném místo množného.

80 — 105. Boreáš: severní vítr, dýchá z pravé tváře (podle Casiniho) méně ostře. — Kola: kroužící kůry andělské. — Sledovala: požáru, t. j. jiskření těch kol následovala každá, tím sršením vzniklá jiskra (která byla množství andělů), a rozletovala se v jiné jiskry. — Zdvojování šachů: známá anekdota, že vynálezce šachů žádal na perském králi za odměnu, aby mu dal na první čtverec šachovnice zrno pšenice, na druhý dvakrát tolik, na třetí dvakrát tolik co na druhý atd. Král uviděl, že nemá ve své říši tolik pšenice. Převeliké množství andělů vyjadřuje určitým číslem (za neurčité) Písmo sv.: „Tisícové tisíců sloužili jemu, a deset tisíckrát sto tisíců stálo před ním,“ (Dan. 7, 11). — V místě: na stupni dokonalosti a slávy, který na věky je ustanoven rozličným kůrům. — Pout svých: poznání a láska, na poznání založená, poutají anděly k Bohu. — By podobali se: majíce více poznání a lásky, více se snaží k Bohu se přiblížiti, t. j. jemu se připodobniti. To, že jim Dante dává kroužiti v jisté vzdálenosti od bodu, znamená, že vždycky trvá přirozená nepodobnost mezi duchem stvořeným a nestvořeným. — A mohou tak: jak dokonale poznávají Boha; v poznávajícím jest jakási podoba, jakýsi obraz, toho, co poznává, a právě tato podoba zprostředkovává poznání; čím lepší poznání Boha, tím podobnější stává se mu ten, který jej poznává tak, jak jest. — Trůny boží tváře: boží velebnosti. — A proto: první trojkůr (serafínů, cherubínů a trůnů) obsahuje anděly, kteří jsou přímo spojeni s Bohem a od něho přímo, bez prostředkování jiných, puzeni v pohyb; protože pak na trůnech jakoby Bůh seděl ve své soudící slávě, právem se počítají k prvnímu trojkůru.

108 — 126. V pravdu: v Boha, pravdu samu; v něm náš rozum vidí, t. j. poznává, kolik může viděti a kolik si může přáti viděti. — Blaženým býti: blaženost; jejím základem je poznání Boha v něm samém tak jak jest; z poznání pak vzniká láska, neboť nemůžeme milovati, co neznáme. Poznání nebo vidění Boha je tím dokonalejší, čím více zásluh člověk si získal; ale zásluhy jsou výsledkem milosti boží a dobré vůle lidské, nebo nadpřirozené dobré vůle, která je takovou z milosti boží, jež vyvyšuje člověka k řádu nadpřirozenému, božskému, a tak jej činí schopným, zasloužiti si blaženost nadpřirozenou, na niž žádná bytost stvořená nemá práva ani by jí ve svém jenom přirozeném stavu nebyla schopna požívati (asi jako zrak náš nemůže požívati vší krásy oblohy, není-li k tomu uschopněn teleskopem; přirovnání arci pokulhává). — Tak stupeň: většímu stupni zásluh odpovídá vyšší stupeň slávy, při lidech i při andělech. — Takto pučí: jak vidíš; přirovnává anděly květům a nebe věčnému jaru. — Noční Skopec: znamení Skopce se ukazuje na noční obloze na podzim, kdy listí opadává atd. — Veselí řádech: kůrech. — Trojím: co do počtu kůrů. Trojkůrem tu jest mysliti to, čemu theologové říkají hierarchie (andělská). — Bohyň: jméno to se tu přikládá spořádanému množství andělů, snad pro jejich podobnost Bohu nebo že od Boha pochází jejich síla. — Poslední: kůr nebo kruh, náleží andělům, plesají v něm andělé.

127 — 139. Vzhůru: k Bohu, sytíce se pohlížením, t. j. poznáváním; dolů podmaňují, t. j. vyšší kůry působí na nižší svými vlivy, osvěcujíce je a zaněcujíce láskou, takže všecky kůry jsou přitahovány k Bohu, a každý k němu přitahuje ten kůr, který je pod ním, poslední pak kůr, andělský, přitahuje k Bohu lidi. — Touhou: poznání věcí božských více než rozumovou bystrostí se dochází mravním rozpoložením, a to z velké části záleží ve zbožné a pokorné touze po pravdě a po Bohu. Dionysiem se tu myslí Dionysius Areopagita, jemuž, jak již dříve bylo řečeno, se neprávem mimo jiné spisy připisovala kniha De caelesti hierarchia, v níž se mnoho vykládá o andělích. — Jako já: Tedy správně, neboť Beatrice je v nebi, tedy to vidí. — Řehoř: sv. Řehoř Veliký, papež 590 — 604. — Usmál: Dante upřímně věřil autoritě domnělého Dionysia Areopagity; důvod je v následujících verších. — Kdo ji zřel: sv. Pavel apoštol, „který byl vytržen vzhůru do třetího nebe“ a který ovšem pravého Dionysia Areopagitu v Athénách poznal.