Božská komedie. Ráj

Dante se ocitá v nebi měsíčném, a Beatrice mu vysvětluje pravou příčinu měsíčních skvrn, ukázavši dříve nesprávnost některých domněnek o tom.

1 — 18. V malém člunku: neopatřeni obzvláštním věděním. — Oceán: látka příliš obtížná filosoficky a theologicky, o níž bude Ráj často pojednávati. — Nikdo neplul: básnickým způsobem. — Apollo mne vede: jako kormidelník. — Vozy: Velký a Malý vůz. Musy mi ukazují polárku, podle níž bych řídil svou plavbu. — Po andělském chlebě: po vědě a znalosti božských tajemství. — Těch slavných sbor: Argonautů, kteří se vypravili po moři do Kolchidy pro zlaté rouno. Žasli, když spatřili svého druha Jasona orati s býky, kterým sršel z nozder oheň, a zasívati zuby zabitého draka.

20 — 30. Po říši Bohu podobné: po nebi, které činí své obyvatele podobné Bohu. — Jako nebe: první pohyblivé nebe, jež je nejrychlejší. — S ořechu: kotoučku na kuši, za nějž se zachytla tětiva a nad nějž se položil šíp. Převrácený pořádek. — Konání: myšlenky jsou úkonem mysli. — S první hvězdou: jsou v nebi měsíčném nebo snad v samém měsíci.

38 — 45. Jak jeden rozměr: jak mohou býti dvě těla zároveň v témž místě. Přání, pochopiti to, by v nás mělo rozněcovati přání, viděti v nebi bytnost (lat. essentia) boží, v níž uvidíme, jak se druhá božská osoba spojila v Kristu s naší lidskou přirozeností. — Tam zřít se bude: v nebi tajemství, jež teď věříme, budeme znáti bez dokazování s takovou evidencí (samozřejmostí), jako nyní bez důkazů věříme v zásadu protiřečnosti, že totiž není možno, aby táž věc po jedné a téže stránce zároveň byla i nebyla.

49 — 60. Znamení ta tmavá: skvrny na měsíci, o nichž v Italii říkali, že to je Kain s otýpkou roští. — Klíč smyslu: kde poznání smyslové nepomáhá. — Rozum: rozum málo pořídí, když se spoléháme jen na to, co poznávají naše smysly. — Různým zdá se: světlým nebo tmavým. Dante míní (ne skutečně, nýbrž předkládaje jako svou domněnku to, co někteří myslili), že některé vrstvy v měsíci jsou hustější, jiné řidší. Hustější odrážejí sluneční světlo a tím se nám jeví světlými; řidší je propouštějí a jsou tedy tmavější.

64 — 78. Osmá sféra: nebe hvězd stálých, jež se od sebe liší velikostí i jasností. — By řídkem to: Beatrice chce říci (podle názorů oné doby), že hvězdy mají rozličnou sílu a rozličnou působnost. Ale ta rozličnost nemůže pocházeti od řídkosti nebo hustoty, neboť řídkost a hustota nemění přirozenosti věci (vzduch hustý nebo řídký stále je vzduchem). To, co věc činí právě touto věcí, sluje jejím formálním principem nebo podstatnou formou. Formální princip dává věci určitou přirozenost nebo povahu a z ní vycházející síly a činnost. Kde tedy různá síla a působnost, jako při hvězdách, sluší předpokládati různé formální principy. Kdyby rozličnost světelnosti a působnosti hvězd pocházela jen od řídkosti nebo hustoty, měly by všecky hvězdy stejnou přirozenost (leč že by hmota [masa] jedněch byla řidší než druhých), a tedy týž a jediný formální princip a z něho pocházející stejnou sílu (sílu totiž stejné povahy), uplatňující se v jedněch hvězdách více, v jiných méně. Jinými slovy: řídkost a hustota působí toliko různost nahodilou (accidentální) při věci téže přirozenosti, nikoli podstatnou (substantiální) mezi přirozeností a přirozeností; tuto způsobuje různý formální princip. Kde tedy různá přirozenost, tam různé formální pricipy. Různost působivosti hvězd předpokládá různost jejich přirozenosti a tedy různost formálních principů. — Tak své látky prázdna: tak řídká, jak ty se domníváš. — Rozvrstvuje: jako v některých tělech se střídají vrstvy tlusté a hubené (libové). „Hubené a tlusté“ zde znamená tolik jako hubenost a tlouštka. Listy: vrstvy.

80 — 101. Když zatmění je: když se měsíc octne mezi zemí a sluncem. — Zruším-li i druhé: ukáži-li, že ani rozličné rozvrstvení měsíce není příčinou skvrn. — Jeho opak: pod řídkou vrstvou musí býti hustá, od níž se sluneční paprsky odrážejí. — Sklem: zrcadlovým, pod nímž je olovo (amalgama). — Dál vzadu: vlastně hlouběji, od husté vrstvy, jež je pod řídkou. — Zkušenost: bývá zdrojem našich poznatků, z nichž pak vznikají umění a přírodní vědy. — Tvé oči najde: na sebe upoutá. — Vzněcovalo: v nich se odráželo a zastkvívalo.

103 — 111. Velikostí: obraz světla ve vzdálenějším zrcadle se zdá sice menší, ale je stejně jasný jako v zrcadlech bližších. — Podklad sněhu: země. Tak já tvůj rozum zbavila bludných názorů. — Míhati: velmi jasné světlo se zdá třásti, teteliti.

112 — 121. Vnitř nebe: v nebi nepohyblivém, v Empyreu, se točí první nebe pohyblivé, které řídí pohyb ostatních nebes a od něhož všecko, co je v něm obsaženo, má své bytí, t. j. snad trvání nebo způsob svého bytí. Z Empyrea přichází jistá síla do prvního pohyblivého nebe, z tohoto přichází do nebe hvězdného, jež má tolik vidů (hvězd) a jež přijatou sílu rozděluje mezi tyto své rozličné hvězdy (bytnosti), a podobně sestupuje tato síla níž a níže až do nebe měsíčného. Ale tuto sílu, jako také pohyb dodávají nebesům Mysli (inteligence), nespojené s hmotou, neboli andělové rozličné dokonalosti. Síla tedy, kterou to které nebe má, je vlastně síla (mohutnost) anděla, jenž nebe to hýbe a do něho vtiskuje svou sílu. Síla ta, jsouc jedna, jako anděl, jehož se týče, jest jeden, rozděluje se rozmanitě po nebi, které ji přijímá, jako síla lidské duše se rozděluje po rozmanitých ústrojích, kdežto duše zůstává sama v sobě jedna. — Ostatní kruhy: nebesa. — Rozdíly: své rozličné hvězdy a síly, pořádají tak, aby docházely svého účelu a byly semenem, t. j. zdrojem nebo příčinou svých účinků. — Ústroje: orgány, jednotlivá pohyblivá nebesa.

126 — 138. Brodem jíti: dodělávati se pravdy. — Kladiva um: pohyby kladiva, jimiž vzniká dílo. — A nebe: hvězdnaté, osmé. — Obraz: účinek je jakýmsi obrazem své příčiny. Nebe, v něž určitý činitel (anděl) působí, přijímá v sebe jeho podobnost a stává se pak jeho pečetí, vtiskujíc (svými vlivy) do světského vosku jakousi podobnost oné Mysli. — V prachu vašem: ve vašem těle. — Rozumová síla: Mysl andělská, anděl určitý. — Na své jednotě: zůstávajíc sama v sobě jedna.

140 — 148. Rozličná síla: rozličných andělů. — S tělesem vzácným: s nebem, jež oživuje, t. j. dává mu pohyb a působivost. — S nímž váže se: Dante nechce říci, že se anděl pojí s nebem jako dušem s tělem, protože z duše a těla vzniká jedna přirozenost, kdežto anděl a nebe jsou dvě různé přirozenosti. Ale je tu jen cosi podobného: jako od duše bere tělo pohyb, tak nebesa od andělů. — Pro přirozenost radostnou: pro anděla, jenž je blažený. Jako člověku z očí svítí vnitřní radost, tak z hvězdy svítí blaženost oněch bytostí, jejichž síla je hvězdám udělena. Takto tedy větší nebo menší blaženost (dobrost) nebeských Myslí je formálním principem větší nebo menší světlosti nebeských těl. Slovo „formální princip“ zde má širší smysl, ne jako to, co s hmotou tvoří určitou věc, dávajíc jí určitou přirozenost, nýbrž jako to, co je původem nebo příčinou určitých zjevů nebeských těles, ačkoli s nimi není spojeno v jednu přirozenost.