Božská komedie. Ráj

Zjev andělského plesání ponenáhlu se ztratí, a básník, spatřiv Beatrici nevýslovně krásnější, vystoupí s ní do Empyrea. Tam obdrží novou schopnost vidění a spatří skvoucí řeku, z níž vyletují jiskry do květů na březích a zase se vracejí. Když se jí dotkne očima, řeka se mu promění v jezero, a kolem něho básník vidí na amfiteatrálně rozložených stupních, jež se podobají obrovské růži, shromáždění všech spasených.

1 — 39. Snad v dálce: podobenstvím, které se tu rozvíjí, chce básník říci, že jako před východem slunce nám hasnou hvězdy, tak ponenahlu mu zmizelo s očí to, nač se dosud díval, t. j. devět andělských kroužení okolo Bodu. Podle Danta měl obvod země 20420 italských mil, takže slunce by za hodinu uběhlo 850 mil a když by bylo na obzoru, bylo by vzdáleno 5100 mil. Kdyby bylo vzdáleno 5950 mil (snad 6000 mil), chyběla by hodina do východu slunce. A o tom čase zde mluví Dante: ještě v dálce snad 6000 mil jest od nás (Italů) hodina šestá (podle starého počítání), t. j. poledne, hodina nejteplejší, která proto praží, ovšem ještě v oné dálce, a tento svět, t. j. země, vrhá na západ svůj stín skoro vodorovně (na rovné lože), skoro, protože slunce teprve za hodinu bude na obzoru, a stín země teprve tenkrát bude vodorovný vzhledem k místu, kde se čeká na východ slunce. V ten čas prostřední části nebe, našim očím hluboké, začínají se jasniti, takže některá hvězda nám zde dole hasne (ztrácí vid až na dno toto); když pak se blíží dennice (aurora, svítání, služebnice slunce), hasne hvězda po hvězdě (vid po vidu), až do nejkrásnější (snad Venuše). — Přemoh’: takže zrak básníkův nemohl snésti jeho jasnosti. — Zdaje se: bod ten se zdá uzavřen, omezen oněmi andělskými kruhy, ale vpravdě on sám svou mocí a nesmírností je omezuje a v sobě zavírá. — Komik: básník komický nebo tragický. — Jako slunce: jako slunce nejslabší zrak zbavuje té schopnosti, kterou ještě má k vidění, tak pohled na Beatrici v pouhé vzpomínce bere mysli básníkově všecku schopnost, představiti si tu krásu, a mysl jeho jako omdlévá. — Nepřerváno: vždycky jsem dovedl nějak vyjádřiti její krásu. — Však teď: musím přestati ješte dále básniti o její krásy, jako každý umělec přestane, když dojde vrcholu dokonalosti, na který může své dílo dovésti. — Hlasu: lepšímu básníkovi. — Trouba: symbol výpravného básnictví. — Látku: líčení ráje. — Vůdce: průvodce. — Z největšího: z prvního pohyblivého nebe. — Pouhé světlo: a to světlo rozumové; jsme tedy v oblasti věcí naprosto duchovních. Toto rozumové světlo jest vlastnost (mluvíme-li po lidsku, neboť to, co při Bohu nazýváme vlastností, jest on sám) mysli nekonečné, božské, a liší se od světla slávy, jež uschopňuje lidskou (i andělskou) mysl viděti Boha a jež z onoho světla rozumového vychází jako ze svého pramene. Světlo rozumové, jež plodí poznání a samo je poznáním, má v zápětí lásku poznaného dobra, a láska ta působí radost, ples. Zde se mluví o rozumovém světle plném lásky, a láska ta je láska k pravému dobru a je plna plesu takového, že převyšuje všecku sladkost. Všecko to se zřejmě týká světla a lásky a veselí mysli boží.

43 — 63. Dvorstvo: anděly a svaté. — V podobách: v tělesné podobě, a to právě té, jakou budou míti po vzkříšení mrtvých při posledním soudu (poslední spravedlnosti). — Blesk: zde snad to znamená náhlé prudké světlo vůbec, jež oslní oči tak, že nevnímají ani předmětů nejsvětlejších. — Rouškou: jas ten svou oslnivostí jakoby mu byl zakryl oči. — Láska: Bůh, který činí nebešťany naprosto spokojenými. — S takým pozdravením: v originále salute (spása), což Palmieri vykládá jako spasitelnou milost, která duši (svíci) připravuje na požívání blaženosti (spásy věčné) viděním Boha. — Pro svůj plamen: K vidění a milování Boha; svůj se vztahuje na Boha, ale mohlo by se vztahovati též na svíci (duši), která bude hořeti plamenem lásky boží, bude to tedy její plamen. — Zrakem: novou zrakovou silou, takže jsem mohl snésti světlo sebe jasnější. Spojují se zde asi pojmy zraku rozumového i zraku smyslového. — Skvoucí se jasy: teklo, lesknouc se. — Divným jasem: jarním kvítím.

64 — 88. Z toku: toho světla. — Rubín: zasazený do zlata; rubínem byly ty jiskry. — Dme se: čím je horoucnější. — Slunce: Beatrice. — Topazy: jiskry, jež dříve přirovnal k rubínům. — Nástinnými: nastiňují, naznačují pravdu a jsou jako přípravným úvodem ke skutečnosti, kterou spatříš. — Trpké: nejsou samy sebou nezpůsobilé k pochopení jako nezralé (a tedy trpké) ovoce je nezpůsobilé k jídlu. — Pyšné: povznešené, bystré. — Kvapil: protože mu Beatrice před chvílí řekla, že musí z této vody píti. — Zrcadla: oko je jako zrcadlem věci, na níž hledí. — Okap: řasy očních víček; překládám doslova. Jak se mé řasy potopily do té světelné řeky, řeka sama z dlouhého toku se proměnila jako v kulaté jezero.

97 — 117. Jase boží: světlo, do něhož potopil oči a jež mu dalo schopnost viděti slávu andělů a svatých; je to „světlo slávy“ (lumen gloriae), milost, která činí duši (ducha) schopnou viděti Boha a zároveň již jej činí duši viditelným, poznaným v jeho bytnosti, více nebo méně dokonale. — Skrz nějž: jenž jsi mi dal viděti ten triumf. — Světlo je: světlo slávy. — Pokoj: dokonalý, blaženost. — Obvod: toho světla, rozteklého do kulata, je tak veliký, že je o mnoho vetší než obvod slunce. Básník nám líčí světlo slávy, věc naprosto duchovní a rozumovou, těmito obrazy smyslovými. — Vid jeho: jeho vzezření, jeho zjev, všechen jeho jas. — Z paprsku: jenž vychází z Boha a odráží se, dopadaje na stranu prvního pohyblivého nebe odvrácenou od země; a z toho paprsku první pohyblivé nebe bere život (pohyb) a mocnost, sílu, jíž působí na nižší nebesa. — V pat svých: ve vodě, která je nebo teče na jeho úpatí. — Stupních: umístěných kolem onoho kulatého světla výš a výše jako amfiteátr. — Cokoli z nás: všechny duše, které se z tohoto světa vrátily k Bohu, jenž je stvořil. — Zaujímá: obkličuje. — V nejkrajnějších: na stupních nejvzdálenějších od světla.

120 — 148. Jakost i kolikost: viděl krásu a slávu jednoho každého a viděl všecky a každého. — Blízkost: přirozený zákon žádá jistou vzdálenost (nebo blízkost) předmětu, aby byl viděn, takže velkou dálkou se oku tratí: tento fysický zákon je toliko měrou toho, co dovedou druhotné příčiny ve svých mezích; kde však Bůh působí přímo, neužívaje druhotných příčin, které jsou prostřednicemi mezi ním a účinkem, tam takové meze mizejí a může se tolik, kolik Bůh chce, aby se mohlo. — Ve žlutý prostředek: do světelného kola, kolem něhož jsou svatí rozsazeni. — Jaro: ono jaro nebeské, věčné a plné krásy. — S tváří: týká se Danta (mne), ne Beatrice. — Říz bílých: sv. Jan apoštol viděl ve svém Zjevení svaté v bílých rouších. — Město: připomíná slova hymnu: „Caelestis urbs Jerusalem“ — „Nebeské město Jerusaleme, blažené míru vidění,“ atd. — Málo lidu: se sem čeká. — Pro korunu: za příčinou koruny. — Na večeři: biblické rčení „Blahoslavení, kteříž k večeři svatby Beránkovy povoláni jsou,“ (Zjev. 19, 9). — Jindřicha: Jindřich VII. Lucemburský, byl zvolen za císaře 1309 a zemř. v Buonconvento u Pisy 24. srpna 1313. Vidění Dantovo je v roce 1300, a o Ráji pracoval kolem 1320. — Schopna: nápravy; není ještě k tomu způsobilá. — Udělala: učarovala, pomátla vám mysl. — Boží soudní dvůr: církev. — Představeného: Klimenta V., jenž podle Dante se navenek tvářil, jakoby Jindřicha podporoval, ale tajně pracoval proti němu; proto s ním nešel jednou (touž) cestou, jinou šel veřejně, jinou tajně. — Maličko: Kliment V. zemřel 20. dubna 1314, tedy brzy po Jindřichovi. — Kde Šimon: mezi ty, kteří hřešili svatokupectvím, simonií. — Podle svých zásluh: může se týkati jak Šimona tak Klimenta V. Povídalo se, že Filip IV. Sličný se smluvil s Bertrandem arcibiskupem bordeauxským, že mu vymůže papežství, zůstane-li potom ve Francii. Poněvadž král myslil na světský, politický prospěch, bylo by to mělo skutečně ráz simonie, t. j. dávání věcí časných za duchovní (politický prospěch za úřad papežský). — Anagnského: Bonifáce VIII., rodem Gaetaniho z Anagni, na nějž v době vidění již čekalo podle XIX. zpěvu Pekla místo mezi svatokupci a který zemřel 1303. Je to poslední výpad Dantův proti Bonifáci VIII.