Božská komedie. Ráj

Sv. Bernard ukazuje Dantovi umístění svatých na stupních rajské růže, a vzhledem k různosti slávy spasených dětí, jež ještě nedošly rozumu, se dotýká tajemství předurčení. Pak obrací jeho oči k nevýslovné kráse Marie Panny, před níž se právě ukazuje archanděl Gabriel. Konečně ho vyzývá, aby se v duchu připojil k modlitbě, kterou se hodlá obrátiti na Matku Boží, aby vyprosila Dantovi milost k vidění Boha samého.

1 — 15. Patřící: kontemplující, poněvadž sv. Bernard, duch na světě kontemplativní, patřivý, věnující se horlivě patření nebo kontemplaci, nyní skutečně patřil, kontemploval. Není snad zbytečno uvésti zde slova, jimiž Benedikt XIV. ve svém spise „O prohlašování blahoslavených a svatých“ popisuje tento druh modlitby (rozdílný je od meditace, rozjímání), toto náboženské patření nebo kontemplaci: „Kontemplace jest prosté, s požíváním a láskou spojené (duchovní) zírání na božské nebo jiné zjevené věci, které vychází od Boha, jenž zvláštním způsobem obrací (aplikuje) rozum a vůli k takovému patření a milování a skrze dary Ducha sv., totiž skrze dar rozumu a dar moudrosti, k těmto úkonům (patření a milování) pomáhá, a které (to zírání nebo patření) má za následek veliké osvícení rozumu a roznícení vůle.“ — Jistě: jsa si sebe jist. — Ránu: ta, která sedí u nohou Panny Marie (t. j. v řadě pod ní), Eva, způsobila svou neposlušností a tím, že pohnula Adama k stejné neposlušnosti, lidskému pokolení tu ránu, kterou Maria, davši nám Spasitele, zahojila. — Rachel s Beatricí: sluší předem poznamenati, že kruhy stolců jsou rozděleny v polokruhy, z nichž jeden náleží svatým Starého zákona, druhý svatým Nového zákona. Beatrice sedí na tomto třetím (shůry) stupni, jakožto první v polokruhu Nového zákona, a vedle ní Rachel, první v polokruhu Starého zákona, jako nad Rachel Eva je první v témž polokruhu druhé řady křesel. — Prabábou: je to Ruth moabská, kterou pojal za ženu betlemský Booz; jejich syn byl Obed, Obedův pak Isai, otec krále Davida, který složil žalm 50., počínající se slovy Miserere mei Deus — Smiluj se nade mnou, Bože. Máme již sedm stupňů. — List: listy tu básník nazývá jednotlivá křesla.

18 — 48. Kštici: listy. — Podle pohledu: jedni věřili v Krista, Vykupitele, budoucího, druzí v Krista, který již přišel — Starý a Nový zákon. Hebrejské ženy jsou na této straně růže hradbou, mezí, která končí polokruh Starého zákona. — Po této straně: v polokruhu Starého zákona. — Zralý: všecka křesla jsou zabrána. — Po oné straně: v polokruhu Nového zákona jsou ještě prázdná místa. — Jana: Křtitele, který sedí proti nejsvetější Panně na druhé straně růže. — Peklo: předpeklí, Limbus, kde čekal na Vykupitele. — Touž měrou: Dante chce říci, že je stejný počet vyvolených Starého i Nového zákona; je to ovšem jeho myšlenka. — Dolů od stupně: od kruhu křesel, který půlí růži (oba její polokruhy) vodorovně. — Volby: neměly ještě užívání rozumu, aby svobodně volily mezi dobrým a zlým; malé děti. — Poslechneš-li: svatí patrně zpívali.

49 — 72. Nejist jsi: nejistota Dantova záleží v tom, že všecky ty duše od vodorovné půlky růže dolů přišly do nebe bez vlastních osobních zásluh, jen pro zásluhy Kristovy, a přece jsou na stupních v rozličné výšce, t. j. mají rozličnou míru blaženosti, ačkoli zásluhy Kristovy jsou pro všecky lidi stejné. — Pouto: obtíž, která nás zdržuje od vidění pravdy. — Věc nahodilá: náhoda zde nemá místo jako je tu nemá truchlivost atd.; věčný úmysl boží se tu srovnává s tím, co se v čase stalo, jako prsten s prstenem. — Uspíšení: tyto děti, tak brzy přišlé do věčného života. — Sine causa: bez příčiny; je tedy vyloučena náhoda. — Navzájem: jedni vzhledem k druhým mají větší nebo menší míru blaženosti. — Mysli: duše; a jakoby na ně s láskou při tom pohlížel. — Účinek: zde stačiž fakt, skutečnost; stačiž věděti, že Bůh tak činí; chtíti znáti příčinu, je opovážlivost (viz zpěv XIX. o téže věci). — Na blížencích: Esauovi a Jakubovi, o jejichž matce Písmo sv. praví: „Potiskali se v životě jejím maličcí,“ (1. Mojž. 25, 22). A sv. Pavel (Řím. 9, 11) píše: „Nebo když se byli ještě nenarodili, ani co dobrého neb zlého učinili… ne ze skutků (jejich), ale z milosti toho, kterýž povolává, řečeno jest jí (matce), že větší (prvorozený) sloužiti bude menšímu… Což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.“ — Proto se sluší: trojverší, v originále svrchovaně temné. Rozličná barva vlasů takové milosti (při čemž Dante myslil na to, že Písmo sv. praví o Esauovi, že byl ryšavý) znamená rozličný stupeň milosti, udělené dětem. Svrchované světlo je světlo slávy, které odpovídá stupni milosti: milost je tu zosobněna, má rozličné vlasy, a na hlavu s jinými vlasy sluší dáti jinou korunu. — Jim: těm dětem. — Hodně: náležitě, podle míry milosti.

73 — 84. Mravů: skutků. — Prvotní bystrostí: tou bystrostí k vidění Boha, kterou jim udělila první milost, jíž byli posvěceni, ale která neměla ve všech stejnou plnost. — Za raných věků: až po Abrahama. — S nevinností: osobní, která totiž vylučuje osobní hřích. — Víra: v pravého Boha a jakási v budoucího Vykupitele. Rodiče, obětujíce své dítě s takovou věrou Bohu, získali mu očištění od dědičného hříchu a milost ospravedlňující. — Obřízkou: počínajíc Abrahamem byla obřízka mužského pohlaví podmínkou spasení, získávala nevinným perutem moc vznésti se do nebe; nevinnost opět tu znamená zachovalost od osobního hříchu. Ostatně, co tu básník praví, týká se jen, jak již bylo výše řečeno, mužského pohlaví izraelského; vzhledem k ostatním dětem platilo totéž, co před Abrahamem. Obřízka pak jistě nebyla svátostí, aby sama sebou udělovala milost posvěcující jako nyní křest. — Milosti čas: doba Kristova. — Leč dokonalý: nebyl-li přijat křest Kristův, dokonalý proto, že uděluje milost posvěcující, což nečinil křest Jana Křtitele. — Dole: v Limbu, kde Dante spatřil zástupy takových dětí (Peklo, IV).

85 — 120. Na tvář: Panny Marie, která je tvor Kristu nejpodobnější. — V myslích svatých: andělských; ostatně sami andělé slovou Mysli. Veselost, kterou nabírají v Bohu, přinášejí s sebou (ve své mysli) a vylévají ji na svaté, zvláště na nejsvětější Pannu. — Láska: anděl. — Ave: Zdrávas, Maria, milosti plná. — Odpověď: snad přidali „Pán s tebou“ atd. — Krásněl: pohled na Pannu Marii a láska k ní jej činila krásným. — Duši: lidské. — Chceme: radujeme se z toho. — Palmu: protože malovávali archanděla Gabriela s palmou v ruce; palma ta měla podle Butiho znamenati, že Panna Maria překonala všecky tvory zalíbením, které má v ní Bůh. — Patricije: vynikající světce. — Zbožné: vztahuje se na říši. — Augustě: Královně nebeské; Augusta byl titul císařoven římských v pozdějším císařství. — Kořeny dva: Adam, kořen pokolení lidského, sv. Petr, kořen církve Kristovy, protože jemu byla dána moc a svěřen učitelský úřad, kterými se shromažďuje a tvoří církev.

121 — 145. S levé strany: tedy v polokruhu Starého zákona. — Choutku: že jedl se zapověděného stromu. — Klíče tohoto květu: protože moc, kterou Petr provozoval a jeho nástupci provozují na zemi, otvírá věřícím nebe. — Jenž viděl: apoštol sv. Jan, který ve svém Zjevení viděl budoucí zlé časy nevěsty Kristovy, církve, sedí vedle Petra jako na druhé straně vedle Adama sedí Mojžíš. — Annu: matku Panny Marie, po pravici sv. Jana Křtitele. — Lucie: sedí po levici sv. Jan Křt., proti Adamovi. — Vypravila: Beatrici k Virgilovi, aby šel Dantovi na pomoc, když s vrchu již již se řítil zpět do lesa (Peklo, I). — Jasu: do samé bytnosti boží. — Necoufal: abys nešel zpátky (svým poznáváním), mysle, že postupuješ. Viděním P. Marie je básník již připraven na vidění Boha; nyní je potřebí pomoci P. Marie, aby básníkova schopnost vidět Boha, kterou mu již světlo slávy udělilo, se nyní uplatnila skutkem, aby možnost vyšla v kon. Sluší pamatovati, že celé Dantovo vidění v Komedii není odměnou jeho zásluh, nýbrž naprosto nezaslouženým darem božím; proto přichází po stupních k vrcholu svého vidění.