Božská komedie. Ráj

V témže Venušině nebi se Dantovi projevuje Cunizza da Romano a předpovídá zlé příhody Marky Treviské a Padovských. Potom mluví básníkovi Folchetto Marseillský a ukazuje mu Rahab, která byla spasena, protože pomohla Josuovi dobýti Svaté země.

1 — 8. Klemencie: míní asi dceru tohoto Karla Martella, provdanou 1315 za Ludvíka X. francouzského, ne manželku jeho, která zemřela 1301. — Šalby: jimiž, podle mínění Dantova, byli jeho potomci připraveni o neapolský trůn skrze jeho bratra Roberta. — Nářek: rozličná neštěstí, jako trest, v rodině Robertově. — Vašich škodách: po škodách vaší rodiny, tvého bratra. — K Slunci: Bohu, jenž je činí úplně šťastnými.

15 — 35. Jasněním: oživováním svého světla. — Obrážel: že vidíš mé myšlenky, aniž je musím vyjádřiti slovy. — Rialto: benátský ostrov, zde místo Benátek. — Brenta a Piava: řeky v dnešním Benátsku, tekoucí do Jaderského moře. Básník tu vymezuje marku Treviskou. — Chlum: (colle) di Romano, mezi Vicenzou a Trevisem. Stával tam zámek Ezzelinů. — Pochodeň: Ezzelino III. da Romano, jenž opanoval okolní kraj a krutě mu vládl. Zemřel 1259. Matce jeho prý se zdálo před jeho narozením (1194), že porodila hořící pochodeň. — Z jednoho kořene: z týchž rodičů. — Cunizza: nar. se kolem 1198. Poslední zmínka o ní je z r. 1279. Byla známa milostnými dobrodružstvími. Že je v nebi, na nižším ovšem místě, kdežto jiní, kteří možná hřešili méně, jsou zavrženi, je tajemstvím předurčení, a to asi tanulo zde na mysli básníkovi, jenž ovšem předpokládá při těchto duších pokání. — Přemohlo mne: poddala jsem se vlivu této hvězdy, ač jsem mu mohla vzdorovati. — Nemrzí mne: protože v nebi není smutku, protože ví, že se stalo dosti božské spravedlnosti, a protože je radostně spokojena s vůlí boží, jež dopustila, že v jejím životě byly hříchy, a dala jí potřebnou milost ke konání pokání. Tak Palmieri.

37 — 48. Po tomto: Folcovi, jenž potom bude mluviti a stkví se jako drahý kámen. — Rok tento stý: rok, doplňující století jako tento rok 1300 (rok Dantova vidění), se pětkrát vrátí. Číslo „pět“ tu znamená neurčité množství, dlouhé věky. — Druhý: život slavné pověsti po smrti. Taková pověst není ovšem cílem našeho dobrého konání, ale bývá důsledkem jeho. — Adiže a Tagliamento: dvě řeky benátské nížiny. Území, zde naznačené, je zase marka Treviská. — V močálu že změní: o této změně jsou nekonečné výklady. Většina vykladačů praví, že změna záležela v tom, že Padovští ve svárech s Vicenzou zbarvili 1312 svou krví vodu močálu, jejž prý tvoří řeka Bacchiglione u Vicenzy; jiní chtí, že svedli vodu této řeky, již Vicenzští zavedli jinam, zpět do starého koryta. — K povinnosti tvrdý: vzpurný; sám císař Jindřich VII. (otec našeho Jana Lucemburského) se musil vkládati, ač bez užitku, do těchto vodních záležitostí.

49 — 63. S Cagnanem: v Trevisu, u něhož říčka Sile přijímá Cagnano, které teď sluje Botteniga. — Taký: Ricciardo da Cammino, syn dobrého Gherarda, o němž viz Očistec XVI, 124. Byl zabit 1315. — Feltro: město v provincii bellunské. — Viny: míní se biskup Alessandro Novello (1298 — 1320). Vydal prý náměstkovi krále Roberta neapolského, jenž držel Ferraru jménem Církve, některé utečence ferrarské, kteří pak byli sťati. — V Maltu: Malta byla věž na jezeře Bolsenském, kam sázel papež kleriky za veliké zločiny. — Straníkem: guelfem. — S životem: špatným trevisské marky. — Dary: zrádcovské vydání uprchlíků. — Zrcadla: andělové, kteří oznamují (jako by to od sebe odráželi) jiným vědomosti, jež přijímají od Boha. — Bůh soudící: soudy boží se nám od nich zastkvívají, a protože tyto naše hovory se srovnávají se soudy božími, máme je za správné a dobré.

64 — 93. Viděti mi dala: tím, že znova začala kolovati. — K jinému: k jiným myšlenkám. — Ples: plesající duše Folcova nebo Folchettova. — Balas: druh rubínu. — Dole: v pekle. — Ukrást: utajiti se ti. — Se zpíváním: spolu se zpěvem serafínů, kteří se přikrývají šesti křídly (ve vidění Isaiášově). — Dol: moře Středozemní, největší po oceánu, jenž zemi věnčí. — Proti slunci: od západu na východ. — Poledník: t. j. šíří se délkou 90 stupňů a jeho oba konečné body jsou k sobě v takovém poměru, jako poledník k obzoru. Je to arci omyl, ale mapy Dantovy doby dávají Středozemnímu moři tuto délku, větší než dvojnásobnou proti skutečnosti (42 stupňů). — Mezi Ebrem: řekou španělskou a Macrou v Italii. — Týž skoro východ: téméř na témž poledníku leží Buggea, nyní Boujie, v Alžíru a Marseille. — Krví: narážka na námořní bitvu, kterou tam Brutus, jenž velel Caesarovu loďstvu, svedl vítězně s Marseillskými a přívrženci Pompejovými.

94 — 108. Folchem: Folco nebo Folchetto, syn bohatého kupce a proslulý troubadour. Žil na dvoře vicomta marseillského Barrala du Baux a miloval, jak vypravuje Benvenuto, jeho ženu Adalasii; aby to utajil, líčil (patrně ve svých verších) lásku k dvěma jeho sestrám, ale konečně musil dvůr opustiti. Po smrti Adalasie se uchýlil s ženou a dvěma syny do řádu cisterciáckého, byl několik let opatem v klášteře Torronet a r. 1205 se stal biskupem v Toulouse, kde horlivě stíhal kacíře albigenské. Zemřel 1231. — Se pečetí: se zastkvívá mým světlem, jako já na světě jsem se poddával jeho vlivu a nesl na sobě jeho ráz. — Dcera Belova: Dido, vdova po Sicheovi, zaplála láskou k Eneášovi, jehož manželka Crëusa snad také již byla mrtva. — S vlasy: dokud věk mi dovoloval. Když zešedivěl, změnil mravy. — Rhodopejka: Phyllis, pastýřka u hory Rhodope v Thracii. — Demofoon: syn Theseův a Phaedřin, bojoval u Troje. — Alceovec: Herkules, jehož děd slul Alceus. — Nad mocí: nad boží prozřetelností. Viz poznámku k v. 35. — Na umění: toto trojverší je vykladačům tvrdým oříškem. Smysl snad je: veliký účinek Prozřetelnosti je spása těchto kdysi hříšných duší v nebi Venušině, a účinek ten je krásný podivným uměním boží prozřetelnosti, jež se v tom jeví. Dobro, jež se v nebi zří, je sláva boží, pro niž nebo pro jejíž rozmnožení hříšní pozemšťané, činíce pokání, se stávají nebešťany (svět dolejší se stává hořejším).

116 — 142. Rahab: nevěstka jerišská, ukryla vyzvědače Josuovy a tak mu byla nápomocna při jeho vítězství, začež jí bylo ušetřeno při dobytí města (Josue 2, 1 — 21 a 6, 15 — 25). — S naším řádem: se sborem blažených v třetím nebi, a má v tomto sboru nejvyšší stupeň blaženosti. — Pečeť: světelnou; stkví se tam. — Hrot: naše země vrhá do světového prostoru kuželovitý stín, jenž svým hrotem sahá, podle názorů Dantovy doby, do nebe Venušina. — Triumfu Kristova: myslí se tím duše spravedlivých, vysvobozené z předpeklí, kde očekávaly Vykupitele. — Palmou: jako palmu na znamení vítězství Kristova. — Dlaní: přibitou na kříž. — K první své slávě: k dobytí Jericha. — Paměti papežovy: vytýká papežům nedbalost o dobytí Svaté země; ale měl to více vytýkati světským panovníkům. — Tvé mésto: Florencie, založená pod ochranou Martovou, který byl Dantovi, jako všichni pohanští bozi, ďáblem (jenž první se odvrátil od Boha a pak ze závisti svedl první lidi ke hříchu, jehož zlých následků se oplakává). — Květ: zlatý dukát, na němž byla lilie. Florencie jej začala raziti 1252. — Pastýř: papež, kdežto ovce jsou preláti, beránci pak prostí věřící. — Učitelů: církevních, t. j. jejich spisů. — Dekretály: rozhodnutí a vynesení papežská, pojatá do knih církevního práva. Znalost církevního práva otvírala přístup k výnosným úřadům. — Toho jest papež chtiv: peněz. — Po Římě: v Římě. — Rytířstvu: mučedníkům a vyznavačům víry. — Cizoložstva: nevěry těch, kteří jdou za dukátem a zpronevěřují se Kristu. Básník tu snad předpokládá brzkou smrt Bonifáce VIII.