Zlatý fond > Diela > Uhorská Skalica


E-mail (povinné):

Ferdinand Dúbravský:
Uhorská Skalica

Dielo digitalizoval(i) Robert Zvonár, Viera Studeničová, Michal Belička, Silvia Harcsová, Monika Harabinová, Katarína Tínesová, Andrea Jánošíková, Michal Maga.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 65 čitateľov

IX. Družstevníctvo

Mimo spomenutých peňažných ústavov je v Skalici viacej zárobkových družstiev, medzi ktorými treba spomenúť:

1. Gazdovský potravný spolok. Tento bol založený a otvorený 6. mája 1893. Zakladatelia boli: P. Dominik Michal Kessereő, pp. Ján Dřízhal, dr. Pavel Blaho, dr. Ľudevít Okánik, Frant. Černý a iní poprední činitelia.

Základný provozovací kapitál bol 6000 korún na podiely po 20 korunách, ktorý sa čoskoro troj a štvornásobne zvýšil. Bolo toto družstvo založené preto, aby obecenstvo vymanilo z rúk židovských, ktorí v Skalici už dávno boli všetok obchod na seba strhli. Skutočne dostálo ono svojej úlohe. Prevážna väčšina židovských obchodníkov zmiznula; vysťahovali sa inokam, alebo jednoducho pozatvárali svoje obchody a utiahli sa na zaslúžený odpočinok. Ostatní ale prispôsobili sa daným pomerom a sú medzi nimi aj veľmi statoční ľudia, ktorí si aj vedeli svojích zákazníkov zachovať, a závodia s ostatnými kresťanskými obchodníkmi bez všetkej špinavej konkurencie.

Potravný spolok je umiestený v takzvanom „Katolíckom dome“, kde má tiež i svoje skladište.

Terajší správa pozostáva z pánov: M. Tomík, predseda; J. Teslík, miestopredseda: Ján Sopko, pokladník; Fr. Kamba, obchodvedúci. Zamestnáva 4 osoby.

Provozovací kapitál teraz je údajne asi 12 tisíc korún; avšak výkaz skutočného obratu obchodného, nepodarilo sa mi zistiť, bo je to vraj „úradným tajomstvom“, čomu však je ťažko porozumeť, poneváč je to podnik, ktorý má verejne účtovať a svoje bilancie uverejniť. Je to len úzkoprsosť, jestli nie dačo inšie.

Sklad má zásobený tak, že predčí všetky iné obchody v meste a okoliu.

2. Družstvo pre ľudový priemysel, obyčajne zvané Výšivkárskym družstvom. Je to podnik, akým sa málo mest na Slovensku honosiť môže. Bolo založené v r. 1911. Zakladateľmi boli: Dr. Pavel Blaho, dr. Ľudevít Okánik, dekan-farár, Gizella Blahová, Kristina Smeskolová, Anna Jurkovičová, Ľudmila Markovičová, Emilia Boorová, a Jozef Novák, kaplán.

Pôvodný provozovací kapitál bol 6200 korún, terajší však dosiahnul 16.000 korún. Svojho vlastného domu ovšem doteraz nemá, má svoje miestnosti prenajaté na Malom námestí, teraz „Svetozár Hurbanovom“ nazvané.

Pracovné sily má roztrúsené po celom Slovensku a počet pracovníkov dosiahol doteraz 60 až do 100 osôb, dľa toho, ako dievčence sa prihlasujú a matky-manželky vystupujú. Je to ovšem chvalitebný pokrok, ktorý sa čas od času stupňuje.

Nech tu slúži za informáciu provolanie tohoto samého družstva; bolo ono spísané pre české obecenstvo v českom jazyku preto, poneváč len tam sa dal očakávať prvý úspech. Avšak teraz už Francia, Anglia, Amerika pozná tento priemysel, — našu pýchu, — s ktorou sa obohacoval nám neprajný maďarský štát, ktorý naše výrobky vystavoval pod názvom: „maďarský priemysel“.

Provolanie. Slovenské družstvo pro lidový průmysl v Uh. Skalici

V poslední době vzpamatovalo se Slovensko, a chce své umělecké památky, vídeňskými a maďarskými židy valně již vyloupené a odcizené, zachrániti alespoň zbytky prastarého lidového průmyslu slovenského a oživiti mnohé, již hynoucí větve lidového umění, jimiž Slovensko ještě před 30 lety oplývalo, jako žádná jiná slovanská země.

Obor krajkařský, zvláště krajky — slovenské čipky — barevné, v nesčíselných vzorových tvarech a nuancích, v dokonalé harmonií barev, vydrží porovnání jako krajky české — s výrobky všech kultúrních národů. O nesmírném bohatství výšivkovém, krojovém ani nemluvě, jsou na Slovensku ještě dnes vesnice, které činí dojem ethnografické výstavy živé, veselé a uchvacující. Odborníci odhadují keramickou výrobu Slovenska v 18. a 19. století na 10 milionů kusů, co píle, tvořivé sily, stýlu a ducha uloženo na džbánech, talířích; člověk žasne nad ohromnou prudukci a láskou lidu ke kráse, který dovedl v dobách temných tolik umění absorbovati. Keramiku a staré vyšívání nezničily války, a kde to všecko je? Kodan, Stockholm, Berlín, Vídeň, Paříž, nejnověji Amerika, vyváží a kupuje za vysoké ceny keramiku, krajky, výšivky a krojové částky; Národopisné museum má jen zbytky keramiky, museum v Martine a ve Skalici, nepadají na váhu.

Nejvzácnější kusy holičské jsou ve Vídni, v Anglii, v Pešti (Bubicsova sbírka) lidové, veliké, eleganci formy a bohatou ornamentikou, figurálními malbami vynikajíci džbány, čepáky jsou roztroušené po celém světě. Jak neslýchaně veliký, bohatý mohl býti český „Skansen“… Promeškali jsme mnoho, ale více nesmíme. Proto v Martine založená „Lipa“ družstvo výšivkové, ve Skalici družstvo pro lidový průmysl. Skalické družstvo vzalo do svojí činnosti všecky obory nynější žijíci umělecko-průmyslové lidové výroby slovenské. I zde stále hrozí katastrofa umělecká, hospodářská i národní.

Vysoká aristokracie maďarská, vláda vrhli se na kraje slovenské, kde umění v lidu ješte žije a se pěstuje, aby zmocnili se staré kultúry slovanské a uchvátili duševní bohatství našich slovenských žen, vytvořené staletým uměleckým cítěním a přímou bezprostřednosti s bohatou přírodou. Do úmoru vyčerpávaji se formy, vzory, ornamenty z úbohých ženských duší za bídný groš a žebráckou mzdu. Maďarské učiteľky jen hltají vše a barbarským násilím překřeslují, opravují umění porobeného lidu a tvoří maďarskou ornamentiku, madarské umění(?!)

Spolek „Izabelia“, škola v Ciferi (Prešp. stol.) škola odborná v „Dubnici“ slouží k speněžování, ale veřejný i skrytý úmysl je: vyzléci lid slovenský z kultúry samorostlé, nalíčiti nás pozlátkem národa jiného a slepiti kultúrny svět. Slovenské ženy tvoří ještě i dnes neustále, důkazem toho jsou celé trhy, bursa na výšivky a ženské lidové práce v Trnavě. Udržeti ženy vyšívačky při původních, starých vzorech, poučiti je, rozumně aplikovati na potřeby každodenního života, přispěti k ukojení uměleckého snažení moderního slovanského člověka, bez násilí, bez honby za originalitou a hloupého napododovaní. Tento úkol vyplniti, chudým ženám práci a podporu poskytnouti, slovenské lidové umění spopularisovati a po československých vlastech rozšířiti, chce skalické družstvo.

Výstavka spojená se slov. večerem v Něm. Brodě, výstavky v Náchodě, v Hradci Králové, v Jaroměři a trh skončily s nečekaným mravním i finančním výsledkem. Družstvo zaměstknává asi 80 vyšívaček na Slovensku uherském a moravském, a v jiných krajich, pletaře košíků, vyrábitele dřevěného tovaru, skupuje staré památky lidového průmyslu, keramiku, krajky, krojové částky atd.

V roce 1910 prodalo se zboží v cene K 8000

V roce 1911 prodalo se zboží v cene K 12,000

V roce 1912 prodalo se zboží v cene K 17,000

Vyšívačkám a vyrábitelům ručného lidového zboží na mzdách vyplatilo se:

Za léta 1910, 1911 a 1912 .............. K 36,000

Ze svých sbírek prodalo družstvo něco městskému museu v Něm. Brodě a v Náchodě, které své sbírky keramické a národopisné doplnili.

V roce 1911 odvážilo se „Drustvo“ i do zahraničí! Na výstavku slovenského umění výtvarného v Londýně, bylo i naše „Družstvo“ velikým příznivcem Slováků a nadšeným milovníkem našeho lidového umění R. W. Seton Watson-em pozváno. Celý měsíc od 14. března až do 20. dubna byly práce našich žen vedle bratří Úprků, Frolky, Köhlera v Doré Gallery vystavené, obdivované a taky kupované. Vážné anglické listy jako „Morning Post“, Times, Standard přinesly velice pochvalné zprávy o výstavce a o lidovém umění slovenském. I hmotný úspěch byl slušný! Na odbyt šly najmě pestré, barevné věci a jemné, husté stýlovitě vyšívané kusy! Výstavku navštívili členové anglické královské rodiny, rak. uh. velvyslanec hrabě Mensdorf-Poully, velikým přiznivcem jí byli hrabě Lützow a továrník Čech Šlehover.

V prosinci 1911 uspořádána byla vystavka Těl. Jednotou „Sokol“ na Kladně. Zdařila se nad očekávaní a velice přispěla k poznání Slováků v tomto městě!

V roce 1912 povolaly nás Pardubice, kde byl velký slovenský večer, výstavka a trh. Založen odbor českoslovanské Jednoty v Praze. V tomto roce 1913 z jara vystavovali jsme v Kolíně n/L s velkým úspěchem, zároveň založen odbor Českoslov. Jednoty v Praze.

Dne 31. května 1913 uspořádali jsme s příbuzným slov. spolkem „Lipou“ společně výstavu slov. lidového umění ve Vídni v Českém domě I. Hotel Pošta, pod protektorátem hraběte K. Seilerna a uvedli jsme zase své výrobky na světový trh. Cena vystavených věcí obsahovala asi 50,000 korún, práce naše obstály v konkurenci s „Rakouským spolkem pro lidový průmysel“ a těšily se veliké oblibě. I německá žurnalistika vídeňská, nám nikdy nepřející, uznala krásu, původnost a bohatství našého umění!

Učel družstva v 1. § stanov označen nasledovně: Doma i v cizině shotovené výrobky lidového průmyslu kupovati a tyto speněžovati. Sem patří umělecké výrobky z dřeva, ze slámy, z palachu, z hliny a kovu, zvláště ale lidové výšivky všeho druhu, krajky, krojové částky staré i nové. Poskytovati zaměstnání chudým výšivkařkám na venkově a dávati práci nedospělé mládeži v zimě, pozvednouti timto způsobem čistý výnos často zneužitých lidových umělců pracovniků a rozšiřovati takto mezi nimi blahobyt a zámožnost.

Dalším úkolem družstva je, překaziti vynášení starých lidových a umělecko-průmyslových památek do ciziny a podporovati rozkvět domácího lidového průmyslu. Pěstovaní dobrého vkusu, vybudování a zachování čistého stýlu a používaní starých vzorů a forem na potřeby moderního života patří mezi hlavní úkoly družstva.

Ve správě družstva zasedají: paní Kristina Smieskolová, pí. Drova G. Blahová, paní Drova Ľudmila Markovičová, slečna Anna Jurkovičova, Dr. Pavel Blaho a p. Jozef Novák. Správa vede záležitosti družstva bezplatně.

Členové se stále přijímají, jeden podíl 20 kor., zápisné 2 kor.

Družstvo má stále na skladě asi za 12,000 korun tovaru.

Zasílá vzorníky a malé kollekce na ukázku jen za poštovné.

Potřeby pro domácnosti, příbory, vyšívání pro dámy, výbavy, blúzy — vložky, šály, náprsenky — celé šaty dámské a dětské, krajky: hontianske, zvolenské, nitrianske, redicule, vaky, koncertní entreé, čepečky pro dámy a deti, vyšívané zástěrky, plachty na dekorace staré i nové, luxusní zlaté pásy, podušky a záclony. Dále má na skladě košíky ze slámy a vrbového lyka pletené na ovoce, pečivo; dřevěný tovar a jiné ozdobné drobnosti pro domácnost a celé původní kroje slovenské. Konečně hlavný sklad keramických výrobků „Družstva pre hlinený riad v Modre“, (posud nejlepší dílna hliněného, malovaného zboží dle starých vzorů!!)

Dotazy, objednávky a zásielky vybavuje jednateľka družstva sl. Anna Jurkovičova v Uh. Skalici (Slovensko).

To bolo pred prevratom. Teraz ovšem pomery sa zmenily ku dobru. Výstava v Pariži, v New-Yorku a iné, upovedomily západ o naších národných pokladoch. Budúcnosť môže byť skvelá, keď povolané ruky sa toho ujmú i na budúcne.

Terajšia správa spočíva v rukách dám: p. Anna Jurkovičová, jednateľka; Kristina Smieskolová, účtovníčka; Ella Bohatová, kreslička, Betka Ozábalová, výpomocnica.

3. Vinohradnícke družstvo. Bolo založené roku 1901 na obchodno-priemyselnej podstati. Zakladateľmi boli: pp. dr. Eužen Mitták, Arthúr Mitták, Ľudevít Tirscher, Ľudevít Hotmar, František Solnička, Karol Kútsky starší, Albert Klvač, Jozef Novomestský, Ján Neckár, Michal Trslín.

Provozovacím kapitálom boly jedine podiele členov, ktoré pôvodne 10 kor. obnášaly a na ktoré sa po výšku 100 kor. ročite 5 kor. doplácalo. Ináče pracovalo sa s cudzím kapitálom.

Terajší provozovací kapitál značí 198 713 Kč.

Družstvo má svoj vlastný dom, v ktorom je umiestnený hostinec s divadelnou dvoranou a klubovými miestnostiami, ktoré zaujíma „Remeselnícka beseda“. Vlastní tiež polnosti, role a lúky.

Toto družstvo má i vlastný roľnícky liehovar na Horných majieroch, v ktorom sa počas války nepracovalo a teraz i po prevrate len občas práca sa koná. Zamestnaných je 7 síl. Bola tam zariadená i kúpeľňa, avšak mohla sa používať len vtedy, keď sa pracovalo. Že sa to vraj nevyplatí, zvláštne kúpele vydržovať. Boly to jediné vanové kúpele v Skalici a ani tie nestojá k dispozícii. Kto sa chce kúpať, musí ísť hodinu cesty k Morave, alebo vlakom cestovať do súsediacich mestečiek.

Terajšiu správu Vinohradníckeho družstva a Roľníckeho liehovaru vedie: p. Jozef Hložánek ako predseda; Michal Novák, podpredseda; Ľudevít Tirscher, pokladník; Jozef Mixa, kníhvedúci.

4. Mimo týchto družstiev oplýva Skalica ešte i jedným továrnickým podnikom a to jest: Továrňa na výrobu kartonážneho zbožia, krabic a pod., pod menom „Tekla“. Bola založená r. 1905 zakladateľmi, vlastne majetníkmi sú Hammer a Vořak. Začala pracovať s kapitálom 180·000 korún, teraz však pracuje s 2 millionami korún, zamestnáva 130 osôb.

Má svoj vlastný dom (továreň), svoju tlačiareň a litografiu.

Dalo by sa mnoho o tomto podniku písať, ale uskrovnime sa len na ten výrok: nebola našou nikdy a neni ani teraz; je to podnik cudzích živlov.

Teraz vedie správu jedon riaditeľ, jedon účtovník, jedon dielovedúci úradník a sú zamestnané dve kancellárske sily a jedon strojník. Pracovné sily sú ovšem skalické, nie však kapitál.

Továreň bola už dvakrát zväčšovaná.

5. Bola by tu ešte i mestská tehálňa, v ktorej sa ale teraz nepracuje. Je ona boľavým vredom na mestskom telesi. Bola svojho času do prenájmu daná firme Redlich, potom spojená s viedeňskou firmou „Vereinigte Ziegelwerke“ a teraz ešte neni rozhodnuto, kto a kedy sa bude v nej pracovať.

6. Mala Skalica tiež i svoju mliečkáreň, kde sa znamenitý syr a maslo dorábalo. Budova stojí prázdna, podnik zaniknul, poneváč pracoval so ztratou. Prečo? O tom vrabci čvirikajú po strechách. Nábeh bol výborný, klientela dobrá, produkcia dostatočná, manipulácia menej dostatočná a výsledok… krach. Inu, Skalické hospodárstvo.




Ferdinand Dúbravský

— spisovateľ, redaktor, učiteľ, prispieval takmer do všetkých slovenských a viacerých moravských novín, časopisov a kalendárov, knižne vydal vyše 40 titulov, písal pod pseudonymom strýčko Ferdinand Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.