ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Juvenis et virgo
išli do zahrady;
quum illuc iverunt
trhali kvítečky.

Cum illuc venerunt
na pažit si sedli,
tum statim Susanna
i Janíček zbledli.

Qua de causa dicam
od velkej lúbosti,
Johannes voluit
Zuzičku bozkati.

Sed quia incertus
o lúbosti on byl,
procul a Susanna
na zem se posadil.

Sed ipsum Susanna
blížej k sobe volá,
de amore ejus
dobre ona znala.

Tum ipsam Johannes
bozkal v obe líčka,
remansit sic rubra
jak pekná ružička.

Cur amare ploras,
mé milé srdečko,
dic mihi cur, quare?
sivá holubičko!

Dicerem cur, quare,
bojím se velice,
quod me derelinques
moje milé srdce.

Susceptis manibus
hrdla se ho jala,
et horrende flebat
žalostne plakala.

Subsiste jam flere,
prestaň naríkati,
me amare perge
jdi mne milovati!

Vale ergo,^[55] virgo,
ach mé milé srdce,
jam te derelinquam
nevidíš mne více.

Vive ergo diu,
múj milý, premilý,
tibi ago grates
za tvé milování.

Jam peregrinabor
musím vandrovati,
cordis dolor adest
cože mám činiti?

Valete sodales,
tovariši moji,
quid per hostincones
se mnou ste chodili.

Amor et charitas
každého premáhá,
et cor peregrinum
do vezení dává.

Valete, valete,
nekteré ulice,
quibus ambulabam
k mej milej frajerce.

Valete, valete,
už musím preč jíti,
et vobiscum, fratres,
já se rozlúčiti.

Quid ergo fles? quid est tibi?
Duša moja, dicas mihi.

Vale, vale, srdce milé, holubičko má milá!
dekujem i za tu lásku, kterús ke mne cítila;
ouve, bolest, smutná chvíle,
mej se dobre, srdce milé: patientia!^[57]

Pod všelikou vysokostí není vetší težkosti,
jako kde se dva zalúbia a se rozlúčit musia;
ouve bolest, smutná chvíle,
mej se dobre, srdce milé: patientia!

Velice se divit musím z tej presmutnej noviny,
že se ode mne odbíráš, múj klenote premilý;
Pán Búh ti daj dobré zdraví,
v tomto tvojem predsevzetí: patientia!

Podaj mi na rozlúčenie tvé prebielé ručičky,
podaj mi na potešenie tvé prekrásné hubičky;
ouve bolest, smutná chvíle,
mej se dobre, srdce milé: patientia!

Ostatnie ti vale dávam, múj predrahý klenote,
že bys na mne nezabudla buď v radosti, buď v psote;
ouve bolest, smutná chvíle,
mej se dobre, srdce milé: patientia!

Ach Bože múj premilený! nešťastný sem tedy byl,
když sem ponajprv k vám prišel, že sem te hned zalúbil,
nyní pak te zanechávám,
horce, težce oplakávám: patientia!

Ostatní termín prichází, abych se preč odebral,
smutná novina prichází, abych valedikoval,
sejdem s očí, sejdem s mysli,
nikdy na mne nepomyslí: patientia!

O si s nami velles ire,
o Palemon lumen milé,
dáme tobe valasi
primum locum v salaši.

Cibo, potu non carebis,
čo my máme, hoc habebis,
mléka piti, syra jísť,
quantumcumque budeš chtíť.

Sladkú žinticu potabis,
jestli frištuk anhelabis,
i pod večer burendu
budeš mať na merendu.

Jestli jedno nauseabis,
budeš míti septem satis,
to naše solatia,
husle, lyripipia.

Jocos tibi faciemus,
nec te spati permittemus,
nec venku in gramine,
nec doma in stramine.

Až se ti chce dominari,
móžeš nobiscum vagari
po vrchoch, po doline,
po zelenom gramine.

A když se ti bude stýskat,
budeme pískat a výskat,
i skákat vúkol tebe,
od zeme až do nebe.

Umrela mi žena,
quae fuit crux mea.
O smutné neštestí,
quam tarde venisti!

Dobre gazdovala,
sed hopita mala,
všeho bylo dosti
totum perpotasti.

O žena má milá,
o turpis bestia,
škoda te nastokrát,
stultus qui te plorat.

Vstávala včasráno,
circa nonam raro,
neskoro líhala,
semper sexta hora.

Za takové cnosti
quibus caruisti,
vždy te chválit budem,
ducam meliorem.