ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ach, kdeže to devče roste,
v které dedine a v kterém meste?
Které nebe soudilo mne dáti,
jenž se má mou tovariškou stati.

Buďli je velké neb malé,
prebývá-li na zemi, na skále,
žije-li skvostne anebo sproste:
ach, kde v svete devče pro mne roste?

Cestu mi nikdo nepoví,
nebo o ní jen moje srdce ví,
já k ní trefím ve tme, o púlnoci,
trebas by mi nekdo svázal oči.

Dá-li mi kdo neco o ní:
Já ji videl včera, nebo vloní,
to nepravda, nebo na tom svete
nikdo nezná, kde ta krása kvete.

Ej rúžička i lelia
pekné jsou i pekný strom oliva,
ale ješte krásnejší má milá,
jenž mi v srdci už od mladi byla.

Falešný svet dost falšuje,
mne pred ní, ji prede mnou zrazuje,
ale všecko to nic neprospeje,
když se jen má milá ke mne smeje.

Ješte jen kráčím zdaleka,
už se líbe smeje má Anenka,
a když se k ní v samotnosti blížím,
sladká slova lásky od ní slyším.

Hrad Komárno dosti pevný,
jenž nebyl a nemúž být zborený;
ješte pevnejší jest láska naše,
lúbíme se verne v každém čase.

I kdože nám na té zemi
škodit múže mezi lidmi všemi
aneb rušit takovou lásku,
jenž nečiní nikomu prekážku?

Karbunkul,^[74] safír, diamant,
smaragd, rubín, chryzolit^[75] a briliant,
zlato, stríbro i drahé kamení
krásu mé milenky neocení.

Láska naše i nad zlato
dražší a vzácnejší jest, mám za to,
nech nám nekdo sladí, nech nás mučí,
srdce naše nikdo nerozlúčí.

Matka zná o té lúbosti,
i otcovi není v protivnosti.
A rodina? Co nám po rodine,
každá roveň k své se rovni vine.

Nejdražší má milá, poklad,
pozdravuji te dnes na tisíckrát,
pozdravuji te a líbám líčko,
ty má perlo, rúže, holubičko!

O by prolomil nebesa
vinš a hlas náš, který k Bohu plesá,
aby čím skúr byli sme svojími,
sjednocení svazky večitými.

Palmový strom jest dost vzácný,
lipa zelená a javor krásný,
než ona to vše svým telem bílým
prevyšuje a zrostem spanilým.

Quitancii již v rukách mám,
že jiste mou Aničku dostat mám,
že mne ona nemúže minouti
a mou ženkou nekdy bude slouti.

Rúže krásná nade všecky,
prešel bych za tebou velké reky,
Dunaj, Tisu i Červené more,
Aničko, ty potešení moje.

Srdce mého radost lubá,
pro tebe mne žádná v svete zhouba
neuškodí, ani líté zvery,
by se svalil i svet tento celý.

Takliž já ješte dlouho sám
bez tebe, má milá, zústávat mám?
Ach skoro-li, skoro prijde ten čas,
v nemž se z milé mou najmilší stat máš.

Uslyší Búh mé toužení,
neb on neprítelem lásky není,
ty musíš má byti, duše milá,
byť by si se i pod zemi skryla.

Verím v Boha, verím silne,
že uprímná láska nezahyne.
Dovol, ať políbím tvoje líčka,
podajme si ruky, má Anička!

I není dost ručky podat,
než i srdce prísahou zavázat,
a jen když se spolu sprisaháme,
potom cele svoji býti máme.

Zústaneme oba svoji,
budeme na svete žít v pokoji,
svoji také nekdy i pomreme,
svoji ležet i v hrobe budeme.

Ženil bych se, bratre, rád,
ale však nevím kterák,
ženy se velmi bojím,
nebo o tom dobre vím,
že jest horší nežli drak.

Poslyš, bratre, mou radu,
pohleď napred i k zadu,
merkuj pilne se všech stran,
nebo zlý jest tento krám,
čítej tu abecedu:

Aničku neber sobe,
tú radu dávám tobe,
hnevivá je jako čert,
vím, že to nebude žert,
když te pochytí v zlobe.

Borišku též nevezmeš
jestliže mne poslúchneš,
s každým se rada vadí,
nikdy pekne nehledí,
i když jí pochlebuješ.

Cecilia umí hrat,
ale však nevím kterák
trpká bývá muzika
od ženského jazyka,
až ji težko počúvat.

Dorota rada pije,
víno do sebe leje!
Mužovi dá džbán vody,
a když jde do hospody,
dobre hubu zbankuje.

Eva jest nejprvnejší
matka i nejzvodnejší,
tá podvedla Adama,
spolu i sebe sama,
tá i tebe hned sklamá.

Františka jest posmešná,
z mládencúv se vysmívá,
když jí kdo dáva dary,
dekuje s peknou tvárí,
potom je zas nevdečná.

Judita má moc penez,
jestli ju k sobe vezmeš,
musíš od nej vždy pýtat,
keď jich budeš chtet čítat,
ver, že na mňa spomeneš.

Helena je hnevivá,
rada muža bíjává,
dobije ho praslicú,
vetká ho pod lavicu,
zatká ho okenicú.

Johanka je nádherná
a pritom nedúverná,
ona mnoho slibuje,
ale málo splňuje,
muže jen za blázna má.

Katarina jest herská,
však se jí každý vtíská,
a koho jen uvidí,
ona ho hned zalúbí
a svým jazykem získá.

Lizika taká bývá,
lakoty rada mívá,
tá na kávu moc stroví,
tebe žebrákem spraví,
nemúž být pochválena.

Marišu bych ti radil,
kdybys mne jen nezradil,
tá jest nestálá v cnosti,
mel by si mnoho hostí
a s ní se vždy vadil.

Naneta, to je pyšná
a vysokomyselná,
rada vidí sobotu,
nemiluje robotu,
radnej tak nechej i tu!

Oršula je dost pekná,
ale v cnostech nemravná,
ráno neskoro vstává,
do zrcadla nazírá,
s ní láska není šťastná.

Polixena je lichá
tak jako voda tichá,
která podmývá brehy,
každého k sobe svodí
a pred mužem jen vzdychá.

Rebeka pekne chodí,
vždycky na sebe hledí,
teší se ve své kráse,
v marnostech oči pase,
i to za nic nestojí.

Sibylla moudrá bývá,
moc o sobe myslívá,
když ide na procházku
každého raní lásku,
velmi je prívetivá.

Tereza je husárka,
u nej je láska krátka,
když vidí peknejšího,
hned potupí prvního,
velice je vrtkavá.

Veroniku kdybys vzal,
hanbu bys pri ní získal,
rada má veselosti,
rozkoše a radosti,
lúbí tance, hry a bál.

Žofii nic neríkej,
radnej pred ní utíkej!
Když te chytí za hlavu,
vytrhá ti i bradu,
takovej ty pokoj dej!

Zuzana je cnostlivá,
k hospodárstvu bedlivá,
s tou môžeš žít v svornosti
i statku míti dosti,
tu radí skušenost má.

Skladatel té písničky
byl chlapeček mladušký,
ten šetril cnosti panen,
k tomu zlých i dobrých žen,
od kterých byl podveden.

A, a, a, zlá je novina!
Kdo chce pannu milovati,
musí jí po vúli státi: A, a, a, zlá je novina.

B, b, b, polituj nebe,
že v náhle musím nechati,
co sem začal milovati: B, b, b, polituj nebe!

C, c, c, polituj predce,
polituj mne človek každý,
že musím vždy chodit smutný: C, c, c, polituj predce!

Č, č, č, zdrávo buď devče,
nedám se tak víc oklamat,
aby darmo mel milovat: Č, č, č, zdrávo buď devče!

D, d, d, jakože bude,
když musím milou nechati,
pro jej faleš opustiti: D, d, d, jakože bude?

E, e, e, Evino pléme,
podvodné jsou ženy, panny,
které mužú mámit znají: E, e, e, Evino pléme.

F, f, f, panna planý rév,
která se pekne zelená,
žádného ovoce nemá: F, f, f, panna planý rév.

J, j, j, kdo polituje?
že sem mladost svoju zmaril,
krásu svého tela zmenil: J, j, j, kdo polituje?

H, h, h, vždy prosím Boha,
aby tu pannu potrestal,
kterou sem darmo miloval: H, h, h, vždy prosím Boha.

I, i, i, poznal sem nyní,
že je darmo milovati,
panna te zná oklamati: I, i, i, poznal sem nyní.

K, k, k, není panenka,
aby nebyla falešná,
mezi tisícemi žádná: K, k, k, není panenka.

L, l, l, mládenec anjel,
zdaž to není jméno pekné,
takže srdce pri nem mekne: L, l, l, mládenec anjel.

M, m, m, ej, mládenček jsem!
Slyšte, co já mluvím nyní,
buďte múdrí a pozorní: M, m, m, ej, mládenček jsem.

N, n, n, panna je plamen,
jako plamen drevo zžírá,
tak panna mládenee sdírá: N, n, n, panna je plamen.

O, o, o, jako to kolo,
jenž se sem i tam obrací,
tak panna svou lásku točí: O, o, o, jako to kolo.

P, p, p, jak pták na lepe,
tak mládenec chycen bývá
od panen, když se zmámit dá: P, p, p, jak pták na lepe.

Q, q, q, smutnou muziku
zná ti panna prehúdati,
jestli ji chceš milovati: Q, q, q, smutnou muziku.

R, r, r, to je pravda, ver:
tím víc pýchy, čím víc krásy,
krátký rozum, dlúhé vlasy: R, r, r, to je pravda, ver!

Š, š, š, koho si vezmeš?
Zdaž tú, kterou si miloval,
či tú, kterou si nepoznal: Š, š, š, kterou si vezmeš?

T, t, t, kdeže najdete
pannu vernou v milování?
Neb ve svete žádná není: T, t, t, kdeže najdete?

U, u, u, nechytaj smolu,
nebo si pokalíš ruku,
sklameš se s panenskou láskou: U, u, u, nechytaj smolu!

V, v, v, to je pravdivé,
že kdo pannu zamiluje,
ten její otrokem sluje: V, v, v, to je pravdivé.

X, x, x, jaký je to zisk,
když ty pannu zamiluješ,
a sám sebe zarmucuješ: X, x, x, jaký je to zisk?

Ypsilon, srdce jako zvon,
když prijde panna bohatá,
jak ji bozkáš, zalúbí ťa: Ypsilon, srdce jako zvon.

Z, z, z, bude te mrzet,
že si začal milovati
a hned musíš ji nechati: Z, z, z, bude te mrzet.

Ž, ž, ž, hleďže pres mreže,
a nedej se oklamati,
s spevem lisným^[77] privábiti: Ž, ž, ž, hleďže pres mreže!

A, a, a, smutná novina!
Jak panenky naríkají,
že milých nedostávají: A, a, a, smutná novina!

B, b, b, polituj nebe,
tech panenek roztomilých,
že nedostávají milých: B, b, b, polituj nebe!

C, c, c, doufejte predce,
která panna ráno vstává,
tá si milého dostává: C, c, c, doufejte predce.

D, d, d, kdykoli prijde,
držte se ho nehty, zuby,
dokud vám on neprislúbí: D, d, d, kdykoli prijde.

E, e, e, dobre panna vie,
kterého má milovati,
komu dvere otvírati: E, e, e, dobre panna vie.

F, f, f, pravé srdce tref,
toho sveta panovníkúv,
tech mládencúv, milovníkúv: F, f, f, pravé srdce tref!

J, j, j, pekná zprava je,
která panenka ozdobná,
čistá, krásná a nepyšná: J, j, j, pekná zprava je.

H, h, h, tak praví mnohá,
čo nám tá služba zpomúže,
když nemáme míti muže? H, h, h, tak praví mnohá.

I, i, i, tak každý praví,
bychom neverili devce,
nebo má falešné srdce: I, i, i, tak každý praví.

K, k, k, falešná devka,
usty bude slibovati,
srdcem jináče mysliti: K, k, k, falešná devka.

L, l, l, kde šuhaj sedel,
deset devek na tom míste,
budou se pcháti zajiste: L, l, l, kde šuhaj sedel.

M, m, m, to pravdu poviem,
budou se panny vdávati,
dve jednoho namlouvati: M, m, m, to pravdu poviem.

N, n, n, neví to žáden,
co ty panny mluvia o nás,
jaké posmechy robia z nás: N, n, n, neví to žáden.

O, o, o, devek jest mnoho,
tisíc koupí za dva groše,
nebo jsou príliš posmešné: O, o, o, devek jest mnoho.

P, p, p, tomu najlépe,
koho panenka miluje,
která pritom nefalšuje: P, p, p, tomu najlépe.

Q, q, q, tak praví kuku:
Seď, devečka, doma v koute,
jestli si dobrá, najdou te: Q, q, q, tak praví kuku.

R, r, r, káže pán pater:
Kdo chce s panenkou spávati,
nech se dá ohlašovati: R, r, r, káže pán pater.

S, s, s, bárs by bylo dnes,
neodbehne žádná devka,
kdy ju pýtá, nenaríká: S, s, s, bárs by bylo dnes.

T, t, t, proč neberete
tyto devečky odrostlé,
jak sirotky opuštené: T, t, t, proč neberete?

U, u, u, smutnou novinu
mohou si devečky spívat,
když jich nechtejí za muž brat: U, u, u, smutnou novinu.

V, v, v, devek plný houf,
muži mohou vybírati
a z tridceti rozkoš brati: V, v, v, devek plný houf.

X, x, x, zhola nedbá nic,
buď ju muž odere z kože,
len si ona mívá muže: X, x, x, zhola nedbá nic.

Ypsilon, srdce jako zvon,
když devce prijde sobota,
jen ju bozkat, zalúbí ťa: Ypsilon, srdce jako zvon.

Z, z, z, devek plný svet,
která devka velmi stará,
nech ju dadia do kláštera: Z, z, z, devek plný svet.

A, a, a, každá žena zlá,
ani to čert nevymyslí,
čo žena má v svojej mysli: A, a, a, každá žena zlá.

B, b, b, polituj nebe,
jaké jsou ženy opice,
od hnevu plačú velice: B, b, b, polituj nebe!

C, c, c, nič robit nechce,
len si jak pán sem tam chodí,
nedonese ani vody: C, c, c, nič robit nechce.

D, d, d, kdekolvek prijde,
jestli muže není doma,
hned povídá, že je vdova: D, d, d, kdekolvek prijde.

E, e, e, hned kričí ouve!
Když pálenky na dostatek
a vína není nazbytek: E, e, e, hned kričí ouve!

F, f, f, hned je velký spev,
když se kmotra s kmotrou sleze,
od korhelství sotva leze: F, f, f, hned je velký spev.

J, j, j, celý den pije,
vína má vždy do sytosti,
a muž nemá vody dosti: J, j, j, celý den pije.

H, h, h, taká je mnohá,
kdyby sám Lucifer prišel,
s ní by se vaditi musel: H, h, h, taká je mnohá.

I, i, i, jako čert hledí,
když se na nekoho nahnevá,
jak kováčsky mech se zdouvá: I, i, i, jako čert hledí.

K, k, k, dobrá frajerka,
jak nemá nikoho v dome,
hnedky zvádza chlapa k sobe: K, k, k, dobrá frajerka.

L, l, l, když poví semel!
A po malej chvíli bis, ter,^[79]
poberaj sa hned pod postel: L, l, l, když poví semel.

M, m, m, co je v srdci mém,
to víš, múj milý, již dobre,
že ti prajem jako sobe: M, m, m, čo je v srdci mém.

N, n, n, prejde celý den,
muž z roboty domú jide,
ona s milým v šenku pije: N, n, n, prejde celý den.

O, o, o, kuká na okno,
aby se muž nedovedel,
její falešnost nezvedel: O, o, o, kuká na okno.

P, p, p, tak jest najlépe,
muže strčí pod lavicu,
mastí s dubovú palicú: P, p, p, tak jest najlépe.

Q, q, q, tak, milý brachu,
mel si ženu lepie učit,
neposlušnou bars i mučit: Q, q, q, tak, milý brachu!

R, r, r, žene nič never!
Když te najlépe objímá,
vtedy te najvíc kmínívá: R, r, r, žene nič never!

S, s, s, žena velký pes,
nemáš-li, čerte, jiného,
vezmi si z hrdla mého: S, s, s, žena velký pes.

T, t, t, len pozor dejte,
která žena velmi stone,
taká slopat neprestane: T, t, t, len pozor dejte.

U, u, u, má obyčej svou,
sotvi muška na nos sadne,
zpíná se jak žaba v bahne: U, u, u, má obyčej svou.

V, v, v, má i zbroje své,
preslicu, metlu, ohreblo,
omelo i motovidlo: V, v, v, má i zbroje své.

X, x, x, Nemec mluví nix,
nic never bars vernej žene,
tím tebe miluje méne: X, x, x, Nemec mluví nix!

Ypsilon, každý den s kyjom
daj jí fruštik i večeru,
tak budeš mít dobrou ženu: Ypsilon, každý den s kyjom.

Z, z, z, to má být napred,
když ju budeš chtít mastiti,
musíš prv z ní kožu sdríti: Z, z, z, to má být napred.

a b ab
e b eb
i b ib ab eb ib
o b ob ab eb ob
u b ub ab eb ib ob ub.

b a ba
b e be
b i bi ba be bi
b o bo ba be bo
b u bu ba be bi bo bu.

c a ca
c e ce
c i ci ca ce ci
c o co ca ce co
c u cu ca ce ci co cu.
(a tak ďalej až do ž.)