ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Giž nočnj temno do hlubiny kleslo, Slunce zahánj mrákotu; Wjtězná záře tobě dáwá heslo, Bratře procitni k žiwotu! Ať ten, koho mrtwau duši Těžkým pautem wěčné tlačj břjmě, Komu swětlo zmrzlé neohřálo týmě Hlaupé mrakem čelo smušj; Ať si podlé w hnilém we pokogi Srdce, až ku bjdné smrti kogj; Nechať gak chce sobě howj; Nechať gak chce žiwot mařj; Bratře! tobě žiwot nowý W mladá prsa swělo lege, Njmžto duch twug se zahřege, A wěk zkwěte čerstwý, garý. Nastal den krásný, wjce negsme děti, Na stranu odlož dětinské zábawy, Bude ti snadno na ně zapomněti, An mladost nowé rozkoše připrawj. Chlapec bystrý w smělém skoku Radost swogi hledáwá. Rybky lowit we potoku Neywětšj proň zábawa. Mladost w onen krag pozjrá, Odkud božská staupá na zem spása, Kde gest blaha plná mjra, Kde si trunj s prawdau dobro, krása. A w tom kragi duch ginocha We dne w noci meškáwá, Milá pro něg to zábawa, Když se w gasných widách kochá. Kochey se kochey mladjku nebeský, Pozjrey w ten krag osmělenau twářj, Až widy božské přegasnými blesky Mysl twau wukol welebně ozářj. W tom gako k slunci papršleky plynau, Nech se wšecka w duši twogj Gasných widin swětla spogj, A pak se w gednu pochodeň rozwinau. Ona žiwot, co hwězda na moři Křehkau lodj, Šťastně wodj, Žeť se w hlaubku neponořj, Diwoká žeť geg bauře neztroskotá. Lidskosti gasná gest ona pochodeň, Teď dokaž swětla čis’ gegjho hoden, Neb to gest bratře cjl twého žiwota! Weliké djlo mnohau práci čeká! Pokud sme geště takto čerstwj, mladj, Podwogme kroky, cesta gest daleká, Ztracenau chwjli léta nenahradj. Gen cjle buďme swatého wědomj, Tak nám s cesty bratři drazj Marné hlasy krok nesrazj, Diwoké střely ducha neohromj. Hlasy na prázno po powětřj wanau, Od prsau pewný štjt odwracj ránu; A mladjk gistau si na každau stranu Mužnau pěstj Dráhu klestj, Chwátage k cjli s dušj odhodlanau. W mysli pak nowau sobě twořj wetu, Ana se má zgewit budaucjmu swětu.