Básně Augusta Horislawa Škultétyho

„Nu tedy zustaň s Bohem ó přjteli, Nic proto že nám krutý osud welj Přátelských si podat rukau k rozchodu; Nechť nás dálka nic nestrašj, My wždy zustaneme naši, Ty zde, gá tam chci slaužiti národu. Geště gednau s Bohem! nechať swatost slowa Každý we swém srdci ku hrobu dochowá.“ A s tjm sme každý šli na ruzné strany Magjce wěrně slib zachowat daný; I kochal sem se překrásnau naděgj! Awšak we twé zlostné duši Černý ďábel swatost rušj Buď se i na twých úsměchy rtech chwěgj. Teď se hořkým želem srdce moge swjrá, Ty wšak odpowjdey kde gest daná wjra? Zlomenáť wjra! neb zdali potomně Zataužils’ někdy aspoň w srdci po mně? Twug cit tak krásný, ušlechtilý nenj! Neb ti sotwa z oka mizjm, Giž sem tobě gako cizjm, Pro tě mug obraz na wždy gest ztracený! Ale moge srdce přetěžký žel swjrá, Ty wšak odpowjdey kde gest daná wjra? Zlomenáť wjra! neb zdaž si se časem Přátelským někdy ozwal ke mně hlasem? Gá smutek déle snášeti nemoha, Často wolal sem po tobě, Neznám zdali ležjš w hrobě, Aneb si asnad ohluchnul, pro Boha! Neležjš ty w hrobě, ale duch mug tušj Že giž wolných nemáš wjce pro mne ušj. Nu tedy anť giž znáti nechceš o mně, Nechať si duch twug na druhý slib zpomne, Zpomne na daný slib někdy národu! Gehož slowa k tobě plynau: „Pomoz pomoz milý synu, Ulew přetěžkau w njž klesám nehodu.“ Než twé srdce lehkým na to okem zjrá, Nu rci newěrnjče kde gest daná wjra? Zlomenáť wjra! neb ty wjce ani Národa smutné neslyšjs wolánj; Při tom wšaks’ bjdný, ubohý člowěče! Nebo nade hlawau twogj Dwoge kletba ruce pogj, Před njžto zrádný krok twug neuteče. Přjtele a roda gest to kletba dwoge, Ana i w hrobě nedá ti pokoge.