Básně Augusta Horislawa Škultétyho

Čas za časem pádj a gedinký geště okamžik, Už wás bratři milj wjc mezi námi nenj. Sotwaže nás gednau přátelstwj spautalo wazbau, Už hle na rozlučnau nám pěge lutna pěseň. Těžce to nám přichodj, snad tjž nade wšecky neřesti, Když sme tak už gednau dobře uwykli na nás. Když sme se co bratři wraucj obgjmali láskau, Neb ai cit wznešený wál duchy našmi geden. Awšak tau naděgj hořké naše žele kogjme, Žeť pozatjm wždy také cit zachowáme geden. O zachoweyme geden wznešený cit, genžto we swazku Rozdwogených přátel muž duchy weždy držet. Cit zachowáme geden, duch náš bude žjti we swazku, Kdyžto gedenkaždý cjl bude mjti geden. Ai cjl máme geden, teď giž sobe gednu wywolme Cestu, po njž kráčet k cjli zarowno budem. Prawda ge sic, že wedau rozličné cesty ku cjli; Awšak lépe ge nám gednu si weždy wolit. Asnad ptát se budeš přemilý gakowá ge to cesta? Poslyš bratře, a ai gá tobě z krátka powjm. Dobré wšecko dělat, to ge gistá cesta ku cjli, Ostatnj pozatjm mjsto a čas ti powj. Gen sobě wuli dodey pewné, co se nikdy neklátj, Ai tak bljzko si giž ku břehu cjle došel. Pakliže ai diwoké s hruzau na tě bauře dolehnau, I w trudných samotách zaufati geště nemáš. Zaufati gestě nemáš, zdeť u nás gest podpora gistá, Genž tobě přátélských weždy podáme rukau. Bratrem byl si našjm i budeš, my tě w srdci chowáme, Awšak rowně také chwjlkami zpomni na nás!