ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Wěčný kynul Buh, ustupugj mraky, Co hruzonosné bauřky sesjlaly, Mocný welel pán, nad Slowanstwem Gasnočelé wychodj slunečko. Nastal nowý den, nastal i wěk nowý, Swětlem procitnul Slaw, welikán swěta! Kam přes tisjc let mužně sahal, Oswěta geg sprowodj, ku sláwě. Hle gakto nočnj přjšery temnoty Po ruznu swětlem rozplašené hynau; Tam klesne soběc, tamto zrádce, Rozlobená tu padá nenáwist. Už darmo čjháš zastaralý soku, Slowan že wlastnj praud řeky roztočj, Neb weždy asnad gen slowanským Swé swlažowat niwy mnjš potučkem? Přestaňže gednau! známe se giž i my, I nám se wlastnj půda ogasnila, Tam we dne pugdem’, tam si wjce Roztomilých wysadjm zahrádek. Nastal nowý den, nastal i wěk nowý, A s njm se krásná národowost budj, Ta sjně ohromných palácu, Ta i chalaupky pronikne njzké. Gednjm slowanský duch zahořel citem; „O gen ty božská zwěstowatelkyně Nám spásy wěčné srdce rozniť, Nech wždy co žertwa hořj pro lidskost.“