ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Zašlo slunce — a noc truchliwá Tatru do sna ukolébá tiše, Bez citu wšecko trudně odpočjwá; — Když božský Genius z mrtwotiché řjše Wstana, co slunce prohlédne mrákotau, A wšecko budj k nowému žiwotu. Palkowič to krásné z mrtwýchwstánj Zwěstuge, po třistoletém spánj Ke dni křjse swogich rodáku; Sláwa Sláwa Wudci Slowáku! Wyschlé lauky, osyralá pole, Němé ležj pode Tatrau niwy, Wšecko wukol gestiť pusté, holé, Krag se celý w šat zahalil diwý. Awšak přišla ruka umělá, Hned se lauky w nowé kráse gewj, Kwetau niwy, pole ožiwěla, Wrátily se pode Tatru zpěwy. O zazpjwey wděčně rodáku: Sláwa, Sláwa Wudci Slowáku. Tys oslawil rodné naše krage Žige celý milé otčině, Ty sám sebe mužně zapjrage Byls wždy hotow k službám rodině; Ach gen Wlasti kolik wzdělals synu Za žiwota Twého podletj, Kteřj se teď wřele ku nj winau, Žigj i mrau w gegjm obgetj; Nu zazpjwey přemilý rodáku: Sláwa, Sláwa Pěstaunu Slowáku.