ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Wiz gak země twář swau měnj, Gaká rozkoš, gaká sláwa! Přjroda po těžkém sněnj Opět krásně z hrobu wstáwá, Wjtey welebné diwadlo! Žigj lesy, žigj háge, Wšecko čerstwým dechem wlage, Mrazem ostrým co uwadlo. Gak si mile na gar siwá Holubička hrkautá, Gak slawjčku, an si zpjwá Mizne chwjle mrzutá. Což gen tebe ó mládeži, Gjžto gasné slunce swjtj Za krásného gara žitj? Žádná radost neoswěžj? Moge mladost, moge radost, Mug každý ples newinný, Gemuž rychle weždy za dost Můg krásný wěk učinj. Pokud geště mi za mládí Bystrá w žjlách krew kolotá, Potud rozkoš mám z žiwota Genž mi ňádra mědem sladj. Gaká radost ušlechtilá Pohráwá mi očima, Když se čerstwá, bystrá sjla W mogich údech ugjmá; Když si duch mug wýš pozwaný Cjtě swaté w sobě ohně, Smělá křjdla k letu pohne A zem pogj s nebešťany. Někdy pak i sjla mladá Bude rodit owoce, Gako strom, an swé rozkládá Wětwe sjře široce. Koho těšj ta naděge, Tomu každé okamženj Gednu radost w tisjc měnj, Žeť mu osud žitj přege.