ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Luna po málu mizj, šerawá noci tuně zacházj, Ružošatá za horau wychodj nade hágemi záře. Lyro malá! weselé ty newáhey uwjtati ráno. Bauře se ráno tišj, diwoké nebe ráno nezuřj, Údolinámi lesu širošjře se pjseň ozýwá, Njž i malý welikemu milé Bohu djky wyléwá Péronosák, u dubu wysokého konáře sedjcj. Lauka rosau politá woňawé dechy dále wysjlá, Tjše roháči po nj zelenau za pašj se zanášj. Sjlu ženau beranu se sebau weselj to pasáci, Daučeli hág a celé že dudám okolj se ponášj. Ráno ginému welj daleké wykonáwati pautě, Ráno giný wychodj dědowé zorat úhory bjlé, Co bohaté posawáde donášely úrody; ráno Zárubinau si malé naberá gahodámi košjky Ružolepá děwa ta milené co háge těšjwá. Ráno rukau nakutá zelenau kosa lauku setjná, Ráno lidé se těšj, bělawé pole, háginy, lauky. O nebesa! synowé we šeré noci mého se tápj Národu, zářjcj či budau kedy wjtati ráno!? Den utěká, měňawá chýlj se ku západu záře, Šjřj záwoge noc a do náruči země pogjmá; Bjlorohý wysoké pozažjhá lauče měsjček. Údolinau daleká perutj němě tjše wyléhá, Gen okolj hágu šumiwé miloljbě powjwá. Úhor oráči nechey dědinau se wečjrek ukázal, Už i garý se domů bača dauchage pjseň ubjrá, An i tichý laukau netěšj se mu wjce beránek. O gakowá weselj cjtjwá chýše chudého, Péči neb ai dokoná wečer, útěchu želi podáwá, Bjdu a bol ukogj, zahogjwá ránu mořjcj. Máloleté na rukách ukolébá sauseda djtě, Nj co se rádo bawj a siwé oči tjše zawjrá. Co tě nutj šuhagjku garý tamo gjti na lauku, Záře měsjce čilého tichá, šumiwý či potuček? O za tebau kochaná wábjcj tauhu wysjlá! Gá si u ljpy sedjm a budu pěti národu mému Pjseň a nj ducha mého budau city šjře zawjwat. O ty milý Bože mug oko mé se ku tobě wynášj, Dey w očekáwánj welikého mi cjle dožjti!