ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Na přestolu w Moskwě starodáwné Gasnau twářj wzešla hwězda nowá; Dimitrij to knjže prawoslawné Ze statného rodu Rurikowa. K wysokému každý trunu spěge Hrdý rytjř, welmož s sluhy swými, A nad wšemi Dimitrij se skwěge Ozářený blesky knjžecjmi. I pohledna wukol bystrým okem, Města hledá, pyšné hrady hledá; Zanořj se w želi přehlubokém, Který nemuž twář utagit bledá. Kde gsau welká, kde gsau slawná města? Gegich prachem diwý wjtr šumj! Kde gest pyšných, kde gest hradu dwěsta? Ony w smutné popadaly rumy! I patřj gěstě po širokém kragi, Ai totě obraz k pohledu strašliwý! Wšecko tu pusté, lauky, pole, niwy, Žalostně těžkým nad osudem lkagj. A stony hruzné zaufagjcjch lidj Po horách temných ljtagj do kola, Wšecko o pomoc gednjm hlasem wolá, Au do njž padá, strašnau propast widj. A dobré knjže widj to a slyšj, Hlasy newolných, bjdu swého krage, I wzdechna w srdci nade zpustlau řjšj W očjch mu slza ljtostiwá hrage. Až dlauho s bolným zápasjcj trudem Gme se tak ke swým z přestolu mluwiti; „Hoi bratři wěrnj dokud gěště budem Na wlastnj bjdu lhostegně patřiti? Hle gak si skwostné Mongolowé ljtj K weselým hodum připrawugj kwasy, Gak si našjmi mozoly hlad sjtj A horkau žjzeň ruskau krwj hasj. A náš newolný lid gak těžké garmo Na wlastnj šjgi omdléwage wleče, Což nemám zbroge; aneb snad na darmo Magj nám w pošwách zerzawěti meče? Zerzawět w pošwách, teď když Mongolowé Skládagj opět na nás tjži nowau, Žádagj zlato, střjbro co lotrowé, Aneb na hlučné bogiště nás zowau. Nu co teď máme učinit bratrowé, Máme se k těžké uwoliti dani, Aneb ke zbrogi sáhnaut co mužowé; Platiti za wlast, aneb mřjti za ni“? Wšecko mlčj, a giž wzhuru wstana Knjže Dimitrij chtěl opět mluwiti; W tom se ozwe slowo Cypriana Moskewského to Metropolity: „Djtky Božj! wjm žeť w teskné duši Ruzné city u wás nynj brogj; Knjžeti wšak odpowědjt slušj, Nu poslyšte tedy radu mogi. Dosti dáwno co přjsný trest božj Nade našjm národem spočjwá, On wšak weždy člowěku osožj, Gestli maudrým wlastnj škodau býwá. My trpjme, awšak našj winau, Neplatila u nás maudrá rada, Nedali sme wjru Hospodinu, An dj: žeť dum rozdwogený padá. Nedali sme Hospodinu wjru Žigjce gen w swářjch a rozbrogi; Přigda Mongol, snadno w krátkém bogi Krásné země obrátil w paušť šjrau. Kdož teď zhogj rány zasazené, Kdož pokořj diwé nepřátely? O gen spogme sjly roztrhané, Gak to z nebe Buh nám dobrý welj. A duch mug w blažšj dobu pozjrage Napřed widj zas zkwétati wlast drahau, Nu tedy rodné kdo chceš hágit krage We gménu Boha táhni na twých wrahu.“ „Na wraha pugdem, na ljtého wraha“ Tisjce hlasu nagednau slyšeti; A rytjř každý přistaupiw k knjžeti, Rodu a wlasti wěrnost zapřisahá. A hlučná trauba po širokém kragi Znamenj dáwá k zjtregšjmu bogi, W powětřj gasném praporce giž wlagj, Pod nimi mužstwo ozbrogené stogj. * Na březjch Donu, po poli širokém Kolkolem hustá mlha sestaupila, A bledá slunce twář gen smutným okem Na nepřátelská wogska swětlo lila. Přes haufy D’mitrij krok zanáše strmý, Bratrum hrdinskau zmužilost dodáwá, Z nichž gedenkaždý když trauba zahřmj Osudnau bitwu směle očekáwá. A giž oběhna celé stány prudce, Swogim se knjže postawj na čelo; Awšak Mongolské, co se rozestřelo Nad Kulikowskem, wogsko nemá wudce. Ai chán tatarský nechce zkusit střely, On raděg bljzký na kopec wystaupj, Odtud on walčj, co hrdina smělý, Na bitwu pohled upjrage tupý. Trauby se ozwau, i hned statné knjže Na wraha silný útok činit chystá, A ruské wogsko staupá bljž a bljže, — Awšak nepřjel nehne ani z mjsta. Gen Temir Mursa neywětšj hrdina Co obor z radu mongolských wykročj, Hlawau se nad wšech ostatnjch wypjná, A strašná hruza wyzjrá mu z očj. Co tygr běsný zagiskře očima Těžkau do silných rukau zbraň uchopj, Pak zdwihna welkau nade hlawu kopj. Takto se w hlaupé pýše swé nadýmá: „Dlauholi předce zdeť čekati máme, Neb se namyslj někdo ku saubogi? Poď kdo si w mocné duwěrugeš rámě, Ať si kopj mau zbrodjm w krwi twogj! I bylo widno gak se wšecko leká. — Hoi tu geden muž ozbrogený rožnem W oděwu mnišském před knjžete kleká I počne mluwit w zápalu nábožném: „Statný Dimitrij, slawné knjže naše! Buh mne k pomoci národu sesjlá, Bych gako někdy Dawidowa sjla, Tohoto potřel nynj Goliáše. Dowol mi prosjm knjže milowané Wjtahnaut proti tatarskému obru, Buh mne posilnj, mám naděgi dobrau, Wjtězstwj musj být po našj straně.“ Sotwaže wážná Dimitrija ruka K žádostem mnicha kynutjm přiwolj, K saubogi i hned na osudném poli Tisjce hlasu swé hrdiny núká. „Ai ty se se mnau máš potýkat mniše.“ Dj Mursa, silnau napřed kročiw nohau; Awšak Pereswet modljcj se tiše Mlčj a prosby odesjlá k Bohu. Dokoná prosby; ai tu mužně z rázu Ku silné sáhnau hrdinowé zbrogi, I wálčj dlauho každý bez úrazu, — A wogska wukol ustrnutá stogj. Giž se osudná přibližuge doba, Geště gedenkrát napnau sjly razem, Zbrog letj smrtná, a ai chladnau na zem Bez citu klesnau hrdinowé oba. „Bratři! Buh gestiť naše utočiště“ Wolá Dimitrij, onť nám zhynaut nedá, Za mnau pospjchey na krwawé bogiště, Kdo blaho wlasti a swau sláwu hledá.“ A giž se wogska proti sobě rautj, Počne se bitwa s obau stran krwawá; Dimitrij co lew boguge s wšj chutj Swogim hrdinské smělosti dodáwá. Giž druhý pod njm kuň wyléhá wranný, Geště w ukrutné setrwáwá práci, Až když ho těžké obsypaly rány Na stranu k bratrum z bitwy se odwracj. Slunce dosáhlo neywyššjho stupně, I seč zuřj teď na neywýš ohniwá; Rusowé wálčj wšickni neustupně Ač gim na sjlách zmužilých ubýwá. Wida to Mongol i hned swogim káže Zaplawit ruské wogsko kol do kola; Wšak ono wlnám i těmto odolá, Hotowo zemřjt, než se poddat, záže. Než Dmitrij bystrým na to okem patře Gak wztekle zuřj Tataři diwocj, „Teď pospěš — zwolá — Wladimjru bratře A přispěg našim potřebnau pomocj.“ Wladimjr rady uposlechna maudré Rychle pospjchá w tom hned okamženj, A když se wšech stran na Mongolu udře I twář se bitwy w ginau cele měnj. Hoi tu se bitwa strašliwá obnowj, A z krwe walný praudowé zas tekau; Ljtému úzko bylo Tatarowi, An se špatného dáwá do útěku. Rusi na wranné wyšwihnau se koně Tatary ostrau proháněgj kopj, Gichž statný rytjř až tam k Meči honě We wlnách řeky pobauřených topj. — Na saumraku dlj slunce záře tichá, Zwěstuge pokog ruskému národu, A při nj knjže w wjtězném pruwodu Ku staroslawné tam Moskwě pospjchá.